Imad Awde
Když Bůh mluvil o sobě, řekl:
„Já Hospodin se neměním – proto jste, synové Jákobovi, nebyli zničeni.“ (Malachiáš 3: 6).
Od samého počátku bylo Božím záměrem pro všechna jeho stvoření, včetně člověka, aby všechna stvoření měla život prostřednictvím Jeho Syna. Žel hřích zmařil Boží záměr. Jeho forma v člověku byla poškozena a Jeho životodárná přítomnost byla ztracena.
Podaří se satanovi a hříchu změnit Boží vůli vůči člověku? Rozhodně ne!
Hřích Boží postoj k člověku nezměnil, ani nemohl. Hřích změnil lidské srdce, nikoli Boží. Vidíme, že v rajské zahradě poté, co Adam snědl zakázané ovoce, přišel Bůh za Adamem a Evou. Chtěl se jako vždy sejít se svými dětmi, ale Adam a Eva se před ním skrývali (Genesis 3: 8).
Byl to Bůh, kdo hledal ztracenou lidskou rasu. Chce s námi obnovit ztracený vztah. Písmo nám říká o Ježíši: „Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“ (Lukáš 19: 10).
Prostřednictvím zaslíbeného Semene, Ježíše, Bůh poskytl člověku způsob, jak přijmout to, co ztratil. Zaslíbené Semeno je lékem i protijedem na problém, který hřích vytvořil. Jediná naděje člověka spočívá v Božím semeni. Bezprostředně po pádu člověka Bůh slíbil;
„Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.“ (Genesis 3: 15).
Jaký je vztah mezi zaslíbeným semenem a lidskou rasou?
Když začněme hledat v celém Písmu zaslíbení tohoto Semene, zjistíme, že tento slib byl poprvé zmíněn v Genesis 3:15, kde Bůh řekl, že zaslíbené Semeno rozdrtí hadovi hlavu. Slib zaslíbeného Semene, byl také zopakován Abrahamovi.
„Ano požehnáni budou v semeni tvém všichni národové země, proto že jsi uposlechl hlasu mého.“ (Genesis 22:1 8).
Zpočátku Bůh řekl: „V tvém semeni budou požehnány všechny národy země“ (Genesis 12: 3).
Abraham měl více než jednoho syna (Izmaela a Izáka), takže Bůh přesně naznačil, přes koho přijde zaslíbené Semeno: „Potom Bůh řekl Abramovi „….tvé símě bude povoláno v Izákovi.“ (Genesis 21: 12).
Později bylo řečeno, že slíbené Semeno přijde prostřednictvím Jákoba, jednoho z Izákových synů: „Bůh mu řekl: „Jmenuješ se Jákob; tvé jméno však už nebude znít Jákob, ale budeš se jmenovat Izrael.“ A tak se mu říká Izrael. Bůh mu řekl: „Já jsem Všemohoucí Bůh. Ploď se a množ se, a bude z tebe národ, dokonce svazek národů; i králové vyjdou z tvých beder. Zem, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, dám tobě; i tvému budoucímu semeni dám tuto zem.“ (Genesis 35: 10-12).
Jákob měl 12 synů, z nichž bylo 12 izraelských kmenů a tak Bůh znovu upřesnil, že zaslíbené Semeno přijde z kmene Juda: „Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.“ (Genesis 49: 10).
Abych byl přesnější, Bůh řekl z kterého Judova pokolení (rodiny), přijde zaslíbené Semeno: „Z Jišajova pařezu vyrazí proutek, výhonek z jeho kořenů přinese ovoce. Duch Hospodinův na něm spočine – Duch moudrosti a chápání, Duch rozhodnutí a odvahy, Duch poznání a úcty k Hospodinu….V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.“ (Izaiáš 11: 1-2,10).
