David Clayton
Z očí do očí
Jedním z nejstrašnějších důsledků hříchu je to, že narušil naše chápání Boha. Toto je staletí stará tragédie. Největším cílem plánu obnovy je obnovit naše chápání Boha. Důkaz této hrozné zvrácenosti dokládá chování našich prvních rodičů poté, co odmítli být poslušní Bohu:
,,Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.“ (Genesis 3: 7-8).
Adam a Eva vymysleli plán, jak se před Bohem skrýt, až je znovu navštíví. Měli v plánu přepásat přes sebe fíkové listy, aby zakryli svou nahotu v naději, že to bude stačit na to, aby se objevili před Bohem. Když se však objevil Bůh, zjistili, že opatření, která přijali, nikdy nebudou dost dobrá na to, aby je kvalifikovala k postavení před Bohem. Když uslyšeli Jeho hlas, okamžitě jim bylo jasné, že nemohou dělat nic pro to, aby kompenzovali a vykompenzovali svůj mizerný stav a tak se utekli skrýt před tváří Boží.
Všimněte si, že to nebyl Bůh, kdo je pronásledoval, ani to nebyl Bůh, kdo se před nimi skryl. Bůh je přišel hledat. Bůh věděl, co se stalo; Věděl přesně, co udělali a proto je přišel hledat. Změnil se Boží postoj k nim alespoň o jeden milimetr, protože snědli zakázané ovoce? Rozhodně ne! Pravá láska se nemění. Otec miluje své děti ať jsou dobré nebo špatné. Ať už selhali nebo uspěli. Dobrý otec je miluje stejně. A tak Bůh říká: „Neboť já Hospodin, jsem se nezměnil“
(Malachiáš 3: 6). Proto Bůh šel hledat Adama a Evu, protože to byla Jeho přirozenost. A i když se proti němu vzbouřili, Boží postoj se k nim nezměnil.
Schovává se před Boží tváří
Přes to se něco změnilo, o tom není pochyb. To, co se změnilo, je největší a nejtragičtější důsledek hříchu. Člověk uprchl, aby se skryl před Bohem, svým Otcem a nejlepším přítelem. Realita této změny v postoji člověka k Bohu, je znázorněna v Bibli na jiném místě. Uvažujme o Mojžíšově setkání s Bohem na hoře Sinaj:
,,I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu. Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět.“ (2. Mojžíšova 33: 22–23)
Při tomto setkání s Mojžíšem byla Boží reakce malebná. Bůh mohl ukázat Mojžíšovi „něco z jeho postavy“, zatímco skrýval svou slávu.
Když se Ježíš objevil před Abrahamem s dvěma anděly, Abraham viděl Jeho tvář a otevřeně s ním mluvil tváří v tvář. Když Bůh řekl Mojžíšovi: „Nemůžeš vidět mou tvář a zůstat naživu,“ chtěl nás naučit lekci, která ma hlubší duchovní smysl.
Potom řekl: „Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu.“ (2. Mojžíšova 33:20)
To bylo odpovědí na Mojžíšovu žádost: „Ukaž mi prosím svou slávu.“ To je zajímavé ve srovnání s tím, co řekl apoštol Jan v Janovi 1:14. Říká: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu⌈, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný⌉ milosti a pravdy.“ Jan říká: ,,Viděli jsme jeho slávu“ , ale Bůh říká Mojžíšovi: ,,Nikdo nemůže vidět mou slávu. Nikdo nemůže vidět mou tvář, aniž by zůstal naživu.“
Bůh tedy skryl svou tvář a dovolil Mojžíšovi, aby ji viděl zezadu. Zde musíme mít duchovní chápání, které musíme vzít v úvahu. Co je Boží sláva? Je to Boží postava představovaná jako Boží charakter (sláva). V této zkušenosti s Mojžíšem nás Bůh chtěl naučil lekci, že není možné, aby člověk spatřil úplnou realitu Božího charakteru. Takové poznání by se stalo pro padlého člověka destruktivní. A tak co udělal Bůh? Ukázal se Mojžíšovi zezadu. Jak to použijeme v duchovním smyslu?
Padlá hříšná přirozenost nezpůsobila v člověku pouze strach z Boha, ale v jeho mysli zkreslila obraz o Bohu. I když Bůh neudělal nic, co způsobilo v člověku strach, přesto Adam a Eva uprchli, aby se skryli před Bohem. Jeho postoj se k nim nezměnil, ale změnilo se jejich chápání Boha a kvůli jejich zvrácenému pohledu na Boha, nebylo možné čelit mu tváří v tvář.
Pokrytý závojem temnoty
Bůh se nikdy nemění. Každý problém, strach, výhrada k Bohu, která vyvstává z této hříšné situace, je založena na našem nepochopení Boha. Není to práva realita toho, kdo je Bůh, ani jaký je jeho pravý postoj k nám. Bůh nám nedává podmínky k tomu, aby nás mohl přijmout. Například neříká: „Pokud nejste dost dobří, nemůžete se ke mně přiblížit.“ Pokud je naše chápání Boha takové, je to proto, že se stále díváme na Jeho záda, neviděli jsme Jeho pravou tvář.
