Imad Awde
Jsem přesvědčen, že pokud učení nemá žádný praktický dopad na můj život, je takové učení pro mě téměř irelevantní. Od té doby, co jsem přijal pravdu o Bohu (že Bůh není Trojice), jsem na sobě zaznamenal určité změny, vůči Bohu. Tady jsou některé z nich:
1. Pravda o Bohu a jeho Synu zvýšila mou lásku k Bohu i k Synu.
Pochopení pravého Ježíšova synovství zvýšilo to, co pro mě Bůh udělal a jak moc mě miloval. Jako otec tří chlapců vím, co si otec myslí o svém synovi. Když jsem poprvé četl příběh o Abrahamovi, jak obětoval svého syna, roztrhalo mi to srdce. „Jak bych mohl,“ říkal jsem si v duchu? Jako otec vím, jakou lásku má rodič ke svému dítěti. Každý rodič to chápe. Bůh oslovil lidi, když inspiroval Jana k napsání:
„V tom se projevila Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom skrze něj získali život.“ (1 Jan 4: 9).
Bůh se rozhodl vyjádřit svou lásku k tobě a mně tím, že dá svého Syna. Byl to on, kdo do našich srdcí vštípil tuto rodičovskou lásku. Proč to udělal? Myslíte si, že to má něco společného s pochopením plánu spásy? Když jsem přivedl svého prvního syna Daniela z nemocnice domů, byl jsem nejšťastnějším otcem na Zemi. Té noci jsem poklekl k posteli, abych se pomodlil a v mysli mě napadla myšlenka, že bych chtěl zažít to, co pro mě udělal Bůh. Modlil jsem se: „Otče, chci zažít to, čím jsi kvůli mně prošel. Pomoz mi, abych co nejživěji viděl, co se stalo Ježíši na kříži, tím, že se to stane mému synovi.“ Na tuto zkušenost nikdy nezapomenu. Nemohl jsem ten pocit vydržet déle než pět sekund. Zavrtěl jsem hlavou a řekl: „Omlouvám se, otče,“ to nemůžu.
Bůh měl Syna; Opravdu mě tak miloval, že byl ochotný přijít o svého milovaného Syna, aby mi poskytl spásu. Opravdu dal svého jednorozeného Syna, abych mohl žít. Skutečný otec dal svého skutečného Syna. Nebyla to metafora ani hraní rolí. To byla realita. Je to láska, kterou stojí za to hledat, láska, pro kterou stojí za to zemřít a hlavně láska, pro kterou stojí za to žít.
Pochopení této pravdy odhalilo Boží lásku ke mně způsobem, který nelze popsat slovy. Prakticky se to dotklo mého srdce. Myslel jsem, že miluji Boha, ale když jsem si uvědomil tuto pravdu a přemýšlel o její realitě, moje láska k Němu se nesmírně zvýšila. Jeho láska se navíc stala skutečností, kterou nic nemůže otřást. Není divu, že Jan napsal:
„Kdo jiný přemáhá svět než ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? “ (1 Jan 5: 5).
Není to jen teologie, je to čisté vylití Boží lásky. Skutečnost toho, jak moc nás Bůh miluje a miloval, pochopíme díky porozumění pravému Ježíšovu synovství a toto porozumění rodí lásku v našich srdcích k Bohu. Bible říká:
„My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1 Jan 4:19).
Čím hlouběji chápu Boží lásku, tím větší lásku k Němu mám. A čím větší bude moje láska k Němu, tím úplnější bude moje odevzdání.
2. Ovlivnilo to moji důvěru ve spásu a mou důvěru v Něho.
Pochopení pravdy o Bohu zvýšilo mou důvěru v Otce a Jeho Syna. Během svého křesťanského života jsem mluvil s mnoha křesťany z různých denominací a narazil jsem na lidi, kteří odpočívají v Bohu, i na ty, kterým jde o jejich záchranu. Nikdy jsem se nebál o svou spásu, protože jsem věřil v Boha. Ale někdy jsem byl nejistý. Od té doby, co jsem se dozvěděl pravdu o Bohu, chápu oběť, kterou Bůh přinesl sesláním svého Syna a také úžasnou pravdu o Ježíši, který ve mně přebývá. Moje láska k Bohu se čtyřnásobně zvýšila. Nárůst důvěry a odpočinku v Bohu byl úžasný. Pavel řekl:
„Proto snáším toto všechno a nestydím se za to, neboť vím, komu jsem uvěřil. A jsem si jist, že on je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.“ (2. Timoteovi 1: 12).
Pavel měl velkou víru v Krista. Kdysi jsem přemýšlel, jak získat takovou důvěru. Už se nedivím. Nyní vím a jsem přesvědčen, že Bůh je schopen zachovat to, co jsem mu svěřil. Jak mohu pochybovat o někom, kdo mě tolik miloval a miluje?
„Neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny; jak by nám s ním tedy nedaroval i všechno ostatní?“ (Římanům 8: 32).
Moje jistota, důvěra, naděje na záchranu a věčný život spočívají v Boží lásce a milosrdenství. S takovou láskou vyjádřenou kvůli mně, jak bych mohl ztratit důvěru! On je můj otec; Miluje mě jako svého Syna Ježíše. Pro mě to není jen obyčejná teologie a prázdný příběh. To je realita, protože znám lásku, kterou mám ke svým dětem; Dal bych za ně život.
