Opravdová svoboda

Na počátku Bůh stvořil jednoho člověka. Nemáme žádné záznamy o tom, že by Bůh od té doby až dodnes někoho stvořil. Bůh stvořil všechny věci za šest dní a všechny živé věci, které od té doby vznikly, pocházejí z tohoto původního stvoření. Živé věci, které Bůh na počátku stvořil si předávaly své životy z generace na generaci, a tak je pravdou, že v druhotném smyslu stvořil Bůh vše, co nyní na zemi existuje. Ale Bůh nestvořil přímo lidi, kteří dnes žijí na zemi, tak jako stvořil Adama. Byli jsme stvořeni, když nám byl předán život toho prvního člověka. Svůj život jsme dostali z druhé ruky od Adama, Adam ho získal přímo od Boha.

Když to pochopíme, můžeme vidět, že když Bůh stvořil Adama, stvořil v něm celé lidstvo. Život každého člověka na zemi je prostě prodloužením života původního člověka, Adama. To je důvod, proč se některé děti rodí zdeformované, psychicky i fyzicky. Pokud by Bůh stvořil každého člověka individuálně, pak bychom museli vinit Boha, že stvořil zdeformované lidi. Ale není tomu tak. Bůh nás všechny stvořil, když stvořil Adama. Tento jeden život Adama je nyní rozšířen na šest miliard lidí na dnešní zemi. Adamův život se zdeformoval, když zhřešil a oddělil se od Boha, a právě tento poškozený život předává nám ostatním. To vysvětluje, proč se někteří lidé rodí fyzicky deformovaní a proč se všichni rodíme deformovaní duchovně.

Toto je velmi důležitá pravda a musíme ji důkladně porozumět, protože toto poznání nám pomáhá poznat sami sebe takové, jací skutečně jsme. Římanům 5:12 nám říká:

„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“  (Řím 5,12)

Ve verši 19 se říká:

. . . . neposlušností jednoho člověka se mnozí stali hříšníky. . . . (Řím 5:19)

Říkají tyto verše pravdu? Jak bychom se mohli všichni stát hříšníky kvůli neposlušnosti jednoho člověka? On zhřešil, my jsme nezhřešili. Jak by nás jeho čin mohl učinit hříšníky?

Pokud mluvíme o vině hříchu, pak první hřích nikoho jiného nemůže učinit vinným. Aby se člověk stal vinným, musí se vědomě a individuálně rozhodnout, že se dopustí činu neposlušnosti. Když však Bible říká, že Adamův hřích z nás udělal hříšníky, nemluví tím o vině, ale o přirozenosti. Všichni Adamovi potomci se od přirozenosti stali hříšníky, stali se druhem bytosti nazývané „hříšníci“, a to ať už jsme vinni nebo ne, faktem je, že všichni hříšníci nejsou způsobilí žít. Žádný hříšník nemůže zdědit věčný život.

Když Adam zhřešil, znečistil proud lidského života u jeho samotného zdroje, zkazil lidstvo a přivedl na své potomky nemoc, kterou je mnohem obtížnější léčit než AIDS. Život, který dnes máme, je stejný život Adama, předávaný různými lidskými bytostmi v průběhu věků, ale je to stejný život a my všichni jsme dnes účastníky stejného poškozeného života! Každý jsme jednotlivci s vlastní myslí, ale proud života, který nám byl předáván z rodiče na dítě šest tisíc let, byl život znečištěný a my všichni jsme toto znečištění zdědili.

Pozorně si povšimněme, že to, co jsme od Adama dostali, byly důsledky jeho hříchu. Nezískali jsme Adamovo dědictví vlastním rozhodnutím napodobit Adama a žít jako on. Stali jsme se jako Adam díky dědictví. Jediné, co jsme museli udělat, abychom se chovali jako on, bylo, že jsme se museli narodit jako lidská bytost. Ačkoli jeho hřích byl spáchán před šesti tisíci lety, přesto plný účinek tohoto hříchu ovládá chování miliard lidí na zemi dnes.

