David Clayton
Hledání zkušenosti
Před několika měsíci, když jsem dospěl k přesvědčení o těchto věcech, začal jsem hledat zkušenost křtu Duchem svatým. Vroucně jsem se za to modlil, ale jak jsem se modlil, viděl jsem, že v Bibli bylo předání tohoto daru často výsledkem toho, že Duchem naplněný člověk vložil ruce na jiného křesťana a modlil se za něj, aby přijal tento dar. Bolestně jsem si uvědomil, že jsem se nikdy nesetkal s nikým, kdo by byl pokřtěn svatým Duchem a komu bych věřil, že na mě vloží ruce. Ti, o kterých jsem věděl a kteří tvrdili, že mají svatého Ducha, byli lidé, jejichž chování bylo neuspořádané, zmatené a dokonce přímo satanské. Čím více jsem však studoval spravedlnost z víry tak jsem viděl, jak tato pravda ovlivnila ty, kteří ji v biblických dobách přijali a pochopil jsem, že svatý Duch je skutečností Kristova života ve věřícím. Viděl jsem, že malá křesťanská zkušenost, kterou máme dnes, není stejná jako ta, kterou si Boží lid užíval, když byla církev plná víry.
Co mě ohromilo víc než cokoli jiného, bylo zjištění, že neexistuje absolutně žádný důvod, proč bychom měli mít jinou zkušenost než apoštolové! Vždy jsem se díval do budoucnosti a očekával jsem, že jednoho dne Bůh vylije svého Ducha na svůj lid. Ale realita je taková, že ten den pro mě nikdy nenastal a také nikdy nenastal pro žádného adventistu, o kterém vím. Začal jsem chápat, že jedinou překážkou křtu Duchem svatým je nevíra, založená na skutečnosti, že jsme nikdy nepochopili své oprávnění a kvalifikaci v Kristu. Ale neměl jsem ponětí, jak postupovat, neměl jsem ponětí, jak přejít od teorie ke zkušenosti.
Neobvyklý pastor
Jednoho dne, na schůzce, mi bratr a sestra řekli o rumunském pastorovi CASD (církve adventistů sedmého dne), který nyní žije v USA a který přijal křest svatým Duchem. Také byl ochoten vkládat ruce na ostatní, aby i ostatní mohli získat toto požehnání. Tvrdili, že tento muž má nyní službu, kde Bůh žehná jeho práci (zázraky uzdravení). Zeptali se, zda bych měl zájem dozvědět se více o tomto muži a jeho práci. Samozřejmě, jako všichni adventisté jsme v takových věcech opatrní. Vím o množství podvodů, které existují v těchto posledních dnech, a vím o mnoha falešných prorocích, kteří již v adventismu povstali. Přesto mi tento bratr a sestra slíbili, že mi pošlou nějaké materiály od tohoto pastora a já souhlasil, že je prozkoumám, i když přiznávám, že jsem byl skeptický a opatrný.
Ale tady je otázka: Přes všechen podvod a faleš, který existuje, neexistuje nic pravého? Přenechal Bůh pole Satanovi? Není absolutní nutností, aby Bůh měl dnes lidi, kteří znají Jeho moc z osobní zkušenosti?
Když jsem dostal tyto materiály od tohoto pastora, pečlivě jsem je prozkoumal a nakonec jsem došel k závěru, že tento muž se zdál být skutečným křesťanem a jeho služba byla Bohem řízená. Samozřejmě není možné učinit definitivní závěr z pouhého pohledu na to, co říká jiná osoba, ale nebylo zde žádné extrémní chování, které je spojováno s dnešními „letničními“ a učení tohoto muže bylo pevně založeno na Bibli. To neznamená, že jsem souhlasil se vším, co jsem našel v jeho učení, ale také nevěřím, že všechna moje doktrinální přesvědčení musejí být správná. Bůh s nikým z nás ještě neskončil a to neznamená, že nám nebude hojně žehnat. Dokonce i v apoštolské církvi byli někteří z apoštolů sami nesprávně přesvědčeni.
