Zdravko Vučinič
Křesťané, a tím myslím především znovuzrozené křesťany, kteří se v duchu sjednotili se Synem Božím Ježíšem Kristem, jsou povoláni odložit starého člověka ve svém každodenním životě, protože se nyní stali novými stvořeními v Kristu.
„Tomu jste se však od Krista nenaučili! Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. Obnovujte ducha své mysli a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.” (Efezským 4:20-24).
Toto odložení starého člověka je vlastně naším dobrovolným osvobozením od zbytkových prvků starého člověka prostřednictvím společného života s Ježíšem Kristem. Je to život pro Boha skrze Krista v nás, ne život pro sebe nebo život podle své vlastní vůle.
Dobrá zpráva je, že v Kristu a s Kristem můžeme žít pro Boha a ne pro sebe; naše přirozenost je nyní změněna, protože Kristus je v nás, starý člověk už nemusí žít, v přítomnosti Krista je oslabený.
„Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.” (Římanům 6:6-7).
Nicméně mezi věřícími, zvláště na začátku jejich cesty, probíhá boj o život pro sebe nebo pro Boha, protože je to zvyk starého života. Tento život představuje život pro sebe, pro který je těžké vzdát se vlády sebe sama v každodenním životě.
Prvky starého člověka
Než vysvětlím, jak se osvobodíme, pojďme si určit, jaké jsou prvky starého člověka, které mohou být naživu v křesťanovi, který nekráčí blízko s Kristem.
Díky zakořeněnému starému charakteru, starým myšlenkám, pocitům, sklonům, rysům, zvykům, znalostem a informacím se prvky starého člověka mohou spoléhat především na sebe, na svou moudrost a sílu v každodenních životních situacích; a to je vlastně nedůvěra v Boha a důvěra v sebe sama. To je jeden z nejvíce zakořeněných prvků starého člověka.
Prvky starého človeka jsou také: když hodně přemýšlíš, plánuješ, projektuješ a předpovídáš… Je to také, když máš odpověď na každou otázku a když máš na všechno svůj názor. Mohou to být nějaké hříchy, nebo hříšné zlozvyky. A nebo to může být i sobectví, lakomství…
Může to být farizejství a pokrytectví, možná nejnebezpečnější prvky starého člověka, který soudí ostatní, hledá chyby u druhých a považujete se za lepšího nebo chytřejšího než ostatní. Může to být, když se snažíte jakýmkoli způsobem říct ostatním, že se mýlí, že mají problém. To je, když chcete učit ostatní, vést je, dělat se moudřejšími a být jejich autoritou. Můžete na lidi tlačit tak či onak.
Mezi prvky starého člověka může být příliš mnoho mluvení a zároveň namlouvání si, že to je to nejlepší, co ostatní potřebují slyšet. Pak jsou tu ambice, touhy, boj o dosažení něčeho. Může to být ucpavaní uší, abychom od ostatních neslyšeli něco, co by se nás skutečně mohlo týkat. Také to může být, že neustále očekáváte, že tu ostatní budou pro vás. Může to být řešení různých věcí, které jsou přitažlivé a pomalu, ale jistě nahlodávají duchovno. Pak to může být vztek, nevlídnost, neúcta, netrpělivost, potřeba pořád proti argumentovat, mít vždy pravdu a další.
Všechny tyto a mnohé další prvky starého člověka v menší či větší míře udržují v otroctví křesťana, který nemá blízký vztah s Kristem, který s Kristem nechodí. Tyto věci jsou překážkou plné svobody v Kristu; brání Kristu plně žít skrze něj. To je přesně důvod, proč jsou křesťané povoláni odložit starého člověka, aby mohli být plně nová stvoření v Kristu.
Jaké je řešení?
Řešením je víra v Krista a odevzdání se mu.
Řešením je dívat se na Krista a přitom se vzdávat sám sebe.
Vaše víra nespočívá pouze ve víře, že Kristus existuje, že je Synem Božím a že za vás zemřel, ale také ve vědomí toho, kým jste a čím jste se stali v Kristu.
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!” (2. Korintským 5:17).
Nové stvoření v Kristu mimo jiné znamená, že Bůh vás bezpodmínečně miluje, jako miluje Krista; že jste Bohu milí jako Kristus, že v Kristu jste dokonalé stvoření a ne hříšník; že jste způsobilí pro nebe jako Kristus; že Bůh má s tebou plán, který chce uskutečnit skrze Krista v tobě… Zároveň by ses měl skrze tuto víru odevzdat Kristu.
„Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, bere svůj kříž každý den a následuje mne.” (Lukáš 9:23).
„Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.” (Římanům 12:1).
Odevzdání se Kristu znamená, že se vědomě a dobrovolně vzdáte sebe sama tím, že uvěříte a necháte Krista žít skrze vás. Pak skutečně žije Kristus a ne starý člověk. Věříte v takovou zázračnou věc? To je skutečné křesťanství.
Vzdát se sám sebe znamená: že už nejste vy pánem ve svém životě, ale vaším pánem je Kristus, který žije skrze vás a rozhoduje za vás.
Ve velmi specifických zkouškách, zvláště v těch, kde se starý člověk dostává do popředí, byste měli vzít svůj kříž, odevzdat se, svěsit ruce, aby vámi Ježíš skrze svého Ducha mohl protékat jako řeka živé vody a zaplavit vás.
To neznamená že musíte něco dělat nebo bojovat, ale naopak. Neměli byste se snažit bojovat a na sobě pracovat, ale zemřít sobě a vzdát se veškeré své práce. Věřte nebo ne, ale tímto způsobem se skrze vás budou šířit Ježíšovy tendence a vlastnosti a ne už ty staré, které jsme dříve viděli. Jen tak může Boží Syn odstranit staré tendence, tj. zbytkové prvky starého člověka, které jsou překážkou svobody v Kristu.
Jinými slovy, když vás něco tlačí – dejte ruce dolů, když je něco kritické a když nevíte, co potřebujete – čekejte, když je to pro vás těžké – buďte trpěliví, samozřejmě, vše s vírou. S tou vírou, že jste milovaným Božím dítětem a novým stvořením v Kristu. S vírou, že se vzdáte sebe sama a dovolíte Kristu pracovat s vámi a skrze vás. Tak mu dovolujete naplnit plán, který pro vás má.
Tímto způsobem křesťan postupně odkládá starého člověka a proměňuje se v Kristovu podobu. To je ten růst v Kristu. Časem budeme žít přirozeně a spontánně jako Kristus; přirozeně a spontánně se projeví Jeho charakter v nás. Nakonec se to v našem životě stane něco přirozeného a normálního. A to pak bude ta pravá svoboda v Kristu – to, co by ostatní měli vidět jako důkaz, že evangelium je Boží moc ke spasení pro každého, kdo věří.