Když se narodíme, zdědíme život svých rodičů. Cokoli zdědíme, je naše do konce života. To platí o našem dědictví po Adamovi, a proto se nám zdá nemožné, abychom se osvobodili od sklonů k hříchu, které byly v našich tělech a v našich myslích od okamžiku narození.

Díky Bohu Otci, že poskytl řešení prostřednictvím evangelia Ježíše Krista, Jeho Syna.

Bůh udělal to, že poslal druhého Adama, v němž byl dokonalý život nové lidské rasy (1. Korintským 15:45). Tento druhý Adam je samozřejmě Ježíš Kristus, a stejně jako celá lidská rasa byla stvořena v tom jediném člověku, prvním Adamovi, tak nová lidská existence byla v tom druhém Adamovi, Ježíši Kristu. To je úžasná pravda a je to klíč k pochopení, jak uniknout hříchu a žít život, který se líbí Bohu.

Zamysleme se nad životem, který byl dán těm, kdo přijímají Krista: V tomto Ježíšově životě není absolutně žádný hřích.Tento život je život, který je dokonalý ve všech směrech. Je to život neposkvrněné spravedlnosti, který je plný dobrých skutků Božích a zcela přijatelný Bohu.

Tyto dva životy jsou pravým opakem toho druhého. V jednom není nic dobrého, a to nelze změnit, ať se snažíme sebevíc, protože člověk nemůže změnit svou vlastní přirozenost. Můžeme své znečištění na chvíli skrýt, ale nemůžeme udělat nic, abychom ho odstranili.

Ale v životě druhého Adama, toho posledního, je jen spravedlnost – existuje čistá dobrota a ta se nedá rozmělnit ani zkazit. Když to správně pochopíme, uvidíme velmi jasně, že to, co ze všeho nejvíc potřebujeme, není vzdělání, ani větší síla vůle, ani pomoc, ani reforma – žádná z těchto věcí nemůže udělat ze života prvního Adama dobrý život. Tyto věci samy o sobě pouze skrývají vnitřní znečištění a klamou nás! Jediná naděje je, že život prvního Adama může být nějak zničen a život druhého Adama se může stát naším. To je absolutně jediná naděje. Mimo to jsme všichni mrtví  odsouzení na věčnost.

To je přesně to, co pro nás Bůh udělal ve slavném evangeliu svého Syna Ježíše Krista.

18A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu. 19Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.  (Řím 5:18–19)

Ježíš nám jasně řekl, že nikdo nemůže spatřit království Boží, pokud se znovu nenarodí (Jan 3:3). Nové zrození je přesun z mrtvého, zkaženého Adamova života do živé, čisté, mocné existence, do samotného života Pána Ježíše Krista. To je skutečný zážitek, ne jen něco obrazného. Když jsme znovuzrozeni do Krista, Bůh se na nás dívá a vidí nás jako spravedlivé, ale to, co vidí, není lež. Jsme skutečně spravedliví, protože nám byl skutečně dán samotný život Ježíše Krista a Kristův život je svatý a spravedlivý. Je to Kristův vlastní život, jeho samotná existence, která se stává mou při znovuzrození!!

17Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.  (2 Kor 5:17)

Vidíte, že jde o stejný princip jako u života, který jsme dostali od prvního Adama. Nesnažili jsme se tento život přijmout, ani jsme se nesnažili kopírovat život Adamův. Byl náš přirozeně dědičný. Stejně tak život, který dostáváme v Kristu, není náš tím, že se ho snažíme napodobovat. Existuje pouze jeden způsob, jak jej můžeme získat, a to děděním. Musí nám to předat nové narození. Rodíme se do této nové existence. Když se to stane. pak obdržíme vlastnosti tohoto nového Adama, stejně jako jsme obdrželi vlastnosti starého Adama, když jsme se poprvé narodili.

13Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít.  (1 Kor 12:13)

Nyní tedy uznáváme, že naší jedinou potřebou je pochopit a zjistit, jak se můžeme posunout od života a existence prvního Adama k životu a existenci posledního Adama. Uvědomujeme si, že všechny naše boje a snahy jsou marné a nevyvolají nic jiného než frustraci. Vidíme, že všichni hříšníci sdílejí stejný zkažený život jako Adam, a proto žádný hříšník není lepší než ten druhý.