A přesto měl Jišaj více než jedno dítě, ale Bůh chtěl být velmi přesný ohledně kořene zaslíbeného Semene a nazval Davida jako toho, od kterého zaslíbené Semeno přijde: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy vzbudím Davidovi spravedlivý Výhonek. Ten bude vládnout jako moudrý král a nastolí v zemi právo a spravedlnost. Za jeho dnů bude Juda zachráněn a Izrael bude žít v bezpečí. A toto je jméno, jímž bude nazýván: HOSPODIN – NAŠE SPRAVEDLNOST.“ (Jeremiáš 23: 5-6).
Bůh dále upřesnil, že zaslíbené Semeno se narodí z panny (Izaiáš 7: 14) ve městě Betlémě Eufrat (Micheáš 5: 2).
To je důvod, proč první kniha Nového zákona začíná rodokmenem o Kristově původu. Matouš dokazuje, že Ježíš byl zaslíbené Semeno, popisuje Ježíšovi kořeny zpět k Davidovi, Jákobovi, Izákovi a Abrahamovi.
Původ zaslíbeného semene se zúžil ze všeho živého (Adama) na mnoho národů (Abraham), na dva národy (Izák), na jeden národ (Jákob), na jeden kmen (Juda), na jednu rodinu (Jišaj), na jednoho syna a rodinu (David), členům Davidovy rodiny ve městě (Betlémě) a tam panně z té rodiny v tom městě. A na konci tohoto rodokmenu vidíme Ježíše, zaslíbené Semeno, které plní všechna znamení a mnoho dalšího.
Jako zaslíbené lidské Semeno měl Ježíš rozdrtit hlavu hada. Stejně jako Semeno Abrahama, Izáka a Jákoba to mělo přinést požehnání všem národům na Zemi. Stejně jako Jišajovo semeno měl lidem přinést slavný odpočinek. Stejně jako Davidovo semeno mělo nastolit právo a spravedlnost, které bude trvat navždy.
A jako Boží Semeno – jednorozený Syn – měl vykoupit lidi a nabídnout jim věčný život, protože „v něm“ Písmo říká „ byl život a život byl světlo lidí “ (Jan 1: 4) .
V Božím semeni je evangelium. V Něm je věčný život. V Něm je smíření s Bohem. V Něm je spása. A toto jediné Semeno je rodičem nové lidské rasy ovládané spravedlností.
Aby se to stalo, Boží Syn – Božské semeno a původce života – se musel stát součástí ztracené lidské rasy. Stvořitel všeho se musel sjednotit s padlým člověkem, aby ho mohl vrátit zpět k Božímu záměru.
A to je přesně to, co zaslíbené Semeno udělalo: „A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla) a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví. Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá. Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.“ (Židům 2: 14–17).
Ježíš nevzal na sebe přirozenost andělů, ani nevzal na sebe povahu Adama před hříchem, vzal na sebe Abrahamovo semeno.
„Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích.“ (Římanům 8: 3).
Božské semeno je božské Slovo. To Semeno, v němž je požehnáno všechno stvoření, se stalo tělem (Jan 1: 1, 14).
Ježíš vzal na sebe „hříšné tělo“ a tak ho Bůh učinil původcem naší spásy „zdokonaleným skrze utrpení“ (Židům 2: 10).
To bylo zásadní a proto nám apoštol Pavel dále říká: „Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti. Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení.“ (Židům 5: 8-9).
Když Ježíš na sebe vzal lidské tělo a sjednotil se s člověkem, tak toto zaslíbené Semeno se stalo požehnáním pro celé stvoření „a stal se původcem věčné spásy v těch, kdo Ho poslouchají.“
Tím, že Ježíš přijal lidskou přirozenost a stal se členem lidské rodiny se nemusí stydět nazývat nás svými bratry.
„Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci.“ (Židům 2: 11).
To všechno, co Adam ztratil, je nyní dostupné lidskému pokolení v Božsko- lidském semeni.
