Zdravko Vučinič
„Kdo viděl mne, viděl Otce…“ (Jan 14: 9).
Někteří zastánci trojičního učení používají toto Ježíšovo prohlášení na podporu své víry, protože zde údajně Ježíš potvrdil, že je Bůh a že On a Otec jsou ve skutečnosti jeden Bůh, ale zároveň jsou dvě různé osoby božstva s různými rolemi. To nám ale Bible neříká. V Bibli se píše, že Ježíš Kristus je jednorozený Boží Syn. Ježíš Kristus je jednorozený Boží Syn.
„To Slovo (Syn) se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (Jan 1: 14).
Boží Syn vyšel (se zrodil) od Otce ve věčných dobách, ale přišel na tento svět asi před 2000 lety vtělením, aby zachránil člověka.
„A my jsme viděli a svědčíme, že Otec poslal Syna, Spasitele světa.“ (1. Jan 4: 14).
Bůh se zjevil člověku prostřednictvím svého Syna.
„Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil.“ (Jan 1: 18).
„Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“ (Matouš 11: 27).
Boží Syn oslavil Boha tím, že Ho zjevil světu.
„Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal.“ (Jan 17: 4).
Jak Boží Syn zjevil a oslavil Otce?
Boží Syn je obrazem přirozenosti a charakteru Otce. Ježíš během svého pozemského života dokonale odhalil, jaký je Otec – dobrý, láskyplný, spravedlivý, svatý, milosrdný, soucitný, laskavý, obětavý, pokorný, trpělivý….
Ježíš řekl:
„Kdo viděl mne, viděl Otce…“ (Jan 14: 9).
Ježíš zde neříkal, že On a Otec jsou jeden Bůh nebo že Bůh je Trojice.
Ježíšovo poslední a nejslavnější zjevení a oslavení Boha se odehrálo na kříži Golgoty, když zemřel za hříšníky.
„Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“ (Římanům 5: 6–8).
Pokud by Ježíš nebyl povahou a charakterem jako Bůh, potom by nemohl plně zjevit a oslavit Boha a ani by nemohl říct: „Kdo mě viděl, viděl Otce“. V tomto smyslu byl Ježíš stoprocentně jako Otec.
„On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.“ (Kolossenským 1: 15).
Jak mohl být Ježíš svou povahou a charakterem jako Bůh? Jak mohl vypadat stoprocentně jako Otec?
Bůh osobně počal svého Syna v lůně Marie.
„Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.“ (Lukáš 1: 30–35).
Bůh osobně byl Otcem Ježíše v procesu početí Ježíše, na rozdíl od jiných lidí, jejichž pozemský otec se účastní procesu početí dětí. Ježíš byl tedy člověk i božská bytost, protože jeho otec byl Bůh a jeho matka byla lidská bytost. Ježíš zdědil duchovní přirozenost od Otce a fyzickou přirozenost, nebo-li tělo, po matce. Ježíš existoval již dříve, od věčných dob, ale byl inkarnován asi před 2 000 lety, aby mohl zachránit člověka. Ježíš, přestože se stal člověkem, byl na rozdíl od jiných lidí přirozeně dobrý jako Bůh a měl povahu Boha, zatímco Jeho tělo bylo jako u všech ostatních lidí. (3.)
„V něm je tělesně přítomná veškerá plnost Božství, “ (Kolossenským 2: 9).
Jednorozený Syn Boží se mohl současně stát člověkem, protože živé bytosti, včetně Boha a Jeho Syna, se skládají z ducha (duchovní přirozenosti) a těla (fyzická, vnější přirozenost) a Bůh vytvořil zázračné spojení skrze svého Syna – Boží Duch, nebo-li duchovní přirozenost Syna se spojila s lidským tělem při početí v lůně Marie. Vtělený Syn Boží byl tedy schopen dokonale zjevit a oslavit Boha v tomto světě, protože měl přirozenost a božskou povahu jako jeho Otec.
Ježíš chce zjevit a oslavit Otce v životě každého z nás. Je to možné, pokud v Něho věříme jako ve svého Spasitele a přijmeme Jeho Ducha a tím se s Ním v duchu spojíme. Toto je podmínka, aby On mohl být naším Pánem v našem životě. To znamená přenechat řízení svých životů Jemu.
„Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.“ (Galatským 2: 20).
„Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.“ (Jan 17: 22-23).
