David Clayton
To je fascinující otázka a jistě přinese různé odpovědi. Je to věčná otázka a nejvíce slavnou ji pravděpodobně učinil římský guvernér Pilát, který položil tuto otázku Ježíšovi.
Pro většinu lidí je pravda jen výrok, který vyjadřuje, které věci jsou pravdivé. Jedná se o přesnou věcnou informaci týkající se konkrétního případu. Tato definice pravdy má své místo, ale existuje několik biblických odkazů, které jasně obsahují jinou definici, která mluví o tom, co je pravda nebo kdo je pravda. Toto prohlášení poskytuje hlubší pochopení pravdy, která je pro nás nesmírně důležitá a nezbytná k tomu, abychom ji pochopili ve světle mnoha matoucích učení, která se v těchto posledních dnech šíří.
Uvažujme například o Židům 8: 1–2:
„⌈To podstatné na tom⌉, co je řečeno, je toto: Máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Majestátu v nebesích, je služebníkem svatyně a toho pravého stánku, který postavil Pán, a ne člověk.“
Všimněte si, že se zde říká, že Ježíš je služebníkem v PRAVÉM stánku (chrámu). Obvykle si myslíme, že opakem „pravého“ je „falešný.“ S tímto porozuměním bychom museli dojít k závěru, že stránek, který postavil Mojžíš i chrám, který postavil Šalomoun, byly falešné. Myslí na to Pavel, když mluvil o nebeském chrámu jako o „pravém chrámu?“ Je zřejmé, že ne. Bůh nenařídil Mojžíšovi, aby postavil něco falešného.
Srovnání, které Pavel dělá, je realita na rozdíl od předobrazu. Skutečná věc versus model, antityp proti typu. Poukazuje na realitu jako na „skutečný“ chrám. Ten, který postavil Mojžíš, nebyl falešný, ale také nebyl pravý, nebyla to realita, ale byl to obraz (model). Je zřejmé, že to je to, co tím Pavel chtěl říct. Ještě více to vysvětluje u Židům 9:24.
„Neboť Kristus nevešel do ⌈svatyně udělané lidskýma rukama, která je předobrazem té pravé⌉, nýbrž do samého nebe, aby se nyní za nás ukázal před Boží tváří.“ (Židům 9:24).
V Novém zákoně je ještě několik dalších veršů které se týkají pravdy. Často jsme tyto pasáže nepochopili a neviděli jsme v nich významné poselství. Co je míněno právě tím slovem „pravda“? A na co bylo v těchto pasážích poukázáno? Podívejme se na některé z těchto pasáží a nahraďte slovo „pravda“ slovem „skutečný“ a nebo slovem „realita“.
„Zákon byl dán skrze Mojžíše; milost a pravda (skutečnost, realita) přišly skrze Ježíše Krista.“ (Jan 1:17)
Milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Celý dopad tohoto tvrzení lze pochopit, když se podíváme na to, proti čemu tato realita stojí. Zákon byl dán skrze Mojžíše. Ale byla to realita? Zabýval se zákon skutečnými věcmi? To je podstata těchto veršů. A odpověď je velké „ne“. Zákon byl „jen stín dobrých věcí, které přijdou“ (Židům 10: 1). Zákon se skládal ze stínů a předobrazů věcí, které samy o sobě nejsou realitou. Záměrem bylo poukázat na větší realitu. Tato skutečnost (pravda) přišla skrze Ježíše Krista. Zákon tedy nebyl realita, realita nastala, až když Ježíš přišel jako naplnění celého systému práva (zákona). S takovým porozuměním budeme mít lepší pochopeni toho, co měl Ježíš na mysli, když řekl:
„Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“ (Jan 14: 6)
Židé se identifikovali zákonem. Nepřeháněli bysme, kdybychom řekli, že téměř uctívali zákon. Celý jejich vztah s Bohem byl definován zákonem. To je hlavní důvod, proč Židé pohrdali pohany a také odmítali uvěřit, že pohané mohou být spaseni. Jak jim řekl Pavel:
„Jestliže se však nazýváš Židem, spoléháš na Zákon a chlubíš se Bohem.“ (Římanům 2:17).
To byl předobraz, do kterého Ježíš vstoupil a prohlásil: „ Já Jsem ta cesta, pravda ( SKUTEČNOST) a život.“ Ježíš prohlásil, že představuje správnou cestu k Bohu, realitu smíření s Bohem, kterou nikdy nemohli vidět v zákoně! Všechno, co kdy měli, než přišel Ježíš, byla ilustrace, forma, znázornění. On sám byl realitou, pravdou, na kterou tyto ilustrace poukazovaly.
„Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.“ (Jan 6:32).