Přesto byl Bůh Otec připraven vidět svého jednorozeného Syna umírat na kříži. Byl připraven oddělit se od svého Syna během svého největšího pokušení a skrýt svou milující tvář, aby mě viděl zachráněného; jen aby mi dal další šanci být znovu s Ním. Nebyla to hra na hrdiny, metafora, ale skutečná oběť Otce a Jeho Syna – jen kvůli mě!
Moje důvěra a jistota v Boha byla posílena jako nikdy předtím. Jsem více než přesvědčen, že Bůh je schopen zachránit můj život, mou duši, kterou jsem mu odevzdal. Nyní mohu s Pavlem říci, že Kristova láska mě váže;
„Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli.“ (2. Korintským 5:14).
3. Ovlivnilo to můj modlitební život.
Ježíš řekl zákoníkovi: „A budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly.“ (Marek 12: 30). Ženě u studny také řekl: „Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.“ (Jan 4:23).
Než jsem pochopil tuto pravdu, modlil jsem se k „Bohu“, ale v duchu jsem si nebyl úplně jistý, s kým mluvím. Mnoho křesťanů se modlí k Bohu, ale nevědí, kdo je. Můžete to slyšet v jejich modlitbách a rozhovorech. Býval jsem jako oni. Když jsem si uvědomil tuto pravdu, moje modlitby se staly přímějšími. Nyní mohu mluvit s Bohem Otcem nebo Ježíšem, jeho Synem, s tím, že mluvím se skutečnou osobou. Mohu mít vztah k Bohu a Jeho Synu s vědomím, že jsem byl stvořen k jejich obrazu.
Nedávno mě modlitební společník požádal, abych se podělil o svou víru v Otce a Jeho Syna. Udělal jsem to. Po několika dnech z jeho modlitby jsem mohl usoudit, že přijal pravdu. Jeho modlitby byly přímější. Způsob, jakým oslovoval Boha, byl s větším záměrem.
Účinky této pravdy jsem viděl ve své modlitbě a v modlitbách jiných lidí. Proto nás Ježíš varoval, abychom milovali Boha celým svým srdcem, duší, silou a myslí. (Marek 12: 30–33).
4. Ovlivnilo to mé chápání ospravedlnění vírou.
Poselství spravedlnosti vírou se pro mě stalo skutečností poté, co jsem pochopil identitu Ducha svatého. Moje Bible říká – Kristus ve mně, ta naděje slávy. Říká, že jsem ukřižován s Kristem a že ve mně žije Kristus. Říká, že Bůh mi dal věčný život a že tento život je v Jeho Synu. Také říká, že kdo má Syna, má život. Nic z toho nebylo s mým předchozím porozuměním doslova možné, protože toto porozumění vzdálilo Ježíše ode mě a dalo mi jinou osobu / bytost jménem Bůh Duch svatý. Když jsem si však uvědomil biblické učení, že Duch svatý je ve skutečnosti Kristovým životem, bez Jeho fyzické podoby, všechno začalo dávat smysl. Pochopil jsem skutečnost a uvědomil jsem si, že pokud je ve mně Kristus, jsem spravedlivý a spasený, protože mám v sobě Jeho vítězný, spravedlivý a věčný život. Uvědomil jsem si, že spravedlnost z víry není jen teologická fráze nebo nepraktická pravda,
Ježíš je opravdu ve mně. Mám Jeho život a spravedlnost, protože Ho mám. Věřím v to a přijímám ten život vírou, jak říká Písmo. Jaká nádherná realita!
5. Ovlivnilo to mé chápání největšího Satanova podvodu.
Bible říká: „…Celá země nad tou šelmou užasla; poklonili se drakovi, že dal té šelmě svou pravomoc a poklonili se také šelmě se slovy: „Kdo je podobný té šelmě a kdo s ní může bojovat?“ (Zjevení 13: 3,4).
Přemýšleli jste někdy o tom? Ti, kdo hledí na šelmu, jsou popisováni jako „celá země.“ Jejich počet byl tak velký, že se Janovi ve vidění zdálo, že jsou to téměř všichni lidé na planetě.
Nechápal jsem, jak by se to mohlo stát, kdyby třetinu světové populace tvořili křesťané. Teď chápu, jak je to možné. Smutnou realitou je, že to vidíme na vlastní oči. To, čeho se Pavel obával, se již stalo a většina křesťanů o tom vůbec neví. Satanovi se podařilo přivést do křesťanství jiného Ježíše a jiného Ducha (2 Korintským 11: 3-4).
Satanovi se podvodem téměř podařilo zničit základ, na kterém Ježíš postavil svou církev. Když byla církev ještě v plenkách, Ježíš řekl, že ji postaví na skále pravdy, a tou škálou je Boží Syn (Matouš 16: 16-18). Dnes jsou křesťané kvůli nauce o Trojici pronásledováni a vylučováni z církví, pokud věří v Ježíšovo synovství.
Pochopení této pravdy mě osvobodilo od Satanova podvodu. Modlím se, aby byl všechen Boží lid osvobozen.
„Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (Jan 8: 36).
Jak můžete být skutečně osvobozeni, pokud odmítnete Syna?
