David Clayton
Budu vyprávět příběh, který jsem nazval ‚Příběh dvou krys‘. Jednou ze zvláštností mého domova je odpor mé ženy ke všem druhům hlodavců a hmyzu. Můj dům musí být utěsněn síťovinou přes okna a musí tam být síťové dveře, protože dovnitř nesmí nic. Vždycky říkám, že kdyby došlo k požáru, těžko bychom se z domu dostávali ven, ale chci ,aby moje žena byla šťastná a tak se jí snažím vyhovět.
V domě nesmí být komáři, brouci a hlavně žádné ještěrky. Pokud se ještěrka dostane do domu, je to velká krize. Nikdo nebude spát, dokud nenajdu tu ještěrku. Ať dělám, co dělám, musím to hned nechat být a jít lovit ještěrku, chytit ji a zbavit se jí. Většinou ji chytím a hodím jí do křoví, protože je to ještěrka.
Ale krysy jsou obzvláště odporné a dům je proti nim zapečetěn. Krysy jsou obzvláště na Jamajce nenáviděné, protože některé přenášejí nemoc zvanou leptospiróza. Chodí kolem a močí na věci, a pokud se toho dotknete, tak z toho můžete onemocnět leptospirózou a na tuto nemoc můžete zemřít.
Jednoho dne, přišla moje žena a ukázala mi na sporáku prokousaný alobal, pod kterým byly schovány pečené brambory. Byla zvědavá, co to mohlo být. A když jsem se na to podíval, jediné, co mě napadlo, bylo, že tohle musela udělat krysa! Ale to přece není možné – krysa se nemůže dostat do domu, který je takto zabezpečen proti všem hlodavcům. Možnost krysy v domě pro nás byla tak velkou krizí, že jsme ji ani nechtěli připustit.
Ale o pár dní později za mnou přišla moje žena se zděšeným výrazem ve tváři a prohlásila: „Právě jsem viděla v kuchyni obrovskou krysu!“ S mačetou v ruce jsem se tedy vrhl do kuchyně a důkladně ji prohledal, ale po viníkovi nebylo ani stopy. Uzavřeli jsme dveře, aby se nic nedostalo ven, ale teď nastal velký problém. Moje žena nemohla jít do kuchyně, protože nezvaný host teď číhal někde ve stínu naší kuchyně. To znamenalo, že nedostanu žádnou večeři a vlastně nic se v kuchyni nebude dělat, dokud nedostanu tuhle krysu.
Sehnal jsem nějaké pasti na hlodavce a strategicky jsem je umístil. Po nějakém čase jsem se šel podívat a našel jsem jednu past plnou krysích chlupů. Krysa zřejmě uvízla v pasti, ale utekla. To znamenalo, že to byla jedna z těch silných typů krys, protože past byla velká a i přesto krysa dokázala uniknout. Bez ohledu na to, jak jsem hledal, toto stvoření jsem nenašel. Takže jako další mě napadlo dát do pasti trochu praženého kokosu, protože krysy tuto pochoutku milují.
Za chvíli jsme slyšeli zběsilý boj, a když jsem se spěchal podívat, byl tam ten darebák pevně chycený. Tak jsem si vzal mačetu a vyvedl krysu ven, kde jsem ji položil na zem a dobře jsem věděl, že budu muset vykonat její trest. Podíval jsem se na krysu a poznal jsem její zločin. Jejím zločinem bylo, že byla krysa. Jejím druhým zločinem bylo, že přišla do kuchyně a ohrozila klid mé rodiny. A kvůli tomu musela zemřít.
Moje žena, která je obecně velmi mírná, mě překvapila tím, že navrhla, abychom jí do očí nastříkali nějaký insekticid. Ten návrh mě překvapil, protože jsem nečekal, že to řekne. Ale pochopil jsem, že byla na tu krysu tak naštvaná, že se dostala do její kuchyně a ohrozila klid naší rodiny. Nakonec jsme usoudili, že i když musela zemřít kvůli hrozbě, kterou pro nás představovala, nebylo nutné, abychom ji trápili. Co udělala, že si zaslouží trpět? Byla prostě krysa. A tak jsem ji sekl mačetou do krku, rychle ji zabil a zbavil se jí.