Proto je velmi skličující a smutný vidět ty, kteří se dnes prohlašují za křesťany, kteří se zaměřují na zákon a jsou odhodláni přivést křesťanství pod jho zákona. Takoví křesťané hledají Boha prostředky, ilustracemi, typy a tímto nahrazují realitu!
„Soud pak je v tom, že světlo přišlo (realita přišla) na svět, ale lidé si zamilovali více tmu (ilustraci) než světlo (realitu), protože jejich skutky byly zlé.“ (Jan 3:19)
Bůh není potěšen, když k němu přistupujeme pomocí systému uctívání předchozího věku. Toto byla Ježíšova zpráva pro Samaritánku, která měla velké potíže rozpoznat velký rozdíl mezi formou a realitou.
„Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“ (Jan 4:23).
Všimněte si Ježíšova důrazu: budou Ho (Boha) uctívat v pravdě. Bůh hledá lidi, kteří ho budou uctívat v souladu s tím, co je skutečné. Bůh není Bohem formy a ilustrace, i když tyto věci nějakou dobu používal v dočasném systému. Ale to nikdy nebyl Jeho ideál. Když přišel Ježíš, nastala hodina, kdy SKUTEČNÍ ctitelé budou uctívat Boha v Duchu a v pravdě. Budou Boha uctívat v souladu s realitou Všudypřítomného a budou Bohu sloužit v pravdě. Také budou přistupovat k Bohu prostřednictvím věcí, které jsou skutečné, nikoli prostřednictvím stínů, ilustrací a typů. To jsou lidé, kteří chtějí takto Boha uctívat, protože to je druh uctívání, který uspokojuje Boha.
„A poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ (Jan 8:32).
Pravda nebo-li SKUTEČNOST nás osvobozuje – osvobozuje od hříchu, od odsouzení. Informace, které často definujeme jako pravdu, lidi skutečně neosvobodí. Existují miliony lidí, kteří mají teoretickou pravdu, jen informaci, mají správnou nauku, ale jsou stále zotročeni silami hříchu. Pak se může zdát, že Ježíšovo prohlášení, (pravda vás osvobodí) není pravdivé. Ale je to jen proto, že jsme jeho prohlášení nepochopili. Nejsou to doktríny, které nás osvobozují od hříchu, ale realita těchto doktrín, „Pravda“ která nás osvobozuje a tato realita, pravda je sám Kristus. Pouze tehdy, když Ho přijmeme a poznáme, budeme mít Pravdu a budeme osvobozeni od hříchu. Moc hříchu můžeme překonat jedině v případě, že v nás osobně přebývá sám Kristus (Pravda).
Proto MUSÍTE pochopit, že Duch svatý je samotným životem Ježíše Krista. Není to jen učení o Kristu, jen nějaká informace kterou nám Kristus dal. Pokud nepřijmeme SKUTEČNOST nového života tím, že přijmeme vzkříšený, vykoupený život Krista, nikdy nebudeme moci být osvobozeni od moci hříchu a odsouzení.
Kdo říká: „Znám ho, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.“ (1. Jana 2: 4).
„Píšu kvůli pravdě, která v nás zůstává a bude s námi navěky“ (2. Jana 1: 2)
V čem je problém, když člověk nežije a nechodí podle Kristových přikázání? Je to proto, že nezná Kristovo slovo? Ne. Je to proto, že nezná Kristovo učení? Ne. Protože člověku, který nezná Kristovo přikázání, nelze ani vyčítat, že je nedodržuje. Jaký problém tedy má člověk, který zná přikázání a stejně je nedodržuje? Problém je v tom, že „v něm není PRAVDA“ Nemá realitu toho, co vyznává, že věří. Nemá realitu přikázání. PRAVDA (Kristus) v něm není!
Dnes slyšíme, že to není Kristus osobně, kdo žije v Jeho lidu! Co nám potom zbývá, pokud Kristus není v nás? Zůstanou nám jen doktríny a učení, nic víc. Zůstane nám ilustrace, forma, skořápka a zůstaneme bez SKUTEČNOSTI! Zde se jedná o vzorec, který zaručuje duchovní smrt. Zárukou toho je, že nebudeme mít nic jiného, než suchý legalismus. Naším jediným dědictvím bude jen zkušenost Židů, kteří i když měli veškeré informace, které se jim Bůh snažil dát, tak Boha nepoznali a ani ho nepřijali, ale ukřižovali ho v osobě Jeho Syna a zavrhli ho ve prospěch zločince.
V křesťanském světě dnes panuje spousta zmatků a tento zmatek žel narůstá mezi těmi, kdo tvrdí, že jsou „reformátoři“. Ale nedejte se oklamat, Ježíš je ta PRAVDA, která má žít v nás. On je jedinou cestou, kterou můžeme získat spasení. On je náš život. „Poznáš pravdu a pravda tě osvobodí.“ Kéž je Kristus pro nás vším. AMEN.
