Jako křesťan si možná budete myslet, že název tohoto článku pokládá bláznivou otázku, každopádně otázku, na kterou je snadné odpovědět. Každý křesťan by na takovou otázku samozřejmě odpověděl srdečným „ano“. Drtivá většina křesťanů (snad každý na světě) by pozitivně prohlásili: „Ano, věřím, že Boží Syn pro mě skutečně zemřel na Kalvárii.“ Není pochyb o tom, že pro vás bude šokem, když zjistíte, že většina křesťanů, možná i vy, tomuto prohlášení ve skutečnosti nevěří!!
Dovolte mi upřesnit, co tím myslím:
Jak byste reagovali na následující prohlášení?
1. Ježíš nebyl skutečný Boží Syn. Nebyl ve skutečnosti Jeho potomkem.
2. Ježíš nebyl ve skutečnosti zplozený Boží Syn. Ve skutečnosti se nenarodil z Boha.
3. Bůh nemůže zemřít. Ježíš byl Bůh, takže ve skutečnosti nemohl na Kalvárii zemřít.
Možná začínáte vidět smysl, mého uvažování. Dovolte mi však, abych to trochu objasnil. „Pravoslavná“ křesťanská nauka dnes učí, že ačkoli je Ježíš v Bibli opakovaně nazýván „Božím synem“, nechápeme slovo „Syn“ v tom smyslu, co znamená jinde v Písmu. Když se odkazuje na Ježíše, toto slovo má nějaký jedinečný, mystický význam, který je ponechán na výkladu „teologů“.
Totéž platí pro slovo „zplozený“. Ježíš je v Písmu pětkrát nazýván „Jednorozeným Božím Synem“ (Jan 1:14, 18; Jan 3: 16,18; 1 Jan 4; 9). Tento termín, jen zplozený, je velmi jednoduchý a snadno pochopitelný. Každé dítě by vám mohlo snadno říct jeho význam. V prosté angličtině to znamená, že byl jediný, KTERÝ SE ZRODIL. To, že vyšel z Boha. Ti, kteří přijímají učení o trojici, že se Bůh skládá ze tří osob, které jsou si rovni a věční, jeden ze tří a tři v jednom, mají problémy s Písmem, které odkazuje na Ježíše jako na „Pouze zplozeného Syna Božího.“ Nemusí však nastat žádný problém, pokud přijmeme to, co říká Písmo, a necháme se učit Božím slovem, místo abychom se pokoušeli číst v Písmu něco, co tam není.
KDY SE STALO TO, ŽE Bůh dal svého syna?
Jedním z nejznámějších textů v Bibli je Jan 3:16. Většina z nás se tento verš učila v dětství a zvykla si na myšlenku, že právě tento biblický verš nejúplněji v jediném verši vyjadřuje podstatu celého evangelia. Bible Society, Gideons International , projevila tomuto verši velkou úctu tím, že jej umístila na začátek své publikované kopie Nového zákona ve dvaceti šesti různých jazycích a poskytla nám informace, že byl přeložen do více než jedenácti set různých jazyků. Základní zaměření, primární poselství celého Písma, je zachyceno v tomto jednom verši:
„Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)
Je tedy věcí vystřízlivění zamyslet se nad tím, proč drtivá většina křesťanů na světě nevěří pravdě vyjádřené v tomto verši. To není přehnané, jak vám za chvíli ukážu. Miliony osob, které citují tento text svobodně, hlásají svou víru v evangelium, prohlašují, že si váží pravdy, která je v něm vyjádřena, ale nepřijímají plně fakta této pravdy, která v tomto verši hlásal Ježíš Kristus. Uvádí se zde několik životně důležitých bodů . Zaměřme se však pouze na tři hlavní pravdy:
1. Boží láska ke světu.
2. Stupeň nebo míra této lásky.
3. Hodnota daru, který dal.
Byl to sám Ježíš, kdo řekl tato slova, a prvním velkým bodem, který chtěl objasnit, byla Boží láska ke světu. Chtěl vnést do našich myslí, domovů realitu pravosti a velikost Boží lásky k nám.
„Bůh tak miloval,“ řekl, a slovo „ano“ se používá k tomu, aby nám ukázal stupeň, rozsah této lásky, kterou pro nás má náš nebeský Otec, Bůh. Jaká je míra té lásky?
