David Clayton
„I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu.“ (Genesis 1: 26–27).
Zde vidíme, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu. Víme, že Bůh má viditelnou podobu a že tato podoba je podobná formě člověka. V Bibli je několik míst, kde lidé viděli Boha a ve všech situacích se jim zjevil v lidské podobě. Jednou z těchto pasáží v Bibli je Daniel 7: 9, kde se píše:
„Přihlížel jsem, jak byly potom rozloženy trůny a usedl Věkovitý. Roucho měl jako sníh bílé a vlasy jeho hlavy čisté jak vlna, jeho trůn — plamen ohně, jeho kola — oheň hořící.“
Zde je Bůh reprezentován tím, že má bílé vlasy. Zjevení 5: 1 říká, že má také ruce. Vidíme tedy, že má podobu jako je ta naše, nebo spíše my máme podobu jako je ta Jeho. Jsme jen fyzicky stvořeni k Božímu obrazu? Když čteme Bibli, vidíme, že jsme jako On v několika dalších ohledech. Máme city, Bůh má city; milujeme, Bůh miluje; můžeme být smutní, Bůh může být smutný. Má emoce, které máme, ale Bible nás také učí, že v duchovním smyslu je Bůh jako my. Když říkám „podobné“, nemyslím tím v žádném případě, rovni. Samozřejmě jsme mnohem horší, nekonečně horší než On, ale vzor tu je. Schéma, podle kterého jsme byli formováni fyzicky, mentálně i duchovně je stejné. Byli jsme formováni podle vzoru našeho Stvořitele.
Z toho vyplývá logický závěr, že můžeme vyvodit několik poučení o tom, jaký je Bůh, pouhým studiem toho, jaký je člověk. Jedna důležitá věc, kterou jsme se již naučili, je, že člověk je tvořen tělem a duchem a že tyto dvě složky tvoří jednu osobu a ne dvě různé osoby. Přečtěte si další verš, který zdůrazňuje tento bod:
„Ve druhém roce Nebúkadnesarova kralování se Nebúkadnesarovi zdály nějaké sny. V duchu se rozrušil, ale spánek jej opět přemohl.“ (Daniel 2: 1).
Říká se zde, že Nabuchodonozor měl sen, který způsobil rozrušení jeho ducha. Co to znamená, když říká: „Jeho duch je ustaraný?“ Byl jeho dech znepokojen? Samozřejmě že ne! Myslel tím, že se mu třásla kolena, že těžko dýchal? Ne nutně! Co ho rozrušilo? Jeho mysl byla ustaraná! Uvnitř byl rozrušený. Zde vidíme, jak Bible používá slovo „duch“ ve vztahu k člověku. Odkazuje na vnitřní část člověka, na jeho mysl. Při čtení tohoto verše by nikdo nevěřil a ani by si nemyslel, že Nebúkadnesarův bratr nebo přítel byl rozrušený. Určitě bychom to pochopili, že Nabuchodonozor byl rozrušený, ale na vnitřní úrovni. Pochopení tohoto nám velmi pomůže, když se budeme snažit získat určitý druh porozumění našeho Stvořitele. Podívejme se nyní na 1. Korintským 2:11:
„Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.“
Nikdo neví, co je v člověku, kromě jeho ducha. Opravdu někdo ví, jaký je jiný člověk? Může snad někdo vědět, jaký člověk ve skutečnosti jsem? Jestli jsem opravdu křesťan? Co jsem ve chvílích, kdy se na mě nikdo nedívá? Kromě Boha, jediný člověk, který opravdu ví, co jsem, jsem já sám. Je to ale mé fyzické tělo, které zná mé nitro? Ne! Ve své mysli, v duchu, vím, co jsem. Nikdo neví o člověku nic kromě jeho vlastního ducha.
Verš nyní říká: „Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.“
Tento verš jasně porovnává dvě věci. Porovnává vztah lidského ducha k člověku se vztahem Ducha Božího k Bohu a právě tento verš je jeden z nejjasnějších veršů v Bibli, který nám pomáhá pochopit, co je Duch Boží. Pokud duch člověka není samostatnou osobou od samotného člověka, pak Duch Boží také není samostatnou osobou od samotného Boha, jinak ztrácí tento verš svůj význam. Pavel říká: „Duch člověka je spojen s člověkem, stejně jako Duch Boží je spojen s Bohem.“ Duch člověka není samostatnou osobou od samotného člověka a právě tak Duch Boží není samostatnou osobou od samotného Boha. Bůh má tedy Ducha a člověk má ducha. Duchem Božím je sám Bůh, ale ne jeho tělo. Duchem člověka je člověk sám, ale ne jeho tělo.
