Zdravko Vučinič
Ve Starém zákoně působil Boží svatý Duch na věřící různými způsoby, ale žádný věřící nedostal duchovní požehnání, která přišla po Kristově oslavení. Ve Starém zákoně není v žádném verši zmínka o duchovních požehnáních, která jsou v Kristu.
Ve Staré smlouvě byl Duch svatý jednotou Boha a Syna Božího (spojení Ducha Božího a Ducha Syna Božího).
Apoštol Petr mluví o starozákonních prorocích, kteří byli inspirováni. Jednou řekl, že v nich byl Duch Kristův a podruhé, že byli vyučeni Duchem svatým.
„Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás. Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu.“ (1. Petr 1: 10-11).
„Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.“ (2. Petr 1: 20-21).
V Nové smlouvě je Syn Boží člověk, jehož osobní Duch byl ztělesněn, a to je klíčový rozdíl v Duchu svatém před a po oslavení Krista. Skrze Ducha svatého nyní věřící přijímají Kristova osobního vtěleného Ducha, aby On byl jejich osobním duchem, zatímco ve Staré smlouvě Kristův Duch ještě nebyl ztělesněn. Je to Kristův osobní Duch, který byl na Zemi a který zvítězil nad tělesnou lidskou přirozeností a nad Satanem. On je tím zaslíbeným Duchem. Po oslavení Krista je tento Kristův Duch součástí Ducha svatého spolu s Duchem Boha Otce, což ve Starém zákoně nebylo.
„Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“ (Lukáš 24: 49).
„Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.“ (1. Korintským 15: 45).
„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého, NEBOŤ TO ZASLÍBENÍ platí pro vás a vaše potomky i pro všechny, kdo jsou daleko – kohokoli povolá Hospodin, náš Bůh.“ (Skutky 2: 38-39).
„V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého.“ (Efezským 1: 13).
Věřící Starého zákona obdrží při vzkříšení zaslíbeného Ducha svatého a dar Ducha svatého.
Ve Starém zákoně dával Duch svatý sílu a pomoc
Věřící v té době také měli Ducha svatého. Tento Duch svatý jim dával sílu a pomáhal jim v životě, ale nebyl to zaslíbený Duch a dar Ducha představujícího vtěleného Syna Božího se vším, co je Jeho nedílnou součástí.
„Hospodin Mojžíšovi řekl: „Jozue, syn Nunův, je muž, ve kterém přebývá Duch. Vezmi jej k sobě a vlož na něj ruku.“ (Numeri 27: 18).
„Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Pohleď, povolal jsem osobně Becaleela, syna Uriho, syna Hurova z pokolení Juda. Naplnil jsem ho Božím Duchem – zručností, důvtipem a znalostí každého řemesla, aby vymýšlel plány a prováděl je ve zlatě, stříbře a bronzu, aby opracovával a osazoval drahokamy, opracovával dřevo a ovládal každé řemeslo.“ (Exodus 31: 1-5).
„Plnit tvou vůli prosím nauč mě – vždyť jsi můj Bůh! Tvůj laskavý Duch ať vede mě po zemi srovnané.“ (Žalm 143: 10).
„Nevyháněj mě ze své přítomnosti, svého svatého Ducha neber mi!“ (Žalm 51: 13).
Přečtěme si příklad Saula, který přijal Ducha Božího, ale zůstal bez něj.
„Když se pak Saul otočil, aby od Samuele odešel, Bůh proměnil jeho srdce v jiné. Toho dne se také vyplnila všechna ta znamení. Když přišli ke Gibeji, hle – přímo proti nim jde průvod proroků. Vtom se ho zmocnil Duch Hospodinův a on s nimi upadl do prorockého vytržení.“ (1. Samuelova 10: 9-10).
„Duch Hospodinův tehdy opustil Saula a začal ho děsit zlý duch od Hospodina.“ (1. Samuelova 16:14).
Přečtěme si také příklad Samsona, který střídavě přicházel do stavu zmocnění a nepřítomnosti Ducha.
„Ta žena potom porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal. V Machane-dan mezi Coreou a Eštaolem ho pak začal podněcovat Duch Hospodinův.“ (Soudců 13: 24-25).
