Ti, kteří přijali Krista neboli Kristův život a jsou novozákonní křesťané už nežijí podle pravidel, obřadů a ceremonií.
To je starozákonní systém služby.
My nyní žijeme v duchu a podle ducha.
Teď si trochu vysvětlíme, co to je.
Úvodem je potřeba říct, že je to vše podle Boží vůle a podle Božího plánu.
Jan 4. kapitola 23-24:
Ježíš zde mluví s ženou, která se Ho ptala, kde se má uctívat.
„Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“
Vidíme, že služba Bohu už není stejná jako ve starém zákoně.
To znamená, že služba Bohu v našem osobním životě by neměla být stejná jako v době, když jsme byli náboženští a jen obrácení.
Jako když jsme navštěvovali církve a podobně.
Služba Bohu, když jsme se znovuzrodili se teď mění.
Teď je to duchovní služba, služba v duchu.
Jiná než doposud.
Teď se podíváme, jak se změnila a co se změnilo.
Římanům 1. kapitola 9. verš.
„Bůh, jemuž sloužím svým duchem v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem…“
Bible říká, že máme Bohu sloužit v duchu, svým duchem.
Vidíme, že je to důležité.
Někdo možná řekne: – Jaké jsou to příběhy o duchu?
Co to znamená? Zdá se mi to být trochu spirituální.
- Avšak to říká Bible, že se má Bohu sloužit v duchu.
Galatským 5:18:
„Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.“
Tedy, když s Bohem a Kristem fungujeme tímto způsobem v duchu, tak nejsme pod zákonem, nejsme vedeni pravidly.
Galatským 5:25:
„Žijeme-li Duchem, dejme se Duchem také řídit.“
Takže toto jsou biblické verše, které potvrzují, že existuje život v duchu.
A kdo je ten duch, aby nebylo žádné dilema.
„Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.“
- Korintským 3:17.
Takže Ježíš je ten Duch. On je ten, který je v nás. On je ten, kdo nás má vést. Ježíš. Náš Pán.
Také musíme vědět, že když dovolujeme duchu, aby nás vedl, když s Kristem spolupracujeme, tak budeme produkovat ovoce ducha.
Galatským 5:22-23:
„Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu není žádný zákon.“
Takže to není nějaká legalistická věc, že budeš laskavý, budeš mít lásku, budeš mít pokoj, budeš trpělivý, že se budeš přetvařovat.NE
To by byl legalismus.
Tehdy Bůh ví, že v srdci nejsi laskavý.
Avšak podle ducha je to něco jiného.
Ty Mu řekneš následující: – Já vím, Otče, že si přeješ, abych byl laskavý, ale já chci být laskavý pravým způsobem.
Z vnitřku, ze srdce, nechci se přetvařovat.
- Potom věř, že to duch skrze tebe učiní.
A skutečně začneš být upřímně laskavý.
Rozumíte mi?
Existuje rozdíl mezi tím, když jednáš ve své síle a tím, když dovoluješ, aby to konal duch v tobě.
Prostě Ježíš bude skrze vás proudit, a bude vás podněcovat k laskavým činům, k laskavým skutkům.
Možná hned v dalším okamžiku potkáte nějakou osobu a řeknete jí, že ji máte rádi anebo že si jí vážíte.
Ale ne v legalistickém smyslu, nýbrž dostanete ten podnět od Boha.
To je ten život podle ducha.
Mohl bych uvést spoustu příkladů, jak to funguje v praktickém smyslu.
Také je potřeba, abychom věděli, že když Kristus přišel do nás, to je ten duch, který je v nás.
Jemu dovolujeme, aby jednal skrze nás, také musíme vědět, co všechno v tom duchu máme.
Co všechno máme k dispozici.
Například jedna z věcí je, že v tom duchu existuje síla nad tělem, nad tělesnou přirozeností.
Existuje tam ta takzvaná smrt sobě, smrt svým touhám.
Podívejte se na tento verš. Galatským 5:16.
„Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům.“
Co to znamená?
To znamená, že pokud věříte Ježíši, že žije ve vás, pokud chcete naplnit Boží vůli, tak je potřeba, abyste věděli, že v duchu máte sílu, která je silnější než tělo.
Jen je potřeba, abyste si toho byli vědomi.
A ten duch bude skrze vás proudit a vy budeme mít vítězství nad tělem.
Avšak musíte věřit tomu, že je to ve vašem duchu.
