Zrozen z ducha
(Duch člověka)
Ve snaze chránit se před konceptem nesmrtelné duše zašli některé církve příliš daleko opačným směrem. Obecně řečeno, dnes, je člověk považován pouze za dýchající a myslící kus hlíny. Tak by to vysvětlili někteří křesťané: Bůh stvořil člověka z prachu země, pak do něj vdechl dech (vzduch), a tak se člověk stal živou duší. V případě odebrání dechu života (vzduchu) se člověk stává mrtvou duší, proto vše, z čeho se člověk skládá, je oživená hlína, když začíná proces dýchání. V některých chápáních neexistuje nic takového jako nehmotná složka zvaná duch. Je to pouze jen další způsob, jak popsat dech, který je v lidských nosních dírkách. Toto chápání a tento koncept však přináší řadu problémů. Křesťané si kladou často otázky typu:
Pokud budu mít při vzkříšení nové tělo, budu pak stejnou osobou? Boží slovo velmi jasně učí, že přijaté nové tělo nebude stejné jako původní tělo, které jsme přijali, když jsme se původně narodili na tomto světa.
42Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; 43zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci. 44Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. 45Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. (1.Kor.15:42-45)
Sestra Ellen Whiteová souhlasí s Biblí, že těla, která obdržíme při vzkříšení, nebudou tvořena stejnou hmotnou substancí jako tělo původní. Píše:
„Naše osobní identita je při vzkříšení zachována, i když ne stejné částice hmoty nebo hmotné substance, která šla do hrobu. Podivuhodné Boží skutky jsou pro člověka tajemstvím. Duch, charakter člověka, je vrácen Bohu, aby byl zachován. Při vzkříšení bude mít každý svůj vlastní charakter. Bůh ve svém vlastním čase povolá mrtvé, dá jim znovu dech života a požádá suché kosti o život. Objeví se stejná forma, ale bude bez nemocí a všech defektů. Znovu bude žít a nese stejnou individualitu rysů, takže přítel pozná přítele. V přírodě neexistuje žádný Boží zákon, který by ukazoval, že Bůh vrací tytéž identické částice hmoty, které skládaly tělo před smrtí. Bůh dá spravedlivému mrtvému tělo, které se mu bude líbit.“ (březen 301)
Otázkou tedy je, když dostanu úplně jiné tělo, co ze mě udělá přesně stejnou osobu, člověka, který žil můj život na zemi, než jsem zemřel? „No,“ někdo může říci, „Bůh je schopen vám dát stejné myšlenky a vzpomínky.“ To je pravda, ale pak stále zůstává otázka, budu to já, nebo prostě někdo znovu vytvořený podle mého přesného obrazu?
Když pochopíte, že v člověku je složka zvaná duch, která je víc než jen popis našich myšlenek a vzpomínek jistě se vám uleví. Následující biblické odkazy to velmi jasně odhalují. Job 32:8; Zach. 12:1; Lukáš 8:55; Lukáš 23:46; Skutky 7:59; Řím. 1:9; Řím. 8:16; 1 Kor. 2:11; 1 Kor. 5:3-5; 1 Kor. 6:20.
Jak řekla Ellen Whiteová ve výše citované pasáži: „Duch, charakter člověka, je vrácen k Bohu, aby byl zachován. Při vzkříšení bude mít každý svůj vlastní charakter.“ (březen 301)
Toto je životně důležitý bod. Správné pochopení některých nejkritičtějších biblických pravd závisí na pochopení tohoto bodu. Dovolte mi se zeptat, rodí se lidské bytosti s duchy, kteří jsou morálně neutrální, kteří nejsou ani dobří, ani zlí?
Je pravda, že konečný stav mysli bude záviset na zkušenostech této osoby, když začne dospívat? Určují věci, které vidí, slyší, učí se atd., jaký druh mysli bude mít, ať už dobrou nebo špatnou? Je pravda, že při narození je jeho tělesné tělo slabé, zdegenerované a hříšné, ale jeho duch je morálně neutrální, ani dobrý, ani zlý?
Na tyto otázky nemůžeme správně odpovědět, pokud nepochopíme pravdu o tom, jaký duch člověka skutečně je.
