Imad Awde
Proto abychom mohli pochopit evangelium musíme nejprve porozumět tomu, co Adamova volba způsobyla, zanechala na lidské rase.
Když Bůh stvořil lidstvo, nestvořil hned sedm miliard lidí najednou. Ne. Stvořil jednoho muže a jednu ženu. Jeden muž, Adam, byl představitelem nebo hlavou lidstva. Na něm závisel osud celé lidské rasy. Jeho volba zasáhla celou lidskou populaci.
Každý člověk narozený v tomto světě byl v Adamovi v rajské zahradě. Tuto zásadu lze nalézt v Židům 7: 9-10, kde Pavel říká:
„Lze také říci, že skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který přijímá desátky. Vždyť byl ještě v bedrech otcových, když mu Melchisedech vyšel vstříc.“ (Židům 7: 9-10).
Před hříchem – v Adamovi – lidstvo dostalo požehnání. Ale díky Adamově neposlušnosti – opět v Adamovi – jsme ztratili všechna požehnání a přijali kletbu hříchu. Ani Adam, ani jeho potomci nemohli udělat nic pro to, aby obnovili Boží podobu v lidském pokolení nebo napravili to, co Adam udělal.
V důsledku Adamova hříchu se všichni narodíme:
- Nespravedliví a potřebujeme spravedlnost
- Smrtelní a potřebujeme věčný život
- Nenávidíme Boha a postrádáme lásku k Bohu
- Jsme ovládáni tělesným srdcem, neboli „hříchem, který ve mně přebývá“ (Římanům 7: 14-25).
Proto se všichni rodíme bez harmonie s Bohem. Když jsem to řekl, musím objasnit, že nikdo se nenarodí vinen. Vina je důsledkem osobního hříchu. Pouze když osobně hřešíme, staneme se vinnými.
Stručně řečeno, kvůli Adamovu hříchu jsme se narodili s myslí pošpiněnou satanovým charakterem a bez Boží morální formy. Nemůžeme nic změnit (Jeremiáš 13: 23). Bible přirovnává veškerou naši spravedlnost ke špinavému šatu (Izaiáš 64: 6). Nemůžeme žádným úsilím ani žádnými skutky obnovit Boží obraz v nás. Nikdy nebudeme schopni obnovit naše srdce a mysl.
Člověk potřebuje nového rodiče – jiného Adama
Nové rodičovství musí být nalezeno v lidské rase. Jinými slovy, lidská rasa musí být obnovena nebo znovu vytvořena. Proto nám Bible představuje dva rodiče a dva zástupce lidské rasy. V jednom – Adamovi – jsme nespravedliví; v druhém – Ježíši – jsme spravedliví.
Svým vtělením, životem, smrtí a vzkříšením si Ježíš zajistil nové rodičovství, představitele lidské rasy, v níž se nachází život a spravedlnost. Bible to jasně uvádí. Podívejme se na několik pasáží z Písma, abychom zjistili, co přesně Bible říká o novém rodičovství:
„Jak je psáno: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem. Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní. První člověk byl z prachu země, druhý člověk je z nebe. Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. Jako jsme nesli obraz toho, kdo byl z prachu země, tak poneseme i obraz toho nebeského.“ (1. Korintským 15: 45–49).
Výše uvedené verše představují prvního i druhého Adama, dvě hlavy lidské rasy. Jeden je pozemský a ten druhý je z nebe. Jeden je přirozený a ten druhý je duchovní. První Adam padl v rajské zahradě, druhý nebo poslední Adam pocházel z nebe. Je to zaslíbené Semeno, Božsko-lidské semeno.
Ježíš svým vtělením poskytl ztracenému človeku způsob, jak se znovu setkat s Bohem. V prvním Adamovi, našem prvním zástupci, jsme ztratili přístup k Bohu. Každý člověk v tomto světě se narodil s tělesným srdcem a nenávidí Boha. Ale Bůh nám ve své lásce a milosrdenství poskytl dalšího Adama, dalšího zástupce a tím i další lidskou rasu. Tím, že se znovu narodíme v jiném Adamovi, se znovu spojíme s Bohem. Skrze Krista se znovu narodíme se srdcem a myslí, které milují Boha. Všimněte si, co říká Jan:
„Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno. Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.“ (Jan 1: 11–13).
