Co je Spravedlnost?
- Spravedlnost je stav, přirozená vlastnost, která existuje ze své podstaty, pouze v Bohu.
“A hle, přistoupil k němu jeden člověk a řekl: „Učiteli, co dobrého mám učinit, abych obdržel věčný život?“ On mu řekl: „Proč se mě ptáš na dobré? Jeden je dobrý Bůh…” (Matouš 19:16-17).
“Kdo by se nebál tebe, Pane, a neoslavoval tvé jméno? Neboť ty jediný jsi svatý; všechny národy přijdou a pokloní se před tebou, protože tvé spravedlivé soudy vyšly najevo.” (Zjevení Janovo 15:4).
“Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují – Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu.” (Římanům 3:21-22).
- Spravedlnost v zásadě není něco, co člověk dělá. Člověk je od přirozenosti zlý a Boží zákon tento stav odhaluje.
“Není, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by se vyburcoval, aby se držel tebe; neboť jsi před námi skryl svou tvář a vydal jsi nás do moci naší zvrácenosti.” (Izaiáš 64:6).
“Ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.” (Římanům 3:20).
- Spravedlivé činy se objevují, když je člověk znovuzrozen.
“Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.” (1. Janova 3:9).
- Činy nečiní člověka spravedlivým, ale odhalují, že je znovuzrozený, protože spravedlivý (Kristus) žije v něm.
“Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.” (Galatským 5:22-23).
“Je–li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.” (Římanům 8:10-11).
- Spravedlivé činy jsou vždy a pouze a zcela Boží dílo. Člověk sám ze sebe nedokáže činit dobro.
“Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.” (Jan 15:5).
“Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne.” (Římanům 7:18).
“A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, kdo vás povolává; on to také učiní.” (1. Tesalonickým 5:23-24).
- Bůh se nestává dobrým tím, že koná dobro. Dělá dobro, protože je dobrý. Totéž platí o těch, kdo jsou v Kristu.
Jak se stát spravedlivým?
- Spravedlnost je dar od Boha, který je dán všem lidem v Kristu Ježíši.
“Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu.” (Římanům 3:22).
“Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.” (2. Korintským 5:21).
- Tento dar je přijímán pouze vírou.
“Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech.” (Římanům 4:16).
“Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar.” (Efezským 2:8).
- Vše, co člověk potřebuje, ať odpuštění, ospravedlnění, posvěcení atd., je již dáno celému lidstvu v Kristu.
“Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu….V něm máme vykoupení skrze jeho krev — odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti…V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle.” (Efezským 1:3,7,11).
“Neboť v něm (v Kristu) tělesně přebývá veškerá plnost Božství. I vy jste v něm naplněni. On je hlavou každé vlády a moci.” (Koloským 2:9-10).
- Tyto věci patří každému člověku, ale je třeba je osobně přijmout a to vírou v Krista.
“Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění, a uložil v nás to slovo smíření.” (2. Korintským 5:19).
“Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.” (Římanům 5:10).
- Spravedlnost jako úplný dar zahrnuje posvěcení i ospravedlnění.
“Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a v Duchu našeho Boha.” (1. Korintským 6:11).
- Skutky člověka nepřispívají k ospravedlnění ani k posvěcení. Oba jsou zcela dary Boží milosti v Kristu. Růst v Kristu (někdy označovaný jako posvěcení) je však proces, který Bůh provádí za trvalé spolupráce člověka po znovuzrození. Tento proces pokračuje po celý křesťanův život, ať žije dva roky nebo devět set šedesát devět let.
- Když má člověk skutečnou Biblickou víru v Krista, znamená to, že se stal součástí samotného života a existence Krista, protože jeho duch je spojen s Kristovým Duchem.
“Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.” (1. Korintským 6:17).
“Neboť všichni jste synové Boží skrze víru v Kristu Ježíši…A jestliže jste Kristovi, jste símě Abrahamovo, dědicové podle zaslíbení.” (Galatským 3:26,29).
“Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.” (Římanům 8:9).
“Vždyť jsme údy jeho těla, z jeho masa a z jeho kostí.” (Efezským 5:30).
- Toto spojení s Kristem je klíčem ke všemu v křesťanství. Protože jsme sjednoceni s Kristem a jsme součástí Jeho existence, vše, co On je a co má, je také i naše a my jsme tím, čím je On. Jsme přijímáni „v milovaném“.
“A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše: ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí — všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží.” (1. Korintským 3:21-23).
“když nás podle zalíbení své vůle předurčil sobě k synovství skrze Ježíše Krista ke chvále slávy jeho milosti, kterou nás obdařil“ ve svém milovaném Synu.” (Efezským 1:5-6).
- Toto není teorie. Toto je skutečná realita a je to naše skutečná zkušenost ve chvíli, kdy skutečně věříme. To znamená, že každé požehnání, které Bůh uděluje (včetně daru ducha svatého), je naše, abychom je přijali ne tvrdou námahou, ale jednoduše vírou.
“Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?….Tedy ten, který vás vystrojuje Duchem a působí mezi vámi mocné věci, činí tak na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?” (Galatským 3:2,5).
- Veškerá požehnání jsou pro nás dostupné právě v tuto chvíli, protože Kristus je pro nás vydobil. Je tedy nemožné, abychom je nevlastnili, jestliže jsme součástí Krista.
“On neušetřil vlastního Syna, ale za nás za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nedaroval všechno?” (Římanům 8:32).
- Toto spojení s Kristem je to, co vytváří dokonalý soulad se zákonem. Ne kvůli našemu namáhavému úsilí, ale proto, že Kristus je ten, kdo v nás žije, a On není služebníkem hříchu.
“Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.” (Římanům 8:2-4).
