V knize Markově 16:16, Ježíš řekl svým učedníkům:
„Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen, kdo však neuvěří, bude odsouzen.“
Křest ve jméno Ježíše je zásadním krokem v křesťanské zkušenosti, ale Bible nás učí, že to samo o sobě nestačí!
Ve Skutcích 8, poté, co byl Štěpán ukamenován, bylo mnoho Kristových následovníků rozptýleno, protože církev byla pronásledována. Ti, kteří uprchli, pokračovali v kázání dobré zprávy o Kristu na různých místech. Písmo nám říká, že ti, kteří přijali zprávu o Kristu, byli pokřtěni ve jméno Ježíše, ale Písmo jasně také učí, že to nestačilo. Když se apoštolové doslechli o křtu nových obrácených, byli Petr a Jan posláni k těm v Samaří, kteří uvěřili:
Skut 8:15-17: „Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.“
Nebyl to jediný případ, kdy apoštolové ukázali, že křest vodou ve jméno Ježíše nestačí. Při jiné příležitosti se apoštol Pavel setkal s několika věřícími v Efezu.
Skut 19:2-6: „Zeptal se jich: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“ Pavel řekl: „Jakým křtem jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Křtem Janovým.“ Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.“
Sám Pán Ježíš Kristus byl prvním člověkem, který poukázal na nutnost být pokřtěn nejen vodou, ale svatým Duchem:
Jan 3:5: „Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“
Všimněte si, nejen křtem ve vodě, nejen ve jméno Ježíše, ale musíme být pokřtěni také svatým Duchem Božím – Kristovým.
Velkou chybou, kterou mnozí dělají, je předpokládat, že v okamžiku, kdy se dostaneme pod vodu a kazatel řekne: „Křtím tě ve jméno Ježíše“, toto prohlášení automaticky znamená, že jsme tam také byli pokřtěni Božím svatým Duchem. Není tomu tak!
Přečtěte si znovu Skutky 8 kapitolu. Bylo to až po fyzickém křtu ponořením, křest duchem, stalo se to až později, když dorazili Petr a Jan. Když je pokřtil Filip, nikdo nedostal křest Duchem! V případě Kornélia to bylo naopak přijal Ducha svatého, než se dal pokřtít, spolu se svými pohany, kteří přijali Ducha svatého, zatímco Petr s nimi sdílel evangelium, protože Petr řekl:
Skut 10:47-48: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.“
Stejnou posloupnost nacházíme ve zkušenosti apoštola Pavla poté, co potkal Ježíše na Damašské cestě:
Skut 9:17-18: „Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ Tu jako by mu s očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.“
Je zcela jasné, že křest ve vodě, NENÍ křtem Duchem svatým. I při křtu samotného Ježíše Krista bylo mezi těmito dvěma křty jasné vymezení!
Mat 3:16: „Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.“
Nejprve byl Ježíš pokřtěn vodou a poté přijal svatého Ducha. Všimněte si také, že ve všech případech uvedených v Novém zákoně, kdykoli někdo přijal křest svatým Duchem, byla to velmi jasná zkušenost, která byla poznamenána neobvyklými projevy, mluvení srozumitelnými cizími jazyky, uzdravování,aj.
Proč je ale tak důležité přijmout oba křty? Proč nestačí být jednoduše pokřtěn vodou?
Byl to Kristus, kdo řekl:
Jan 3:5: „Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“
Když Kristus přišel do našeho světa, jedním z Jeho primárních úkolů bylo nastavit království Jeho Otce – království milosti . To není totéž jako království slávy. Když Bible hovoří o založení království slávy, představuje to jako viditelnou událost, velkolepou, s obrovskými změnami, ke kterým dochází ve všech aspektech života na naší planetě Zemi.
Pavel popisuje začátek této události v 1. Tessalonicenským:
1Tes 4:16-17: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.“
Je zřejmé, že je to událost, kterou uvidí celý svět. Ale když mluví o království milosti, říká:
Luk 17:20-21: „Když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli pozorovat; ani se nedá říci: `Hle, je tu´ nebo `je tam´! Vždyť království Boží je mezi vámi!“
Zatímco jedno království je vybaveno velkou fyzickou demonstrací síly a slávy, druhé nic z toho nemá. Přesto mohou lidé vstoupit do tohoto království, které přichází „bez pozorování“, protože nám Ježíš řekl:
Luk 16:16: „Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.“
Takže i když toto království netvoří vnější demonstrace, je to přesto velmi skutečné království a těm, kteří nevstoupí do tohoto království milosti, nebude dovoleno vstoupit do království slávy!
Luk 13:24-30: „Snažte se vejít úzkými dveřmi, neboť mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni. Jakmile už jednou hospodář vstane a zavře dveře a vy zůstanete venku, začnete tlouct na dveře a volat: `Pane, otevři nám´, tu on vám odpoví: `Neznám vás, odkud jste!´ Pak budete říkat: `Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!´ On však odpoví: `Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.´ Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven. A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království. Hle, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“
Když jeden z Kristových následovníků přijal křest Duchem svatým, v životě každého jednotlivce došlo k podivuhodným událostem. Uzdravení, vzkříšení mrtvých, tisíce pokřtěných za den. Srdce těchto obrácených byla zcela majetkem Boha a jejich Pána. Byli to odvážní jedinci, báli se spíše Boha než lidí. Starosti a touhy po věcech tohoto světa byly zrušeny.
Pavel to řekl a napsal perfektně,
Fil 3:7-8: „Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic,“
Kristus nás volá k vyšší zkušenosti v Něm!
Jan 17:23-26: „já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne. Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich.“
Odpovíme na výzvu nebo se uspokojíme se svým vlažným, nominálním životním stylem?
Věřte Pánu, drazí přátelé! Bůh nám dal všechno v Kristu, je darem pro nás!
Řím 8:32: „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“
Luk 11:13: „Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!““
Ptejme se a modleme se „neochvějně“ s vírou.
Přeji všem vedení od Boha Otce a Pána Ježíše Krista.🙏
Wayne Sutherland a Daniel Šuba