Není potřeba, abyste s tím bojovali, ani abyste se tomu bránili, nýbrž je potřeba, abyste věřili tomu, že je to v duchu.
A vy toho ducha necháváte, aby žil skrze vás tím, že v Něj máte důvěru.
Máte důvěru v Krista, že v Něm už existuje vítězství nad tělem, a že vy Mu musíte jenom dovolit, aby On vítězil.
Proto není potřeba bojovat se špatnými sklony, s tělesnými sklony. Ne
Ten duch, který je v nás už přemohl tělo a jenom je potřeba, aby ses naučil, abys dovoloval tomu duchu, aby přemáhal tvoje tělo.
A jak Mu to dovoluješ? To je důležitá otázka.
Je to Vírou.
Dovoluješ Mu to tím, že si uvědomuješ, že je On v tobě, i tím, že Mu děkuješ za to, že máš vítězství nad tělem.
A tehdy budeš to vítězství nad tělem i mít.
Ale nejen to, nýbrž musíme vědět i to, že se ten duch v nás přimlouvá za nás, že nám dává podněty, jak se máme modlit a za koho se máme modlit.
Nejen, že musíme být připravení Boha poslechnout, nýbrž je potřeba, abychom byli otevření a připravení na všechna eventuální překvapení, na všechny ty věci, o kterých nevíme, že jsou Jeho vůle, a o kterých by nám On mohl říct, že je máme udělat.
Když jsme tímto způsobem připravení, když jsme otevření, když jsou naše „ruce svěšené“, tehdy může duch proudit skrze nás, a konat, to, co jsem právě řekl.
Že se za nás přimlouvá, že nám dává podněty, abychom se modlili, a abychom prosili o správné věci, protože lidé často neprosí o to, co potřebují. Neprosí o správné věci.
Římanům 8:26:
„Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás.“
Dokud jednáte ve vlastní síle, dokud máte svoje já, nějaký svůj náboženský koncept, tak nedostáváte žádný podnět, za co byste se měli modlit.
Modlíte se za nějaké svoje věci, za nějaké věci všeobecně.
Ale řekněte Bohu, že máte svěšené ruce, řekněte Mu, že jste připraveni Ho poslechnout a potom uvidíte, jaké podněty začnete dostávat, a za co se máte modlit.
Najednou začnete prosit o to, co skutečně potřebujete.
Například si vzpomínám, jak jsem se před pár dny modlil za slovo, které mám mít na našem setkání v Hříběcí. I přesto, že jsem měl něco připravené, Bůh mi dal podnět k jinému zamyšlení.
Odkud jsem to měl?
Myslíte si, že jsem si to někde přečetl?
Ne, dostal jsem ten podnět. A začali mi proudit myšlenky.
Ale jak jsem mohl dostat takový podnět?
Protože jsem řekl: Bože, chci abys to vedl a chci Tě poslechnout.
A najednou mi přišel podnět, že bych měl udělat toto.
Já jsem o to požádal a dostal jsem to. A bylo to k mému požehnání.
Když takhle funguješ, tak tě Bůh usvědčuje, dává ti podněty a žije skrze tebe.
To je prostě ten život s Kristem, když máš ty svěšené ruce a předáváš věci Kristu.
Uvědomte si, že v tom duchu, kterého máme – Kristu v nás, je všechna moudrost tohoto světa.
Pokud to umíme používat, tak můžeme být nejmoudřejší lidé na planetě zemi.
Podívejte se. 1. Korintským 2:13:
„O tom právě mluvíme, nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch, když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.“
Tedy my máme Kristovu moudrost, moudrost, kterou učí duch.
Ale je potřeba, abyste věděli, že ta moudrost není ve vašem intelektu, ve vašich přečtených knihách ani ve vašem rozumu, nýbrž ve vašem duchu, protože Kristus je ta moudrost.
Jenom je potřeba, abyste se naučili dovolovat duchu, aby tekl a žil skrze vás, aby se ta moudrost projevovala.
Takže v konkrétních věcech ze sebe nedělejte moudré, ale v té chvíli se vírou spojte s Kristem, uvědomte si, že je On ve vás, a tím pádem že je ve vás i Jeho moudrost.
Když si to uvědomíte, a chcete, aby z vás Jeho moudrost začala proudit, tak se to stane.
Budete mít řešení pro konkrétní situaci.
