David Clayton
Jedním z nejvíce nepochopených a zneužitých biblických textů je Římanům 7:14-20.
„Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Sám nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, ale to, co nenávidím. Jelikož dělám to, co nechci, souhlasím s tím, že Zákon je dobrý. Nedělám to tedy už já, ale spíše hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci. Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.” (Řím 7:14-20).
Co přesně říká apoštol Pavel v Římanům, kapitole 7? Nemůže být pochyb o tom, že osoba, kterou Pavel popisuje v této pasáži, je nanejvýš v bídném stavu. Prohlašuje, že je tělesná (má silný vnitřní sklon k hříchu), že je ve skutečnosti otrokem hříchu a že není schopna dělat správné věci.
Ti, kteří přijali myšlenku, že křesťanský život je neustálý boj s hříchem, s častými porážkami, rádi citují tuto pasáž. Podle jejich chápání zde Pavel hovoří o své zkušenosti a popisuje normální život křesťana – život, ve kterém hřích neustále dominuje a vítězí nad křesťanem. Je tento výklad správný? Mluví zde Pavel o životě křesťana, když říká: „Nešťastný já to člověk, otrok hříchu, který žije pod neustálou porážkou“? Ne, to není život křesťana, který žije v Kristu, ale je to stav, ve kterém se člověk snaží konat dobro a vždy zjistí, že koná zlo. To je stav muže, kterého Pavel popisuje u Římanům v sedmé kapitole.
Je pro mě neuvěřitelné, že každý, kdo chápe vítězství, které je v Ježíši Kristu, může věřit tomu, že se to týká stavu křesťana, který se odevzdal Bohu! To nemá nic společného s tím, zda daná osoba stále žije ve fyzickém těle nebo zda je tato osoba stále schopna páchat nějaké prohřešky. Pavel zde popisuje člověka, jehož obvyklý způsob života porušuje zákon! Pokaždé, když se podívám na tuto pasáž, jsem zneklidněn myšlenkou, že by každý křesťan připustil, že je to právě jeho stav. Nikdy si nenechám vnutit tak destruktivní myšlenku a zcela odmítám tento falešný návrh!
Proč tak úplně ignorují to, co Pavel říká o kapitolou dále (Římanům 8)? Proč to oddělují od sedmé kapitoly? Povzbuzuji všechny ubohé, mizerné a poražené křesťany, kteří čtou tento článek, aby pečlivě zvážili následující výroky apoštola Pavla a věřili, že z tohoto žalostného stavu můžete být vysvobozeni právě teď a nyní.
„Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.” (Řím 8:5-10).
Bylo mi řečeno, že důvod, proč mám jiný názor na Pavlův výrok v Římanům 7, je ten, že jsem extremista a měl bych zaujmout „střední“ umírněný postoj. Jinými slovy, pro naši zkušenost je normální přijmout, že křesťanský život není jen vítězným životem nad hříchem, ale také neustálé pády. Tato domnělá „střední pozice“, která činí spásu tak nejednoznačnou a nejistou, že lidé necítí žádnou jistotu vítězství, je zjevně od ďábla. To je důvod, proč se mnozí nikdy nemohou povznést nad nálepku a způsob myšlení „Laodicei“. Jde o lidi, kteří jsou neustále odsouzeni k tomu, aby se označili za „ubohé a bídné, chudé, slepé a nahé“, kteří se neustále kají, donekonečna si stěžují na svůj bídný stav, a přesto podle své velmi tragické teologie nikdy nevidí možnost povznést se nad to! Podle své definice jsou odsouzeni k tomu, aby byli navždy nešťastní, chudí, slepí a nazí. Tímto stavem, který přijali, přiznávají, že je pro ně nemožné prohlédnout a být oblečeni!
Člověk je nahý, protože nemá Kristovu spravedlnost. Dovolte mi položit vám otázku: vlastníte Kristovu spravedlnost? Toto je řešení nahoty Laodiceje! Je to řešení zoufalého stavu, ve kterém se mnozí nachází.
Máte tuto spravedlnost? Už se nemůžu chovat jako „chudák!“ Proč bych se měl zříci milosti Boží? Proč bych si měl dovolit neslušnou falešnou skromnost, která popírá pravdu, že spasení v Ježíši Kristu mě vysvobodilo ze zákona hříchu a smrti? Když je člověk osvobozen a přesto říká, že je stále otrokem, je lhář a zahanbuje toho, kdo ho osvobodil!
Vyznávám, že jsem v Kristu svobodný ke slávě našeho Pána Ježíše Krista a našeho Boha Otce! Není to kvůli mému úsilí, nebo mému dodržování zákona a mé schopnosti. Oslavujte a děkujte Ježíši za to, kdo jsme! Ve skutečnosti odpůrci zneuctívají Pána, protože měří lidi podle jejich výkonu, a nehledí na lidi optikou toho, co Bůh udělal v Ježíši Kristu! Ale to je přirozené, protože legalismus nemůže nikdy přijmout vítězství! Může někdo kdo, měří zákonem, někdy říct – jsem spravedlivý? Ne nemůže to říct nikdo! S tímto legalistickým pohledem na spásu nikdy nelze říct: „Vyhrál jsem“! To není možné, když se člověk měří svými skutky, protože s legalistickým pohledem na spravedlnost je hřích: zapomenout, olizovat si prsty mezi jídly, zvýšit hlas a nebo už jen to, když vás napadne nevhodná myšlenka! Nikdy nemůžete splnit všechny specifikace, a tak dokud se Pán nevrátí, jste odsouzeni k takovému náboženství „Ach, ubohý já to člověk.“
Jak můžete někdy uniknout ze stavu Laodicei, když neustále vyznáváte, že jste Laodicea? Kdy bude pokání dokončeno a vítězství dosaženo? Odpověď zní: „nikdy“! Tento překroucený způsob myšlení je tak sebedestruktivní, že pokud ti, kdo ho přijmou a někdy tvrdí, že jsou osvobozeni od své slepoty, nahoty, zoufalství, se zase začnou přirozeně odsuzovat za to, že se odvážili si myslet, že mohou vyhrát.
Dívejte se na svět jinýma očima a nečtěte Bibli očima různých teologů ani žádné konkrétní denominace. Čtěte Bibli a věřte tomu, co tam je napsáno, to co tam vidíte toho se držte. To je to, co definuje vaše myšlení a osvobozuje vás od legalismu, to je to, co by vás mělo naplňovat radostí ze spasení, které vychází z vděčnosti za úžasnou Boží milost!
Držte se Boha a už se nevažte na smutné, odrazující a poražené náboženství. Už nechoďte s břemenem hříchu připoutaným na zádech, když je nám Kristus a vysvobození tak blízko.
