Křesťanská síť

Osvobození od zákona – co to je?

Osvobození od zákona – co to je?

Sdílet

 

David Clayton

 

V Bibli, zejména v Novém zákoně, jsou určité verše, které většina adventistů sedmého dne těžko vysvětluje.

Víte, Pavel říká některé věci, které se zdají být v rozporu s pojetím zákona. A muj otec,  jako adventistický kazatel se někdy cítil velmi frustrovaný, když se těmito výroky zabýval. Zde jsou příklady některých z těchto prohlášení:

„Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.“ (Římanům 6: 14).

„Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.“ (Římanům 7: 6).

„Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“ (Galatským 5: 18).

Nejčastěji, když jsou adventisté sedmého dne vyzváni k vysvětlení těchto veršů, snaží se je vysvětlit pomocí oblíbené ilustrace. Vysvětlení je, že být „pod zákonem“ jednoduše znamená být pod odsouzením zákona.
Ilustrace zní: pokud člověk projde na červenou, dostane se pod odsouzení zákona, protože zákon ho považuje za vinného. Pokud neprojde na červenou, není pod zákonem, ale v momentě, kdy projde na červenou, se okamžitě dostane pod zákon.

 

Těžká pasáž

 

Ale tato ilustrace nemá nic společného s tím, co znamená být „pod zákonem.“ Podívejme se blíže na 2. Korintským 3: 7-13:

„Litera tesaná do kamene měla svou slávu. Ta se zračila v Mojžíšově tváři, na niž synové Izraele kvůli té pomíjející slávě nemohli ani pohlédnout. Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti, oč slavnější je služba Ducha! Jestliže služba vedoucí k odsouzení měla svou slávu, služba spravedlnosti má slávu nesrovnatelně větší! To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo. Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává! Právě díky této naději jsme tak směle otevření, ne jako Mojžíš, který si zakrýval tvář rouškou, aby synové Izraele nepozorovali konec toho, co mělo pominout.“ (2. Korintským 3: 7 -13).

Není pochyb o tom, o čem zde Pavel mluví. Co bylo vyryto do kamene v době Mojžíše? To bylo Desatero přikázání. Zbytek zákona byl napsán Mojžíšovou rukou, ale Desatero přikázání bylo vyryto do kamene. Dále říká: („Jestliže ta služba byla tak slavná, ačkoli vedla ke smrti“) „Nebude služba Ducha ještě slavnější?“

V těchto verších Pavel staví do protikladu dvě věci. Jedna věc je služba zákona Desatera, kterou nazývá službou smrti, a říká, že služba byla slavná, ale hned říká, že je ještě něco jiného, ​​co je ještě slavnější, a nazývá to službou Ducha. Znovu ve verši 9 poukazuje na Desatero jako službu odsouzení a na službu Ducha jako službu spravedlnosti. Nakonec svou diskusi završí následujícími slovy:

„To, co tehdy bylo slavné, ve srovnání s touto nesmírnou slávou vlastně ani slavné nebylo. Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!“ (2. Korintským 3: 10-11).

Když jsem byl mladý křesťan, přišli za mnou svědkové Jehovovi a diskutovali jsme o zákonu (o jeho významu tehdy a dnes). Nakonec mě nasměrovali na tuto pasáž a zeptali se: „Je to o Desateru?“ Odpověděl jsem: „Ano,“ to jsem nemohl popřít. Potom mě nasměrovali k verši: „Jestliže to pomíjející přišlo se slávou, oč slavnější je to, co zůstává!“ (2. Korintským 3: 11). A zeptali se mě, co přestalo?

Přiznávám, že v té fázi svého křesťanského vývoje jsem na to neměl žádnou odpověď. Ta pasáž jako by říkala, že Desatero přikázání přestalo. Chvíli jsem seděl a pozoroval tyto lidi a nakonec jsem řekl něco jako: „No, neumím to vysvětlit.“ Vím, že zákon je stále závazný, ale nedokážu to vysvětlit.“ A šel jsem domů se skloněnou hlavou a zahanbený.