My máme takové situace, ve kterých se ocitneme, a které nedokážeme řešit.
Ale v té chvíli já vím, že Kristus ví, jak se to může vyřešit.
On má všechnu moudrost.
Dokonce i když jsou velmi zamotané situace, On má moudrost, aby je vyřešil.
Jenom je potřeba, abys svěsil ruce, a aby ses spolehl na Jeho moudrost.
Abys Mu řekl: – Kriste můj živote já vím, že ty to můžeš. Ty Jednej.
A věřte mi, že se tak i stane.
Ten duch z vás začne proudit, a bude z vás proudit Jeho moudrost.
Dostanete podnět, abyste něco udělali, budete vedení něco učinit, anebo vznikne nějaká okolnost, díky které se ta situace vyřeší.
A vy budete spokojení, protože jste použili tu Kristovu moudrost, která se nachází ve vašem duchu.
Nezapomeňte, že všechno, co máme, se nachází v našem duchu.
To není primárně naše v naší vlastní síle, v našem rozumu, v našem intelektu – ne.
To je v našem duchu.
Musíme se každý den naučit čerpat to z ducha tím, že dovolujeme duchu, aby žil skrze nás.
Podívejte se, co ještě máme v tom duchu.
Koloským 1. kapitola 7-8.
„Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch.“
Takže duch v nás podněcuje k lásce.
Najednou začneš milovat ty, které jsi doposud nedokázal milovat.
Milovat ty, kteří jsou v nějaké formě tví nepřátelé.
Ale to se nestane, dokud svojí vůlí nebudeš udržovat svěšené ruce.
A nejen to.
V nás je také duch, který se nebojí. Duch síly. I to musíte vědět, bratři a sestry.
2.Timoteovi 1:7:
„Bůh nám nedal ducha strachu, ale ducha síly, lásky a rozvahy.“
Tedy když se člověk bojí, a my se bojíme na základě dosavadní zkušenosti, na základě informací, které přicházejí do našeho mozku, na základě věcí, které vidíme, tak musíte vědět, že duch ve vás se nebojí.
Jak tedy můžete přemoci strach?
Tím, že máte důvěru v Krista a řeknete: – Kriste, Ty a ne já.
Věřte tomu, že máte ducha, který se nebojí.
Když tomu budete věřit, a řeknete: – Nebudu se bát, protože ve mě je duch, který se nebojí, tak se to stane.
-A potom nebudete mít strach.
Najednou zvítězíte nad strachem, ale budete vědět, že to není z vás, nýbrž že je to z Toho, který je ve vás.
Ale musíte věřit tomu, že to máte.
A podívejte se, co se zde píše.
Nejenom že máme ducha síly, nýbrž i lásky a rozvahy.
To je to, o čem jsme doposud mluvili.
Že máme Kristovu rozvahu, Kristovu moudrost, Jeho lásku, ale to je v našem duchu.
Někteří si myslí, že budou milovat automaticky, že budou automaticky jako Kristus. Ale ne.
To je v našem duchu.
My se musíme naučit nechávat ducha žít skrze nás.
Časem v tom všem budeme růst, a nakonec budeme automaticky jako Kristus.
Naše vůle a Jeho vůle budou v souladu jednoho dne, ale ne hned, bratři a sestry.
Aby k tomu došlo, tak musíme každý den odevzdávat svoji vůli Jemu, aby se ty dvě vůle dostaly do souladu.
Musíme věřit, že vše, co máme, je v našem duchu, a ne v našem mozku či v našem intelektu.
Marně se snažíš o to, abys miloval, marně se snažíš o to, aby ses nebál, marně se snažíš dělat ze sebe moudrého.
To je pouze to, co máš ty.
Ale to, co je Kristovo, tak to nemáš, dokud nepochopíš, že je to ve tvém duchu, a že je potřeba, abys dovolil, aby to skrze tebe proudilo.
A jak to dovoluješ?
Nejdřív tím, že věříš, že je On v tobě, že věříš tomu, že On to všechno má, a vírou Mu dovoluješ, aby se to manifestovalo skrze tebe.
Tehdy duch proudí skrze tebe.
Tehdy tě duch vede, usvědčuje tě a tehdy žije.
Tehdy budeš mít moudrost i lásku, a nebudeš mít strach.
A nejen to, ale v tom duchu neboli v Kristu v nás máme i víru.
Ta víra je dar. To není ta naše slabá víra, kterou jsme měli kdysi.