Podívejme se na několik dalších faktů, které nám pomohou určit, co je Duch Boží. V 8. kapitole 1. Královské máme popis událostí, kdy Šalomoun zasvětil chrám. Ve 27. verši mluví Šalomoun o Boží všudypřítomnosti, o své schopnosti být přítomný všude ve stejnou dobu. On říká:
„Bude snad Bůh opravdu přebývat na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil!“ (1. Královská 8:27).
Šalamoun věděl, že Bůh sedí na nebeském trůnu, a přesto řekl: „Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout“ Chtěl tím říct, že existuje něco víc, než jen viditelná forma Boha, který sedí na trůnu. Je to jeho neviditelná síla, moc a schopnost, díky které Bůh překračuje své tělo a zasahuje do všech částí vesmíru.
Jednou jsem mluvil s bratrem a on řekl: „Bůh je přítomen všude, ale ne osobně, ale prostřednictvím svých andělů. Jsou andělé, kteří jsou všude, kteří vidí všechno, a pak se vracejí a hlásí to Bohu.“ Když to řekl, uvědomil jsem si, že jeho pojetí Boha bylo velmi omezené. Je ale pravda, že mnoho křesťanů má podobnou víru, když věří, že Bůh je přítomen skrze Ducha svatého a přesto si myslí, že Duch svatý je jiná osoba a ne sám Otec! Samotný Otec tedy není ve skutečnosti přítomen všude, ale pouze Duch svatý, samostatná osoba od Otce. V jejich myšlení je tedy Otec omezen ve své moci a je přítomen pouze na svém trůnu v nebi. Jeremiáš říká totéž jako Šalomoun:
„Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i daleko? Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin.“ (Jeremiáš 23: 23–24).
Všimněte si, že Bůh neříká, že žije na zemi a na nebi, ale že objímá a naplňuje nebe a zemi a že je v každém koutu vesmíru. Co je to za bytost? Když vezmeme v úvahu tuto otázku, vidíme, jak jsme opravdu malí a jak velký je Bůh. Bůh tuto pravdu na několika místech potvrdil. Matouš 10: 29-30 říká:
„Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě!“
Nevím, kolik ptáků každý den umírá. Když jsem byl malý nerozvážný chlapec, mnoho ptáků jsem zabil prakem. Bůh věděl o každém z nich, kterého jsem zabil. Myslím, že když jdeme na procházku, zabíjíme spoustu hmyzu, pouhým šlápnutím. Bůh ví o každém hmyzu, který zemře. Ještě úžasnější myšlenka je, že Bůh zná počet vlasů na našich hlavách. Kolik vlasů mám na hlavě? A co všechny vlasy na všech hlavách, na celé planetě? Opravdu Bůh ví, kolik vlasů má každý na hlavě? Takové znalosti jsou příliš velkolepé. Jak tomu můžeme rozumět?
Otázkou však je, jak to Bůh ví? Jak se mu to podaří vše obsáhnout? Je to proto, že sám je v osobním a důvěrném kontaktu s každou částí svého stvoření. Protože je všudypřítomný! Skrze svého Ducha je přítomen všude! Toto je úžasné téma k zamyšlení.
Ale zvažte tuto skutečnost: Pokud je Duch svatý oddělen od Boha Otce, pak by to znamenalo, že Bůh Otec není ve skutečnosti s námi. Znamenalo by to, že je přítomna třetí osoba a ne Bůh Otec a to by znamenalo, že sám Otec není opravdu všudypřítomný. V Božství trojice by tedy Duch svatý byl osobou, která je skutečně mocná. Vidíme, jak to odnímá slávu Otce, ale v praktickém smyslu to odnímá naše společenství s Bohem Otcem.
Modlitba k Duchu?