Zloděj, násilník, sériový vrah, závislý na pornografii, podvodník, homosexuál atd. jsou odsuzováni společností obecně a věřícími zvláště. Ale pokud ti, kdo odsuzují tyto hříšníky, chovají zlobu a praktikují zlé mluvení a mají záchvaty vzteku a žádostivé myšlenky a jsou chamtiví, jaký je rozdíl mezi oběma třídami lidí?

10Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech. (Jakub 2:10)

V životě Ježíše Krista není žádný hřích a kdykoli zjistíme, že žijeme v hříchu, jednoduše nám to říká, že nevlastníme Kristův život a že stále žijeme ve zkaženém, bezmocném, ztraceném Adamově životě. Díky našemu vzdělání a okolnostem našeho narození jsou někteří z nás schopni odolat otevřenějším hříchům, ale to nemění nic na skutečnosti, že všichni sdílíme stejný znečištěný život, který nelze napravit a byl odsouzen k smrti!

Takže ve svém Synu nám Bůh dal nové stvoření. V tomto životě druhého Adama je vše, co bychom kdy mohli potřebovat. Existuje moudrost, spravedlnost, posvěcení a vykoupení (1. Korintským 1:30), ve skutečnosti je v Něm všechna plnost božství (božská přirozenost) a slovo Boží nám říká, že jsme v Něm úplní. (Kol. 2:9,10). Jaký je význam tohoto slova „úplný?“ Znamená to, že v Ježíši máme naprosto vše, co jsme kdy potřebovali nebo kdy budeme potřebovat. V Efezským 1:3 nám říká, že Bůh nám požehnal všemi duchovními požehnáními v nebesích, v Kristu Ježíši.

Jak velká výsada, že bychom měli obdržet samotný život Syna Božího! Uvědomujeme si, co to znamená? Chápeme, že nás Bůh přijal v Milovaném (Ef. 1:6)? Dokážeme pochopit skutečnost, že Kristus je skutečně naším životem (Kol 3,4)? Jak úžasná je láska našeho Otce k lidským synům! Jaký úžasný dar nám dal ve svém Synu Ježíši Kristu! Nyní v Kristu jsme syny a dcerami samotného Boha! Můžeme přijít k Bohu s vědomím, že v Ježíši jsou naše životy hříchu, frustrace a viny mrtvé, ukřižované s Kristem. Nyní můžeme přistupovat k Otci slávy v plné důvěře a svobodě s vědomím, že cokoliv prosíme, je to ve jménu Jeho Syna – s plným uznáním, že v Něm jsme milované Boží děti, protože jsme dostali každou výsadu, která náleží Ježíši Kristu!! Stali jsme se částí těla Kristova, účastníky samotného Ježíšova života, existence, v níž byl hřích přemožen a ukřižován, života čisté spravedlnosti, který je žit zcela pro Boha. (Řím. 6:22)

Pojďme si to trochu ujasnit. Je jen jeden člověk, který je spravedlivý, a proto je jen jeden, kdo je způsobilý být spasen. To je to, co Bůh věděl od samého počátku, a byl to Jeho plán, Jeho skrytý záměr, že veškerá spása bude v tom jediném Člověku (Ef.1:10). Tím člověkem je Ježíš Kristus a všichni, kdo jsou spaseni, budou spaseni pouze tehdy, pokud se stanou součástí Ježíše, pouze pokud se jeho život a existence stanou jejich životem a existencí, protože On je jediný, kdo je spasitelný. Jinak to nejde,

12A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“  13 (Skutky 4:12)

Problém byl v tom, že mnozí z nás se snažili zlepšit starý adamovský život. Byli jsme pokřtěni, rozhodli jsme se udělat nový začátek, dokonce jsme se vroucně modlili a prosili Pána o pomoc a o moc svatého ducha. Dokonce jsme uznali, že nemůžeme nic dělat, a snažili jsme se spoléhat na Pána, že to za nás udělá. Ale v tom všem jsme se snažili udělat reformu adamského života. Doufali jsme, že milostí Boží a vlastním pilným úsilím budeme schopni překonat svůj vrozený hřích a jednoho dne se staneme dokonalými, ale v Adamovi to bylo nemožné. Jediný způsob je, že musíme duchovně zemřít a být vzkříšeni nebo duchovně znovuzrozeni do života Kristova. To je jediný způsob, jak uniknout z našeho adamovského života.

