Imad Awde
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.“ (1 Korintským 6:17).
Od té doby, co jsem se stal křesťanem, slyším výraz „ospravedlnění vírou“ více než kdokoli jiný. Na toto téma bylo napsáno mnoho knih a kázání a každá církev nebo křesťanská skupina, se kterou jsem přišel do styku, tvrdila, že tomu věří.
Legalisté a liberálové také tvrdí, že mají spravedlnost na základě víry.
Co je ospravedlnění vírou?
Jak otázka pravdy o Bohu (bez ohledu na to, zda je Bůh Trojicí nebo ne) ovlivňuje poselství ospravedlnění vírou? Musíme nejprve pochopit, co je ospravedlnění vírou. Jednoduše řečeno, ospravedlnění vírou se týká spravedlnosti přijaté vírou. Všimněte si následujícího textu:
„Na základě skutků Zákona před ním nebude ospravedlněn nikdo; Zákon totiž přináší jen poznání hříchu. Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují – Boží spravedlnost, která skrze víru v Ježíše Krista přichází ke všem, kdo věří. Není totiž rozdílu.“ (Římanům 3: 20-22).
Nepropásněte pointu. Pavel nemluví o lidské spravedlnosti. Mluví o Boží spravedlnosti. Říká tomu „Boží spravedlnost.“ Všimněte si toho, co říká v kapitole 10:
„Jelikož neznají Boží spravedlnost, snaží se udržet svou vlastní spravedlnost, místo aby se poddali té Boží.“ (Římanům 10: 3).
Nám nabízená spravedlnost není lidského původu; je to samotná spravedlnost Boží. Tomu Martin Luther říkal „justitia alienum“ neboli cizí spravedlnost nebo spravedlnost, která patří někomu jinému. Dále řekl, že je to spravedlnost, která je mimo nás. Doslova Kristova spravedlnost.
Pavel má ve svém poselství jasno. Usměrňuje čtenáře ke zvláštnímu druhu spravedlnosti; spravedlnosti, které nelze dosáhnout poslušností zákona. Bůh vyjádřil svou spravedlnost odděleně od celého principu zákona, od celé myšlenky právní poslušnosti, jako způsobu získávání spravedlnosti na základě poslušnosti zákona a od legalistických systémů, které Židé prezentovali jako základ spravedlnosti.
Boží spravedlnost je dostupná pouze „skrze víru v Ježíše Krista“ všem, kdo „věří“. Jedinou nezbytnou podmínkou je „víra“. Odtud pochází výraz „ospravedlnění vírou“.
Samozřejmě jsme zachráněni pouze vírou, ale víra, která zachraňuje, nikdy nejde sama; je vždy doprovázena změnou. Nejsme spaseni vírou a skutky, jsme spaseni vírou, která funguje. Poselství ospravedlnění vírou neodmítá projevy víry; ale odmítá skutky zákona. Mezi zákonem a vírou je velký rozdíl. První je zdrojem spravedlnosti člověka a druhý je ovocem spravedlnosti Boží; první je příčina a druhý důsledek.
Vraťme se však ke svému hlavnímu bodu, „ospravedlnění vírou“ je termín používaný ve vztahu ke spravedlnosti, kterou jednoduše přijímáme tím, že věříme v Ježíše a přijímáme Ho jako našeho Pána a Spasitele.
Všimněte si toho, co Pavel napsal Filipenským: „V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista, s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře.“ (Filipenským 3: 9).
Je to spravedlnost, která pochází od Boha, nikoli jako důsledek dodržování zákona, ale z víry v Ježíše. Toto je biblické učení o ospravedlnění vírou. Velmi jednoduché, velmi pravdivé a velmi osvobozující.
Moje první otázka, když jsem se dozvěděl o poselství ospravedlnění vírou, byla – proč? Jak je možné, že přijímám Boží spravedlnost pouhou vírou v Jeho Syna? Dokud jsem se nedozvěděl pravdu o Bohu a jeho Synu, zejména o identitě Ducha svatého, byla spravedlnost vírou jen teorií v mé mysli. Přijal jsem to bez jakéhokoli porozumění. Když jsem však pochopil biblické učení o Duchu Svatém, porozuměl jsem hlubším důsledkům ospravedlnění vírou. Dokázal jsem Boha chválit z hloubi svého srdce a své mysli za Jeho úžasný plán spásy.