Teď máme Kristovu víru, kterou jsme přijali, když On přišel, aby žil v nás.
- Korintským 4:13
„Ale máme ducha víry, o níž je psáno: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil‘ – i my věříme, a proto také mluvíme.“
Existuje spousta dalších veršů, které mluví o těchto věcech.
O tom, co všechno máme v duchu a také to, že máme Kristovu víru.
V našem duchu je nyní ta víra Kristova.
My nemáme tu víru sami od sebe. Ona se nachází v našem duchu.
A když svěsíš ruce, tehdy skrze tebe bude proudit Kristova víra.
A víte, jak to vypadá, když z vás začne proudit Kristova víra?
Začnete dělat veliké kroky víry.
Ale když říkám, že Kristova víra proudí skrze vás, tak ona neproudí nezávisle na vás, nýbrž skrze vás.
To znamená, že vy budete praktikovat tu víru, ale budete vědět, že je to Jeho víra, protože jste se spolehli na Jeho víru, a ne na svoji.
Kromě toho, že je potřeba vědět, co máme v duchu a jak to používat, existuje také osobní komunikace s Bohem a Kristem v duchu.
To je velmi důležité, ale těmto věcem se učíme.
Takže to neznamená, že se nám to hned ze začátku bude dařit nejlépe, tomu je potřeba se naučit, protože Bůh a Kristus přebývají v našem duchu.
Nepřebývají v našem mozku, nýbrž v duchu a tam s námi komunikují.
Tam k nám promlouvají.
Všimněte si jednoho případu u Ježíše.
Marek 2:8:
„Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete?“
Zde čteme, že Ježíš v duchu poznal, o čem oni přemýšlejí.
Jak to mohl vědět?
Protože Bůh, který byl v Jeho duchu Mu to řekl. Vedl ho tak.
Musíte vědět, bratři a sestry, že ve vás nyní žije Kristus, který vidí, co si druzí myslí.
Který vidí, co je v srdcích druhých lidí.
A je možné, pokud je to Boží vůle, a pokud je to potřeba, že vám On řekne potřeby druhých lidí, co si myslí a co mají na srdci.
Vy to můžete v duchu znát.
Někdy je to potřeba z mnoha důvodů.
Ne ze sobeckých důvodů, abyste věděli, co si kdo myslí.
Ne, nýbrž proto, abyste mohli být pomocí. Abyste mohli říct pravá slova v pravý čas.
Proto my již nehlásáme evangelium podle šablony.
Dokonce i když můžeme technicky hlásat pravdu, my to nehlásáme tímto způsobem.
Když se s někým setkáme, tak nejdřív čekáme, jestli nám Kristus řekne, jaká je potřeba té osoby, se kterou mluvíme.
Ale abyste mohli fungovat tímto způsobem, tak nejdřív musíte věřit tomu, že je Kristus ve vás.
Musíte věřit tomu, že vám to On řekne, pokud Ho o to prosíte.
Pokud je potřeba sdílet evangelium, tak ať je to něco, co se dotkne srdce té osoby.
A já to mohu pouze pokud mi Kristus řekne, o čem mám mluvit.
A potom vím, jakým směrem se mám ubírat.
To je jedna z věcí, kterou využíváme dnes, a kterou využíval i Kristus.
Takže můžeme znát v duchu potřeby druhých lidí.
O čem přemýšlejí, jak přemýšlejí, abychom se k nim mohli přiblížit.
Ale musíš svěsit ruce.
Pokud jsi nějaký rebel, pokud chceš něco dělat ve své síle, tak to nebude fungovat.
Nebudeš vědět, co je potřeba, budeš jednat jenom podle šablony.
Proto je spousta náboženských lidí, ale velmi málo znovuzrozených, a ještě méně duchovních.
Ale bude jich čím dál víc.
Zde máme ještě nějaké příklady z Bible, které se týkají toho osobního vztahu nebo osobní komunikace s Bohem.
Skutky apoštolů 8:29:
„Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“
Takže duch nám něco říká. To nemusí být žádný hlas, ale je to ten podnět, kdy vám říká: – Teď běž tam, udělej to, nechoď tam.
Prostě když věříme, že tomu tak je, že nám to řekne, tak On nám to skutečně řekne.
Proto je důležité, abyste drželi ruce dole a čekali na podnět od ducha.
Dokonce i v tom, co máte říct.
