David Clayton
Jeden z nejobtížnějších výroků v Bibli, který Ježíš vyslovil najdeme v 5. kapitole Matoušova evangelia. Matouš 5:20 říká: „ Neboť vám pravím: Nebude–li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ Vzpomeňme si na život, který žili farizeové. Dali tucet máty, anýzu a kmínu, postili se dvakrát týdně, vždy se modlili, vždy něco dávali chudým. Pokud jste chtěli najít lidi, jejichž životy byly navenek spravedlivé, museli jste hledat farizeje. Nyní přichází Ježíš a říká jim: „To není dost dobré, pokud nebudete mít větší spravedlnost, nebude možné, abyste vstoupili do nebeského království.“ Mnoho z těchto lidí si pravděpodobně myslelo: „Toto je obtížné prohlášení a co budeme dělat? Musíme jen tvrději pracovat!“
Ježíš jim stále říkal, že vrah není jen ten, kdo někomu vezme život, ale i muž, který se bezdůvodně naštve na svého bratra, je stejně vinný jako vrah. Muž se stává cizoložníkem nejen tím, že jde spát s manželkou někoho jiného, ale také tím, že má v mysli touhu nebo úmysl. V mnoha církvích jsou lidé, kteří o tom přemýšlejí a uznávají, že nejsou způsobilí pro nebe, ale doufají, že jednoho dne díky tvrdé práci, pečlivé disciplíně a převýchově své mysli budou schopni disciplinovat své myšlenky, a tak se kvalifikovat do nebe.
Podívejte se na to, co Ježíš říká na konci kapitoly; stavěl laťku čím dál tím výš až ve verši 48 říká: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5:48).
Co děláte, když čtete takové prohlášení? Někteří mávají rukama a vzdávají se. Průměrný křesťan ale říká: „Musím tvrději pracovat. I když nejsem dokonalý jako Bůh, ale musím tvrději pracovat.“
Je pravda, že mnoho z těchto lidí, kteří se zoufale snaží o sebekázeň, ve svém úsilí se líbit Bohu, jsou naprosto upřímní. Opravdu dělají to, co si myslí, že Bůh vyžaduje. Ne vždy platí, že mají rádi sebekázeň, ale oni skutečně nevědí o pravé podstatě spravedlnosti a o tom, jak ji získat. Je nezbytné, abychom tomu rozuměli, protože pokud tomu neporozumíme správně, můžeme vyvinout největší úsilí a nakonec zjistíme, že to bylo marné.
Co je to spravedlnost?
Abychom mohli pochopit toto téma, uvažujme o otázce „co je spravedlnost?“ Jak bychom ji definovali? Jedna z populárních definic říká: „spravedlnost dělá, spravedlivé a spravedlivé skutky.“ Mnoho křesťanů cítilo, že tato definice je velmi dobrým vysvětlením spravedlnosti, protože Bible říká v 1. Jana 3: 4: „Každý , kdo se dopouští hříchu, přestupuje zákon; hřích je přestoupení zákona.“
Vypadá to jako jednoduchá věc k pochopení. Dospěli jsme k závěru, že pokud je hřích přestoupením zákona, pak musí být spravedlnost opakem hříchu a to je jednoduše poslušnost zákona. Dospíváme tedy k závěru, že abychom se vyhnuli hříchu a dosáhli spravedlnosti, musíme jednoduše začít poslouchat zákon.
Povrchně se to jeví jako rozumný závěr který ve skutečnosti je jen s malými odchylkami základní princip, na kterém je založeno každé nekřesťanské náboženství (i když v mnoha případech jsou dodržované zákony odlišné). Je smutnou skutečností, že mnozí křesťané byli tak podvedeni a nepochopili zásady evangelia, že při hledání spásy přijali stejnou základní filozofii jako pohané. Základní myšlenkou této filozofie je, že spasení nebo zatracení je něco, co si zasloužíme svými skutky; přesněji tím, jak jsme poslušní.