Ale později jsem se k této pasáži vrátil a četl ji znovu a znovu a objevil jsem něco, co mi uniklo. V odstavci je kritické slovo, které mi uniklo. Toto slovo je slovo „služba“. Verš 7 objasňuje, že to, o čem Pavel mluví, je služba, kterou nazývá „ službou smrti “.

Jaký je význam tohoto výrazu „služba“, který je použit v tomto úryvku? Místo toho, aby řekl „služba“, Pavel mohl říci „řízení“ nebo „správa“. To je význam tohoto výrazu v této pasáži. „Správa“ je systém kontroly, který definuje způsob, jakým se lidé budou chovat a fungovat.

 

Podle zákona mých rodičů

 

Jako kluk jsem běh svého života nekontroloval. Moje matka a otec se rozhodovali a měli nějaké nápady, které se mi nelíbily. Moje maminka například věřila kukuřičnou kaši. Myslela si, že nás kukuřičná kaše učiní zdravými a silnými, a tak jsme museli každé ráno jíst kukuřičnou kaši. Jak jsem vyrůstal, začal jsem kukuřičnou kaší opovrhovat. Maminka nám dávala kaši na stůl a bylo jedno, jestli ji jíme rádi nebo ne, maminčino slovo určovalo, co budeme jíst. Měla další pravidlo, které jsem jako malý kluk považoval za nerozumné. To pravidlo bylo, že se musím koupat každý den. Ve většině případů jsem vůbec nechápal proč se musím každý den koupat, protože když jsem se na sebe podíval, vypadal jsem celkem čistě. Ale maminka řekla, že se musím každý den koupat, a ať se mi to líbí nebo ne, musel jsem poslechnout, protože moje chování řídilo slovo mé maminky. Její slovo bylo zákonem, který řídil můj život. Ale protože to byl její zákon a ne můj, víš, co jsem někdy dělal? Někdy, když se maminka nedívala, házeli jsme s bratry kaši psovi. Neposlouchali jsme pořádně, protože jsme nechtěli, nebylo to naše pravidlo. Dokonce si pamatuji dobu, kdy jsem se jako malý kluk pořádně nekoupal. Vykoupal jsem se jen tak, abych se dostal pod kontrolu své maminky!

V tom všem je důležitý bod. Když jsme byli v režii mé maminky, tak to nebylo naše přání, bylo to proti našemu přání, byli jsme poslušní jen tolik, kolik jsme museli a ani o trochu víc. Některá pravidla se nám nelíbila a ta pravidla, která se nám nelíbila, jsme byli poslušní jen tak, jak jsme museli. Udělali jsme jen to, co jsme museli udělat, abychom se dostali dál. Naše poslušnost nebyla dokonalá a nebyla od srdce.

Bylo něco špatného na konzumaci kukuřičné mouky? A co každodenní koupání? Na těchto věcech není absolutně nic špatného, ​​ve skutečnosti jsou to velmi potřebné věci. Alespoň je to pořádná koupel. Ale modlil jsem se, aby přišel den, kdy vyrostu a budu si moci dělat, jak se mi zlíbí. Konečně přišel den, kdy jsem přestal být pod vedením svých rodičů. Začal jsem pracovat, vydělávat si na sebe, kupovat si oblečení a nakonec jsem se mohl svobodně přestat koupat, mohl jsem přestat jíst kukuřičnou kaši! Ale je zarážející, že teď se někdy koupu dvakrát denně, i když již nejsem pod kontrolou své maminky!

Jak jsem stárnul a dozrál v porozumění, změnil se můj přístup a dokonce i můj vkus. Když jsem pochopil věci spojené s hygienou a zdravím, tak jsem se naučil vážit si koupání a všeho, co jsem jako kluk nerad dělal. Nyní pracuji jako muž bez dozoru maminky. Už nejsem pod její správou a pravdou je, že už to ani nepotřebuji.