Co je spravedlnost? Přemýšleli jste někdy o tom? Pokud spravedlnost, kterou přijímáme vírou, není založena na poslušnosti zákona, co to tedy je? To zjevně nemůže platit pro to co dělám. Ano, spravedlivé skutky budou plodem vnitřní spravedlnosti; hledáme však původ nebo zdroj.
Za ta léta jsem narazil na dvě různá chápání ospravedlnění vírou:
- Skutky : Někteří vykládají Boží spravedlnost jako spravedlivé skutky. Důraz je kladen na skutky zákona; poslušnost zákona. Zaměřujeme se na „dělej-nedělej“. Svůj postoj k Bohu určujete na základě poslušnosti.
- Změna v záznamu v nebi : Někteří vidí Boží spravedlnost jako změnu záznamu v Božích knihách v nebi. Jako změnu postoje v Boží mysli vůči hříšníkovi. Než člověk přijal Ježíše, viděl ho Bůh jako hříšníka a po přijetí Ježíše jej viděl jako spravedlivého. Důraz je kladen na změněný záznam v nebi, nikoli na změněný život.
V obou výrocích je prvek pravdy, ale oběma chybí hlavní myšlenka. Uvědomil jsem si, že tato spravedlnost se týká Osobnosti. Není to ani spravedlivý čin, ani změna záznamu. Boží spravedlnost, která se nám nabízí skrze víru, je v Osobě, protože to je povaha této Osoby. Ano, povede to ke spravedlivým činům, ale nelze to najít ve spravedlivých skutcích.
Může být někdo svatý bez Boha? Odpověď je samozřejmě, že ne. Proč ne? Protože svatost je pouze atributem Boha, a proto bez Boha nemůžete mít nikdo svatost. Totéž platí pro spravedlnost. Spravedlnost je Boží atribut (Matouš 19:16, 17; 1. Jana 1: 5; Žalm 119: 137, 142). Bez Boha nemůžeme být spravedliví. Svatost a spravedlnost jsou vlastnosti, které se nacházejí pouze v Bohu, protože tyto vlastnosti jsou součástí Jeho přirozenosti. Pokud jde o lidskou rasu, jediný způsob, jak se můžeme stát účastníky Boží přirozenosti, je prostřednictvím Krista.
„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14: 6).
Spravedlnost je tedy v Osobě, nikoli ve skutcích.
Vraťme se k jádru naší úvahy, co je spravedlnost? Zde je několik veršů, které je třeba zvážit:
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.“ (Jeremiáš 23: 5-6).
„Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením.“ (1. Korintským 1:30).
Tyto verše svědčí o tom, že Pán sám je naší Spravedlností, sám Ježíš se pro nás „stal“ spravedlností. Bůh řekl: „…Jejich spravedlnost je ode mne.“ (Izajáš 54: 17).
Všimněte si také toho, co řekl Pavel:
„Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti z víry. Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu.“ (Římanům 9: 30-32).
Proč pohané získali tuto spravedlnost a Židé ne? Jaký mají Pavlova slova smysl? Pohané nevěřili ve vlastní díla, věřili v Boha a přijali Ježíše za svého Spasitele. Židé Ježíše odmítli a věřili ve vlastní úsilí. Spravedlnost je v Ježíši. Pokud máte Ježíše, máte také Boží spravedlnost, pokud nemáte Ježíše, nemáte ani tuto spravedlnost.
„On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2. Korintským 5: 21).
„A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši tě totiž osvobodil od zákona hříchu a smrti. Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích, aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.“ (Římanům 8: 1-4).
