Imad Awde
„Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“ (Matouš 3:16-17).
Ti kteří věří v trojici, tyto verše vysvětlují: Při Kristově křtu vidíme Otce, který mluví z nebe, Krista, který je pokřtěn a vychází z vody a Ducha svatého sestupujícího v podobě holubice na Krista. Nedokazuje to přítomnost tří odlišných osob (trojice)?
Odpověď: Pokud k dopisu nic nepřidáme, nebudeme zmateni. Zde je zpráva o tom, jak je zaznamenána ve všech čtyřech evangeliích:
Matouš 3:16 “Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj.”
Marek 1:10 “Když vystupoval z vody, ihned uviděl protržená nebesa a Ducha sestupujícího na něj jako holubice.”
Lukáš 3:21-22 “Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo se nebe a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice. Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.”
Jan 1:32 “Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm.”
Z těchto zpráv jsme se dozvěděli několik faktů:
Na Krista sestoupil Duch Boží (Svatý). Byl to něčí duch.
Sestup Ducha byl v podobě holubice.
Jan, který ukazuje na Ducha, použil střední zájmeno „ TO “.
Podporují tato fakta závěr, že Duch svatý je nějaká jiná osobnost, odlišná od Boha? Jan by určitě nepoužil střední zájmeno k označení božské bytosti. Bůh ve skutečnosti vlastní Ducha svatého (což je Duch Boží).
To, co se stalo při křtu, bylo přímým naplněním toho, co Bůh prorokoval prostřednictvím Izajáše:
„Duch Panovníka Hospodina na mně spočívá, abych nesl dobré zprávy ubohým. Poslal mě ovázat srdce ztrápených, vyhlásit svobodu zajatým a propuštění spoutaným…..” (Izaiáš 61:1).
Ježíš tato slova citoval po své zkušenosti na poušti:
„Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu” (Lukáš 4:18).
Tyto verše představují přímé naplnění proroctví ze Starého zákona o sestupu Ducha:
„Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu” (Lukáš 4:18).
„Hle, můj služebník, jehož podpořím, můj vyvolený, jehož jsem si oblíbil! Na něj svého Ducha položím, aby šel národům právo vyhlásit.” (Izaiáš 42:1).
Pro každého poctivého a upřímného čtenáře jsou to velmi jasná a jednoduchá fakta. Duch svatý je Duch Boží, je to Jeho vlastní Duch, ne někdo jiný, kdo nese jméno „Duch Boží.“ Mnozí se mylně domnívají, že „Duch Páně“, „Duch Boží“ a „Sv. Duch“ jsou jména konkrétních osob božství. Tato jména, ale ve skutečnosti popisují, čí je to Duch a jaký druh Ducha to je. Duch patří Hospodinu, který je svatý a proto je Duch svatý, protože patří někomu, kdo je svatý.
Proto mohl Ježíš říci:
“Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.” (Jan 10:37-38).
Jak byl Otec v Kristu?
Odpověď najdeme ve všech výše uvedených verších. Otec byl v Ježíši se svým Duchem.
“Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe. To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky.” (Jan 14:10).
A tak bude Ježíš v nás jako byl jeho Otec v něm.
“V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.” (Jan 14:20).
A to vše skrze svého Ducha.
“Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě.” (Jan 17:21-23).