 

Skutečný problém

 

To mi pomohlo pochopit, co se v Bibli myslí termínem, už nejsme pod zákonem. Když jsem byl kluk, byl tu vážný problém, ale jaký byl problém? Proč právo tak tvrdě fungovalo, když jsem byl pod správou své matky, a teď je to tak snadné, když už nejsem pod její správou.

Pavel vysvětluje problém v Židům 8: 7-10:

„Kdyby té první smlouvě nebylo co vytknout, nebylo by ji potřeba nahrazovat jinou. Bůh ale svůj lid kárá, když říká: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy uzavřu novou smlouvu s domem Izraele a s domem Judy. Ne ovšem takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl je z Egypta. Vždyť oni tuto mou smlouvu nedodrželi, a já jsem se od nich odvrátil, praví Hospodin. Nuže, toto je smlouva, kterou po těch dnech uzavřu s domem Izraele, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Pak budu jejich Bohem a oni mým lidem.“ (Židům 8: 7-10).

Pavel zde říká, že první smlouva měla nedostatek a kvůli tomu musela být založena smlouva nová. To je to, co říká první verš, ale ten, kdo říká, že zákon byl zrušen, řekne: „Vidíš! Něco nebylo v pořádku, byla tam chyba, Bůh musel zrušit zákon, musel zrušit tu smlouvu a místo ní nastolit smlouvu novou.“ Ale povšimněme si, v čem přesně ta chyba byla. Pavel dále říká: „protože kárá lid“ Problémem ve Starém zákoně nebyl zákon, ale lid.

Když jsem byl kluk a maminka říkala „sněz tu , toto pravidlo, které mi maminka vnutila, vyvolalo takový konflikt, že jsem kaši hodil psovi. Co bylo špatného mezi mnou, kaší, matkou a pravidly? Co bylo špatně? Byla kaše špatná? Faktem je, že moje povaha nebyla v souladu s mateřským zákonem. S mou povahou bylo něco v nepořádku, co se týče kaše a koupání. Bylo potřeba něco změnit.

Nyní Bible říká, že to byl problém s první smlouvou. Bůh našel v lidech chybu. A tak slíbil, že tento systém změní. Zavede nový systém, ve kterém budou zákony vepsány do jejich srdcí a jejich myslí místo na kamenné desky.

Jaké zákony Bůh zapíše do jejich srdcí a myslí? Stejné zákony, které nedodržovali. Bůh říká, že se systémem bylo něco špatně, systém nefungoval, lidé nedělali to, co dělat měli. Ale Bůh měl jen jeden způsob, jak se s tímto problémem vypořádat, a to bylo pracovat na těchto lidech.

Mohl se Bůh s tímto problémem vypořádat jiným způsobem? Co takhle jednoduchá změna zákona, protože dodržování toho zákona bylo pro lidi zjevně zátěží.

No, víš, bylo by to, jako by moje matka řekla: „Snažila jsem se, aby se mé děti koupaly každý den, ale nefungovalo to, víte co, od nynějška se už nikdo v tomhle domě nemusí koupat a tak problém bude vyřešen. To by jistě vyřešilo konflikt mezi mou matkou a mnou. Já už bych se nekoupal a ona by už neměla problém s mojí neposlušností. Udělala by však špatnou věc. Takovým krokem by povzbudila nečistotu. Zničilo by to dokonalý princip. Pokus o vyřešení problému tímto způsobem by vytvořil ještě větší problém.

 

Co se muselo změnit?

 

Ne, nebylo by dobré a správné, aby moje matka změnila pravidla. Měla se změnit moje mysl. Něco se se mnou muselo stát, abych dokázal splnit tato pravidla (pravidla o koupání a jedení kaše). Potřeboval jsem dospět. To je přesně to, co Bůh řekl, že udělá. Bůh zamýšlel přivodit změnu, abychom se mohli přizpůsobit tomu, co jsme kdysi nenáviděli a čemu jsme kdysi odporovali. Měl v úmyslu dát nám novou mysl a nové srdce, vepsat nám zákon do našich myslí a srdcí.