Nejprve se musíme odevzdat Ježíši Kristu v opravdovém pokání, abychom v Něm mohli zemřít starému životu. Jen tak můžeme zakusit moc Jeho vzkříšení a vstoupit do jeho vlastního života, ve kterém byl odstraněn hřích a smrt. Pokud nejsme přesvědčeni, že náš život není dobrý a že nejsme schopni žít život, který se líbí Bohu, proč bychom tedy potřebovali Ježíše? Ale když poznáme pravdu, že v prvním Adamově životě (v našem životě) pro nás není žádná naděje, rádi se oddáme Ježíši. Odvrátíme se od sebe a dáme Mu plnou kontrolu nad našimi životy. To je zkušenost, která je označována jako pokání a odevzdání a na některých místech ji Bible dokonce označuje jako „smrt“.

Samozřejmě to není fyzické tělo, které umírá. Fyzické, hříšné tělo bude s námi, dokud Ježíš znovu nepřijde, aby ho změnil. Toto fyzické tělo však není skutečným kořenem našeho problému s hříchem a není to, co Ježíš usmrtí. Skutečným problémem je to, čemu se říká „tělesná mysl“. To je sebestředný život, sebehledání, sebezáchovný postoj. To je něco, co sídlí v mysli člověka, ale je to velmi reálná část naší existence. To je to, co Ježíš usmrtil, když zemřel své vlastní vůli a obětoval svůj vlastní život, když si zvolil vůli Otce. Nyní skrze mocnou sílu svatého ducha vstupuje Ježíš do naší mysli při znovuzrození a ukřižuje soběstřední život, takže od té doby už nežijeme pro sebe, ale pouze pro Boha.

6A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili.   7Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. (Řím 6:6-7)

10Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu.  11Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.   (Řím 6:10-11)

Písmo je v této věci jasné. Bible neví nic o smíšeném křesťanství, jsme buď duchovně mrtví nebo živí, jsme buď v těle nebo v duchu, v Adamovi nebo v Kristu, hříšníci nebo svatí. Být jedním znamená být otrokem hříchu a být osvobozen od spravedlnosti, být druhým znamená být otrokem spravedlnosti a osvobozený od hříchu – 20Když jste byli otroky hříchu, byli jste svobodni od spravedlnosti. 22Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Božími, máte svůj užitek ku posvěcení a vašim cílem je věčný život.     (Římanům 6:20,22).

Dnešní křesťanský svět přijal hřích jako přirozený způsob života i pro křesťany. Utěšovali se myšlenkou, že „pokud někdo zhřeší, máme obhájce u Otce (1 Jan 2:1). Takže ve většině případů jsou jediným rozdílem mezi vyznávajícími křesťany a otevřenými nevěřícími druhy hříchu a stupně hříchu, kterých se dopouštějí. Přesvědčili se, že Bůh může dát okamžité vítězství opilci, porušovateli soboty a cizoložníkovi, ale že musí postupovat pomaleji v případě „menších“ hříchů, jako je chamtivost, hněv, zloba, zlo… pomlouvání, kritika, nedostatek lásky atd.

Když se však zdá, že lidé překonali jeden hřích nebo některé hříchy, ale ne všechny hříchy, jednoduše nám to říká, že skutečně jej nepřemohli a že síla, kterou jej „přemohli“, není Boží moc, ale spíše vůle – odhodlání. Jsou schopni usilovným úsilím získat sebeovládání při ovládání některých činů, ale srdce zůstává pod kontrolou sebe sama a ve vzpouře proti Bohu. Takový člověk je stále otrokem a klame jen sám sebe, že vítězí nad hříchem.