V 1. Královské 8:12 čteme: „Potom řekl Šalomoun, Pane, řekl jsi, že budeš přebývat v husté temnotě.“ Je to zvláštní verš, protože je na jiném místě řečeno, že Bůh přebývá v jasném světle. U každého obrazu, který představuje Boha, zjistíme, že je ukryt oslepujícím světlem. Ale zde Šalomoun prohlašuje, že Bůh se rozhodl přebývat v „husté temnotě“. Jak tomu máme rozumět? Bůh zjevně mluví o tom, jak zachází s lidstvem a jak se s ním spojuje. Ve vztahu k lidstvu se Bůh musí skrývat v temnotě lidské nevědomosti, protože člověk není schopen pozorovat Boží slávu v celé její plnosti. Proto se Bůh skrývá ve tmě, ne kvůli sobě, ale kvůli lidem a kvůli nedorozumění, které lidé vůči Bohu mají. Realita je taková, že tyto mylné představy se tak hluboce zakořenily v lidském myšlení, že i dnes mezi nejlepšími křesťany tyto mylné představy stále existují a ovlivňují naše společenství s Bohem na všech úrovních. Toto nepochopení Boha je faktor, který má největší dopad na naši víru a omezuje naši schopnost přijímat dary od Boha.
Bůh musel setrvávat v husté temnotě ve vztahu k člověku. Protože člověk nemohl přijmout úplnou pravdu o tom, co Bůh ve skutečnosti je. Tato temnota i dnes zahrnuje mysl mnoha lidí. To je náš skutečný problém. Ve 2. Korinťanům 4: 3–6 je však krásná myšlenka: Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím. Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl ,,ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.“
Když se Mojžíš zeptal: „Ukaž mi svou slávu,“ Bůh odpověděl: „Nemůžeš vidět můj obličej a zůstat naživu,“ a tak mu Bůh ukázal záda. V Nové smlouvě nám je dáno duchovní pochopení toho všeho. Zde nám bylo řečeno, že nyní je možné vidět Boží slávu a zůstat naživu, protože Bůh tuto slávu zjevil v osobě Ježíše Krista! Tak je dnes možné podívat se do tváře Boží a žít! Ale při pohledu do Ježíšovi tváře, to, co vidíme není fyzický projev světla. Když Bible říká, že vidíme Boží slávu v osobě Ježíše Krista, odkazuje na Boží charakter nebo Boží povahu. Boží postoj k lidstvu je plně zjeven a zobrazen v „tváři“ neboli v životě Ježíše Krista. A o to jde v našem poznání Boha, musíme se na něj dívat ve světle zářícím z tváře Ježíše, jinak budou naše názory a porozumění špatné.
Přenesená sláva
Příběh o tom, jak Bůh navštívil Mojžíše na hoře Sinaj, hovoří o velmi zajímavém jevu, který se stal. Zdá se, že díky úzkému spojení s Bohem byla část této slávy přenesena na Mojžíše. „Potom sestoupil Mojžíš z hory Sinaj a držel v ruce dvě desky svědectví. Mojžíš nevěděl, že pokožka na jeho tváři vyzařuje světlo, protože mluvil s Bohem. Když Áron a všichni synové Izraele spatřili Mojžíše a viděli, že pokožka jeho tváře zářila světlem, báli se k němu přijít “ (Exodus 34: 29–30).
Mnohokrát v Bibli vidíme demonstraci této reality. Pravdy o Božím charakteru byly prezentovány se závojem, protože jim lidé nebyli schopni porozumět. Dokud Ježíše neuvidíme takového, jaký ve skutečnosti je, evangelium pro nás bude vždy něco skrytého, chudého a nedostatečně pochopeno. Ale Bůh nám říká, že v Ježíši Kristu odstranil závoj, aby každý, kdo chce, mohl vidět Boží slávu v celé jeho plnosti a majestátu.
„Ale jejich porozumění je otupělé. Protože dodnes ten samý závoj není vztyčen, když je čtena stará smlouva, protože je odstraněna pouze skrze Krista. A tak dodnes, kdykoli jsou čteny Mojžíšovy spisy, závoj zakrývá jejich srdce. Když se však někdo obrátí k Pánu, závoj je odstraněn. Pán je ten Duch, a kde je Duch Páně, tam je svoboda. A když zrcadlíme tvář Pána jako zrcadlo, všichni se přeměníme na stejný obraz, který odráží stále větší slávu, jak nás Pánův Duch proměňuje. “ (2. Korintským 3: 14–18)
Když se díváme na Ježíšův obličej, bez tohoto závoje, tak nás Boží duch proměňuje do stejné podoby. To je to, co pro nás Bůh dělá; krok za krokem nám ukazuje tvář Ježíše, aby mohl být závoj odstraněn a my Ho mohli vidět a porozumět mu jaký ve skutečnosti je.