Bible tedy říká, že Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.“ (Římanům 6: 14). Být pod zákonem znamená být pod systémem, kde vám zákon něco přikazuje. A proč to pak děláte? Protože to říká zákon.

 

Zákon versus nová přirozenost

 

Ježíš řekl, že máme milovat své bližní jako sami sebe. Pak jde ještě dál a říká, že bychom měli milovat své nepřátele. Křesťan začíná slovy: „Budu milovat své nepřátele.“ Ale proč bude milovat své nepřátele? Bude je milovat proto, že to říká slovo, nebo proto, že to říká pravidlo? Proč Ježíš miloval své nepřátele? Miloval je proto, že to přikazoval zákon, nebo proto, že ho k tomu vedla jeho povaha? A proč Bůh miluje své nepřátele? Je to proto, že existuje pravidlo, které říká Bohu, aby miloval své nepřátele?

Odpověď, kterou hledám a chtěl bych, abyste zvážili, je, že Bůh miluje své nepřátele, protože nemůže jinak, protože je takový. Nemůžete se lišit od toho, čím jste.

Jedna z věcí, kterou nejvíc opovrhuji, je homosexualita. Už jen při pomyšlení na to se otřásám. Kdyby mi někdo řekl, že se jednoho dne zúčastním homosexuálního aktu, považoval bych toho člověka za nepřítele, protože tou myšlenkou tolik pohrdám. Taková je moje přirozenost, jsem takový a nemohu být jiný. Nepotřebuji pravidlo, které by mi říkalo: „Nemůžeš mít intimní vztah s osobou stejného pohlaví.“ Kdybyste mi dali takové pravidlo, urazili byste mě, protože je to tak odporné mé přirozenosti. Bůh také nepotřebuje pravidlo, které by Mu říkalo, že musí vždy milovat. On nemůže jinak, protože takový je.

Je tedy Božím plánem, aby křesťané produkovali spravedlivé chování, protože pravidla visí nad jejich hlavami? Protože jinak na ně čekají tresty? Rozhodně ne. Křesťané budou v souladu se zákonem, křesťané budou poslušní zákona a budou to dělat dokonale, když budou pod správnou správou. Bůh říká, že nám dá nové srdce a že to přinese spravedlnost.

Ale dokud jsme motivováni zákonem, dokud jsme poslušní, protože to pravidla vyžadují, znamená to, že se naše povaha nezměnila. Ještě  fungujeme na základě vnějších pohnutek a historie Božího lidu ukázala, že to tak fungovat nebude.

Mezi lidmi, kteří pocházejí z prostředí církve ASD, nejsou prasata příliš oblíbená, ale prasata mají své místo, mají svou roli čističe odpadu. Jedna z věcí, kterou prase miluje nejvíc, je válení se v bahně. Taková je povaha prasete, narodilo se tak. Nemůžeš vinit prase za to, že je takové jaké je. Ale předpokládejme, že dostanete jako dárek prasátko a pošlete ho do školy, kde se bude každý den učit „neválet se v blátě.“ Pošlete ho na deset let do školy a ono se bude každý den učit „nesmíš se válet v bahně “ po deseti letech vyjde ze školy vzdělané prase s diplomem a jde po silnici. Deset let se učilo nevyválet se v bahně a narazilo jen na jednu bahnitou rokli. Co udělá? Proč odhazuje bundu, kravatu a diplom a hurá do bahna? Protože ode dne, kdy se narodilo, je v tom prasečím srdci něco, co říká praseti, že „bláto je ta nejlepší věc na světě“.

Stejně tak hřích nelze z hříšníků vyhnat výchovou. Hříšníkovi se může stále dokola říkat: „musíš přestat pít alkohol, musíš přestat bít svou ženu, musíš přestat páchat zlo, nebo půjdeš do pekla,“ lze ho pokárat nebo poučovat, ale víte co se bude dít? Začne se cítit stále více provinile, ale nepřestane dělat to, co dělal, protože zákon nemůže změnit povahu člověka!