„Samsona se ale zmocnil Duch Hospodinův, takže lva roztrhl holýma rukama, jako by trhal kůzle. Svému otci ani matce ale neřekl, co udělal.“ (Soudců 14: 6).
„Vtom zavolala: „Samsone, Filištíni jdou na tebe!“ Probudil se ze spánku a řekl si: „Z toho se dostanu jako už tolikrát; setřesu to ze sebe.“ Nevěděl, že od něj Hospodin odstoupil.“ (Soudců 16: 20).
„Tehdy Samson volal k Hospodinu: „Hospodine, Pane můj, rozpomeň se na mě! Ještě jednou mi prosím dej sílu, Bože! Ať se Filištínům najednou pomstím za obě své oči!“ Pak nahmatal oba prostřední sloupy, které držely chrám, a opřel se o ně, pravicí o jeden a levicí o druhý. „Ať zemřu i s těmi Filištíny“ zvolal Samson a zatlačil vší silou, takže se chrám zřítil na vládce i na všechen lid uvnitř. Tak jich zabil při své smrti více než za svého života.“ (Soudců 16: 28-30).
Jan Křtitel je největší ve Starém zákoně, ale nejmenší v Novém zákoně je větší než on
Jan Křtitel měl Ducha od narození, takže to nebyl vtělený spasitelný Duch Ježíše Krista přijatý vírou skrze nové narození, ale byla to moc Ducha, která byla s Janem.
„…už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým“ (Lukáš 1: 15).
Co řekl Kristus o Janu Křtiteli?
„Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele, ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on.“ (Matouš 11: 11).
Proč je Jan nejmenší v nebeském království a největší z těch, kdo se narodili z ženy (což znamená větší než kterýkoli věrný ze Starého zákona)?
Protože každý v nebeském království je zrozen z Boha.
Nové narození v Království nebylo pro Jana dostupné, protože byl zabit před oslavením Krista.
„Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království a každý se do něj násilně tlačí.“ (Lukáš 16: 16).
Naplnění Duchem není totéž jako přijetí zaslíbeného Ducha, kterým je Kristus
Být naplněn Duchem svatým neznamená být znovuzrozen, přijmout zaslíbeného Ducha nebo přijmout dar Ducha, kterým je Ježíš Kristus.
„A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!“ (Lukáš 1: 41-42).
„Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid!“ (Lukáš 1: 67-68).
„Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.“ (Lukáš 4: 1-2).
„Pokoj vám,“ opakoval Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.“ (Jan 20: 21-22).
„Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.“ (Lukáš 10: 17-21).
„Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli. Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem.“ (Efezským 5: 17-18).
V Nové smlouvě skrze Ducha svatého dostávají věřící ve spojení s Bohem Otcem život Kristův, život jiného Adama, to, co před Kristem nebylo nedílnou součástí Ducha svatého.
„Vím, že díky vaší modlitbě a pomoci Ducha Ježíše Krista to vše povede k mé záchraně.“ (Filipským 1: 19).
Nikdo ve Starém zákoně nebyl zajedno s Bohem a Kristem tak, jako je zajedno Bůh a Kristus. Až když byl o Letnicích poslán zaslíbený dar Ducha svatého, věřící, kteří přijali tento dar, se stali zajedno s Bohem a Kristem.
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch…Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě.“ (1. Korintským 6: 17,19).
Tehdy Kristus přinesl spásu ve zkušenosti Božího lidu, předtím neexistovala, byla zaslíbena. Proto tato pravda – Kristus v nás, byla tajemstvím skrytým po staletí.
„Mně, zdaleka nejmenšímu ze všech svatých, byla dána ta milost, abych mezi pohany hlásal Kristovo nepopsatelné bohatství a abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.“ (Efezským 3: 8-9).
„Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy! Jeho kážeme: ve vší moudrosti napomínáme a učíme každého člověka, abychom každého člověka přivedli k dokonalosti v Kristu.“ (Koloským 1: 26-28).
Apoštolové byli první, kdo přijali Ducha Kristova.
„A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.“ (Římanům 8: 23).
