Zdravko Vučinič
Skrze Ježíše Krista nám Bůh poskytl úplně vše a my k tomu nemůžeme ničím přispět ani něco k tomu přidat. Je na nás, abychom věřili a žili v této víře, v tomto přesvědčení, v tom vědomí, že v Kristu jsme úplní, že jsme jím vedeni. Pokud mu věříme a vzdáme se sami sebe, Bůh skrze nás udělá to, co se mu líbí.
Když budeme žít ve společenství s Ježíšem, skrze každodenní víru a odevzdání se, budeme stále lépe chápat Boží vůli, budeme stále více studovat Boží Slovo – Bibli a Ježíš k nám bude mluvit v našem duchu svým Duchem, bude nás usvědčovat, povzbuzovat, učit, napravovat, utěšovat, dávat sílu – bude žít skrze nás. Bude to život v Duchu; chození v Duchu.
„Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme.” (Gal 5:25).
„ Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda.” (2Kor 3:17).
Nyní můžeme skrze Ježíše sloužit Bohu duchovně podle měřítek Božího království.
„Obřízku v pravém smyslu máme totiž my, kdo sloužíme Bohu duchem, chlubíme se Kristem Ježíšem a nespoléháme na tělo.” (Filip 3:3).
Jak sloužíš Bohu v duchu, když je Ježíš v nás?
Člověk si svobodně volí svou myslí žít v Duchu nebo podle Ducha tam, kde je sjednocen s Ježíšem a skrze něj i s Bohem. Jinými slovy, člověk se vědomě rozhodne důvěřovat Ježíši, a tak mu umožňí žít skrze nás. Skrze takovýto život víry v Ježíše a pohledem na Něj budeme žít podle Boží vůle, protože je to Ježíš, kdo žije skrze nás. Postupem času nakonec splyneme s Ježíšem tak, že budeme jedno, i když jsme dva. A naše vůle se časem sladí s Jeho vůlí a to je vlastně vůle Boží. Takto sloužíme Bohu v duchu, skrze důvěru v Ducha, který přebývá v nás a kterým je sám Ježíš.
„Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.” (Jan 4:23-24).
Od konce Kristova poslání na zemi, kdy byla ustanovena Nová smlouva, začal Boží lid skrze Krista sloužit Bohu v Duchu, a ne jako dříve, na základě předpisů a prostřednictvím obřadů a rituálů.
„Když jste však vedeni Duchem, nejste pod Zákonem.” (Gal 5:18).
Znovuzrozený křesťan vlastní Ducha Ježíše Krista; je to dokonalý Duch, dokonalá duchovní přirozenost s dokonalou duchovní silou; v tomto Duchu je vše, čím je Ježíš, veškerá Jeho zkušenost lidského života na zemi. Vírou dovolujeme tomuto Duchu, aby nás vedl, a tak přirozeně projevíme ovoce Ducha, aniž by to bylo v naší moci.
„Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali svou tělesnost s jejími vášněmi a sklony. Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme.” (Gal 5:22-25).
Boží slovo nám říká, že nyní máme Ducha synovství, ne otroctví. Tomu musíme věřit a být si toho vědomi, podle toho máme také myslet, a pak tak budeme žít – vítězně.
„Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče!” (Řím 8:14-15).
V tomto Duchu, který je zajedno s naším duchem, je také zkušenost smrti starého člověka, tedy smrt tělesné přirozenosti nebo tělesné mysli, která se stala realitou na Golgotě asi před 2000 lety. Naše sobecká vůle je usmrcena Duchem, který je v nás. Musíme jen ve všech zkouškách a okolnostech důvěřovat Ježíši, který je v nás svým Duchem, a díky víře budeme v pořádku.
„Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou. Přebývá-li však ve vás Boží Duch, pak nežijete v těle, ale v Duchu. Kdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li Kristus ve vás, pak je sice tělo kvůli hříchu mrtvé, ale duch žije díky spravedlnosti.” (Řím 8:5-10).
„Nuže, bratři, nejsme nikterak povinni žít podle těla. Žijete-li podle těla, zemřete; umrtvujete-li skutky těla Duchem, budete žít.” (Řím 8:12-13).
„Říkám vám: Žijte Duchem, a nepodlehnete tělesným sklonům. Tělesné sklony míří proti Duchu a Duch proti tělu; navzájem si odporují, abyste nemohli dělat, co chcete.” (Gal 5:16-17).
Duch v nás nám pomáhá v našich slabostech a my si musíme být této pravdy vždy vědomi a skutečně zakusíme vítěznou sílu, kdykoli budeme bojovat.
„Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté.” (Řím 8:26-27).
Duch v nás nás učí slovy, pokud mu to dovolíme, pokud se vzdáme sebe, své vůle a svých slov a věříme, že Duch nám dá správná slova ve správnou chvíli a skutečně tomu tak bude.
„O tom právě mluvíme nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch, když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.” (1Kor 2:13).
„Protože však máme stejného ducha víry, o níž se píše: „Uvěřil jsem, a tak jsem mluvil,“ i my věříme, a tak mluvíme.” (2Kor 4:13).
Duch v nás nás pobízí k lásce, ale musíme věřit a vzdát se sami sebe, a pak láska, ke které nás Duch vybízí, z nás skutečně přirozeně vyvěrá a my budeme chtít a dělat to, co se líbí Bohu.