Zákon vám může jen říct „jste odsouzeni, zemřete“, zákon může říct jen „nekraďte“, a když kradete, zákon vás odsuzuje: „Zloději! Zemřeš!“ „Zákon říká „nezabíjej“ a když zabiješ, tak zákon řekne: „Jsi vrah! Zemřeš, zákon ti vůbec nemůže pomoci, jen ti může ukázat, kde se mýlíš a co děláš špatně. Zákon může definovat hřích a může hříšníka odsoudit, ale nemůže mu pomoci.

Být pod zákonem tedy pro tělesného člověka znamená být pod kontrolou něčeho vnějšího, něčeho, co vás nutí chovat se určitým způsobem, který je v rozporu s vaší přirozeností.

Ale Bible říká, že křesťané nejsou pod zákonem, my se neřídíme zákonem. Co řídí křesťana a určuje, jak se bude chovat? Je to Duch Boží. Máme novou mysl, máme mysl Kristovu.

Ježíš nepotřeboval pravidlo, které by mu říkalo, jak dělat dobro, jak milovat lidi. Prostě žil svůj normální život, s láskou, která vycházela z jeho srdce, a spravedlností, která se objevovala, kamkoli by šel.

On nemohl jinak a slíbil nám: „Dám vám svou mysl a své srdce, abyste nyní mohli dělat věci, které byste nemohli dělat přirozeně a spontánně“ (Římanům 8: 4).

S rychlým pokrokem technologie může být možné vzít kočku, vyjmout její mozek a transplantovat ji do prasečí hlavy. A bez jediného dne tréninku a výchovy jde tohle prase s kočičím mozkem po silnici a narazí na bahnitou rokli. Chodí jako prase, vypadá jako prase, má barvu hlasu jako prase, i když by se mohlo snažit říct „mňau.“ Přichází do této bahnité rokle a co dělá? Blátě se pečlivě vyhýbá, protože i když má prasečí tělo, má kočičí mozek. Tělo je prase, ale jelikož mozek je jiný a mozek ovládá tělo, prase se vyhýbá bahnu a vy už mu nemusíte říkat, „neváhej se v bahně.“ Tohle prase už to nechce dělat, v bahně by už k vašemu překvapení nepředvádělo různé akrobacie, ale snažilo by se mu vyhnout.

Bible tedy zdůrazňuje, že klíčovou věcí je druh přirozenosti, kterou máme. Mnoho z nás zhřešilo tím, že jsme se snažili dodržovat zákon, snažili jsme se dodržovat pravidla a soustředili se více na to, co bychom měli nebo neměli dělat, než na rozvíjení vztahu s Bohem a Jeho Synem, který by změnil naši povahu.

Obrátili jsme pořadí a priority. Jediné, co zákon může udělat, je vzdělávat nás a pomoci nám trochu lépe porozumět tomu, co se Bohu líbí, ale nemůže nám pomoci a neměl by být vládnoucí silou v našich životech.

Viděli jsme to na našich dětech, když jim řekneme, aby dělaly něco, co milují, něco, co je v souladu s tím, co chtějí dělat, pak nemáme problém, ale když jim řekneme, aby dělaly něco, co nechtějí, udělají to? Pak začínají reptat, protože se řídí pravidlem, které je v rozporu s jejich vůlí.

Boží zákon je v rozporu s tělesným lidským srdcem a Bůh ví, že tento druh programu nemůže vytvořit něco, co je skutečně dobré. Zákon nemohl vyřešit problém s naším srdcem (naší přirozeností), ale jak víme přinesl jen kosmetickou, vnější poslušnost.

Když byl Mojžíš nebo některý z proroků nablízku, nebo když lidé měli pocit, že je Bůh sleduje, snažili se být poslušní, ale když cítili, že by jim to mohlo projít, vrátili se ke svému přirozenému chování.