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu, ale skrze hřích byla zničena Boží morální forma v člověku a tak byla lidská rasa oddělena od Boha. Ztratili jsme právo být spojeni s Bohem. Člověk byl Bohu odcizen, ale díky Boží lásce ke stvoření byly poskytnuty prostředky, kterými se lidstvo může svobodně navrátit tam, odkud padlo.
Boží semeno, skrze které jsou požehnána všechna stvoření, je Ježíš, původce života (Skutky 3: 15). Stal se jedním s člověkem a proto je původce věčné spásy ztraceného člověka.
Je důležité pochopit, že Spasitel lidí, jako Ten, skrze kterého nová lidská rasa existuje, musel přinést něco, co člověk neměl, něco, co bylo nutné, aby se lidská rasa vrátila do spojení s Bohem.
Přemýšlejte o tom takto. Řekněme, že se v oceánu topí skupina lidí. Jak moc by tonoucím pomohlo, kdyby mezi ně skočil člověk, který nemá záchranný kruh a neumí plavat? Vůbec ne. Ten člověk by se utopil jako ostatní. Pokud by ale ten člověk skočil do vody se záchranným kruhem a nabídl by ho každému tonoucímu, jeho přítomnost by přispěla k záchraně života každého tonoucího, který by přijal pomoc.
Stejným způsobem se lidstvo topí v hříchu (Izajáš 5: 36, Římanům 3: 23, 5: 12) s myslí, která je v nepřátelství s Bohem (1 Korintským 2:14, Jeremiáš 17: 9) a která nepodléhá Bohu (Římanům 8: 5-7). Ježíš, Božské semeno, vzal na sebe hříšné tělo (Římanům 8: 3) a stal se jedním z nás (Židům 2: 11). Jeho úkolem bylo najít a zachránit ztracené (Lukáš 19: 10). Přinesl s sebou duchovní mysl, mysl, která je v souladu s Bohem (Lukáš 1:35; Kolossenským 2: 9; Jan 3: 5; Židům 1: 9). Jeho život, smrt a vzkříšení proto významně ovlivnily životy všech, kdo přijali Jeho mysl (Filipenským 2: 5; 1 Korintským 2: 16; 1 Petr 4: 1).
Kristus nezdědil svou duchovní mysl po Jeho matce Marii, ale po svém Otci Bohu. Písmo nám říká, že Ježíš se narodil z Ducha svatého a byl nazván svatý (Matouš 1: 20; Lukáš 1: 35; Kolossenským 2: 9). Narodil se posvěcený (Jan 10: 36). Měl Boží mysl, která milovala spravedlnost a nenáviděla nepravost (Židům 1: 9). Nabídl tuto mysl těm, kteří Ho přijímají. Všichni, kdo Ho přijmou, se znovu narodí se stejnou myslí, s jakou se narodil On (Spasitel). Toto je záchranné lano, které zachraňuje ztracenou lidskou rasu (Římanům 12: 2, Efezským 4: 23).
Existuje rozdíl mezi Ježíšem a jinou lidskou bytostí při narození? Určitě ano. Rozdíl je v mysli. Narodili jsme se s tělesnou myslí, zatímco Ježíš se narodil s duchovní myslí. Ježíš nám však nabízí svou duchovní mysl, která je jedno s Bohem. Tato mysl je nám dána jako dar zdarma, v okamžiku, kdy přijmeme Krista jako svého Spasitele.
Jinými slovy, všechny výhody, které měl Ježíš, mohly být naše. Díky Jeho vítězství jsou nám poskytnuty stejné výhody. Můžeme být účastníky Božské přirozenosti (2 Petr 1: 4). Prostřednictvím tohoto daru můžeme překonat zkaženost, která ve světě vládne.
Toto vše máš k dispozici, milý čtenáři. Rozhodující otázka zní: Věříš v Něho? Znáš ho? Stal se tvým Spasitelem? Poznal jsi, že potřebuješ sílu shora, která tě může zachránit? Je to celé tvoje, prostě si to musíš vzít. Odevzdej mu své srdce. Ježíš slíbil, že ti dá věčný život!
