Zdravko Vučinič
Ježíš Kristus na Zemi skutečně zdokonalil život, který dal člověku, aby ho zachránil.
- Ukřižoval starého člověka – aby naše hříšné tělo pozbylo moci (Římanům 6: 6-7).
- Zemřel hříchu – abychom my mohli zemřít hříchu (Římanům 6: 10-11).
- Odsoudil hřích v těle – abychom byli spravedliví (Římanům 8: 3-4).
- On nesl naše hříchy na svém těle – abychom zemřeli hříchu (1 Petr 2: 24).
- Svou obětí odstranil hřích z našich životů (Židům 9: 26).
- Svou obětí nás posvěcuje a přivádí k věčné dokonalosti (Židům 10: 10,14).
„Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu. Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.” (Židům 2: 17-18).
„Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.” (Židům 4: 15-16).
„Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení,” (Židům 5: 8-9).
Život Kristův, na rozdíl od života Adama, splňuje měřítka Božího království. Jeho život je věčný. Všichni, kdo jsou znovuzrození přijímají Ducha Kristova a tím dostávají věčný život, protože život všech bytostí je v duchu, a tak je i Kristův věčný život v Jeho Duchu.
„Odměnou hříchu je totiž smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu.” (Římanům 6: 23).
Kristus se od Letnic stává Duchem, který dává život
O svátku Letnic 50 dní po Kristově vzkříšení, Bůh Krista oslavil a při té příležitosti mu dal moc Ducha svatého v plnosti, aby Kristus mohl být všemohoucí stejně jako Bůh, a tak mohl dát svůj život dokonalé spravedlnosti a poslušnosti všem, kdo ho virou přijmou jako svého Spasitele.
„Pak je vyvedl ven a ptal se: „Pánové, co mám dělat, abych byl spasen?“ Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům!” (Skutky apoštolů 16: 30-31).
„Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.” (Efezským 2: 8-9).
„Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.” (Římanům 10: 9).
Jako božská lidská bytost se Kristus stal druhým Adamem, novým Otcem lidstva, který nám může přidělit svůj spásný život, tedy Svého Ducha.
„V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť DUCH JEŠTĚ NEBYL DÁN, PROTOŽE JEŽÍŠ JEŠTĚ NEBYL OSLAVEN.” (Jan 7: 37-39).
„Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – OSLAV SVÉHO SYNA, aby Syn oslavil tebe. Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život.” (Jan 17: 1-2).
„Byl vyvýšen na Boží pravici, přijal od Otce zaslíbení Ducha svatého a to, co teď vidíte a slyšíte, je jeho vylití.” (Skutky apoštolů 2: 33).
„Ducha svatého, kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.” (Titovi 3: 6).
„Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.” (1. Korintským 15: 45).
„To tajemství je Kristus ve vás! Ta naděje slávy!“ (Koloským 1: 27).
Všichni Kristovi duchovní potomci přijímají Jeho život vírou – Jeho Ducha, který je dokonale spravedlivý i v padlém těle a dokonale poslušný Bohu podle měřítek Božího království.
Věřící jsou tak spaseni, protože již nemají stejný starý život nebo stejného starého ducha zděděného od Adama (už nejsou „v Adamovi“), ale nyní mají nový život neboli nového Ducha zděděného od Krista a jsou novým narození skrze víru (jsou nyní „v Kristu“).
„Ježíš odpověděl: Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejíti do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch“ (Jan 3: 5-6).
„Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.” (Jan 1: 12-13).
Znovuzrození našeho ducha prostřednictvím spojení s Duchem Kristovým vyřešilo problém mrtvého a oslabeného ducha, kterého jsme zdědili po Adamovi – nyní jsme Duchem oživeni.
„My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní. Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou, že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí!” (Efezským 2: 3-5).
Protože se náš osobní duch spojil s Duchem Kristovým, stali jsme se novým narozením, stali jsme se v duchu novými stvořeními a to znamená, že jsme jedno s Duchem Kristovým, čímž naplňujeme dokonalá měřítka Božího království.
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.” (1. Korintským 6: 17).
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!” (2. Korintským 5: 17).
Kristus, Syn Boží, který se stal naším Pánem v životě, nyní žije v nás osobně svým Duchem.
„Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!” (1. Korintským 1: 9).
Věřící mají skrze Krista Jeho Božskou moc, to jest Božskou duchovní morální sílu, která je silnější a dominantnější než tělesná lidská přirozenost.
„Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.” (Římanům 8: 10).
„Milost vám a hojný pokoj skrze poznání Boha a Ježíše, našeho Pána. VŠECHNO, CO POTŘEBUJEME K ŽIVOTU A ZBOŽNOSTI, NÁM DAROVALA JEHO BOŽSKÁ MOC, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně ZÍSKALI ÚČAST NA BOŽÍ POVAZE a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.” (2. Petrova 1: 2-4).
Věřící jsou jedinečným způsobem spojeni s Bohem skrze Krista – stali se Božími dětmi, protože Bůh a Kristus jsou spojeni skrze Ducha svatého, který byl Kristu dán v plnosti a skrze něhož Kristus přichází k věřícím.
„A protože jste synové, Bůh poslal do našich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: „Abba, Otče!” (Galatským 4: 6).
„Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho.” (Římanům 8: 9).
„Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.” (Římanům 8: 14-16).
Znovuzrozením jsme se stali duchovními, jak Bůh s námi původně zamýšlel při stvoření, a umožnil nám tak žít v Božím království. Máme novou identitu v Kristu – On je náš život osobně, On je náš Duch osobně.
„Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch. MY JSME VŠAK NEPŘIJALI DUCHA SVĚTA, ALE DUCHA, KTERÝ JE Z BOHA, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval. O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy. Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. KDO VŠAK JE DUCHOVNÍ, MŮŽE ROZUMĚT VŠEMU, ačkoli jemu nikdo nerozumí. Vždyť: „Kdo poznal Hospodinovu mysl, kdo by mu mohl poradit?“ My ale MÁME MYSL KRISTOVU!” (1. Korintským 2: 11-16).
„Až se ukáže Kristus, VÁŠ ŽIVOT, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy.” (Koloským 3: 4).
Přijmeme-li živého Krista, tak při budoucím vzkříšení, tedy proměnění, Bůh nám dá nové oslavené, nesmrtelné a neporušitelné tělo, které nás také fyzicky osvobodí od naší tělesné přirozenosti.
„My ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.” (Filipským 3: 20-21).
