S novým zrozením, a to je, když se Duch Ježíše Krista sjednocuje s naším duchem – skrze víru, když jsme se my a Ježíš stali jedním v duchu, jedním v hlubokém nitru, které z nás dělá to, čím jsme, stali jsme se novými stvořeními. Tímto způsobem jsme se stali Božími dětmi, jsme spaseni, máme věčný život, jsme způsobilí pro království Boží…
„Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. 13Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha“ (Jan 1:12-13).
S novým narozením máme novou identitu v Kristu. Změnili jsme se zevnitř. Naše nové semeno života bylo zasazeno a vyklíčeno skrze Krista v nás.
„Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové. “ (2. Korintským 5:17).
„tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy. “ (Kolosským 1:27).
Ale nové narození je jen začátek života.
Po novém narození nastává růst v novém životě – začínáme žít ten nově přijatý život, semínko, které jsme přijali, začíná žít a růst tak, aby se rozvinulo a dalo nové ovoce, a to se projevuje změnou charakteru, změnou vlastnosti a zvyků, změnou našeho myšlení a pocitů, a to tak abychom byli jako Kristus, který je v nás.
Protože Ježíš je osobně náš nový život. On v nás vyklíčil to semínko. Je přirozené, že se Ježíš projevuje skrze naše životy, je přirozené, že plody v našem novém životě jsou v souladu se semenem, které je v nás, a tím je Ježíš.
Ale jak to prožíváme?
Stejně jako když jsme přijali, že jsme bezmocní hříšníci odděleni od Boha a když potřebujeme Krista, aby v nás žil a duchovně nás oživil skrze znovuzrození, tím, že v nás zaseje vlastní semeno. Musíme také přijmout, že náš duchovní růst závisí na Kristu, že náš charakter nelze změnit bez Krista. Jinými slovy, jsme závislí na Kristu při spasení a znovuzrození, jsme závislí také na Kristu při změně vlastností, zvyků, myšlenek a pocitů, také při růstu v novém životě jsme zcela závislí na Kristu.
Stejně jako u novorozence se změna charakteru děje skrze víru – skrze víru v Krista v každodenním životě, skrze chození s Kristem. Je to ve skutečnosti společný život s Božím Synem, se kterým jsme se stali jedním.
„Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte, 7zakořeněni a budováni v něm, upevňujte se ve víře, jak jste byli vyučeni, rozhojňujíce se v ní s děkováním. “ (Koloským 2:6-7).
Přestože jsme znovuzrozeni, pokusíme-li se změnit ve své síle, bude to podvrh skutečné změny, provedeme pouze opravy v chování. Skutečná změna je možná pouze skrze víru, vítěznou víru.
V praxi je to takto – Kristus, který k nám přišel svým Duchem, se skrze nás projevuje tím, že se Mu odevzdáváme, že se na Něho soustředíme, že točíme své životy kolem Něho, že jsme nejlepšími přáteli. Je to víra, která chodí s Kristem ve víře.
Nebo takto – ve velmi praktických životních situacích, okolnostech a pokušeních věříme v Krista, že bude jednat a reagovat skrze nás, že bude volit a rozhodovat skrze nás. Budeme to my, ale ve skutečnosti je to On skrze nás.
„Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. “
(Galatským 2:20).
Pouze tím, že se vzdáme sebe sama, aby Kristus žil skrze nás, můžeme reálně změnit své vlastnosti a zvyky, své myšlenky a pocity. Jen tak z nás Kristus může přirozeně a spontánně učinit: nesobecké, bez přetvářky, milující, odpouštějící, neprosící o své, nerozčilující se, mající dobré úmysly, přijímající druhé takové, jací jsou, nebojící se o sebe a svou rodinu, mající řešení v životních situacích, ve kterých se nacházíme, nebojící se tohoto světa…
Toto je svoboda v Kristu, kterou by v nás ostatní měli vidět.
Pokud náhodou upadneš při chůzi s Kristem, neohlížej se a nespouštěj z něho oči. Pád byl možná bolestivý, ale nezoufejte. Je důležité vzít si z toho znovu lekci.
Jsme nová stvoření v Kristu bez ohledu na naše skutky. Jsme bezpodmínečně přijímáni v Milovaném. Jen se zaměřte zpět na Krista a pokračujte ve víře.
Pokud se vám v životě dějí nějaké špatné věci, bolestivé, je možné, že jste se přestali soustředit na Krista, nebo vás možná chce Kristus v těchto potížích něčemu naučit. Možná chce, abyste Mu více důvěřovali, více se na Něho spoléhali, možná vás chce očistit od něčeho, co ve vás stále je, možná chce, abyste došli do takové pozice, že Ho budete milovat, ať se vám stane cokoliv.
„Proto mám zálibu v slabostech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný.“ (2. Korintským 12:10).
Pokud se vám duchovní růst zdá pomalý, nebo v sobě stále vidíte stejné vlastnosti, ať už navenek nebo uvnitř, zdá se, že jste se neodevzdali Kristu správným způsobem, zdá se, že chcete žít. Možná jsi nepřijal nový osud – že jsi nový člověk, ne ten starý. Nebo se možná snažíte žít a měnit svou vlastní silou a Kristus vám potřebuje pomoci.
To není evangelium a Boží plán spasení pro vás. Vaším podílem je odevzdání, bezmocné odevzdání, které Ježíš nazval nošením kříže. V každém případě – řeka živé vody vás zaplaví a změní.
