Jovan Mijušković
„Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná. Proto se nebudeme bát, i kdyby se země propadla a hory hroutily se do moře.” (Žalmy 46:2-3).
Ježíšova důvěra v Otce byla tak silná, že dokázal vydržet všechny zkoušky, kterými prošel. Jeho poslední slova na mučednickém kříži byla „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Tato slova ukazují, že Jeho důvěra v Otce zůstala pevná a neotřesená až do konce. Tak by měla být naše důvěra v našeho Pána a naše odevzdání se živému a vzkříšenému Kristu. Vylučuje osobní úsilí z nějaké povinnosti, vylučuje všechny světské normy a všechny náboženské pověrčivé formy. A tak se nesnažte pomoci sami sobě nebo se zachránit svými vlastními skutky. Když poznáte Boha a s plnou důvěrou a upřímností se odevzdáte Kristu a důvěřujete mu tak, jako On důvěřuje svému Otci, jste spaseni.
Otázka zní, znáš Krista? Kdo to je?
Při jedné příležitosti se Kristus zeptal svých učedníků:
„Za koho mají lidé Syna člověka?“ Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků.“ „A za koho mě máte vy?“ zeptal se. „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr. „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev , ale zjevil ti to můj Otec v nebesích. A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.” (Matouš 16:13-18).
Sám Bůh tedy Petrovi zjevil totožnost Ježíše Krista. Nyní je otázkou, kdo je tou skálou, na které Bůh postaví svou církev? Z pozdějšího výkladu uvidíme, že je to Ježíš Kristus. Protože církev je založena na Kristu. Kristus svou církev „staví“ na sobě a ne na Petrovi. Je to duchovní církev, která je postavena z „živých“ kamenů a jejímž základním kamenem je sám Ježíš Kristus Syn Boží – Spasitel světa. Apoštol Pavel přirovnal tento kámen k základu když řekl:
„Nikdo nemůže položit jiný základ, mimo ten, který je již položen, a to je Ježíš Kristus.” (1. Korintským 3:11).
Pavel dále píše:
„Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch!” (1. Korintským 3:16).
Proto Kristova církev není žádná organizace, ale je to církev ve které žije Duch Boží. Nyní vidíme, že Petr není tím kamenem, jak učí některé denominace. Ježíš nestaví svou církev na Petrovi ani na žádném člověku. Kristova církev je duchovní církev, která se skládá ze všech věřících lidí, kteří činili pokání ze svého hříchu a přijali odpuštění a dar Božího Ducha. Jsou to znovuzrození lidé, kteří se nacházejí všude na této zemi. Je to univerzální a neviditelná církev, o které ví jen Bůh. Není nám dána pravomoc určovat, kdo je a kdo není Kristova církev. Je to Ježíš Kristus, kdo rozhoduje o tom, kdo bude součástí jeho církve. Jeho církev není postavena na nejisté lidské moudrosti a nestálosti, ale na věčné živé duchovní skále, kterou je sám Ježíš Kristus (1. Korintským 10:1-4), a nic ho nemůže zničit a nic ho nemůže zastavit v jeho růstu a jeho poslání, protože sám Bůh mu dal autoritu. Kristova církev je reprezentována jako nevěsta a Kristus jako její ženich, a proto by měla být chována ve velké cti, protože Kristus v ní přebývá. Je to jedinečná duchovní rodina, protože má v sobě Ducha Božího, a proto panují přátelské vztahy a jednota bez ztráty osobních vlastností.
Život bez Boha je mrtvý život, protože je veden podle ducha tohoto světa, který je pod vlivem hříchu a smrti, a je v rozporu s Duchem Božím. Křesťané nebudou inspirováni takovým duchem, který pozvedá světové normy a různé náboženské formy, které nahradily Boží plán spásy. Je to skutečné mistrovské dílo satana ovládnout lidi a stát se jejich bohem. Vytvořil disharmonii a oddělil člověka od svého Stvořitele. To byl důvod, proč musel přijít Kristus, aby zvítězil nad hříchem v lidské přirozenosti a otevřel cestu ke smíření s Bohem. Pokud člověk zůstane lhostejný k Božímu plánu spásy, tak je stále oddělen od Boha a zůstává v hříchu. Takový člověk nemůže získat věčný život. Místo toho, aby se lidé přiblížili k Bohu a zaměřili svůj zrak na Krista, který je jejich spasením, usilují o spasení svými skutky. Ďábel překroutil evangelium tak, že lidem více záleží na zevnějšku, než na tom, co mají uvnitř. Tento způsob myšlení musíme změnit.
Proto, drazí přátelé, vytrvejte na Boží cestě spasení. V Božích očích je rozhodující Duch Boží v člověku, nikoli náboženské formy. Kéž nám Bůh dá poznat jeho vůli a tvořit ji ne z nějaké povinnosti pro tu či onu odměnu, ale z lásky k Bohu a bližnímu.