Jak získat tento život?

Velkou otázkou je, jak můžeme získat tento život, který je pouze v Ježíši? Jak můžeme uniknout z existence prvního Adama? Jak můžeme zemřít tělesné mysli a být vzkříšeni k životu ve spravedlnosti? Jestliže se život ve spravedlnosti nachází pouze v Ježíši a je plně dostupný v Ježíši, pak jistě největší otázkou ze všech pro hříšníka musí být: „Jak mohu získat ten život? Jak mohu vstoupit do Ježíšovy existence?

Lidé se vážně a pilně snažili dosáhnout takového života. Roky tvrdé práce, sebezapření, sebetrápení byly investovány do hledání spravedlnosti a bylo vynalezeno mnoho plánů, jak osvobodit lidi od hříchu. Pouze jeden plán kdy fungoval nebo může fungovat a je to plán vymyšlený Bohem a Jeho Synem. Tento plán je tak krásný a tak jednoduchý, že ho velké množství věřících odmítlo přijmout. Takto vysvětlil tento proces apoštol Pavel.

8Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar; 9není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.  10Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. (Ef 2:8-10)

Pavel říká, že je to z víry (pouze). Skutků se netýkají. Je to Boží dar a takto se to děje:

Jsme Jeho dílo. Co to znamená? Znamená to, že nás stvořil, byli jsme vytvořeni Jeho rukama, ale vztahuje se to na to, kdy jsme se narodili nebo počali v lůně naší matky? Rozhodně ne. Mluví až o našem životě křesťanů, o životě těch, kteří jsou spaseni milostí skrze víru. Jsme Božím dílem a byli jsme stvořeni v Kristu Ježíši. Zamysleme se nad tím. Kde pochází tento život nového stvoření? Proč žijeme vítězné životy, které žijeme nyní? Je to proto, že jsme byli stvořeni v Kristu Ježíši. Život, který nyní žijeme, vznikl v Něm. Vše, co je třeba udělat, je přijmout to z milosti skrze víru. Je to dar Boží. Život ve spravedlnosti, život vítězství nad hříchem není něco, co vyrábíme nebo pracujeme na dosažení, je to dědictví! Je to něco, co dostáváme jako dar. Kdy? Když přijímáme život Kristův!

Dokonce i mnoho upřímných křesťanů má pocit, že spravedlnost musíme skutečně rozvíjet skutky!! Věří v ospravedlnění pouze vírou, ale posvěcení vírou a skutky. Apoštol Pavel však říká, že na víře jsme závislí nejen na začátku křesťanské cesty, ale na každém kroku. Máme pokračovat v chůzi stejným způsobem, jakým jsme přijali Pána (Kol 2,6).

Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte.

Bitva, kterou musíme vybojovat, se nazývá „dobrý boj víry“ (1 Tim 6:12).

Nemůžeme se zabít, abychom se mohli znovu narodit. Jak tento proces ukřižování, tak znovuzrození jsou výhradně dílem Krista, Syna, který nás činí „skutečně svobodnými“. Naší prací je věřit pravdě, věřit tomu, co říká slovo Boží. Toto Boží dílo v Kristu vytváří „nové stvoření“ (2. Korintským 5:17). Nového člověka stvořeného k obrazu Krista, naplněného Kristovým životem, součástí Kristovy vlastní existence, jehož velkou touhou je konat spravedlivou vůli Boží. 17Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.

Stejně jako z člověka jeho adamovská přirozenost učinila otroka hříchu s neustálým sklonem ke zlu, tak nyní jeho nová přirozenost (povaha Krista) z něj činí otroka spravedlnosti s neustálým sklonem dělat to, co je dobré. Toto je dílo Boží a je to celé dílo Boží.

Všechno, co člověk může udělat, je přijmout dar, který tak svobodně dal Bůh v Kristu. Není absolutně nic, co by mohl udělat. Apoštol Pavel je v tomto bodě tak důrazný, že říká:

5Kdo však (pro svou spravedlnost) nepracuje, ale spoléhá na toho, který ospravedlňuje bezbožného, tomu se jeho víra pokládá za spravedlnost.

