Babylon

 

Když jsem si pročítal Velký spor věků od E.G.W., tak ve 21. Kap. je psáno: že před rokem 1844 Miller začal hlásat poselství které mu Bůh zjevil o roku 1844. On sám prohlásil: „Měl jsem za to, že se z naděje na příchod Ježíše Krista budou radovat všichni křesťané a že lidé, kteří se mnou nebudou souhlasit, nebudou mít méně rádi ty, kdo toto učení přijmou. Netušil jsem, že někdy bude třeba konat samostatná shromáždění…“

Když se však kazatelé a představitelé církví rozhodli zakročit proti adventnímu učení a potlačit všechny diskuse na toto téma, začali vystupovat proti adventnímu hnutí nejen z kazatelen, ale zakazovali také členům svých církví, aby chodili na shromáždění, kde se kázalo o druhém příchodu Pána Ježíše. Dokonce jim zakazovali mluvit o této naději během církevních shromáždění. Tím se věřící ocitli v těžkém postavení. Měli rádi své sbory, a nechtěli se od nich odloučit. Když však viděli, jak církve odmítají svědectví Božího slova a jak jim upírají právo studovat proroctví, poznali, že jim věrnost k Bohu nedovoluje, aby se podvolili. Nemohli požadovat za Kristovu církev – za „pilíř a základ pravdy,“ (1. Timoteovi  3: 15) – takové lidi, kteří zavrhovali svědectví Božího slova. Proto považovali za správné ze svých dosavadních církví odejít.

A tak se stalo, že v létě roku 1844 vystoupilo z různých církví asi padesát tisíc členů, protože církevní vedení jim zakazovalo hlásat pravdy, které jim Bůh zjevil. Zprvu tyto církve neměli v úmyslu opouštět, ale nakonec, i když neradi, tyto církve opustili a jak víme, postupem času tito lidé založili CASD. Pán je postupně vedl a zjevoval jim pravdy, které přijímali až do roku 1888, kdy měli přijmout poslední pravdu ospravedlnění z víry a Kristus by už mohl přijít. Ale tak se nestalo a starší a vedení církve tuto pravdu zavrhlo a označilo ji za fanatizmus. A tak, jak je psáno, protože si nezamilovali pravdu, která je mohla zachránit, Bůh je vydá na pospas bludu, aby uvěřili lži (2.Tesalonickým 2: 10-11).

Od té doby se zase do církve začaly vnášet bludy a bludná učení, jenž zahalila pravdu, která nás mohla dovést domů. Ježíš čeká na lidi, kteří ponesou Jeho charakter. Až tato sláva ozáří celou Zem, Ježíš se ukáže, vezme svůj lid k sobě a právě to se mohlo stát po roce 1888. V té době CASD nevěřila v trojjediného Boha a neztotožnila by se s věroučným článkem číslo 2, který se zabývá naukou o trojjediném Bohu. A stejný problém by měla i s věroučným článkem číslo 4, podle kterého se má za to, že Ježíš byl věčný a skutečný Bůh. A s bodem číslo 5, v němž se hovoří o Duchu svatém jako o třetí osobě Božství. Vlastně by měla problém se všemi dnes již 28 věroučnými články, protože John Loughborough na konferenci v roce 1861 řekl a osvětlil problém, který adventisté viděli ve vyznáních víry.

Podle něho:

• první krok k odpadlictví je přijetí vyznání, jenž určuje, čemu se má věřit.
• Druhý krok je učinit toto vyznání testem členství.
• Třetí krok je ve zkoušení členů z tohoto vyznání.
• Čtvrtý krok znamená pranýřovat jako heretiky ty, kteří tomuto vyznání nevěří.
• A pátý krok odpadlictví je v tom, že ti, kteří s takovým vyznáním nesouhlasí, jsou perzekuováni.

A James White řekl, že vytvoření takového vyznání znamená postavit překážky na cestě a zabránit dalšímu pokroku. Dále hovořil o tom, že je třeba nechat vedoucí úlohu Duchu svatému, který povede k novým pravdám a upozornil, že jestliže někteří lidé stanoví věroučné články, vytyčují  Všemohoucímu směr cesty. V podstatě říkají Pánu, že už nemusí dělat nic víc, než bylo stanoveno vyznáním víry…. Naším vyznáním je Bible, a proto odmítáme všechno, co má formu lidského vyznání víry. Tak projevil přání, aby adventisté zůstali otevření tomu, co jim Pán čas od času zjeví.

Oficiálně se na generální konferenci v roce 1980 věroučné články i přes toto varování odhlasovaly. A nejen že tyto věroučné články odhlasovali, ale i v tomto roce oficiálně přijali učení o trojjediném bohu, jak se píše ve 2. věroučném článku.

Aby byla CASD přijatá a uznávaná státem za církev, musela mimo jiné přijmout toto učení o trojjediném bohu, které není biblické.