„Toto vše jste se dozvěděli od našeho milovaného spoluslužebníka Epafra, který je vůči vám věrný Kristův služebník a který nám také pověděl o vaší lásce v Duchu.” (Kolos 1:7-8).
Duch, který je v nás, je Duch síly, lásky a opatrnosti a my si musíme být vždy této pravdy vědomi, věřit v tuto pravdu a tak se stane podle naší víry. Pak v praktickém životě zakusíme sílu Ducha, který je v nás, v souladu se zaslíbením, které je v Božím slově.
„Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.” (2Tim 1:7).
Je to Duch moudrosti a porozumění, což znamená, že pokud se vzdáme sami sebe, své vůle, své moudrosti ve všech zkouškách a okolnostech, pak skrze nás bude proudit moudrost Ducha a v našem životě se budou dít skutečně úžasné věci. Poslouchat Ducha, kterým je Ježíš, je pravý křesťanský život, spiritualita v praxi, služba Duchu, život v Duchu…
„Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna, je mi svědkem, že se o vás stále zmiňuji” (Řím 1:9).
Vírou potřebujeme čerpat z Ducha, který je v nás, a v tomto Duchu je vše, čím Kristus je a co Kristus vlastní. Ovoce Ducha je tedy dar, jen v něj musíme věřit a dovolit Duchu, aby nás vedl, přesně jak říká Bible. Takto budeme proměněni v našem praktickém životě, kde se projeví duchovní kvality přirozeným a spontánním způsobem, budeme tím, čím vlastně jsme – novým stvořením v Kristu.
Pro chození v Duchu je velmi důležité, abychom se nikdy nezaměřovali na naše schopnosti nebo na naše úsilí, ale dělali to, co je Boží vůle. Nikdy bychom se neměli soustředit ani na naše nedostatky. Křesťanství je nadpřirozené náboženství, jehož prostřednictvím Bůh skrze Krista v nás zajišťuje, že žijeme podle Jeho vůle. Je to služba Bohu v duchu. To je dobrá zpráva.
„Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí!” (Filip 2:13).
Člověk by měl věřit a vždy si být vědom skutečnosti, že jak spása, tak každodenní křesťanský život jsou výsledkem víry v to, co pro nás Bůh skrze Krista udělal před 2000 lety. A to, co Bůh činil skrze Krista, dnes činí skrze nás v každodenním životě.
„Bojujte dobrý boj víry, držte se věčného života, ke kterému jste byli povoláni, o kterém jste vydali dobré svědectví před mnoha svědky“ (1 Tim 6:12).
Proto by se ti, kdo mají Krista, měli soustředit zcela na Něj a ne na sebe; měli by si být neustále vědomi Jeho přítomnosti a důvěřovat mu a On je povede – povzbudí je, bude k nim mluvit, utěšovat je, povznášet je, posilovat je, napravovat je, učit je… Výsledek takového vztahu bude poslušnost Jeho slovům, slova se promění v činy, krok po kroku, více a více každý den. Tím, že budeme žít tímto způsobem, budeme stálými vítězi, a tak porosteme ve víře a duchovnosti, protože porosteme v Kristu. Tak se chodí v Duchu.
Jsme spaseni přijetím Krista, a proto bychom neměli být zatíženi úrovní naší poslušnosti do Kristovy podoby. Nejde o naše spasení, ale o to, že Bůh je skrze náš život stále více oslavován. I když se stane, že někdy někdo upadne a zhřeší, zvolí si víceméně svou vůli, ať už úmyslně nebo neúmyslně, tehdy tento člověk potřebuje jen vstát a pokračovat ve svém živém vztahu s Kristem, který promění jeho užitečnou zkušenost ve vítězství. Je to vítězný život v Kristu. Tento rostoucí a pokračující živý vztah s Kristem je víra; je to důvěřovat v Boží lásku k nám, že ji nic nemůže změnit, ani náš omyl ani náš hřích; je to důvěra v to, kdo a co jsme v Kristu. Tento druh víry způsobí praktickou změnu v našem životě, dospějeme a budeme posíleni tam, kde jsme byli slabí. A ještě více přilneme k tak dobrému Bohu a tak dobrému Ježíši.
„Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci. Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.” (Jan 15:7-10).
Jsme spaseni skrze Krista v nás, sláva Bohu. Tím by ale naše cesta s Bohem a Kristem neměla skončit. Nyní je pro nás možné žít každý den vítězným životem; je to právě víra, se kterou máme žít, je třeba věřit každým dnem víc a víc, protože v nás žije Kristus. Kristus zvítězil v tomto těle, ve kterém žijeme, chodil po tomto světě a čelil pokušením, kterým dnes čelíme i my, a nyní žije v nás. Nechte ho tedy žít skrze nás tak, jako žil On asi před 2000 lety, když byl v těle.
Boží slovo mluví o vítězném životě skrze Krista jako o něčem, co prostě potřebujeme žít, uplatňovat, praktikovat, a vůbec ne jako o něčem, co je nemožné, nebo jako o něčem, co je obtížné.
„Své údy už nevydávejte hříchu za nástroje nepravosti, ale jako zmrtvýchvstalí vydejte sami sebe i své údy Bohu za nástroje spravedlnosti!” (Řím 6:13).