Když mluvíte s druhými, když kážete, nemluvte to, co si vy myslíte, že je potřeba. Nehlásejte pravdu podle šablony:
– Bůh je jeden, Bůh není Trojice, On má Syna a ten Syn musí žít ve vás, nejsme pod zákonem atd.
– ne, je potřeba, abyste věděli, co ti lidé potřebují slyšet.
Ježíš někdy chce, abyste jim řekli nějaké jiné věci, abyste je přivedli na místo, kde pochopí, že potřebují Krista.
Ale je potřeba, abyste byli poslušní a abyste věřili, že vám to On řekne.
Musíte držet svěšené ruce, svěšené své přemýšlení o to se jedná. To je ten život podle ducha.
Toto není důležité pro naše spasení. My jsme spasení, ale nemůžeš žít v duchu, nemůžeš zažít ten život v duchu, pokud neposloucháš Boha v tom, co ti chce říct.
Pokud nejsi připravený, abys Ho slyšel.
Pokud nejsi připravený dát do pořádku to, co ti On řekne, že je potřeba dát do pořádku. O to se jedná.
Ten život v duchu si vyžaduje kříž. To znamená, že chceš udělat to, co ti On říká. Potom ti to může dát. To je ten život v duchu, bratři a sestry. Je to velkolepý život.
Když nám Ježíš říká, co máme komu říct.
Jaká je jeho potřeba, co je jeho problém.
O čem mám mluvit.
A to se týká i studia a pochopení Písma.
Dnes mě vede Kristus od verše k verši.
Dnes mě vede Kristus v tom, abych dokázal pochopit a vyložit nějakou biblickou pravdu a připravit si nějaké zamyšlení.
Bůh mi to dává. Věří, že Bůh mi zjevuje pravdy. Bůh mi zjevuje doktríny.
On mi dává vysvětlení v duchu, protože já Mu věřím.
On ví, že pokud nevím, jestli je něco Boží vůle, tak dnes svěsím ruce a budu čekat, aby On reagoval.
Když to Bůh ví, tak je pro Něj snadné, aby mě vyučoval a vedl.
On mě chce vyučovat, ale nemůže jít se mnou dál, pokud já nechci poslechnout ani základní věci.
Pokud nechci poslechnout ani ty nejjednodušší věci.
Jak by se mnou mohl jít dál? Nemůže.
Proto On čeká.
V takové nějaké situaci není ohroženo vaše spasení, ale nemůžete růst. O to se jedná.
Je potřeba, abychom rostli, abychom mohli toto evangelium zažívat v pravém slova smyslu.
Ještě jeden verš, který potvrzuje, jak duch jedná a působí v našich životech.
My si nevymýšlíme toto chození v duchu nebo život v duchu.
Skutky apoštolů 16:6-7:
„Procestovali Frygii a Galacii, protože jim Duch svatý zabránil kázat Slovo v Asii. Když se přiblížili k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. Stejným způsobem i my fungujeme.“
Už se mi stal, že jsem v nějaké situaci nic neřekl a nezareagoval.
A někdo se mě zeptá: – Proč jsi nic neřekl?
Protože jsem nedostal podnět.
Je k tomu nějaký důvod.
A někdy zase něco řeknu.
A někdo se zeptá: – Odkud máš tu myšlenku?
-Byl jsem veden, abych to řekl.
Důležité je se naučit v Kristově duchu mít svěšené ruce, zřeknout se sebe, zřeknout se své moudrosti, zřeknout se svých tužeb, a potom uvidíš.
Řekni: – Ježíši, čekám na tebe, abys mi Ty řekl, co je potřeba.
-Věřím, že to jsou dnes naše zkušenosti, bratři a sestry.
Tímto způsobem se řeší každodenní problémy.
To je prostě ten život podle ducha a ta osobní komunikace s Bohem.
Ještě jeden verš, který mluví o těch podnětech v duchu.
Skutky apoštolů 20:22-23:
„Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká, ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.“
Tedy není možné, že vám Bůh nedosvědčuje nějaké věci, ale někteří říkají: – Já to neslyším, já to neznám, já to nevidím.
Jak bys to mohl slyšet znát, vidět, když ty žiješ?
Ty jsi zatížený, ty přemýšlíš, ty vidíš, myšlenky ti letí hlavou rychlostí světla.
Jak Ho můžeš slyšet?
Musíš se zastavit. V největší panice myšlenek se zastav.
