Jiří Stejskal
V Matoušově evangeliu jako jediném čteme jedno z mnoha podobenství o Božím království, které Pán Ježíš pronesl před zástupy. Myslím, že stojí za to si toto důležité podobenství připomenout, protože Pán Ježíš dává k němu velmi jasné vysvětlení. Podívejme se tedy na to podobenství.
“Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej? On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé.” (Matouš 13:24-30).
Chvála Pánu Bohu, že učedníkům byl dán na jejich žádost i výklad k tomuto podobenství samotným Pánem Ježíšem.
“Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka. A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé. Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa. Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš.” (Matouš 13:36-43).
To, co tady Pán Ježíš řekl, mi připomnělo také obsáhlou promluvu k Židům v evangeliu Janovu, v osmé kapitole. Ti byli, jak víme, co se týče těla, Božím vyvoleným lidem v době staré smlouvy. Přečtěme si ten text celý, a uvidíme souvislost s tím, jak se pozná dobré semeno od koukole, který vysel ďábel. Věřím, že to velmi sedí na dnešní dobu a stav křesťanského světa. Mnozí si totiž myslí, že to platí jen pro lidi ze světa, ale jak uvidíme, ta podobnost je šokující a naplňuje se to stejně jako za doby Ježíše a to v celosvětovém měřítku.
“Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života. I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé. Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu. Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného. A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest. Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec. Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti. I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti? I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto. Protož jsem řekl vám: Že zemřetev hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých. I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám. Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě. Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim. Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím. A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky. Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho. Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete? Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete. Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás. Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte. Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy. Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil. Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha. Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal. Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé. Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi. Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte? Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí. Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš? Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest. Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám. Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel.” (Jan 8:12-59).
Není těžké si na základě slov Pána Ježíše udělat obrázek, kdo je dobrým semenem tzn. synem království a kdo bude shledán naopak synem toho zlostníka tj. koukolem ke spálení. Oboje spolu roste až do žně, tedy až do příchodu Pána Ježíše.
Udělejme si přehledné rozdělení podle obou textů a uvidíme, co se z toho můžeme naučit.
Dobré símě, pšenice
- Synové království
- Narodili se z Boha
- Znají Boha Otce i Jeho Syna
- Jdou za Beránkem, Jeho slova slyší a věří svědectví, které o sobě Boží Syn vydal
- Přináší užitek
- Mají světlo života
- Vyzdvihují Syna člověka, znají, že je to On, protože jim to zjevil Otec
- Jsou učedníky svého Pána, zůstávají v Slovu
- Poznali Pravdu a Pravda je vysvobodila z otroctví
- Nesoudí nikoho
- Jsou syny Božími a zůstávají v domě navždy
- Nehřeší, nejsou již pod zákonem, ale pod vládou milosti
- Přešli ze smrti do života
- Jsou skutečně svobodní
- Věří Bohu
- Mají v sobě Slovo (Krista)
- Milují Ježíše i Otce, protože je znají
- Vědí, že Ježíš vyšel z Boha
- Znají, že je jenom jeden Bůh – Otec
- Věří svědectví Boha Otce o svém jednorozeném Synu
- Pán jim otevírá mysl, aby rozuměli Písmům
- Pravda jim přináší do srdce radost a pokoj
- Milují druhé, protože se narodili z Boha a mají v sobě Jeho lásku
- Stojí v Pravdě, v Kristu
- Jsou z Boha zplozeni, Boží děti Boží slova slyší
- Ctí svého Otce v nebesích i Jeho Syna
- Jsou bedlivi Slova, vede je duch, který obživuje
- Mají Kristovu spravedlnost a budou se skvít jako slunce v království svého nebeského Otce
Koukol
- Synové toho zlostníka
- Jsou stále tělesní a není v nich světlo života, proto kráčí v temnotě
- Neznají Otce ani Syna a nevěří jejich svědectví
- Kdyby poznali Syna, poznali by i Otce
- Neví odkud Syn přichází a kam jde (zjevná souvislost i s Těšitelem – Kristus v nás)
- Soudí podle těla a rádi obviňují druhé z hříchu
- Budou hledat Syna, ale zemřou ve svých hříších (pošetilé panny bez oleje)
- Spoléhají na svůj původ, příslušnost (etnikum, instituce, denominace)
- Nepřiznávají si svůj stav otroctví
- Hřeší a jsou hříšníci, protože jsou stále tělesní – neradostné křesťanství – bez Krista (Ducha)
- Jsou otroci a nezůstávají navždy
- Dychtí zabíjet, nemají v sobě Slovo (Krista)
- To viděli u svého otce (ďábla – boha, který zatemňuje mysl)
- Nekonají Abrahamovy činy = nevěří Bohu a činí Jej lhářem
- Nesnesou pravdu od Boha
- Tvrdí, že mají jednoho Otce Boha, ale nemají v sobě lásku
- Říkají, že nejsou zplozeni ze smilstva
- Popírají, že Syn vyšel z Boha Otce
- Nerozumí, co říká slovo
- Nemohou slyšet pravdu, protože jejich otec je ďábel
- Jsou stejně jako on zabíječi lidí a v Pravdě nestojí
- Nepřinášejí užitek a myslí si, že svými skutky prokazují službu Bohu
- Mají v sobě zlobu a nepokoj
- Mluví lež
- Nevěří slovu
- Nejsou z Boha
- Obviňují nositele evangelia stejně jako Ježíše, že mají démona, démonské učení
- Zneuctívají Syna a tím i Otce
- Lpí na lidech a lidském učení místo na Kristu a oslavují jedni druhé
- Říkají, že Bůh je jejich Otec, ale nepoznali Ho (strach – legalismus)
- Hledají vlastní spravedlnost
Myslím, že tento krátký rozbor obou textů je více než výmluvný. Co říci závěrem? Moc bych si přál, abychom všichni přijali věčný život, který je v Božím Synu, do svého srdce a byli syny a dcerami království v jednom Duchu. Jak ale vidíme, tou překážkou je nevěra. Modleme se tedy za ty, o kterých víme, že dosud nenalezli tu pravou svobodu v Pánu Ježíši.
Rozloučím se dvěma nádhernými texty apoštolů Jana a Pavla a věřím, že si z toho každý něco vezme.
“Poněvadž svědectví lidské přijímáme, svědectvíť Boží větší jest. Nebo totoť svědectví jest Boží, kteréž vysvědčil o Synu svém. Kdož věří v Syna Božího, máť svědectví sám v sobě. Kdož nevěří Bohu, lhářem jej učinil; nebo neuvěřil tomu svědectví, kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém. A totoť jest svědectví to, že život věčný dal nám Bůh, a ten život v Synu jeho jest. Kdožť má Syna, máť život; kdož nemá Syna Božího, života nemá. Tyto věci psal jsem vám věřícím ve jménu Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život, a abyste věřili ve jméno Syna Božího.” (1. Janova 5:9-13).
“Prosímť tedy vás já vězeň v Pánu, abyste chodili tak, jakž hodné jest na to povolání, kterýmž povoláni jste, Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání svého. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. Ale jednomu každému z nás dána jest milost podlé míry obdarování Kristova. Protož dí: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prvé do nejnižších stran země? Ten pak, kterýž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.” (Efezským 4:1-10).