Opusťme sebe

Když uznáme zkaženost své adamovské povahy, když uvidíme naši naprostou bezmocnost a bezcennost, pak se odvrátíme od veškerého snažení o sebe, vší soběstačnosti. Pak budeme skutečně činit pokání nejen ze svých hříchů, ale i z kořene našeho problému s hříchem – vlastního života. Uvidíme, že odvrátit se od hříšných činů není dost dobré, uvidíme, že se musíme odvrátit od Adamova života, od vlastního života, který je zdrojem všeho hříchu. Potom pochopíme a uvěříme, že naše jediná naděje na správný život spočívá pouze v Božím daru. Veškeré vlastní úsilí bude opuštěno a my se vrhneme na Krista. Teprve tehdy se v našich životech objeví skutečná spravedlnost, když Mu dovolíme plnou kontrolu, když vírou přijímáme a žijeme podle skutečnosti, že Jeho život se stal naším životem a že jsme součástí Jeho vlastního života, spravedlivé existence, tak budeme žít Jeho dokonalý život. Toto je pravda, prostá pravda slova Božího.

Otázkou je, zda přijmeme tuto pravdu celým svým srdcem? Přijmeme s plnou vírou úžasnou realitu, kterou nám Bůh dal v Ježíši, úplnou odpověď na problém hříchu? Uznáme a budeme žít podle skutečnosti, že je to Jeho dílo a nezahrnuje nic z lidské práce a že naší jedinou potřebou je věřit? Na závěr několik vhodných slov od apoštola Pavla.

30Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; 31Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. 32Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu,    (Řím 9:30–32)

 

Co je Pochopení spravedlnosti?

Spravedlnost je dar, který nám je dán, když přijímáme Krista. Skutečného Božího Syna poslaného z nebe.

Tato spravedlnost se skládá z:

1. Dokonalý záznam – všechny hříchy jsou odpuštěny, všechny překážky ve společenství s Bohem jsou odstraněny.
2. Nová přirozenost, která nenávidí hřích a miluje to, co je dobré.
3. Moc svatého ducha, která nám byla předána, aby nám umožnila plnit veškerou Boží vůli.

To vše je nám dáno, když Kristus přichází, aby v nás žil jako Utěšitel. On je naše spravedlnost, naše moudrost, naše posvěcení, naše vykoupení. (1 Kor.1:30; 2.Kor. 5:21). Získání této spravedlnosti a žití tohoto spravedlivého života nemá NIC společného s dodržováním zákona, je to dar, který nám dal Bůh zdarma, dar milosti. Když máme tento dar spravedlnosti, je to Kristus, který v nás žije, a tak Kristus v nás bude žít svůj vlastní život, ne tím, že budeme upírat svůj zrak na zákon, ale tím, že budeme upírat svůj zrak na Krista.

21Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,  22Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu:  (Řím 3,21-22).

20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.  (Gal 2:20)

Nyní, když žije Kristus, co tedy znamená, že zákon byl zrušen? 

Vůbec ne, ale to znamená, že se již nesnažíme zalíbit a poslouchat Boha zákonným způsobem. Neplníme vůli Boží tím, že se soustředíme na dodržování zákona, už to není náš správce, nejsme pod jeho nadvládou! Naším správcem je nyní Kristus žijící v nás, nikoli zákon napsaný na kamenech venku. To není litera, to je duch. Vytváříme skutky spravedlnosti, protože „nežije ve mně já, ale Kristus“. Tím žijeme v souladu se zákonem, ale ve skutečnosti žijeme na mnohem vyšší úrovni, než zákon vyžadoval. Ale neděláme to tím, že se snažíme dodržovat zákon, děláme to tím, že zůstáváme v Kristu a on pak v nás působí, abychom chtěli a činili, co se mu líbí. Takže, když to shrneme, nerušíme ani neodmítáme zákon, ale přešli jsme k něčemu lepšímu.

Článek přeložen a převzat od Davida Claytona kazatele evangelia