Před mnoha lety jsem o těchto věcech přemýšlel, a protože jsem věřil, že Duch svatý je samostatná osoba, řekl jsem si: „Pokud se modlím k Otci a k Synovi, proč bych se neměl modlit k Duchu svatému?“ A tak jsem se rozhodl modlit k Duchu svatému. Když jsem to začal praktikovat, všiml jsem si, že se moje náboženská zkušenost začala zhoršovat. Během modlitby jsem necítil Boží přítomnost, jak jsem obvykle cítil a když jsem přemýšlel, proč se to děje, něco jsem si uvědomil: Otce znám, Bible mi říká, jaký je. Mám v mysli obrázek, kdo je Otec. Znám také Syna a v hlavě mám také obraz toho, jaký je, ale neznám Ducha svatého. Co mi Bible říká o Duchu svatém? Představuje mi ho jako vodu, oheň, olej, holubici a vítr. Žádnou z těchto věcí není možné pochopit. Snažil jsem se modlit k něčemu, co jsem neznal. Není divu, že jsem nemohl pokročit! Když tomu teď rozumím, pomohlo mi to pochopit něco jiného. V mnoha církvích, kde je dnes uctívání zaměřeno na Ducha svatého, panuje velká zmatek a podivné chování. Lidé skáčou po lavicích, válejí se po podlaze, hlasitě křičí a obecně se chovají velmi podivně a netypicky. Proč? Skákal Ježíš na bohoslužbách po lavicích a válel se na podlaze? Lidé posedlí démony se chovali tímto způsobem, ale Ježíš ne. A co Otec? Všechno, co o něm víme, mluví o slušnosti, pořádku a inteligenci. Ale když křesťané začnou jednat s někým, koho nemohou poznat, nastanou problémy. Co vědí o takzvané „třetí osobě“, Duchu svatém? Vědí, že „on“ má moc a sílu! To je vše, co o něm vědí. Vidí sílu bez charakteru a sílu bez osobnosti! Takže jejich skutečný zájem o vstup do společenství s ním je založen spíše na přijímání moci než na charakteru. To je logický důsledek služby bohu, který není poznán.
Boží duch / Boží přítomnost
Ale když pochopíme, že Duch svatý je Duchem Otce, prostřednictvím kterého je přítomen On sám, nebudeme nikdy svedeni, protože budeme vědět, v čí přítomnosti jsme. Jako lidé můžeme navštívit jakékoli místo na světě, které nás napadne. Když zavřeme oči můžeme vidět a určitým způsobem být na místech, která jsou na druhé straně světa. Ale všichni víme, že to není skutečný zážitek. Obrazy, na které se díváme a zážitky, kterým se oddáváme, existují pouze v našich myslích. Ale Bůh je schopen dělat tyto věci, které si můžeme jen představit, protože i když jsme stvořeni k Jeho obrazu, je mnohem větší a mocnější než my! Můžeme si jen představovat Jeho obvyklý každodenní život. Bůh tedy sedí na jednom místě, ale Jeho životní síla, energie, osobnost proudí do každé části vesmíru! Bible poukazuje na tento aspekt Boží všudypřítomnosti jako Ducha svatého. Zmíníme ještě jeden verš. Žalm 139:7
„Kam bych unikl před Duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl?“
Zde David vysvětluje, že Boží Duch je stejný jako Boží přítomnost. David pochopil, že Bůh je všudypřítomný; že neexistuje místo, kam by mohl jít, aby nebyl v přítomnosti Boha. Je důležité to pochopit. Tím, že to pochopíme, se změní náš vztah s Bohem a naše uctívání. Budeme mít základ, ze kterého můžeme skutečně porozumět pravdě o spravedlnosti v Kristu.
Jeden verš spojuje vše dohromady. 1. Korintským 6:17 říká:
„Kdo se však spojuje s Pánem, je s ním jeden duch.“
Pečlivě zvažte, co tento verš říká. Jak spojíme dva kusy železa? Svařováním! Jak spojíme dva kusy rostliny dohromady? Roubováním! Jak ale mohou být spojeni dva duchové? To ví jen Bůh! Ale Bůh říká, že se to děje. Vidíme dva kusy železa spojené dohromady, dvě rostliny se stávají jednou, ale nemůžeme vidět, jak se dva duchové stávají jedním. A přesto Bůh říká, že se to stane. Tento aspekt Boha (Duch) přichází a spojuje se s tímto aspektem člověka (duchem). Toto je jedna z nejúžasnějších pravd v Bibli. To znamená, že člověk se stává účastníkem samotného Božího života.
