Jovan Mijuskovič
Židovské letnice
Židovské letnice získaly význam až poté, co se židovský národ vymanil z egyptského otroctví. Po tomto osvobození z egyptského otroctví Židé slavili vyhlášení zákona, který Bůh dal Mojžíšovi, jejich vůdci, na hoře Sinaj. Je nezbytné znát účel Mojžíšova zákona. Cíl Mojžíšova zákona nebyl nikdy jako prostředek ke spasení.
“Protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.” (Římanům 3: 20).
“Když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.” (Galatským 2: 16).
“Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť spravedlivý bude živ z víry.” (Galatským 3: 11).
Mojžíšův zákon byl dán lidu, který již byl vysvobozen z otroctví a ne proto aby byl vysvobozen z otroctví. Zákon měl úplně jiný cíl. A ten cíl byl přivést člověka ke Kristu. To je jasně vidět v Římanům 10:4, kde se říká:
“Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.” (Římanům 10: 4).
“K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka. Prostředník však není jen pro jednu stranu, Bůh však je jeden. Staví se tedy Zákon proti Božím zaslíbením? Rozhodně ne! Neboť kdyby byl dán Zákon, který by byl mocen obživit, byla by spravedlnost vskutku ze Zákona. Avšak Písmo uzavřelo všechno pod hřích, aby bylo dáno zaslíbení z víry Ježíše Krista těm, kdo věří. Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.” (Galatským 3: 19-24).
Kristus je tedy konec zákona, protože jeho smrtí a zmrtvýchvstáním se Mojžíšův zákon naplnil a stal se „neplatným“ ve smyslu služby zákonu.
“Vy jste naším dopisem, který je napsán v našich srdcích a který znají a čtou všichni lidé. Je přece zjevné, že jste dopisem Kristovým, vypůsobeným naší službou a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, nýbrž na deskách lidských srdcí. Takovou pak máme skrze Krista důvěru k Bohu: Ne sami ze sebe se pokládáme za způsobilé, jako bychom měli něco sami ze sebe, ale naše způsobilost je z Boha. On nás také učinil způsobilými k tomu, abychom byli služebníky Nové smlouvy, ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. Jestliže se služba smrti vyrytá literami do kamenů udála v takové slávě, že synové Izraele nemohli pohledět Mojžíšovi do tváře kvůli slávě jeho obličeje, která pomíjela, jak by nebyla mnohem slavnější služba Ducha? Neboť jestliže byla sláva v službě odsouzení, mnohem více oplývá slávou služba spravedlnosti. Neboť vskutku to, co v tomto případě mělo slávu, již nemá slávu vzhledem k této vše převyšující slávě. Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává.” (2. Korintským 3: 2-11).
V této pasáži je kladen důraz na zákon Desatera a na nový zákon, který se nazývá Kristův zákon. Je to Zákon Ducha života. Tento zákon Ducha převyšuje zákon Desatera, o kterém je psáno, že skrze slavnější slávu Ducha zákona tento zákon Desatera pomíjí. To je důvod, proč mesiášský věřící žije pod Novým zákonem, který se nazývá Kristův zákon, zákon Ducha života.
“Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův.” (Galatským 6: 2).
“Vždyť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti.” (Římanům 8: 2).
Nebezpečí
Existuje nebezpečí, když se věřící, který přijal Krista, rozhodne dodržovat Mojžíšův zákon a myslí si, že tím přispívá ke svému ospravedlnění a posvěcení, což není pravda. Proto potřebujeme něco vyššího, než byl Mojžíšův zákon, a to je duchovní zákon vtělený od letnic. Nemůže to být zákon ze Sinaje, protože zákon ze Sinaje upravuje vnější chování a nemůže změnit naši pravou identitu. Zatímco duchovní zákon nejen že mění naše vnější chování, ale také náš vnitřní stav. A tak se projeví naše pravá identita a náš skutečný stav. Dodržování zákona ze Sinaje tedy naznačuje lidskou iniciativu, kdežto zákon Ducha je iniciativou Ducha a je dílem Ducha.
Zde je třeba poukázat na dva aspekty legalismu.
- První je, když se zákon stává cílem sám o sobě místo toho, aby sloužil účelu, který Bůh původně s člověkem zamýšlel. A protože se zákon stal pro člověka cílem, člověk začal sloužit zákonu a tím se stalo to, že tento zákon člověka zotročil.
- Dalším aspektem je, když se zákon stává prostředkem ospravedlnění před Bohem.
Obě tyto formy legalismu jsou špatné.
Apoštolské letnice
Když člověk zapomněl na Boha a začal přestupovat zákon jako soubor pravidel chování, Bůh lidem řekl:
„Smlouvu se mnou totiž zrušili, mému Zákonu se vzepřeli.” (Ozeáš 8: 1).
Poslušnost zákona bez Boha, bez poznání a respektování Boha, nemá nic společného s pravým náboženstvím, má spíše co do činění se vzpourou proti Bohu. Jediným možným řešením této situace bylo uzavřít novou smlouvu, kterou Bůh předpověděl slovy:
„Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu….Svůj zákon vložím do jejich nitra a napíšu jim ho na srdce…” (Jeremiáš 31: 31,33).