Nyní je několik věcí, které jsem se od této krysy naučil. První, co mě napadlo, byl fakt, že krysa neudělala z hlediska krysí povahy nic špatného. Pokud krysa přenáší leptospirózu, čí je to chyba? Je to něco, co dělá záměrně? Pokud je její přirozenost sníst mé jídlo, je to něco, čím mě úmyslně obtěžuje? A přesto, když krysu chytíme, jsme tak na ni naštvaní, kvůli nebezpečí, které nám přináší, že jí někdy chceme ublížit ještě víc.
Rozum říká, že krysa musí zemřít, ale vy ji nemusíte nechat trpět. Chcete se zbavit nebezpečí, ale proč je při tom nutné působit ji bolest? Celá tato událost mi něco připomněla. Když se podíváte do Římanům 7: 18-19, kde se říká:
“Vím totiž, že ve mně (to jest v mé tělesnosti) není nic dobrého. Chtít dobro, to umím, ale konat je už ne. Nekonám totiž dobro, které chci, ale zlo, které nechci.” (Římanům 7: 18–19).
Když se podíváte na Římanům 5: 19, vysvětluje to, proč jsou lidské bytosti takové. Říká:
“…..neposlušností jednoho člověka se mnozí stali hříšnými,….” (Římanům 5: 19).
(Není to chyba krysy, že byla krysa. A nebyla to moje chyba, že jsem se narodil jako hříšník).
Římanům 7: 20 říká:
“Jelikož tedy dělám to, co nechci, nedělám to už já, ale hřích, který je ve mně.” (Římanům 7: 20).
Nemůžete vinit někoho za to, že je sám sebou. Nemůžete obviňovat krysu, že je krysa, ale přesto, i když je krysa jen krysou, co se s ní musí stát? Krysa musí zemřít, protože i když si nemůže pomoci, nese v sobě něco, co je smrtící, leptospirózu. Krysa, která se dostane na místo, kde ohrožuje moji rodinu; bude močit na moje nádobí a jíst moje jídlo, musí být zlikvidovana. Pro dobro všech se jí musíme zbavit. Nenávidím krysu a vím, že jí musím zabít.
Další krysa
Nyní mi dovolte, abych vám řekl druhý příběh o kryse. Jednoho dne jsem seděl ve svém obýváku se svou dcerou. Najednou vykřikla: „Tati! Na dvoře je krysa!“ Popadl jsem mačetu, svůj oblíbený nástroj, a vyběhl jsem ven. Kdekoli ve svém okolí potkám krysu, většinou se ji zbavím. Ale když jsem vyběhl ven a zvedl svou mačetu nad hlavu, malá krysa se ke mně vydala! To se mi ještě s žádnou jinou krysou nestalo. Nastal tedy okamžik šoku a překvapení a já jsem odložil svou mačetu.
Tato malá krysa přišla až k mým nohám a posadila se! Moje touha zneškodnit tu krysu se změnila a řekl jsem si, to ubohé stvoření musí být nemocné! Něco s ní určitě není v pořádku. Můj vnuk vyšel a řekl: „Dědo, vypadá hladově, můžu ji nakrmit?“ Řekl jsem: „Ne Cayde, nemůžeš krmit krysu, nechceme tady povzbuzovat takového tvora.“ Ale on trval na tom, že to zvíře chce krmit. Nakonec jsem mu dal sušenku, kterou dal myšákovi, který se do ní hned zakousl. Myšák se posadil na zadní nohy a dojedl celou sušenku, docela nebojácně a bez starostí!
Vzal jsem klacek a šťouchl jsem do něj, ale neutekl. Začali jsme odcházet a myšák nás začal následovat. Najednou se na mém vztahu k této myši něco změnilo. Stále jsem měl v ruce svou mačetu, ale teď jsem se díval, jestli nejsou poblíž nějaké kočky. První, co mě napadlo, když jsem uviděl tu krysu bylo, že ji hodím kočce, ale teď jsem sledoval, jestli nejsou poblíž nějaké kočky, před kterými bych myš měl ochránit! Najednou jsem se změnil z ničitele této myši na jejího ochránce!
Byl jsem sám ze sebe tak nějak překvapen. Proč jsem to dělal? Tato myš stále pravděpodobně přenášela leptospirózu. Kdyby se dostala do domu, pravděpodobně by mi sežrala jídlo a způsobila by všeobecnou zkázu, a přesto jsem uvažoval jinak – chránit tohoto tvora. Jaký byl důvod? Důvodem bylo, že mi ta myš projevila naprostou důvěru. Neutekla přede mnou a nebála se mě. Vkládala do mě svou důvěru, a proto se celý můj postoj k ní změnil. Předtím jsem byl připraven ji zničit, ale nyní jsem byl připraven ji chránit.
Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl učit duchovní lekce od krys, ale udělal jsem to. Pochopil jsem jasněji, proč jediné, co po nás Bůh žádá, je, abychom mu důvěřovali. Když se ho bojíme a děláme všechno ze strachu, jediné, co může udělat, je jednoho dne se slzami v očích říct: „Musím tě odstranit, jsi nebezpečím pro můj vesmír. Nemohu ti dovolit žít na místě, které je dobré.“
Ale pokud jsi malá myška a přijdeš a budeš Ho následovat a řekneš: „Vím, že mi nemůžeš ublížit, vím, že mě nakrmíš a budeš mi dělat dobře, chci být s tebou.“ Bůh říká: „Ochráním tě před každým, kdo se ti pokusí ublížit. A víc než tohle, dokonce tě vezme do svého domu!“ Protože abych byl upřímný, přesně tohle mě napadlo udělat s onou krysou. Napadlo mě udělat si z ní domácího mazlíčka. Nebýt toho, že by mohla byt přenašečem nemoci, vzal bych si ji domů. Pomyslel jsem si, tato krysa je tak přátelská, že by bylo hezké ji krmit a chovat a sledovat co dělá.
Ale nechtěl jsem riskovat, protože by mohla mít tu nemoc. Takže jsem ji nakonec vzal a dal jsem ji přes zeď na otevřené prostranství. Prostě jsem nemohl tu myš zabít a tak jsem doufal, že kočka nebo jestřáb ji nedostanou. Pamatuji si to malé stvoření, protože to byla jediná krysa v mém životě, která mi kdy takhle důvěřovala a na kterou jsem narazil a nezabil ji.
Pomohlo mi to pochopit, proč Bůh nikdy neublíží nikomu, kdo mu důvěřuje. Bůh žádá jen jednu věc. Říká, věř mi, věř mi! A když budeš důvěřovat Bohu a uvědomíš si, že pro tebe nechce nic zlého, když pochopíš, že tě miluje a chce tě jen pro sebe, můžu ti zaručit, že tě Bůh bude vždy chránit a Jeho paže budou stále kolem tebe.
Kromě toho vás vyléčí z „leptospirózy“, takže budete schopni žít s ním v jeho domě. To je lekce, kterou jsem se naučil od těchto dvou krys. A tak děkuji Bohu, že na něho mohu takto myslet a že je můj přítel. Proč jdeme k Bohu? Chodíme k němu proto, že musíme, nebo proto, že jsme ohroženi nebo se bojíme jeho hněvu, pokud něco špatného uděláme? Nebo k němu jdeme, protože chceme, protože jsme s ním rádi. Bůh mi nevyhrožuje a neříká: „Pokud nepřijdeš, stane se tohle.“ Jsem tam, protože tam chci být.
Když děláte věci z povinnosti, není to nejlepší způsob. Když jsem jako kluk chodil do školy, chodil jsem tam, protože mě tam poslali rodiče. Asi deset let jsem chodil na základní a střední školu, protože mi bylo řečeno abych tam chodil. Nebylo to proto, že by mě to bavilo. Byly chvíle, které byly celkem dobré, ale nikdy se mi nelíbilo, když jsem musel ráno vstávat a cestovat tolik kilometrů do školy, a pak vám někdy po příchodu učitel dal výprask nebo jiný trest.
Když jsem se stal mužem, rozhodl jsem se jít na vysokou školu z vlastní vůle. Tentokrát jsem si to užil se všemi zážitky, které jsem tam měl. Myslím, že jsem udělal dobře, protože jsem dělal něco, co jsem vždycky chtěl dělat. S Bohem je to podobné. Když Ho hledáte, protože musíte, je to pod tlakem. Bůh nechce takový vztah, ale spíše chce, abyste přišli, protože víte, že je vřelý, milující a přívětivý. Není náročný, ale přijímá vás jako malou zlomenou krysu.
Přijímá tě jako maličkost, přijímá tě takového, jaký jsi, a říká: Chci tě. I když jsi možná nositelem zlých věcí, chci tě, protože mi důvěřuješ. Chci tě a pomůžu ti stát se vším, čím tě kdy chci mít, abychom mohli žít spolu.