Řekněme, že muž, který je alkoholik, začne chodit do kostela a členové sboru ho začnou kritizovat za pití alkoholu a trvat na tom, že s tím musí přestat. Zmiňují utrpení, kterým procházejí jeho děti a manželka, a on si pomyslí: „ Bude lepší, když se pokusím na sobě tvrdě pracovat.“ A tak vstoupí do Společnosti anonymních alkoholiků nebo tak nějak. Silou vůle dokáže přestat pít alkohol, ale když projde kolem baru, přitáhne ho to skoro jako magnet, protože jeho povaha se nezměnila. To není vítězství, které Bůh chce, abychom měli.

 

Není určeno pro spravedlivé

 

V 1. Timoteovi 1: 8-10 je zajímavý verš, který zní:

„Víme, že Zákon je dobrý, pokud se dobře užívá. Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením.“ (1. Timoteovi 1: 8-10).

Lidé, kteří odmítají sobotu, často používají tento verš a říkají: „Vidíte, tady je napsáno, že sabat není pro spravedlivého člověka, takže pokud jste křesťan, zákon není pro vás.“ (Oponovali myšlence, že zákon není určen pro křesťany).

Ale to, co oni říkali, bylo správné, protože Bible říká: „ Zákon není pro spravedlivé.“ Otázkou ale je, co to ve skutečnosti znamená? Zde je další ilustrace, která, myslím, některé věci objasní.

Na Jamajce, kde žiji, v Manchesteru je zem červená a když se dostane na oblečení, je těžké toto červené bláto sundat. Půda je bohatá na hliník a taková půda je velmi červená. Pokud za deště chodíte venku a přinesete si toto červené bláto do domu, pak je velmi obtížné toto bláto z podlahy umýt. Ženy nerady vidí na podlaze červené bláto a někdy, když mají přijít hosté a venku prší, moje žena dá na dveře cedulku s nápisem: Nezapomeň si otřít boty.

Všiml jsem si, že ceduli vyvěšuje, jen když mají přijít někteří lidé. Proč to tak je? Protože někteří lidé nejsou zvyklí si utírat boty. Znamení nebo zákon se stává nezbytným kvůli některým lidem, jejichž povaha je v rozporu se zákonem. Jejich postoj učinil pravidlo nezbytným, aby se zabránilo kontaminaci.

Jsou však lidé, kteří si boty před vstupem do domu vždy otřou, nebo se zouvají, zvláště když je venku bláto. Tito lidé nepotřebují tuto tabulku s nápisem, ale když přijdou lidé, kteří si boty neutírají, pak bude nutné tuto cedulku vyvěsit. Viděli jsme tedy, že zákon není určen pro spravedlivého, takový člověk nepotřebuje zákon, aby mu říkal, jak se má chovat, protože ten člověk má změněnou povahu. Taková osoba se neřídí zákonem. Není nutné, aby za takovou osobou někdo šel a řekl jí: „Musíš se koupat, musíš jíst kaši, musíš si otřít boty.“ Protože takový člověk už má zralou povahu a dělá přirozeně věci, které jsou správné.

Ale člověk, který nemá změněnou povahu, potřebuje pravidla. Ve společnosti musí zavládnout řád a kázeň, jinak by svět zachvátila anarchie, a proto Bůh ustanovil zákon, aby nás v první řadě poučil o tom, co je hřích, a za druhé, aby zavedl měřítko chování, aby i v tom nejbezbožnějším systému mohl udržovat pořádek a disciplínu. Ale Boží ideál pro svůj lid a to, co nás zachrání, není takový druh poslušnosti. Není to poslušnost, kde vaše srdce chce dělat jednu věc a tělo dělá něco úplně jiného.

Myslíte si, že Bůh od nás očekává, že donutíme své tělo, aby se chovalo způsobem, který odporuje tužbám našich srdcí, zatímco frustrace požírá naši duši, abychom se dostali do zlatých ulic a paláců ze slonoviny? Jaké by to bylo osvobození? Myslí tím Bůh toto, když mluví o vítězství?  Rozhodně ne.