Když se čerstvě narodí dítě a není schopné racionálního uvažování, není schopné morálního uvědomění, má ducha? Sídlí zlo v jeho mysli, nebo je to pouze v jeho tělesné, genetické výbavě, která má tendenci jednat špatně?
Jedna otázka tento problém vyřeší a pokud dokážeme odpovědět na tuto otázku upřímně, budeme znát odpověď na tyto další otázky.
Otázka je tato. Je člověk po narození přirozeně sobecký nebo nesobecký? Myslí instinktivně na ostatní nebo na sebe? Odpověď je zřejmá. Já je přirozeným ohniskem všech, kteří se narodili na této planetě, a to platí pro všechny lidi ve všech dobách od doby Adamova pádu, s jedinou výjimkou. Sobectví je kořenem hříchu, jeho základem, a tak tam, kde existuje sobectví, je automaticky přítomno zlo.
Ale kde se bere sobectví? kde sídlí? Je to něco, co se předává v genech? Je zabudován do svalů, krve, kostí? Samozřejmě že ne! Sobectví je zcela věcí mysli a jeho univerzální přítomnost ve všech lidech při narození dokazuje skutečnost, že člověk se rodí nejen s hříšným tělem, ale také s hříšnou myslí či duchem, a že tento hříšný duch existuje ještě dříve, než je člověk schopný racionálního uvažování. Proto nám slovo Boží říká nezaměnitelným jazykem,
Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ (Jan 3:3)
Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. (Řím 8:7)
Tělesná mysl je prostě mysl, která není obnovena duchem Božím při znovuzrození. Tato mysl je v nepřátelství s Bohem, nezáleží na tom, zda je tato mysl stará jeden den nebo sto let. Dokud se člověk znovu nenarodí, je přirozeně v nepřátelství s Bohem.
(Bůh sám je dobrý)
Jak jsme znovu a znovu zdůrazňovali, Bůh jediný je dobrý (Mt 19:17; Zj 15:4). Ve vesmíru není žádné místo ani člověk, kde by se dalo nalézt dobro, pokud tam není Bůh. Samotné božství je dobré, a když to rozpoznáme, uvědomíme si, že jediný způsob, jak může být jakýkoli tvor dobrý, je, je-li s božstvím spojen. Žádný tvor není sám o sobě dobrý, a proto všude tam, kde existuje tvor, který není spojen s Bohem, jediným možným stavem tohoto tvora je stav zla. Od přírozenosti je zlý. Žádná jiná možnost se mu neotevře.
To si Lucifer, Adam a Eva a miliony andělů neuvědomili, když se rozhodli jednat nezávisle na Bohu, když si zvolili cestu, která je od Boha odděluje. Na okraj bychom měli poznamenat, že se to stalo, když byli všichni v bezhříšném těle. Nemělo to nic společného s jejich fyzickou podstatou, ale mělo to co do činění výhradně se stavem, který se vyvinul v jejich myslích. Okamžitě se stali zlými, i když tomuto zlu trvalo, než se projevily všechny jeho stránky. Následky Adamova jednání však byly pro něj i jeho potomky zničující. V důsledku jeho volby byl každý z jeho potomků odsouzen k tomu, aby se narodil odděleně od Boha – členem království satana, ve stavu, kdy vládl satanův princip sebe sama a kde chyběl Boží duch.
Když to pochopíme, pak pochopíme, proč se každý člověk musí znovu narodit z ducha svatého. Ve stavu našeho prvního narození nejsme sjednoceni s Bohem. Jsme proto naprosto zlí, hříšní v těle a hříšní v mysli. Vše, čeho jsme schopni, je hřích a s tím související jednání. Naše, nejlepší snahy jsou protkané sobectvím, a proto jsou vnitřně zlé.
(Nové narození)
Ale když se člověk znovu narodí, co se stane? Dochází k velké změně, ale jaká je povaha této změny? Je to tělo člověka, které se mění? Je to maso a krev, genetická výbava, která je změněna? Bible, stejně jako věda, rozum a historie, nám říká, že fyzické složení obráceného člověka se nemění. Obrácení ho neučiní silnějším, vyšším, mladším, než když žil v hříchu. Test jeho genetické struktury by odhalil, že se fyzicky nezměnil a stále je to stav, ve kterém žije a umírá.
