David Clayton
Ježíš je náš život. Věříme tomu? Ježíš je jediným prostředníkem mezi Bohem a námi. Ježíš nás chce vést a ovládat zevnitř, pokud se mu odevzdáme. Věříme tomu?
Systémy, organizace a různé vzdělávací instituce, které učí lidi dívat se na člověka, jsou zcela v rozporu s principem, že Kristus je náš jediný Prostředník.
Zvažte pečlivě otázku, opravdu věříte? To je rozdíl mezi teorií a životem. V posledních letech jsem začal věřit v pravdu, že Duch svatý, samotný život Kristův, je nám dán, aby byl naším životem. Na základě této skutečnosti můžeme dojít k tomuto závěru:
- Kristus je ten, kdo žije ve mně. Starý člověk je mrtvý.
- Jsem v dokonalé harmonii s Bohem, jsem pro Něj zcela přijatelný, protože vlastním Ježíšův život, ne svůj vlastní.
- Jsem zachráněn, vysvobozen z hříchu a smrt již nade mnou nemá moc. Odmítnout toto znamená odmítnout Krista.
- Duch svatý mi dal dary, které mám použít při přinášení Božího požehnání světu.
- Kristus je hlavou. Žádná osoba ani organizace by to místo neměla zastávat.
- Než přišel Ježíš, Bůh řídil svůj lid prostřednictvím psaného zákona. Po Letnicích řídí svůj lid skrze živý zákon, skrze Ducha, který je v nich.
- Jsem pod milostí, ne pod zákonem. Jsem neustále veden Duchem živého Boha, nikoli souborem pravidel.
Je zřejmé, že pokud této pravdě o Kristu, který přebývá v člověku, uvěříme a pokud ji přijmeme, žádná lidská organizace nebude schopna udržet lidi v otroctví. Každý člověk by měl vědět, že Kristus má být jeho hlavou a že jedině Jeho má následovat. To neznamená, že křesťanské společenství a shromažďování nejsou nutné, ale znamená to, že jedna lidská bytost by neměla ovládat a řídit druhou. Je to dílo Ducha svatého, Krista v nás, jediného Prostředníka mezi Bohem a lidmi.
To znamená, že pokud věříme v tuto pravdu, náš boj s hříchem je u konce. Upadáme do hříchu, protože nevěříme, že jsme osvobozeni od hříchu. Nepřijímáme pravdu, že je to Kristus, kdo v nás žije, dál bojujeme sami se sebou a ve vlastní síle, protože nevěříme tomu, co vyznáváme. S Ježíšem už se s hříchem nebojuje, On nad hříchem již zvítězil a zničil ho. Jestliže stále bojujeme náš boj, ukazuje to, že Jeho život není náš život.
Je-li Kristus mým životem, žije-li ve mně, pak ve mně vytváří svůj vlastní život lásky a čistoty, znamená to, že jsme osvobozeni od vlády zákona. Boží slovo nám říká, že účelem zákona bylo přivést nás ke Kristu. Kristus je konec zákona spravedlnosti. Jestliže jsme našli konec nebo cíl zákona, jestliže jsme našli Krista, jestliže skutečně věříme v evangelium, pak je pro nás nemožné stále hledat Krista skrze zákon. Hledání Krista je známkou toho, že jsme Ho ještě nenašli. Jestliže zákon byl průvodcem, který nás vedl ke Kristu, k čemu potom potřebujeme průvodce, když již máme realitu? Pokud pochopíme a prakticky přijmeme to, co znamená, že „Kristus žije ve mně“, zmizí jakékoli nedorozumění ohledně zákona.
Moje zkušenost je taková, že čím jasněji a jasněji jsem viděl Krista, tím více otázek, které jsem dříve považoval za zásadní, ztratilo smysl nebo bylo pro mě méně důležité. Ježíš je vším, je vším ve všem. Jsme v Něm úplní a nic víc nepotřebujeme. Nepřítomnost a nedostatek Krista nás nutí hledat různé metody a praktiky ve snaze vypořádat se s hříchem. Víra v Krista byla ustanovena Bohem jako jediný základ, na kterém lze získat požehnání.
Praktikování části zákona nemůže nic přidat k tomu, co již Kristus udělal a jeho účelem bylo pouze přivést nás ke Kristu. Kristus již přišel a jediné co potřebujeme je, aby žil v nás.