 

Pod milostí

 

Pavel tedy říká, že jsme vysvobozeni ze zákona, že již nejsme pod zákonem, ale pod milostí. Co je milost? Milost představuje Boží nezaslouženou přízeň a dobrotu, ale my jsme tuto milost omezili pouze na postoj dobré vůle z Boží strany. Nicméně Boží milost zahrnuje každý dar, který přichází od Boha, že? Který z Božích darů si zasloužíme? Je dar Božího Syna dílem Boží milosti? A co Jeho Svatý Duch? Všechno, co nám Bůh dal, je zahrnuto v Boží milosti.

Pod milostí máme Boží život, Boží moc, máme Boží mysl. Když jsme pod milostí, hřích už nad námi nevládne. Když nás bude ovládat Duch Boží, bude pro nás mnohem těžší dělat chyby. Hřích je Kristu tak ohavný, že když se Jeho mysl skutečně stane vaší myslí, hřích se přirozeně stane vaším nepřítelem, vaše srdce již nebude toužit po hříchu.

Bible o Ježíši říká: „Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi nepravost.“ Když se Jeho mysl stane naší myslí, i my budeme milovat spravedlnost a nenávidět nepravost.

Co ani dva tisíce let výchovy nemohly udělat, Bůh udělá pro ty, kteří mu dovolí přijít, aby mohl přebýval v nich.

Být pod zákonem vede mnoho křesťanů k přesvědčení, že cestou k vítězství je napodobování Krista. Podívejte se na to, co udělal Ježíš, a pokud to dokážete napodobit, pokud můžete dělat všechno stejně jako On, pak přemůžete hřích. Ale tento způsob myšlení zanedbává zásadní prvek, a to je, že naše srdce je jiné než srdce, které měl a má Ježíš. To, co potřebujeme, není napodobovat Krista, ale mít Krista ve svém srdci. Kristus říká: „To nemůžete udělat, ale já to učiním ve vás. Pokud mi to dovolíš, vejdu do tvého srdce a udělám pro tebe vše, co ty nemůžeš.“

Nepotřebujeme imitaci, potřebujeme náhradu. Jeho život místo našeho života, jeho mysl místo naší mysli.

Bez ohledu na to, jak dobře rozumíme zákonu a jak je nám zákon kázán, bez ohledu na to, jak velkou vinu cítíme a jak moc v nás hlodá svědomí, nikdy se nezlepšíme, pokud nedostaneme jako dar od Boha nové srdce.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5: 17).

Evangelium je ústředním učením křesťanství. Ve skutečnosti můžeme právem říci, že v Bibli není žádná pravda, která by nenacházela oporu v evangeliu. Slovo „evangelium“ znamená „dobrá zpráva“ a toto zaměření na dobré zprávy je to, co odděluje křesťanství od jakéhokoli jiného náboženství.

Zatímco jiná náboženství se zaměřují na to, jak můžeme najít cestu k Bohu, křesťanství prohlašuje, že Bůh našel cestu k nám a vypořádal se se všemi faktory, které nás od Něj oddělovaly.

 

Základy evangelia

 

Bůh skrze svého Syna Ježíše Krista obnovil lidstvo pro sebe. Skrze Kristovo vtělení, život, smrt a současnou službu Bůh odstranil všechny překážky, které stály v cestě úplnému smíření lidstva s Bohem. Kristovo dílo v našem jménu lze shrnout do tří bodů:

  • Boží láska k nám byla zjevena v daru Ježíše Krista.
    „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3: 16).
  • Kristus zjevil Boha životem, který žil.„Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.“ (Jan 1: 18).„Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu ještě větší skutky, abyste jen žasli.“ (Jan 5: 20).
  • Kristus prošel našimi zkušenostmi, aby nás mohl zastupovat. „Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá. Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.“ (Židům 2: 16–17).