Dobře, mění se tedy jeho myšlenky? Spočívá znovuzrození v převýchově, aby se změnily myšlenkové vzorce, a proto produkovaly dobré činy? Není pochyb o tom, že vzdělání má v životě křesťana svou roli, ale rozhodně to není rozhodující faktor, který se podílí na znovuzrození. Převýchova neudělá z člověka nového tvora. Nový způsob myšlení nezpůsobí, že člověk zažije nové zrození. Všimněte si, co Ježíš řekl:
„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království…. (Jan 3:5)
Dříve než dojde ke křesťanské výchově, ještě předtím, než budeme vedeni k pravdě, musí nejprve přijít duch pravdy. Je to místo ducha, aby nás vzdělával po znovuzrození. Před tím, musí být nejprve vykonána práce Ducha svatého v nejzákladnější oblasti lidské přirozenosti.
Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, 22cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. 23Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.“ (Marek 7:21-23)
Skutečným problémem je stav srdce, nikoli fyzické složení nebo dokonce myšlenky. Podívejte se, co vychází z lidských srdcí: cizoložství, smilstvo, vraždy, krádeže, chamtivost, špatnost atd. Hříchy nanejvýš odporné a ohavné. Ale všimněte si také, že existuje také pýcha a (nejvýznamněji) zlé myšlenky! Myšlenky produkují činy, ano, ale existuje něco, co tyto myšlenky produkuje. Musíme jít hlouběji než myšlenky, abychom vyřešili skutečný problém. Skutečným problémem je srdce (často označované jako mysl nebo duch). Základní duchovní podstatou člověka, který se znovu nenarodil, je zlo. Má zlé srdce nebo mysl, a to je problém, se kterým je opravdu třeba se vypořádat. Proto je třeba říkat znovu a znovu: Že překonání hříchu nelze dosáhnout reformou jednání. Překonání hříchu nelze dosáhnout převýchovou mysli. Překonat hřích je možné pouze tehdy, když se náš duch spojí s duchem Božím ve spojení nového zrození.
34Plemeno zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste zlí? Vždyť ústa mluví z přebytku srdce. 35Dobrý člověk z dobrého pokladu vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. (Mat 12:34–35)
Narození je proces, kterým přichází na svět nový člověk. Nové narození je proces, kterým nový člověk vstupuje do Božího království.
Co dělá ze starého hříšníka nového svatého člověka? Jaká zásadní změna se odehrává v člověku, který jej proměňuje z hříšníka ve světce?
V nejvnitřnější části jeho bytosti, v té jeho části, z níž vyvěrají všechny myšlenky a činy, v té části zvané srdce, mysl nebo duch, se Kristův duch spojuje s duchem člověka. Toto spojení sebou přináší Boží vlastní povahu lásky a čistoty, přináší mír, útěchu a Kristovu osobní přítomnost. Je to duch Krista a zároveň Otce, spíše než pouhý vliv, je to vlastně prodloužení samotného života samotného Boha, aby křesťan mohl skutečně říci: „Kristus sám žije ve mně!“ Bůh sedí na trůnu v nebi, ale prostřednictvím svého svatého ducha, svého nitra, které dal Kristu se rozšiřuje a je sjednocen s každou bytostí ve vesmíru, která se mu rozhodne poddat, takže neviditelným, ale velmi skutečným řetězem života se Bůh skrze Krista a každého křesťana sjednotí a stanou se jedním duchem. (1. Kor. 6:17)“ Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.“
Je to úžasná věc k přemýšlení. Je to pravda až příliš děsivá, než aby se tomu dalo uvěřit. Je to zázrak, který staví pravé křesťanství nad všechna falešná náboženství. Požehnaná pravda, že Bůh ve svém Synu přivedl syny Adamovy na místo, kde jsou účastníky samotného života všemohoucího Boha vesmíru!
Ó, jaké požehnání! Jak vzrušující je pochopit lásku, milosrdenství Boha, který nám dal takovou výsadu, který nás povýšil na místo, kde jsme skutečně a doslova Jeho vlastními syny a dcerami, protože Jeho život je v nás!