Hřích zvěčněný skrze zákon
Mnoho z nás si myslí, že pokud se nezaměříme na zákon, bude to mít za následek, že znovu upadneme do hříchu. Zastáváme mylnou představu, že hříchu můžeme odolat pouze tehdy, když se zaměříme na zákon. To je tak hrozné nedorozumění. Apoštol Pavel nám velmi jasně říká, že zaměření se na zákon z nás udělá ještě větší otroky hříchu.
„Sám jsem kdysi žil bez Zákona, ale jakmile přišlo přikázání, hřích ožil” (Římanům 7: 9).
„Hřích se totiž chopil příležitosti, kterou mu to přikázání skýtalo, oklamal mě a jeho pomocí mě zabil.” (Římanům 7: 11).
Přikázání hřích oživuje. Je to důsledek, který ve svém životě nacházíme, když se zaměřujeme na zákon. Tak to prostě je, protože účelem zákona nebylo vyřešit problém hříchu, ale zvětšit problém hříchu. Zákon měl přivést člověka k pocitu naprosté hříšnosti, aby se člověk obrátil ke Kristu ve své potřebě spravedlnosti. Pavel nám říká, že zákon se stal součástí Božího plánu pro lidstvo, aby se naše hříšnost pro nás stala větší realitou.
„Když přišel Zákon, provinění se rozmnožilo, ale kde se rozmnožil hřích, tam se ještě více rozmnožila milost!” (Římanům 5: 20).
Bůh zavedl zákon do svého plánu, aby byl přestupek ještě jasnější. Když se tedy zaměříme na zákon, vždy se stane, že se přestupek ukáže ještě jasněji. Budeme stále více v pasti hříchu. Není to případ mnoha z nás?
Celý život bojujeme s hříchem, naše setkání jsou plná kázání o tom, jak překonat hřích, neustále vyznáváme a opakujeme své hříchy, každý prostředek směřuje k překonání hříchu, ale realita je taková, že se nám nikdy nepodaří uniknout těmto silám hříchu. Každý den nás síla hříchu zaplavuje stejně tak, jako den předtím. Důvodem je, že jsme stále pod zákonem. S Bohem se stále spojujeme na základě zákona. Žádné vítězství v zákoně není a nikdy nebude.
Zákon nás neustále vede k tomu, abychom se měřili a zkoumali. Když ho máme neustále před očima, tak vidíme, jak bezmocní jsme při dosahování cíle, který jsme si stanovili. Zákon nám vždy pomáhá vidět naše hříchy, ale čím více se na hřích soustředíme, tím větší bude naše podřízenost se tomuto hříchu. Pozorovat, jak se postupně měním je děsivá představa. Tolik se snažíme překonat hřích, ale čím více se snažíme ho překonat, tím více se dostáváme do pasti hříchu, protože hříchu nemůžeme uniknout vlastním úsilím, ale vírou.
„Co na to řekneme? Že pohané, kteří o spravedlnost neusilovali, dosáhli spravedlnosti a to spravedlnosti z víry. Izrael usiloval plnit Zákon, jenž měl vést ke spravedlnosti, ale tohoto cíle nikdy nedosáhl. Proč? Protože ji nehledali na základě víry, ale na základě skutků. Narazili na kámen úrazu.” (Římanům 9: 30-32).
Bible nám říká, že Ježíš učinil konec hříchu, že jej navždy odstranil.
„To by pak musel od stvoření světa trpět už mnohokrát, ale ukázal se teď na konci věků, aby svou obětí jednou provždy smazal hřích.” (Židům 9: 26).
„Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.” (Židům 7: 19).
Zákon hřích neodstranil. On ani nemohl, ale Ježíš mohl a také to udělal. Všimněte si, že tato práce se odehrála v minulém čase. Ježíš to už udělal, když se před dvěma tisíci lety obětoval, odstranil hřích. Neodstranil hřích jen pro sebe, ale odstranil ho pro celé lidstvo.
„Neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.” (Židům 10: 14).
Můžeme vidět tuto úžasnou pravdu? Boj s hříchem je minulostí. Ježíš to pro nás udělal a zcela hřích porazil. Nyní nám dává svůj vítězný život. Hřích již pro Boží lid není problémem. Není problémem pro ty, kdo vlastní Kristův život, protože v tomto životě hřích byl poražen a pominul.
Děsivá tragédie spočívá v tom, že stále bojujeme s překonáním hříchu. Důvodem toho je, že jsme nepřijali tuto pravdu, že Kristus je náš život, že Duch svatý je samotný život Kristův a že On osobně žije svůj život v nás.