S příchodem Krista vytváří Ježíš nový zákon a ustanovuje novou smlouvu. Sám Kristus potvrdil tuto novou smlouvu při poslední večeři slovy:
„To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé.” (Marek 14: 24).
„Mojžíš tedy vzal zbytek krve a pokropil lid se slovy: „Hle, krev smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavírá na základě všech těchto slov.” (Exodus 24: 8).
Apoštolské letnice se nyní stávají novým Sinajem, protože ukazují na naplnění staré smlouvy, kterou Bůh uzavřel s Izraelem, když na hoře Sinaj dává Mojžíšovi Zákon napsaný Božím prstem do kamene.
“Když Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinaj domluvil, dal mu dvě Desky svědectví – kamenné desky psané Božím prstem.” (Exodus 31: 18).
“Tehdy mi Hospodin dal dvě kamenné desky popsané Božím prstem. Na nich byla všechna slova, která k vám Hospodin promluvil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění.” (Deuteronomium 9: 10).
Zde uděláme malou odbočku a podíváme se co o Božím prstu je psáno v Bibli. Přímo u Lukáše 11: 20 se píše:
“Vymítám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.” (Lukáš 11: 20).
Vidíte, zde Ježíš říká zástupu, že vymítá démony Božím prstem, a když se podíváme na ten stejný verš u Matouše, tak tam se píše:
“Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království.” (Matouš 12: 28).
Takže Boží prst = Boží Duch.
A teď se vrátíme zpět do staré smlouvy, kde Bůh svým prstem píše do kamene svůj Zákon. A oproti tomu je zákon nové smlouvy, kde Duch zapisuje zákon do srdcí všech, kdo věří v Krista. To neznamená, že Bůh změnil normy zákona, ale to, že Bůh dává novou smlouvu, která již není vepsaná na kamenné desky, ale do našeho srdce, do naší mysli.
„Toto je smlouva, kterou s nimi po těch dnech uzavřu, praví Hospodin: Své zákony vložím do jejich srdce a vepíši jim je do mysli.” (Židům 10: 16).
Židé se snažili dosáhnout spravedlnosti skrze zákon místo přijetí Krista, a tak padli.
“Zákon přece nikoho k dokonalosti nepřivedl a zároveň se zavádí něco lepšího: naděje, která nás přibližuje k Bohu.” (Židům 7: 19).
Zákon tedy obsahoval pouze stín, ale ne samu skutečnost. A proto to byla zátěž. Věřící, kteří přijali skutečnou realitu, jsou osvobozeni od tohoto jha. Už se nesnaží dodržovat zákon, který je napsán na „kamenných deskách“, protože přijali ducha Kristova, a tím je tento zákon vepsán do jejich srdcí. Už nejsou otroky, kteří musejí dodržovat tento psaný zákon, ale jsou svobodní, protože tento zákon vychází přímo z jejich srdce. Proto Bůh řekl, že osvobodí ty, kdo byli pod zákonem, a že v nich bude přebývat On sám. Je to nadpřirozená změna, která člověka nemění jen navenek, ale mění nitro člověka.
Někde hluboko v nitru člověka existuje osobní svatyně, kde sídlí podstata lidské bytosti. Tou svatyní lidské bytosti je vlastně to, čím člověk je – to je jeho pravá identita. Svatyně, o které mluvíme, se nazývá lidský duch. Proto můžeme říci, že veškeré sebepoznání je pod přímým vlivem Ducha Božího na ducha člověka.
“Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch.” (1. Korintským 2: 11).
Zde je podstata člověka, kterou tvoří duch člověka. To je zjevení Nového zákona, který popisuje, že podstata uctívání je zcela duchovní, nikoli fyzická.
Takže pravé náboženství nemá nic společného s dodržováním pravidel. Veškerá vnější zbožnost může mít hodnotu pouze pro tu duši, ve které žije Bůh. Pro všechny ostatní lidi je vnější pokora k ničemu a je klamná. Poslušnost pravidlům není sama o sobě prostředkem ke spáse. Je to legalismus, kvůli kterému si lidé myslí, že se mohou zachránit tím, že budou dodržovat zákony. Tímto způsobem se odvracejí od milosti a víry a překrucují evangelium. Pokud je člověk ospravedlněn z víry, pak nemůže být ospravedlněn zákonem. Ospravedlnění vede člověka od hříšného odloučení k důvěrnému společenství s Bohem. Toto společenství je dosaženo pouze v Ježíši Kristu, jediném prostředku. Kdo se snaží ospravedlnit skutky zákona, žije „pod zákonem“, a ne pod milostí.
“Hřích už nebude vaším pánem, protože nejste pod Zákonem, ale pod milostí.” (Římanům 6: 14).
Svoboda křesťanského způsobu života je v rozporu s židovským způsobem života otroctví zákona.
“Stejně i my, když jsme byli nezletilí, byli jsme v otroctví pod živly světa. Když však přišla plnost času, vyslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství.” (Galatským 4: 3-5).
“Byli jste přece povoláni do svobody, bratři. Jen aby se vám ta svoboda nestala záminkou pro tělo. