Zdravko Vučinič
Přijetím Krista je člověk zdokonalen – něco, co ve Starém zákoně před Kristem nebylo možné, protože dokonalost je v Kristu.
„Ti všichni díky víře došli u Boha uznání. Přesto však nedosáhli zaslíbení, neboť Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás – proto neměli dojít k cíli bez nás.“ (Židům 11: 39-40).
Adama a všechny jeho biologické potomky, kteří byli věrní Bohu, můžeme nazvat „lidmi spojenými s Bohem“. Krista a všechny jeho potomky „Božskými lidmi“.
To je rozdíl v povaze věrného člověka před Kristem a po něm. Po Kristu jsou věrní lidé doslova nová stvoření, protože Duch Kristův a Kristova duchovní přirozenost se stala jejich přirozeností. Věřící mají nyní Kristovu Božsko-lidskou přirozenost – Jeho vtěleného Ducha, a jsou tedy v Kristu – dokonalí.
„Lidé spojení s Bohem“ v padlé přirozenosti neměli dokonalost, která by odpovídala standardům Božího království (jsou v Adamovi), zatímco „Boží lidé“ v padlé přirozenosti mají nezbytnou dokonalost (jsou v Kristu).
Kristus (jednorozený Syn Boží) se narodil jako dokonalý člověk, ale přesto zdokonalil tento život ve zkušenosti. Navzdory všem přírodním zákonům a satanovi, Ježíš překonal tělesnou lidskou přirozenost a oddělení od Boha prostřednictvím dokonalé spravedlnosti a poslušnosti Bohu a to až do smrti.
„Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany.“ (Židům 5: 8-9).
„Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry.“ (Židům 2: 10-11).
Bez Krista by žádná lidská bytost v padlé přirozenosti nemohla dosáhnout dokonalosti nutné pro život v Božím království, včetně těch nejvěrnějších lidí ve Starém zákoně, protože měli ducha zděděného od Adama a ne Božsko-lidského Ducha Kristova.
„Kdyby levitské kněžství vedlo k dokonalosti, kvůli níž byl lidu dán Zákon, proč by ještě bylo potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu?“ (Židům 7: 11).
„Tím se ruší to staré přikázání jako nedostatečné a neúčinné (Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl) a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.“ (Židům 7: 18-19).
„Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé svatyně. V rámci toho dočasného podobenství se obětují dary a oběti, které však nikdy nemohou dokonale očistit svědomí toho, kdo se té bohoslužby účastní.“ (Židům 9: 8-9).
„Zákon ustanovuje za velekněze lidi, kteří mají své slabosti, ale slovo přísahy, jež přišla po Zákonu, ustanovuje Syna, který je dokonalý na věky.“ (Židům 7: 28).
„Neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.“ (Židům 10: 14).