Další důvod je, že se soustředíme na zákon a snažíme se znovu konat to, co Kristus již učinil, když překonal hřích.
Místo toho, abychom se soustředili na zákon, měli bychom přijmout pravdu, že jsme více než vítězi a že Kristus skoncoval s hříchem už víc jak před dvěma tisíci lety. Proč věříme lži, že jsme stále hříšníci a že bychom měli překonat hřích tím, že budeme pečlivě sledovat zákon a dbát na jeho dodržování?
Zákon je pro hříšníky
Dokud zůstaneme zaměřeni na zákon, jediným důsledkem bude hlubší a hlubší spojení s hříchem. Naše životy budou postupně stále více poražené.
„Že Zákon před Bohem nikoho neospravedlní, je zřejmé z toho, že „Spravedlivý bude žít z víry.“ V Zákoně ovšem nejde o víru, ale o skutky: „Ten, kdo je plní, z nich bude žít.“ (Galatským 3: 11-12).
Zákon není z víry a tečka. Proto ti, kteří se řídí zákonem, nežijí z víry. Spravedliví žijí z víry. Víra znamená věřit v Boha. Věříme v Boha, že naše těla jsou chrámem živého Boha, věříme v Něho, že Kristus žije v nás a že jsme v Něm úplní. Nic nám nechybí. V Něm již máme věčný život, sedíme na nebeských trůnech, vše je již naše!
Zaměření se na zákon vždy vede ke snaze žít tak, aby byly splněny požadavky zákona. Zákon ze své podstaty vyžaduje jednání a úsilí. Je to systém, ve kterém zaměřujeme svou pozornost na to, co děláme, místo toho, čím jsme. Povzbuzuje nás, abychom se neustále měřili a hodnotili skrze skutky, které konáme, namísto toho, abychom přijali Boží dar.
V Kristu můj vztah k zákonu skončil. Zákon vykonal svou práci, když jsem byl hříšník, ale nyní v Kristu již nepotřebuji strážce, který by mě přivedl ke Kristu, takže i když zákon nebyl zrušen, je pro mě irelevantní. Stále existuje, protože stále existují hříšníci, které je třeba přivést ke Kristu.
„Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením” (1. Timoteovi 1: 9-10).
Proč je pro nás tak těžké věřit v Boží slovo? Zákon není stvořen pro spravedlivé. Kolikrát je potřeba to říct? Spravedliví zákon nepotřebují a kdyby existovali jen spravedliví lidé, žádný zákon by nebyl dán. Zákon Kristův žijící v Božím lidu, který produkuje čistou nezištnou lásku, by měl být zákonem, který řídí lidi a žádný jiný zákon by neměl existovat.
Zákon je stvořen pro hříšníky a ne pro spravedlivé. Nevidíme důsledky toho všeho? Když tedy pokračujeme v udržování vztahu se zákonem, ukazujeme, že nejsme spravedliví, což znamená, že jsme odmítli Krista jako svou spravedlnost. Pokud je Kristus naší spravedlností a my jsme uvěřili v tuto skutečnost, že v nás osobně žije, jsme hříšníci nebo spravedliví? Je Kristus naším životem nebo je tělesný život stále naší realitou? Musíme pochopit, že budeme žít to, čemu věříme.
Je tedy jasné, že jsme v praxi plně nepřijali pravdu o Bohu. Ve skutečnosti jsme nepřijali, že Kristus osobně žije v nás. Někteří z nás přijali lež, že Duch svatý představuje Kristova slova, jiní přijali pouze teorii, že Duch svatý je Jeho život, ale už nevěří v úžasnou pravdu, že Kristus je můj život, můj nový život, můj dokonalý vítězný život bez hříchu. Nevěříme, že naše hříšná cesta skončila v Kristu a že jsme v Něm více než vítězi.
V Kristu jsme odděleni od těla, starý člověk je mrtvý, jsme nová stvoření. Už nejsme hříšníci. Naše hříšná cesta skončila, věřte tomu.
„Dokud jsme žili tělesně, Zákon v nás probouzel hříšné vášně, které působily v našich údech tak, že jsme nesli ovoce smrti. Teď však, když jsme zemřeli tomu, co nás drželo, jsme Zákona zproštěni, abychom sloužili Bohu novou cestou Ducha namísto staré cesty litery.” (Římanům 7: 5-6).
