Jovan Mijušković
„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní. Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní. Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘ Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘ Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” (Lukáš 18:10-14).
Tito dva muži, kteří se přišli do chrámu modlit k Bohu, představují dva tipy hříšníků. Jeden byl farizeus, který byl domýšlivým věřícím člověkem a přestože je představitelem lidské představy o spasení, nakonec nebyl ospravedlněn. Druhý hříšník byl výběrčí daní, který je upřímný věřící a je reprezentativním Božím pojetím spasení.
Lidské pojetí spasy
Lidské pojetí je založeno na lidských zásluhách. Vidíme, že farizeus ukazuje to, co dělá. Chválí se nahlas, aby ho lidé slyšeli. On říká: Děkuji ti Bože, že nejsem jako ostatní lidé. Nechválí Boha, ale chválí své vlastní „já“ – postím se, chodím do kostela, dávám desátek, dodržuji to a to. Slyšíme samé já já já. Tento farizeij naplňuje onen vnější formální vztah s Bohem, ale své hříchy nevidí.
Budeme-li dnes mluvit s lidmi z různých církví, uvidíme, co je podle nich základem spásy. Bude to podobné jako ten farizeus: Chodím do sboru, kostela, dodržuji to a to, dávám dary a desátky a zachovávám…..Bude tam všude samé „já“ a Kristus nikde.
V obrazu farizeje se odráží prázdná víra postrádající upřímné pokání a lásku k Bohu a bližnímu. V pojetí člověka je plán spásy založen na lidských zásluhách a činech. Ale Bible říká, že pokud se spoléháte na to, co jsme a co děláme, je to znamení, že jste ztraceni.
Vzhledem k tomu, že ďábel stále vládne některým lidem tohoto světa, učinil farizejství všeobecně přijatelné, které je dnes respektováno a chváleno. Dnešní náboženství přijalo tuto formu, která vytváří farizejskou pýchu a brzy se uchýlí k pronásledování a teroru proti všem, kteří se jí neklaní. Tímto příběhem chtěl Kristus prostřednictvím falešného farizeijství odhalit špatnou cestu náboženství, která je člověkem vytvořena a je založená na lidských skutcích, zásluhách a na lidské spravedlnosti jako na podmínce spásy.
Boží pojetí spasy
Na rozdíl od onoho lidského pojetí spásy se nyní seznámíme s Božím pojetím spásy, které je založeno na Boží milosti, která vylučuje lidské příspěvky a zásluhy. Bible říká:
„Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar.” (Efezským 2:8).
Celník pochopil, že mu nepomůže nic než milost Boží. Proto prosil o Boží milosrdenství a dostal je. Pochopil, že Boží milost je základem Božího království, protože je to Bůh, kdo je původcem i vykonavatelem plánu spásy. Být pod Boží vládou není věcí zásluh, liturgií, rituálů, ale Božího přebývání v nás. Proto není důležité, jak jsme zbožní, ale jak jsme Bohu oddaní. Činnost v církvi nikdy nikoho nezachránila a ani nikdy nezachrání. Proto neexistuje nic morálního, ani náboženského, čím by mohl být člověk spasen. Pokud se budeme spoléhát na to, co děláme, budeme ztraceni.
„Všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva. Jsou však zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši.” (Římanům 3:23-24).
„Víte přece, čím jste byli vykoupeni ze svého marného životního způsobu, zděděného po předcích – nebylo to pomíjivými věcmi, stříbrem ani zlatem, ale vzácnou krví Kristovou! Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny” (1. Petrova 1:18-19).
Nemůžeme se tedy vykoupit žádným bohatstvím, ani svou vlastní zásluhou. Vše to učinil Kristus, který nás vykoupil za vysokou cenu svou vlastní krví, proto nás může navždy ospravedlnit pouze On. Naše vykoupení není na základě našich skutků. Pokud jste odmítli Krista, jeho vykupitelskou krev a jeho dar milosti, odmítli jste milost a provinili jste se takovou nevírou, která je největším hříchem na zemi. Bible to říká takto:
„On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří.” (Jan 16:8-9).
Pokud nebudete spaseni, bude to kvůli tomuto hříchu nevíry. Nebude to kvůli hříchu krádeže nebo hříchu vraždy, nebo že jste nechodili do kostela a nebo že jste lhali, ale bude to právě kvůli tomu, že jste nevěřili. Je to největší hřích, který lze spáchat.
Co znamená věřit?
Slovo věřit vedlo k velkému zmatku a nedorozumění v základním konceptu. Protože můžeme věřit čemu chceme. Např: že Bůh je láska, že Ježíš Kristus je jeho Syn, který za nás zemřel a vstal z mrtvých, že Bible je Boží slovo….. Tomu všemu můžeme věřit a přesto nebudeme spaseni. Proč? Protože to vše z nás nedělá křesťana a nemění to náš život.
V Novém zákoně je na několika místech psáno, že jsme spaseni vírou. Věřit a jen věřit. Co znamená slovo věřit? Slovo věřit znamená, intelektuální souhlas s pravdou. Jde tedy o duševní proces.
Tuto víru mají i démoni. Byli mezi prvními, kdo poznali Ježíše jako Syna Božího, věří v jeho Božství, věří v jeho smrt a vzkříšení a ani na okamžik nepochybují. Přesto všechno nebudou spaseni. Proč? Protože se mu nepodřídili, nenaslouchali a nevěřili Mu. Jejich víra je čistě intelektuální a jejich životy to nemění.
„Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se!” (Jakub 2:19).
Zásadní otázka by tedy měla znít, jste spaseni? A jak?
Začněme od Starého zákona, kde je způsob spásy prezentován takto: „Důvěřuj Pánu.“ Tento termín se často používá. Když překladatelé přišli k Novému zákonu, narazili na stejné slovo v řeckém jazyce a rozhodli se jej přeložit jako „věřit“ namísto „důvěřovat“. Proč to udělali, není nám známo. A to je důvod, proč se slovo „věřit“ tak často objevuje v Novém zákoně. To pak vedlo k různorodosti ve výkladu Písma.
Ale když se podíváme do nové anglické Bible, uvidíme, že slovo „věřit“ se překládá jako „důvěřovat“ a to zásadně mění věc. Vezmeme si například žalářníka, který se zeptal:
„Co mám dělat, abych byl spasen?“ (Skutky 16:30).
A odpověď v nové anglické Bibli zní:
„Důvěřuj Pánu Ježíši Kristu a budeš spasen…“ (Skutky 16:31).
Takže místo slova „věř“ máme slovo „důvěřovat“. To nemá nic společného s intelektem, ale souvisí to s odevzdáním se Kristu, s vůlí, s důvěrou, s věrností, s chováním, se společenstvím, s přízní, s přátelstvím, s blažeností, s láskou k Bohu. A to vyžaduje rozhodnutí. Je mnoho těch, kteří věří, ale nikdy Kristu nedůvěřovali. To, čemu o Něm věříš, tě nespasí. Když se odevzdáš vzkříšenému a živému Kristu a budeš mu důvěřovat, jsi spasen.
