David Clayton
Kapitola 28. knihy Ezechiel popisuje, jak se ve vesmíru poprvé objevil hřích. Zde vidíme popis Satana představeného jako krále Týru:
„Synu člověčí, zpívej žalozpěv nad králem Týru a řekni mu – Tak praví Panovník Hospodin: Byl jsi pečetí dokonalosti, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, všemi drahokamy ozdoben – rubínem, topasem a jaspisem, chrysolitem, onyxem a berylem, safírem, tyrkysem a smaragdem – to vše krásně osazené ve zlatě klenotnickým dílem tepaném, to vše připravené pro tebe v den, kdy jsi byl stvořen.“ (Ezechiel 28: 12–13).
Lucifer měl úplnost a dokonalost krásy a velké moudrosti. Během svého stvoření do něj bylo vloženo více znalostí než do jakéhokoli jiného tvora. Záznam nám říká, že byl pokryt drahými kameny. Byl nejdokonalejší bytostí, jakou kdy Bůh stvořil. Měl velkou moudrost, velké znalosti, velké porozumění a dokonalou krásu. Žil v bezhříšném prostředí. Každá výhoda, která byla umožněna, byla jeho:
„Byl jsi dokonalý na cestách svých ode dne svého stvoření – než jsi byl shledán zlým.“ (Ezechiel 28:15).
Problém se poprvé objevil v Luciferově srdci
Všechno, co udělal, bylo vždy perfektní. Ale přišel den, kdy v něm byla nalezena nespravedlnost. Jeho způsoby se změnily, když se v něm objevila nespravedlnost. Problém byl v něm koncipován jako první. Problém nenastal špatnými skutky, ale nejprve se objevil v jeho srdci. Lucifer byl stvořen dokonalým. Není snadné pochopit, jak se v něm objevil hřích, ale je jisté, že pro hřích nemůže být žádná omluva. Všichni víme, že v této dokonalé bytosti, která požívala všechny výhody a nadřazenost, která chápala každou nauku, která chápala Boží cesty se něco začalo měnit. Všechno, co se stalo, mělo svůj kořen především v Luciferově srdci a když se toto semeno zla vyvinulo a dospělo, přivedlo to Lucifera do situace, kdy dospěl k závěru, že může žít nezávisle na Bohu.
Izaiáš 14: 12–14 říká: „Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy! Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“
Problém — nezávislost na Bohu.
Zde vidíme, že Lucifer dospěl k závěru, že je dost dobrý na to, aby jednal, existoval a žil odděleně od Boha. Byl jednou z těch bytostí, které se v sobě cítily dobře! Do této chvíle žil v úplné závislosti na Bohu, aniž by poznal, kdo je skutečným zdrojem jeho života a dobroty. Nepoznal, že veškerá dobrota, která v něm byla, všechny výhody, které každý den měl, byly ve skutečnosti dary, které mu poskytovala Boží ruka. Stal se posedlý sám sebou a svými schopnostmi. Došel až k závěru, že může vládnout sám bez Boha.
Je velmi pravděpodobné, že Lucifer nevěděl kam povede toto oddělení se od Boha a neměl skutečný obraz o skutečném jednání a způsobech hříchu. Žil ve světě, kde bylo jen světlo a co mohl vědět o temnotě? Když Lucifer zpočátku začal ve svém srdci pěstovat zlo, neměl v plánu zabíjet, ničit a podvádět! Myslel jen na to: „Jsem dobrá, inteligentní bytost a mám schopnost myslet a rozhodovat sám za sebe. Nemusím vždy dělat všechno tak, jak to chce Bůh.“ Jen se rozhodl, že chce být nezávislý na Bohu, protože si myslel, že je inteligentní bytost, která dokáže řídit svůj vlastní život. A Bůh nemůže být v srdci, ve kterém není vítán.
Neexistuje nic dobrého, odděleného od Boha
Vidíme, že jakmile se Lucifer rozhodl řídit si svůj život sám, jeho stav se změnil. Ten, kdo byl vždy tak plný dobra, se stal úplně zlým. Není to částečně zlo, ale v okamžiku, kdy se od něj Bůh odvrátil, tak se Lucifer stal úplně zlým. Možná se i nadále choval na venek zbožně, ale v jeho srdci došlo ke změně. Semeno bylo zaseto a v tom semeni je kořen všeho, čím je dnes. Všechno zlo, které se od té doby projevilo ve vesmíru, bylo v Luciferově srdci už v okamžiku, kdy se oddělil od Boha. Neexistuje nic dobrého, co je odděleno od Boha. A tak je to stejné s každým, když se oddělí od Božího světla, v srdci pak nemůže zůstat nic kromě tmy.
