Zdravko Vučinič
Největší radost a osvobození v náboženském životě můžeme prožívat tehdy, když si uvědomíme, že nás Všemohoucí Bůh miluje bezpodmínečně a bezvýhradně.
Před lety jsem slyšel takovéto prohlášení a tvrzení, ale nerozuměl jsem tomu.
Bůh se na nás nikdy nezlobil za naše hříchy, ale ve skutečnosti jsme to byli my sami, kdo jsme Boha odmítli a stali jsme se Jeho nepřáteli, báli jsme se Ho a utíkali jsme před ním.
Bůh není přísný otec, který čeká na nějakou naši chybu, aby nás potrestal, ale je velmi starostlivý otec, který nás chce zachránit.
Bůh neobětoval svého vlastního Syna pro sebe, aby tím údajně uspokojil svou spravedlnost (hledající smrt svých hříšných dětí), ale obětoval svého Syna za nás proto, aby nám jasně ukázal a dokázal prostřednictvím této nekonečné oběti, jak nás bezpodmínečně a bez výhrad miluje, abychom se Ho již nebáli a abychom se k Němu vrátili a tím získali opět život.
Naším hlavním problémem není naše chování a chyby nebo hříchy, kterých se dopouštíme, ale to, čím jsme od přirozenosti, že jsme odcizeni a odděleni od Boha. A kvůli tomu vlastníme tělesnou hříšnou přirozenost, která nás činí otroky hříchu a tak se stáváme smrtelnými.
Když jsem si konečně uvědomil, že můj problém je neřešitelný, protože nemohu změnit svou přirozenost, moje zaměření na náboženský život se přesunulo od moralizování a ukázňování k Ježíši Kristu, skutečnému Spasiteli.
Dříve jsem nebyl schopen žít v Boží přítomnosti (v Božím království) a mým osudem byla věčná smrt, ale to nebyl Boží trest za mé hříchy, ale byl to důsledek hříchu mých prarodičů Adama a Evy, který předávají tento život dalším generacím a z něhož jsem byl i já narozen. Za svůj stav tedy nejsem před Bohem vinen, ani mě za to Bůh nesoudí.
Abych se však mohl spojit s Bohem a stát se schopným žít v Jeho přítomnosti a království, musím se svobodně rozhodnout – přijmout bezpodmínečně a z celého srdce Syna Božího jako svého osobního Spasitele, který mě vykoupil z následku hříchu, se kterým jsem se narodil. To je moje osobní odpovědnost.
Z jakých důsledků mě především zachraňuje? Od oddělení se od Boha a od mé tělesné přirozenosti, která mě zotročuje a přivádí do hříchu, jejímž osudem je věčná smrt. Jak mě zachrání? Tím, že mi dá svůj spravedlivý život, který je spojený s Bohem. A to je ten život, který žil před 2 000 lety na zemi proto, aby nahradil můj hříšný tělesný život oddělený od Boha. Jak to dělá? Tím, že Jeho Duch nadpřirozeným způsobem přebývá v mém duchu (srdci).
Jaký je můj podíl? Věřit v něj. Co to konkrétně a prakticky znamená? To znamená, že od chvíle, kdy v Něj uvěřím jako svého osobního Spasitele, tak Mu odevzdávám svůj život a vedení, abych už nebyl já pánem svého života, ale On. On pak může žít můj spravedlivý život ve mně a skrze mě. Svobodně tedy přijímám Ježíše jako Spasitele a Pána svého života a věřím, že jsem spasen. Možná to zní jako sci -fi, nadpřirozeně, nebo příliš jednoduše. Proto je potřeba víra. Takový je náš milující Otec, který nám poskytl takovouto zázračně jednoduchou spásu a my Mu musíme jen důvěřovat.
Zde na zemi potřebujeme mít nepřerušené společenství se svým Spasitelem, aby nás očistil od našeho hříchu, obnovil a připravil na Jeho příchod, abychom mohli konečně fyzicky stát před Otcem. Když mu toto dovolíme, On skrze nás v tomto světě může oslavovat našeho Otce a přitahovat další hříšníky, aby i oni byli zachráněni a jednoho dne stanuli před Ním.
Můj život nyní dává smysl, protože mám blízký vztah se svým živým Spasitelem, se kterým chodím každý den.
Děkuji Otci za všechno a především za dar jeho Syna a za to, že každý den mění náš život.