Ano, andělé byli posláni, aby nám sloužili. Také nás chrání a jiným způsobem slouží jako Boží poslové. Ale jaké je požehnání vědět, že kromě toho máme osobní kontakt, spojení s Kristem a tím i Bohem Otcem!!
EGW ještě napsala:
„Prostřednictvím svého Ducha a svých andělů slouží Bůh dětem lidským.“ (MH 417).
Náš Bůh není jako velcí muži světa, kteří pošlou zástupce, zatímco on sám zůstane stranou. Ne! Skrze svého Syna se k nám přibližuje svým svatým duchem a poutá nás ke svému srdci nepřekonatelným spojením.
„neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.“
(Ef 2:18)
Nyní chápeme, proč je Kristus naší spravedlností. Ne že by nám dal spravedlnost, ale že On sám je naší spravedlností. Co dostáváme, když Kristus skrze svatého ducha přebývá v našich srdcích? Nic jiného než čistý, svatý život samotného Krista. Jeho duch se spojuje s mým duchem, takže jsme jeden duch. Jeho přirozenost je nyní mou přirozeností, takže miluji spravedlnost a nenávidím nepravost. Prokletí mého prvního narození je odstraněno požehnáním mého nového narození. S Kristem jako svým životem (Kol. 3:2) jsem zemřel hříchu (Řím. 6:7), tělu (Řím. 8:7), starému člověku (Řím. 6:6), Ne já, ale Kristus žije ve mně (Galatským 2:20).
(Relativní dokonalost)
To, ale neznamená, že když je Kristův duch sjednocen s naším duchem, že jsme okamžitě naprosto dokonalí v každém ohledu. Absolutní dokonalost ukazuje, že všechny mé činy jsou dokonalé a že vše, co dělám, ve všech směrech dokonale ukazuje Boží charakter. I když se radujeme z daru života a spravedlnosti, musíme pochopit, že i když máme účast na samotném životě Kristově, poslušnost Bohu závisí na tom, jak dobře rozumíme Jeho vůli. Bůh nepracuje nezávisle na naší vůli a našem chápání. Neodhaluje nám celou pravdu okamžitě a je Jeho záměrem pokračovat v nás krok za krokem skrze své slovo ke stále většímu porozumění Jeho vůle a Jeho cest. Jednoho dne tu budou lidé, kteří budou dokonale chápat Boží vůli, pokud jde o lidský život v tomto světě, a tito lidé budou reprezentovat Krista dokonaleji než kdy, kdokoli jiný. To bude 144 000 před příchodem Krista.
To však neodporuje skutečnosti, že tady a teď může být a měl by být každý křesťan dokonalý. Co ode mě Bůh vyžaduje? Jediné, co požaduje, je, abych se Mu skrze Krista a jeho život odevzdal absolutně a bez výhrad. Co jiného mohu dělat?
Vše ostatní je dílem Božím. Musí mě naučit své vůli, musí mě krok za krokem vést do veškeré pravdy. Dnes, když se Mu dokonale odevzdám, On ve mně uskuteční svou vůli pro dnešek. Vyžaduje nebo očekává Bůh ode mě více než toto? Rozhodně ne. Dokonalé odevzdání je vše, co od nás Bůh vyžaduje, a tak, když se člověk plně odevzdá Bohu skrze Krista, je v očích Božích dokonalý. I když je těch 144 000 naprosto dokonalých, bude to prostě tak, že se každý den na sto procent odevzdají Bohu. Jejich kapitulace není o nic větší než kapitulace pravého křesťana dneška. Skutečnost, že jim Bůh dává více světla, neznamená, že byli více odevzdaní než ostatní, ale jednoduše to, že Boží záměr pro poslední generaci zahrnuje větší zjevení Jeho vůle a charakteru.
To je důvod, proč může být zloděj na kříži zachráněn. Jeho odevzdání bylo dokonalé a bude to stejné pro všechny, kdo budou spaseni. Bůh bude mít plnou kontrolu nad vůlí člověka, a proto mu bude moci dát svůj vlastní život. Amen