Je to tím, že dal svého syna, a to nejen svého syna, ale svého jediného zplozeného Syna! Takto velká je Boží láska k nám. Pro dobrého otce je jednodušší zemřít sám, než dovolit svému dítěti zemřít. Když Bůh dal svého Syna, aby za nás zemřel, stálo ho to velké utrpení!! Ježíš byl jedinou Bytostí v celém vesmíru, která byla součástí Boha v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti vyšel z Boha, narodil se; byl zplozený (nemusíme se ptát jak. viz Přísloví 8: 22,23). Byl blízko k Otci takovým způsobem, jakým nemohla být žádná jiná bytost. Přesto Bůh dovolil, aby byli od sebe odděleni třicet tři let; trpěl pohrdáním, pronásledováním, nenávistí a odmítáním nemocného světa; dovolil mu trpět bolestí a nedůstojností kříže; znát agónii a nejistotu neočekávaného oddělení od svého Otce po tři hrůzostrašné dny a noci. Bůh to umožnil svému jedinému zplozenému Synovi, aby to všechno vytrpěl kvůli velikosti Jeho lásky k nám.
Ale zvažte toto: Pokud Ježíš ve skutečnosti nebyl Božím Synem, tak jakou oběť přinesl Otec? Koho dal? Jiný bůh? Přítel? Kolega? To neprokazuje lásku ze strany Otce, ale spíše sobectví, když posíláte jiného, spíše než aby jste přišel sám! Celá podstata Jana 3:16 je i přesto o lásce Boha Otce. “Bůh tak miloval svět …” Pokud přijmeme myšlenku tří bohů v jednom nebo jednoho boha ve třech (trojici), pak o kterém bohu tady mluvíme? O všech třech? Nebo jen o Otci? “Bůh tak miloval … že dal svého … Syna …“ Dal Otec svého Syna? Dal Duch svatý svého Syna? Dal Syn svého Syna? Tyto otázky jsou směšné, a přesto je třeba aby byly položeny, abychom mohli jasně vidět, co text říká. Bůh je Otec. Je to On, kdo dal svého Syna. Je to On, kdo měl dát Syna. Syn není Bůh, který dal svého Syna, ani Duch svatý není tímto Bohem. Těžiště tohoto textu je láska Boha Otce; ale musíme pochopit, že se to konkrétně týká Otce. Zde je zdůrazňována Jeho láska. Je to On, kdo je Bůh. (1. Kor. 8: 6)
MŮŽE BŮH umřít?
Nauka o Trojici představuje další dilema, pokud věříme, že Bůh je osobou poctivosti a pravdy. Písmo učí, že Bůh je nesmrtelný. (1Tim.6: 16) To znamená, že nemůže zemřít. Tato nesmrtelnost Boží není vlastnost, kterou si může obléknout a sundat. Je to podstatný aspekt Jeho bytí. Jeho nesmrtelnost není jako podmíněná věc nepadlých andělů. Když mluvíme o nesmrtelnosti Boží, mluvíme o absolutní věci. Absolutně nemůže za žádných okolností zemřít. “Kdo má JEN nesmrtelnost…“ (1. Timoteovi 6:16) Jiné bytosti jsou nesmrtelné, ale On jediný má nesmrtelnost v absolutním smyslu. Nikdy nemůže být smrtelný nebo se nechat přimět zemřít. Písmo však učí, že Ježíš za nás zemřel! (Římanům 5: 6–8). Zde je skutečně dilema.
Bůh nemůže zemřít, přesto Ježíš zemřel. Písmo jasně učí obě věci. Podívejme se na alternativy, které se nám otevírají při pohledu na tento zdánlivý rozpor. Buď:
1. Ježíš ve skutečnosti nezemřel. Nebo:
2. Ježíš není Bůh (ten, kdo má jen nesmrtelnost).
Ti, kteří říkají, že Ježíš je Bůh, nemají jinou možnost než říci, že Ježíš ve skutečnosti nezemřel. Jinými slovy, to, co se stalo na Kalvárii, byla jen hra; jen hrané drama (jaké rouhání!). Jiní se snaží najít nějaký kompromis, když řeknou, že nezemřela „božská část“ Krista, ale pouze lidská část. To nám však přináší ještě větší ohavnost, protože to, co nám zbylo, není nic jiného než lidská oběť! Něco, co by nikdy nemohlo odčinit hříchy světa.