Několik týdnů po obdržení těchto materiálů od tohoto pastora jsem se zúčastnil několika setkání na Floridě a rozhodl jsem se, že se pokusím setkat se s tímto pastorem osobně, pokud to bude možné. Neměl jsem ponětí, kde na Floridě tento pastor žije, ale napadlo mě, že kdyby nebydlel příliš daleko od místa, kde jsem byl, mohl bych si půjčit auto a pokusit se ho navštívit. Chtěl jsem se s ním osobně setkat a zeptat se ho na pár otázek.
Nakonec jsem zjistil, že kostel tohoto muže byl méně než deset minut cesty od místa, kde jsem bydlel! E-mailem jsme se domluvili, že se setkáme a den předtím, než jsem se měl vrátit domů, jseme se spolu sešli v jeho sboru. Jedna z otázek, na kterou jsem se ho netrpělivě zeptal, byla: „Jaký je váš postoj ke křesťanům, kteří nejsou členy církve ASD? Jeho odpověď byla: „No, jsem stále pastorem CASD.“ Vysvětlil jsem, že nejsem členem denominace CASD, a zeptal jsem se ho, jak vnímá někoho, jako jsem já, koho tato denominace považovala za „odnož“. Odpověděl, že Bůh má lidi všude a není omezen na denominaci. Tato odpověď mě potěšila.
Další otázkou bylo, jak přijal svatého ducha? Vyprávěl mi následující fascinující příběh:
Příběh pana pastora
Před několika lety, když žil v Rumunsku, dostal dar ve výši 500 USD (amerických dolarů). V té době byl jeho plat v Rumunsku asi 25 USD měsíčně, takže tento dar pro něj představoval více než roční plat. Byl tak vděčný, že se zavázal Bohu, že za každý dolar, který dostal, získá jednu duši. Po chvíli si samozřejmě uvědomil, že se ujal velmi obtížného, ne-li nemožného úkolu, protože poznal, že nemá schopnost získat ani jedinou duši, a uvědomil si, že jediný způsob, jak tento slib může splnit, je být naplněn Duchem svatým. Pustil se tedy do pátrání, které mohu popsat, že bylo úžasné.
Řekl mi, že spolu se svým přítelem začali chodit do lesa, aby se každý den 8-12 hodin modlili za svatého Ducha, a že on s tímto přítelem pokračoval v této praxi jeden rok bez přestávky! Po roce zažili několik neobvyklých zážitků. Např. jednoho dne, kdy nevál žádný vítr a ani lísteček se na stromech nepohnul, náhle zaslechli zvuk mocného ženoucího se větru, ale stále ještě nepřijali křest sv. Duchem.
Asi o rok později byl ve své kuchyni a mluvil se svou ženou, když byl ohromen mocí a přítomností svatého Ducha. Odešel tedy do své ložnice, padl vedle své postele a byl pokřtěn svatým Duchem. I když tuto zkušenost podrobně nepopsal, vyjádřil to tak, že byl pohlcen vlnami radosti s pocitem síly, který proudil jeho tělem. Příznačně mi řekl: „Nemluvil jsem jazyky.“
V tomto bodě, poté, co mi sdělil svůj zážitek, jsem mu řekl, že bych byl rád, kdyby na mě vložil ruce a modlil se za mě, abych přijal křest svatým Duchem.
Vkládání rukou
Když se za mě se členy svého týmu modlil, nebyl jsem si úplně jistý, co mám očekávat. Měl jsem pocit intenzivního očekávání, ale nevěděl jsem, co se stane. Každý nerv v mém těle byl napnutý. Několik minut jsem čekal, než se domodlili, a pak jsem ucítil, že na mě pastor položil ruce.
Ale nic se nestalo. Alespoň nic, čeho bych si byl vědom. Kromě velkého očekávání, které jsem měl, nebylo nic. Pastor však byl přesvědčen, že mi Bůh dal požehnání, a řekl mi, že si to budu s přibývajícími dny více a více uvědomovat, ale opravdu jsem nevěděl, co si o tom mám myslet.