Když se podíváme do historie, vidíme, že CASD pomalu zavrhovala varování našich průkopníků, a také se vzdala některých pravd, aby se spojila se státem a byla uznávána.

E.G.W. píše o Babylónu toto:

Babylón, žena ze Zjevení 17.kap. je vylíčena jako žena odína šarlatem a brunátným rouchem, ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami, mající koflík zlatý v ruce své plný ohavnosti a nečistoty, smilstva svého. A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylón, mátě smilstva a ohavnosti země. Prorok dále popisuje: Viděl jsem ženu tu opilou krví svatých a krví mučedníků Ježíšových. O Babylónu se také říká, že je město to veliké, kteréž má království nad králi země (Zjevení 17: 4-6,18).

Moc, která po dlouhá staletí neomezeně vládla nad křesťanskými panovníky, je Řím. Purpur a šarlat, zlato, drahé kamení a perly živě zobrazují velikost a více než královskou okázalost, kterou pyšný Řím sváděl na odiv. O žádné jiné mocnosti, než o římské církvi, která tak krutě pronásledovala Kristovy následovníky, se nedalo právem říci, že je opilá krví svatých.

Babylónu se také vytýká nezákonné spojení s králi země. Tím, že se odloučila od Pána a spojila se s pohany, stala se nevěstkou židovská církev. Podobně upadla a zaslouží si stejné ohodnocení i římská církev, protože hledala oporu světských mocností.

O Babylónu se říká, že je to matka všeho smilstva. Jako její dcery jsou označeny církve, které přijaly její učení, její tradice a řídí se jejím příkladem tím, že obětují pravdu i Boží přízeň, aby mohly vytvořit protizákonné spojenectví se světem.

Poselství ze Zj 14.kapit., které ohlašuje pád Babylónu, musí označovat ty náboženské organizace, které byly kdysi čisté, ale které se zvrhly. Protože toto poselství následuje po upozornění na soud, bude hlásáno až v posledních dnech. Nemůže tedy označovat pouze římskou církev, protože ta od Boha odpadla už před mnoha staletími. Navíc 18.kapit. knihy Zjevení vyzývá Boží lid, aby vyšel z Babylóna. To znamená, že velká část Božího lidu je ještě stále v Babylónu.

Ve kterých církvích můžeme dnes najít většinu Kristových následovníků? Nepochybně v různých protestantských církvích. V době svého vzniku se tyto církve postavily čestně k Bohu a k pravdě, proto je provázelo Boží požehnání. I nevěřící svět musel uznat, že přijetí zásad evangelia přináší blahodárné výsledky, jak to prorok slíbil Izraeli: „Tak že se rozešla pověst o tobě mezi národy pro krásu tvou: nebo dokonalá byla, pro slávu mou, kterouž jsem byl vložil na tebe, praví Panovník Hospodin. Ztratily se však jako důsledek snahy napodobovat nevěřící a získat jejich přízeň. To se stalo kletbou a zhoubou Izraele. Ty ses však na tu svou krásu spoléhala a ve své proslulosti ses dala do smilstva“ (Ezechiel 16: 14-15).

Mnohé protestantské církve napodobují příklad Říma v hříšném spojenectví s králi země – státní církve spojenectvím se světskými vládami, jiné církve úsilím o přízeň světa. Označení „Babylón“ -zmatek- můžeme právě použít pro církve, které sice tvrdí, že své učení vyvozují z Bible, přesto se však rozštěpily na nespočet skupin a v zásadě se liší svým vyznáním víry a svým učením. (Velký sporu věků, 21.kap., Odmítnuté varování, ang.  str. 382-383).

Ve Zjevení 18: 4 se píše: „Vyjdi z ní, můj lide“. Dále je psáno ve Zjevení 14: 4, že právě těch 144 000 se neposkvrnili se ženami, ale následují Beránka, kamkoli jde. Víme, že v knize Zjevení je církev představena jako žena, a když přečteme tento verš ze Zjevení 14: 4 a místo „se neposkvrnili se ženami“ dáme slovo církvemi, tak to ukazuje, že v posledním čase věrní lidé už nebudou následovat církve, ale Beránka, který je náš jediný Spasitel, Vůdce, Utěšitel, Pastýř…. Nemáme se obracet a následovat žádné církve, ale jen našeho Vykupitele Ježíše Krista.

„A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce. Uslyšel jsem také hlas z nebe jako zvuk mnohých vod, jako zvuk velikého hromu. A ten zvuk, který jsem slyšel, byl jako když hudebníci hrají na loutny. Zpívali jakoby novou píseň před trůnem a před těmi čtyřmi bytostmi i před těmi starci. Tu píseň se nikdo nemohl naučit, jen těch sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených ze země. To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panicové. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde; ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.“ (Zjevení Janovo 14: 1-5).