Když ti spadne dítě a začne krvácet, tak se zastav, protože Ježíš ví lépe. On má věci pod kontrolou.
Myslíte si, že Ježíš nechá to dítě trpět?
Toto je pouze jeden příklad.
Existuje plno příkladů a plno životních situací, ve kterých je potřeba, abyste nechali jednat Jeho.
Ale abyste mohli nechat jednat Jeho, tak musíte věřit, že je ve vás.
Musíte věřit, že vše, co má On je ve vašem duchu.
Musíte držet ruce dole.
Musíte být připraveni Ho poslechnout, bratři a sestry.
To znamená, že je vaše srdce odevzdané Bohu skrze Kristův život.
Že Ho poslechnu ve všem, co mi řekne.
Takže když ke mně přijde něco, co se mi nelíbí, já už neříkám:
Toto nechci!!! Toto je má představa.
Já říkám: Chci to, jenom mi to Bůh musí potvrdit.
Neexistuje už žádné „nechci“.
Dnes se učím být připravený na všechno. A Bůh to ví.
Dnes se učím připravený Ho poslechnout ve všem.
A proto také dnes věřím, že mi dává podněty v duchu, že mi dává informace v duchu, a že mi spoustu věcí zjevuje v duchu.
Každý den prostě zaujměte takový stav, že jste připraveni Ho poslechnout ve všem, co vám řekne.
Ještě jeden verš o tom životu v duchu.
Skutky apoštolů 21:4.
„Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dní. Ti z vnuknutí Ducha říkali Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma.“
Víte kolik mají naši bratři a sestry zkušeností s tím, že například řeknou: – Ježíši, řekni mi skrze tohoto bratra nebo skrze nějakou jinou osobu, co bych měl udělat v nějaké situaci.
A věřte mi, že Bůh dá podnět té osobě, aby se ozvala právě té jiné osobě, která se modlila a řekne jí, co by měla udělat.
Anebo pokud například chcete nějaké potvrzení od Boha a řeknete Mu: Pokud je to od tebe, ať mi to potvrdí ta osoba.
Pak věřte, že vám skrze tu osobu odpoví.
A ta osoba se nějakým zvláštním způsobem objeví a potvrdí vám to.
Avšak pokud se ta osoba neozve, tak to znamená, že to, co jste zamýšleli, není podle Boží vůle.
Ale pokud věříte, že to tak je, že vám Bůh něco potvrdí skrze nějakou osobu, pak tomu tak bude.
Není možné, pokud o něco prosíte Boha, aby se vmíchal satan.
V Bibli se píše, že ti, kteří prosí o dar Svatého Ducha, tak ho dostanou.
Myslíte si, že je možné, že když se modlíte za dar Svatého ducha, tak že Bůh dovolí satanovi, aby přišel a posedl vás, nebo že se z vás stanou spiritisté?
Myslíte si, že je Bůh takový?
Že když Ho vy o něco prosíte, tak že přijde ďábel?
Ďábel nemá přístup, když o něco prosíte Boha.
Bůh nedovoluje satanovi, aby se vmíchal tam, kde máte vztah s Bohem.
Satan se může míchat, když žijete ve své síle.
Když něco chcete tak, jak si vy myslíte, že je potřeba. Tehdy se může míchat satan do vašeho života
Tehdy může eventuálně přijít nějaký hlas od Něj.
Ale když se Bohu odevzdáte, a když Boha prosíte, aby vás vedl, abyste něco udělali, aby vás v něčem usvědčil, abyste řekli správná slova v pravou chvíli, aby vyřešil nějakou situaci, tak nemůže přijít nepřítel.
A proto nemusíte říkat, že nevíte, od koho to je.
Je to od Toho, koho jsi o to prosil. Od Boha.
Protože Bůh je všemohoucí, a proto není možné, že o něco prosíte Boha a satan se nějak vplíží, aby vám dal nějakou lež.
Jak by to bylo možné?
Bůh je všemohoucí, a proto satan nemůže přijít, ale je potřeba, abyste tomu věřili.
Závěrem. Žijme bratři a sestry v plnosti Kristově duchu a životě v nás.
Každý den zaujměme takový stav, že jste připraveni Ho poslechnout ve všem, co vám řekne. Že umřeme sobě, a svému myšlení v nás. Aby Kristus mohl žít, v každé situaci našeho života a já mohl přijmout vše co my připravil.
Amen