Zdravko Vučinič
„Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ (Matouš 28:19)
Zastánci Trojice pomocí tohoto verše dokazují, že Otec, Syn a Duch svatý jsou údajně tři rovnocenné osoby Božství, které tvoří jednoho Boha. Přijmeme-li toto Ježíšovo prohlášení jako autentické, potvrzuje to přesnost nauky o Trojici a to, že Duch svatý je samostatná, zvláštní a třetí osoba Božství?
Tento verš nemluví o Boží totožnosti, nemluví o Bohu skládajícím se ze tří osob a ani o tom, kdo je Duch svatý. Tento verš potvrzuje, že existuje Otec, Syn a Duch svatý, ale o tom není pochyb. Verš nám nevysvětluje podstatu vztahu mezi Otcem, Synem a Duchem svatým a proto trvat na tom, že to dokazuje Trojici, je vytržení verše z kontextu.
Co je to křest?
Slovo křest je přeloženo z řeckého slova „baptizo“, což znamená ponořit se. Křest není samostatným aktem, ale účastníkem tohoto obřadu je kromě křtěnce i další osoba, která je již pokřtěna a která by měla křest provádět – ponořit křtěnce do vody.
„Když šli po silnici, došli k nějaké vodě a dvořan řekl: Tady je voda! Co mi brání ve křtu? A Filip řekl: Pokud věříš z celého svého srdce, můžeš. A on řekl: Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Potom přikázal vozu, aby zastavil, a oba sestoupili do vody, Filip a dvořan a Filip ho pokřtil.“ (Skutky 8: 36–38)
Když slyšíte evangelium a přijímáte Ježíše jako svého osobního Spasitele, jste připraveni na křest.
„I řekl jim Petr: Čiňte pokání a každý z vás ať je pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“ (Skutky 2:38)
Dar Ducha, který je přijat, je život Ježíše. Prostřednictvím daru Ducha jsou věřící pokřtěni Duchem, to znamená, že Duch v nich vykonává to, co symbolizuje vodní křest. Křest ponořením do vody symbolicky představuje to, co pro nás Ježíš udělal a co realisticky zažíváme při přijímání Jeho života – smrt hříchu nebo smrt starého života (ponoření do vody) a vzkříšení k novému životu (vycházení z vody).
„V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. Jsme-li s ním ztotožněni ve smrti, jistě s ním budeme ztotožněni i v jeho vzkříšení. Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.“ (Římanům 6: 2–8)
Křtem Duchem se tedy stává účinným to, co vodní křest symbolizuje. Ježíš, Duch v nás, nám dává svůj život, ve kterém došlo k smrti hříchu a vzkříšení k novému životu. Skrze Ducha, to znamená skrze křest Duchem, jsme se stali součástí Ježíšova života, stali jsme se Jeho tělem.
Proto by měl být křest vodou konán ve „jménu Ježíše Krista“, protože je přímo spojen s Ježíšovou smrtí a vzkříšením.
„….byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše“ (Skutky 8:16)
„A nařídil jim, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“ (Skutky 10:48)
„Když to uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše“ (Skutky 19: 5)
Tím, že jsme byli pokřtěni ve jménu Ježíše, veřejně potvrzujeme, že jsme Ho přijali jako svého Spasitele a že jej přijímáme do svého života, aby byl naším Pánem. Tímto způsobem jsme přijali Novou smlouvu, život Ježíše a vstoupili jsme tak do smlouvy s Bohem, protože jsme se stali Božími dětmi jako Ježíš.
Jste opravdu všichni synové Boží z víry v Krista Ježíše. „Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi. Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli. Nejde už o to, kdo je Žid nebo Řek, otrok nebo svobodný, muž nebo žena – všichni jste jedno v Kristu Ježíši. A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“ (Gal 3: 26–29)
Proč tedy téměř ve všech překladech Bible je Ježíšův příkaz, aby byl křest prováděn „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, když z Bible vidíme, že Ježíšovi učedníci křtili výlučně ve „jménu Ježíše Krista“ a že křest představuje smrt a vzkříšení?
Změna v Bibli?
Historické prameny říkají, že Ježíšův příkaz, alespoň podle některých historických pramenů, byl přepsán během prvních století, kdy se v oficiálním křesťanství začala zavádět nauka o Trojici.
– „Formulace křtu byla změněna ve druhém století ze jména Ježíše Krista na slova Otec, Syn a Duch svatý.“ (Encyclopedia Britannica 11. vydání, sv. 3, str. 365–366)
– „Raná církev vždy prováděla křest ve jménu Ježíše Krista až do založení nauky o Trojici ve druhém století.“ (Enneyclopedia of Religion Canney, str. 53)
– „Všude v nejstarších pramenech se uvádí, že křest byl prováděn ve jméno Ježíše Krista.“ (Britannica Encyclopedia, sv. 3, s. 82)
– Křesťanský křest byl proveden slovy„ ve jménu Ježíše.“ (Hastings Encyclopedia of Religion, sv. 2, s. 377)
– „Křest byl vždy ve jménu Pána Ježíše až do doby mučedníka Justiána, kdy byla použita formulace trojjediného boha.“ (Hastings Encyclopedia of Religion, sv. 2, s. 389)
Bible nedává základ, aby se křest konal „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého“, protože Ježíšovi učedníci křtili výhradně ve „jménu Ježíše Krista“ a víme, že křest je spojen s Ježíšovou smrtí a vzkříšením.
Vezmeme-li v úvahu historické prameny, které říkají, že Ježíšův křest byl během prvních století změněn na křest ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, neměli bychom tím více přijmout původní křest ve jméno Ježíše Krista?
Pokud bychom nepřijali historická fakta, nepřijímáme ani biblická, jinak by to znamenalo, že Ježíšovi učedníci nepochopili to co jim o křtu Ježíš přikázal. A nebo křtila prvotní církev (učedníci) lidi nesprávně, pouze „ve jménu Ježíše Krista“ a nikoli „ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého?“
