Zdravko Vučinič
Nové zrození je, když se Duch Ježíše Krista stává jedním s naším duchem – a to se děje skrze víru, kdy jsme se my a Ježíš stali jedním v duchu, jedním v hlubokém nitru, které z nás dělá to, kým jsme. Tak jsme se stali novým stvořením – Božími dětmi, jsme spaseni, máme věčný život a jsme způsobilí pro Boží království…
„Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.” (Jan 1:12-13).
S novým narozením máme novou identitu v Kristu. Jsme změněni zevnitř. Naše nové semeno života je zasazeno a klíčí skrze Krista v nás.
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové!” (2. Korintským 5:17).
„Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým. Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy!” (Koloským 1:26-27).
Ale nové narození je jen začátek života.
Po novém narození začíná růst v novém životě – žít ten nově přijatý život, aby se semeno, které jsme přijali, začalo vyvíjet a přinášet nové plody, což je změna našeho charakteru, změna našich vlastností a zvyků, změna našeho myšlení a pocitů, abychom byli jako Kristus, který je v nás.
Protože Ježíš je sám náš nový život; je přirozené, že se Ježíš projevuje skrze náš život, že plody v našem novém životě jsou v souladu se semenem, které je v nás a jímž je sám Ježíš.
Ale jak to prožíváme?
Stejně jako jsme přijali, že jsme bezmocní hříšníci odděleni od Boha a že potřebujeme Krista, aby v nás žil a duchovně nás oživil skrze nové stvoření, skrze zasazení vlastního semene v nás, stejně tak musíme přijmout, že náš duchovní růst závisí na Kristu a že náš charakter nelze změnit bez Krista. Jinými slovy, závisíme na Kristu při spasení a znovuzrození a tak také závisíme na Kristu při změně vlastností, zvyků, myšlenek a pocitů; při růstu v novém životě také závisíme na Kristu.
U nového narození se změna charakteru děje skrze víru – skrze víru v Krista v každodenním životě, skrze chození s Kristem. Je to vlastně sdílený život se Synem Božím, se kterým jsme se stali jedním.
„Když jste přijali Krista Ježíše jako Pána, pak v něm také žijte. Zapusťte v něm kořeny a budujte se na něm, posilujte se ve víře, jak jste se naučili, a s vděčností v ní rosťte.” (Koloským 2:6-7).
Přestože jsme znovuzrozeni, pokusíme-li se o změnu vlastní silou, bude to padělek skutečné změny, provedeme pouze korekce v chování. Skutečná změna je možná pouze skrze víru (skrze vítěznou víru).
V praxi je to takto – Kristus, který do nás vstoupil se svým Duchem, se skrze nás projevuje tím, že se Mu odevzdáváme, že se na Něho soustředíme, že se náš život točí kolem Něj a že jsme s Ním nejlepší přátelé. To je chodit ve víře s Kristem.
Nebo ještě jinak – ve velmi praktických životních situacích, okolnostech a pokušeních věříme Kristu, že bude jednat a reagovat skrze nás, že bude volit a rozhodovat skrze nás. Budeme to my, ale ve skutečnosti to bude On skrze nás.
„Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal za mě sám sebe.” (Galatským 2:20).
Pouze tím, že se vzdáme sami sebe, aby Kristus mohl žít skrze nás, můžeme být skutečně změněni ve vlastnostech a zvycích, v myšlenkách a pocitech. Jen tak nás může přirozeně a spontánně přimět, abychom nebyli sobečtí, pokrytci a abychom milovali lidi, odpouštěli jim, nehledali to, co je již naše, abychom se nezlobili a byli benevolentní, abychom přijímali druhé takové, jací jsou a nebáli se o sebe a o svou rodinu, měli různé řešení pro různé životní situace, ve kterých se nacházíme a abychom se nebáli tohoto světa…
Toto je svoboda v Kristu, kterou by v nás ostatní měli vidět.
Pokud náhodou upadneš při chůzi s Kristem, neohlížej se a nespouštěj z něj oči. Možná byl tvůj pád bolestivý, ale nezoufej. Je důležité, aby ses poučil pro příště. Jsme nová stvoření v Kristu nezávislá na našich skutcích. Jsme bezpodmínečně přijati do Milovaného. Jen se zaměřte zpět na Krista a pokračujte ve víře.
Pokud se vám ve vašem životě přihodí nějaké špatné, bolestivé věci, je možné, že jste ztratili zaměření na Krista nebo vás možná chce Kristus v těchto potížích něčemu naučit. Možná chce, abyste Mu více důvěřovali a více se na Něho spoléhali nebo vás chce očistit od něčeho, co je stále ve vás. Možná chce, abyste došli do takové pozice, že Ho budete milovat bez ohledu na to, co se vám stane.
„S radostí snáším slabosti, příkoří, strádání, pronásledování a úzkosti pro Krista – vždyť má síla je v mé slabosti!” (2. Korintským 12:10).
Pokud se vám zdá váš duchovní růst pomalý nebo v sobě stále vidíte stejné rysy charakteru, ať už navenek nebo uvnitř, zdá se, že jste se neodevzdali Kristu správným způsobem, zdá se, že stále chcete žít vy sami. Možná jste stále nepřijali svůj nový život– že jste nový člověk a už ne ten starý. Nebo se snažíte žít a měnit se ve své vlastní síle, vy ve vedení a Kristus, který vám pomáhá.
To není evangelium a Boží plán spasení pro vás. Vaším údělem je odevzdání, úplné odevzdání, které Ježíš nazval nošení kříže. Teprve pak – řeka živé vody se přelije a změní vás.