Druhý den ráno, když jsem se modlil, jsem pocítil neobvyklou intenzitu. Byl tu pocit reality a přítomnosti Boha, který byl tak silný, že jsem pocítil mírné chvění v těle. Bylo to neobvyklé, ale myslel jsem si, že to bylo jednoduše proto, že moje mysl byla tak rozrušená tím, co se stalo den předtím. Jak však týdny plynuly, stále jsem pociťoval stejnou intenzitu modlitby a nové vědomí Boží přítomnosti, které bylo občas téměř ohromující. Při jedné příležitosti jsem zjistil, že jsem tak naplněn pocitem Boží přítomnosti a tak usvědčen ze skutečnosti, že nám může dát mnohem víc, než jsme dostali, že jsem se zhroutil a několik minut nekontrolovatelně plakal. Možná se to nezdá překvapivé, ale faktem je, že takhle jsem nebrečel asi od svých 12 let.
Vím, že velmi brzy dojde k velkému vylití Božího ducha. Mrtví mají být vzkříšeni, nemocní mají být uzdravováni a ďáblové mají být vyháněni. To se má stát v širokém měřítku po celém světě. To ale neznamená, že Bůh dnes není ochoten pokřtít všechny, kdo uvěří, svým svatým Duchem. Bůh se nezměnil a je věrným Bohem. Je ochoten nám dát mnohem více, než jsme doposud získali. To je to, co jsem dostal, když na mě byli ten den vloženy ruce. Vím, že ještě nejsem tam, kde jednou budu, ale jednu věc, kterou mohu s jistotou říci, je, že mám mnohem větší důvěru a svobodu v kázání slova Božího a v modlitbě za nemocné. Pociťuji pravdivost Božích zaslíbení, která jsou někdy opravdu silná. Ve chvílích, kdy zvažuji, kolik nám bylo dáno, a přesto, jak málo věříme, se mi zdá, že se ve mně hromadí tlak, který je nesnesitelný. Často, když se přiblížím k nemocnému člověku, zachvěje se něco v mém těle a je ve mně velmi silná touha, jako bych tomuto člověku chtěl dát svůj vlastní život. Někdy je ve mně při kázání přesvědčení, které je tak silné, že je pro mě těžké udržet se nebo zůstat v klidu.
Neobvyklé chování
To vše je velmi neobvyklé, ale jen proto, že jsem nikdy předtím takový nebyl. Samozřejmě lze pouze očekávat, že pokud je v nás Boží duch ve větší míře, pak musíme zažít změny v našich postojích, naší víře a dokonce i ve způsobu, jakým fyzicky reagujeme na určité situace.
Podělil jsem se o tuto zkušenost, protože jsem si jistý, že to bude mít následky. Zvěsti se musí šířit a já to nehodlám držet v tajnosti. Chci, abyste znali pravdivý pohled na to, co se stalo. Ve skutečnosti doufám, že všechen Boží lid již DNES bude mít odvahu modlit se za tento dar a že se již nebudeme bát provádět biblickou praxi vkládání rukou na pokřtěné věřící, aby mohli přijmout Ducha svatého.
Jednou věcí, kterou si můžeme být jisti, je, že ti, kdo odsuzují naši nauku, budou odsuzovat každé požehnání, které k nám přijde. Stejně jako v případě Ježíše, kdykoli se v jeho službě stalo něco nadpřirozeného, bylo to prohlášeno za ďáblovo dílo. Ani vzkříšení z mrtvých nestačilo k přesvědčení těch, kteří Ho již odsoudili, protože nepřišel a neučil způsobem, který předepisovali. Lidstvo se žel nemění a je stejné dnes jako za Ježíšových časů.
Je zarážejícím paradoxem, že adventisté přiznávají, že křest Duchem svatým je naší největší potřebou a zároveň jsou připraveni odsoudit jakýkoli projev čehokoli nadpřirozeného, protože to neodpovídá jejich úzce předepsanému vzorci, jak tento křest Duchem má přijít. Úžasné na tom je, že tato předepsaná formule (představa), jak by měl křest Duchem svatým vypadat, nepřišla během naší 165 leté existence, ale přesto na ní stále lpíme a trváme na tom, že Bůh musí přijít předepsaným způsobem. Kéž nám Bůh pomáhá myslet rozumně a nesnažit se Ho zaškatulkovat.
Ježíš se má znovu zjevit na zemi v celé své slávě. Klíčem k této zkušenosti není nějaká velká, nová a revoluční doktrína, protože tu nám již Bůh dal, když nám dal evangelium o království. Klíčem je jednoduše věřit tomu, co Bůh říká ve svém slově a to bez manipulace a lidského překrucování.