V těchto verších je nám řečeno, že ti, kteří dostanou moc stát se Božími syny, nejsou ti „z krve“, ale ti, kteří se „narodili z Boha“. Jinými slovy, ti, kteří se nenarodili z Boha, nejsou synové boží. Stáváme se Božími syny, pouze pokud přijmeme zaslíbené Semeno a přijmeme sílu, která pochází od Něho. Dokud to neuděláme, jsme jen synové Adama.
Existují dvě lidské rasy, jedna od Adama a druhá od Boha. První je zrozena z lidstva; druhá je nová lidská rasa, ve které jsme účastnící božské přirozenosti (2. Petr 1: 4). Je to Božsko-lidská rasa, zrozená z Božsko-lidského semene. Toto je jasná prezentace dvou zrození, jednoho z krve a druhého z Boha. První narození je z krve v prvním Adamovi a to druhé je z Ducha ve druhém Adamovi, což je nové narození. Přesně to řekl Ježíš ve svém rozhovoru s Nikodémem:
„Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.“ „Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3: 3-6).
Lidstvo tělesné a duchovní
Podle Ježíše se lidstvo narodilo z těla, což znamená, že každý je tělesný a má tělesnou mysl. Ti, kteří se narodili z Ducha, jsou duchovní a proto mají duchovní mysl. Všimněte si podobnosti mezi následujícími verši:
„Takoví nejsou narozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.“ (Jan 1: 13).
„Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3: 6).
„Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo.“ (1. Petr 1: 23).
„Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha.“ (Římanům 8: 5).
„Nejdříve však není to duchovní, ale to přirozené, teprve potom to duchovní.“ (1. Korintským 15: 46).
„Jaký byl ten z prachu země, takoví jsou ti pozemští, a jaký ten nebeský, takoví i nebeští.“ (1. Korintským 15: 48).
„Neduchovní člověk ovšem nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí.“ (1. Korintským 2: 14-15).
„Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také poslušností jednoho mnozí stanou spravedlivými.“ (Římanům 5: 19).
První narození je narození tělesné; jednoduše to znamená narodit se z masa a kostí. A ti, kteří se narodili pouze z krve a masa, jsou tělesní a světští. Rodí se z chátrajícího se semene. Proto přemýšlejí o tom, co je tělu vlastní. A jako pozemský Adam byli z neposlušnosti učiněni hříšníky.
Ale druhé zrození je duchovní zrození; to znamená narodit se z Boha a z Ducha. Člověk, kteří se narodil z Boha a z Ducha, je duchovní. Narodil se z neporušitelného Semene a přemýšlí o tom, co je vlastní Duchu. Přijetím Jeho Ducha nás činí spravedlivými.
Jako děti Adama jsme od přírody dětmi neposlušnosti. Stejně jako Levi, který přijímal desátky, platil desátky Melchisedechovi, protože byl v Abrahámovi (Židům 7: 9-10), tak jsme také ztratili spravedlnost, čistotu, dokonalost a jednotu s Bohem, protože jsme byli v Adamovi, když se stal neposlušným. Kdyby Adam nehřešil, zdědili bychom všechna požehnání, která Adam obdržel, když byl stvořen, spravedlnost, čistotu, dokonalost a jednotu s Bohem, ale tím, že Adam padl, můžeme zdědit pouze to, co nám Adam může předat a to je: smrt, nespravedlnost, tělesné srdce a tělesná mysl.
To nezní dobře, ale díky Bohu má tento příběh i druhou stránku. V prvním Adamovi přijímáme smrt, ale v posledním Adamovi přijímáme život:
„Jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni ožijí.“ (1. Korintským 15: 22).
V Kristu budou všichni, kdo v Něho věří, vzkříšeni.
Všichni, kteří přijali zaslíbené Semeno, se narodili z Boha a byli učiněni spravedlivými. Toto je tajemství života pro hříšné lidstvo. To je Boží záměr s člověkem ještě z doby před stvořením.
Máme nový život prostřednictvím nového narození. Je to nový život s novým rodičem, nový život s novou silou, nový život s novým vztahem k Bohu. Stručně řečeno, nové stvoření a nové zrození je založeno na stejném Božím záměru, v Kristu je požehnáno všechno stvoření i národy.