Spravedlnost v zákoně
Samozřejmě, když definujeme hřích a spravedlnost z hlediska toho, co děláme, pak naším referenčním bodem musí být zákon, protože zákon je Božím měřítkem, podle kterého nám ukazuje to, co je správné a co špatné. Podívejme se ale na to, co Bible říká v Galatským 3:11-12: „Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť spravedlivý bude živ z víry. Zákon však není z víry, nýbrž: Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.“
Jak žijí spravedliví? Bible říká, že spravedliví žijí z víry, ale že zákon není z víry. Spravedlivý člověk samozřejmě nemůže žít podle zákona. Nenajdeme spravedlnost, pokud ji budeme hledat v poslušnosti zákona. Verš 21 říká: „Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona.“ (Galatským 3:21). Tyto verše nám říkají, že Bůh by nám prostřednictvím zákona poskytl spravedlnost, kdyby to bylo možné. Ale taková věc není možná a proto se nemůžeme při hledání spravedlnosti spoléhat na zákon. Mnoho křesťanů vidí své náboženské zkušenosti a společenství s Bohem ve světle zákona. Pokud se jim podaří dodržovat požadavky zákona, mají pocit, že si získali Boží přízeň, ale pokud neposlouchají, cítí se odcizeni od Boha a tak musí zase začít poslouchat, aby je Bůh mohl přijmout. Tím, že staví na tomto základu, staví na něčem, co nefunguje, protože žádný člověk nebude ospravedlněn skutky zákona. Naše poslušnost zákonu nemůže přinést spravedlnost.
Spravedlnost bez zákona
Toto je dále zdůrazněno v Římanům 3:21: „Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky.“ Všimněte si, o čem je tento verš. Mluví o Boží spravedlnosti a říká, že je to bez zákona. To je zvláštní výraz. Co tím myslí apoštol Pavel, když říká „bez zákona?“ Říká, že existuje spravedlnost, ale jeho získání nemá nic společného se zákonem. Jak je to možné? Tato spravedlnost je deklarována jako Boží spravedlnost. Nyní, pokud je spravedlnost „bez zákona“, nemůže být dosažení spravedlnosti založeno na dodržování zákona, nebo na jakémkoli spojení se zákonem. Spravedlnost nemůže záviset na našich správných a špatných činech. Myšlenka pokračuje ve verši 22: „Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu.“ (Římanům 3:22).
Dva druhy spravedlnosti
Zde vidíme, že Bible srovnává dva typy spravedlnosti. Existuje spravedlnost zákona a spravedlnost Boží bez zákona. Je důležité, abychom pochopili, že existuje spravedlnost, která nemá nic společného s poslušností zákona. O této spravedlnosti se říká, že je Boží spravedlností. Nyní spravedlnost zákona říká: „Kdo ty věci bude činit, bude v nich živ.“ (Galatským 3:12). Co však říká Boží spravedlnost? Verš 22 říká: „Pro všechny ty, kdo věří!“ Všimněte si, že jedna spravedlnost vyžaduje akci. To je zákon. A jiná spravedlnost vyžaduje víru. A to je Bůh.
Tato pravda je jasně vyjádřena v Abrahamově zkušenosti. V Římanům 4: 3 čteme: „Neboť co praví Písmo? Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost.“ (Římanům 4: 3). Úžasné! Abraham, stejně jako všichni ostatní, chtěl spravedlnost. Bible říká, že věřil Bohu. Co dělal? Něco se stalo v jeho mysli, v jeho postoji k Bohu a když se to stalo, Bůh to okamžitě zahrnul do své spravedlnosti. Zároveň získal to, co lidé těžce hledají a dosáhl toho jednoduše vírou v Boha. Apoštol Pavel důkladně pochopil cestu spravedlnosti a vydal svědectví ve Filipenským 3:6-9 kde se říká: „Jde–li o horlivost — pronásledovatel církve, jde–li o spravedlnost, která je v Zákoně, byl jsem bez úhony. Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry.“
Zde Pavel zdůraznil všechny své činy, svou pracovitost v poslušnosti zákona a původ, díky němuž se stal jedním z nejvýznamnějších stoupenců zákona v Izraeli. Jeho krajané ho považovali za jednoho z nejposvátnějších lidí mezi Židy. Poukázal na tyto úspěchy jako na „spravedlnost, která je ze zákona.“ Podstatou tedy je, že existuje spravedlnost, která nezávisí na dodržování zákona a to je jediná spravedlnost, která stojí za to mít.
Dokonalá spravedlnost
Protože Bůh je dokonalý a naprosto spravedlivý, jediný druh spravedlnosti, který může přijmout, je dokonalá spravedlnost. Přijmout cokoli menšího než tuto spravedlnost by znamenalo, že by Bůh přijal kompromis, ale protože je dokonalý, kompromis není možný. Jedinou spravedlnost, kterou může přijmout, je absolutní spravedlnost. Jelikož vyžaduje dokonalou spravedlnost, je zřejmé, že takovou spravedlnost může dosáhnout pouze sám Bůh. Ve skutečnosti všichni, kteří se snaží stát se spravedlivými svými skutky, se ve skutečnosti snaží svými snahami stát se jako Bůh! Tento postoj lze popsat pouze jako šílenství. Chudák, zvrácený hříšník je naprosto hloupý, když se snaží svým vlastním úsilím vyprodukovat život všemohoucího Boha.