Stali jsme se Boží spravedlností v Kristu. Tato spravedlnost je v Kristu. Stal se pro nás spravedlností. Jinými slovy, spravedlnost, kterou dostáváme vírou a díky které jsme spaseni, se nachází v samotném životě Ježíše Krista. Všimněte si toho, co říká Bible:
„Stále na vlastním těle zakoušíme Ježíšovu smrt, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. My živí jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven také Ježíšův život.“ (2. Korintským 4: 10–11).
Základ poselství ospravedlnění vírou je v Kristově příbytku v nás. Jediným důvodem, proč se stáváme spravedlivými, je to, že se podílíme na Boží přirozenosti. A na spravedlivé Boží přirozenosti se podílíme tím, že přijímáme život Ježíše Krista.
Všimněte si, co říká Bible:
„Kristus ve vás, ta naděje slávy.“ (Kolossenským 1: 27).
„Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste nad nimi. Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“ (1. Jan 4: 4).
„Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.“ (Galatským 2: 20).
„A aby Kristus zůstal vírou ve vašich srdcích, abyste byli zakořeněni a uzemněni v lásce“ (Efezským 3: 17).
„Sami sebe prověřujte, přesvědčujte se, zda jste sami ve víře. Nepoznáváte sami na sobě, že je ve vás Ježíš Kristus? Pokud ne, pak jste ovšem selhali.“ (2 . Korintským 13: 5).
„Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.“ (Římanům 8: 10).
Ukážu na první verš v této kapitole:
„A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši.“ (Římanům 8: 1).
A jak můžeme být v Kristu Ježíši? Tím, že se s Ním spojíme v duchu:
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.“ (1 Korintským 6: 17).
Jinými slovy, když hříšník činí pokání, nechce už žít svůj vlastní život a vymění svůj život za Kristův život. Přijímá Boží přirozenost, spravedlnost a posvěcení. Kristův život zaujímá ústřední místo v našem životě. Je to výměna života, ne změna života.
Spravedlnost tedy spočívá v Osobě, Ježíši Kristu; nejde o to, abychom jednali správně, ale abychom přijali Pravdu (a tou je Kristus). A přijmout tuto Pravdu se týká našeho ducha. Je to vnitřní věc. Je to o tom, kdo jsme uvnitř. Když někdo skutečně přijme Boží spravedlnost vírou, jeho život se změní. Změna vždy doprovází obrácení, protože: „Nežiji už já – Kristus žije ve mně!“ (Galatským 2: 20).
To znamená, milý čtenáři, že poselství o ospravedlnění z víry vychází z toho, že každý z nás dostává spravedlivý Kristův život; Božskou osobnost, kterou je sám Kristus. To vše je spojeno se správným chápáním identity Ducha svatého. Pochopení skutečné identity Ducha svatého, což je Kristův život, nám pomáhá poznat, jak se s Ním stáváme jedním duchem. Stáváme se jedním duchem s Ním, když přijímáme Jeho vlastní život. Evangelium je o přivedení života zpět k člověku. Bible nám říká, že tento život je v Jeho Synu a my ho přijímáme v Jeho duchu. Jan nám říká:
„A to svědectví je toto: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Tyto věci píšu vám, kteří věříte ve jméno Božího Syna, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1 Jan 5: 11–13).
Prostřednictvím nauky o Trojici je Kristus vzat od věřícího; namísto přijetí Jeho života přijímáme jinou osobu / bytost pod jménem „Bůh Duch svatý.“ Toto je přímý útok na základní poselství ospravedlnění vírou. Spravedlnost přijímáme přijetím Ježíše a ne jiné osoby, pod jménem „Bůh Duch svatý “, který se nikdy nestal člověkem a nikdy nebyl pokoušen a ani pokušení nepřemohl.
Poté, co jsem si uvědomil pravou identitu Ducha svatého, se pro mě spravedlnost z víry stala významnou realitou. Zdůraznilo mi to, co Ježíš pro mě udělal a také co pro mě a ve mně dělá; toto pochopení vyvýšilo Ježíše v mém životě. Najednou byla Pavlova slova „jste v něm naplněni“ vrcholem mé zkušenosti s Ním. (Kolossenským 2: 10).
Opravdu, Ježíš je celý můj svět; můj život, moje radost, moje všechno.