Ježíš nebyl lidskou bytostí, než přišel na tuto Zemi. Ale když sem přišel, stal se plně lidskou bytostí v každém smyslu. Vše, co si uchoval ze své božské přirozenosti, byla Jeho podstata nekonečné lásky a soucitu. Svou moc, své poznání zcela odložil a žil v naprosté závislosti na svém Otci. Trinitaristé však říkají, že LIDSKOU část vzal na sebe, až když přišel na naší Zemi. Jinými slovy, měl dvě osobnosti. Jedna, Jeho osobnost jako Bůh a druhá, Jeho osobnost jako lidská bytost. Mnoho lidí tvrdí, že když Ježíš zemřel, zemřela jeho lidská stránka, ale, že stále žil jako Bůh, i když měl být mrtvý. To by samozřejmě muselo platit, pokud je Ježíš skutečně nejvyšším Bohem, protože nejvyšší Bůh je nesmrtelný a nemůže zemřít!
Přesto, pokud je to pravda; pokud vše, co zemřelo na Kalvárii, byla „lidská stránka“ Ježíše, musíme si položit otázku, co Bůh na Kalvárii skutečně obětoval? Podle této nauky byla „lidská stránka“ Ježíše skutečně něčím vytvořeným, když byl počat v Mariině lůně. Něco, co vzniklo před dvěma tisíci lety. Božská stránka Ježíše, nesmrtelná Boží část, ve skutečnosti nezemřela. Máme tedy situaci, kdy Bůh ve skutečnosti na Kalvárii neobětoval, ale spíše vytvořil bytost, která za něj zaplatila cenu. Nejodpornější a do očí bijící falešný nápad.
Pravdou je, že Ježíš, Boží Syn, skutečně zemřel. Prošel bezvědomím, byl v nevědomém spánku smrti. Cítil temnotu smrti, černou a nevyzpytatelnou, jak mu tížila na duši, když se modlil, aby z něj mohl být odejmut pohár. Opravdu zažil agónii a nejistotu skutečného odloučení od Boha. Zemřel, protože mohl zemřít. Byl smrtelný. Mohl zemřít, protože není jediným Bohem, který „má nesmrtelnost“. Tento nesmrtelný, „nikdo Jej neviděl, nemůže vidět,“ přebývá „ve světle, ke kterému se nikdo nemůže přiblížit“. (1. Tim. 6:16)
Ježíš je božská bytost!
O tom není pochyb!
Je zřejmé, že každý Syn přebírá přirozenost svého Otce, takže pokud je přirozenost Otce božská (má vlastnosti Boží), je zřejmé, že i Syn je božský. Proto Jan 1: 1 říká:
Slovo „Bůh“ však s sebou nese také myšlenku jedné absolutní, nejvyšší bytosti ve vesmíru. V tomto smyslu existuje pouze jeden, který je Bohem. Ne tři. Tento Bůh je Otec. Ten, který dal svého Syna zemřít. Toto je svědectví Písma znovu a znovu (1. Kor. 8: 6; 1. Kor. 11: 3; 1. Tim. 2: 5; 1. Kor. 15: 24–28).
Veškerá autorita a moc, která patří Bohu, byla dána Jeho Synovi (Kol 2,9; Mat 28,18). Ty však Ježíšovi ze své podstaty nepatří. Byly mu dány Bohem (1 Jan 5:26; Kol 1,19) a přijde den, kdy bude konečně konec sporu a poté bude Syn podřízen Otci, a tak bude Bůh Otec všecko ve všem (1. Kor. 15:28).
Na závěr bych chtěl znovu položit otázku: „Zemřel za mě Boží Syn opravdu?“ Jak na tuto otázku odpovíte? Toto je ústřední bod celého evangelia.
Nepochybně je na tento bod evangelia, nade všechny ostatní, zaměřen satanův útok. Když vidíme, jak byly tyto pravdy nenápadně, ale v průběhu věků účinně zrušeny, je zřejmé, že satanovo úsilí bylo velmi úspěšné!!
Přeložil: Daniel Šuba
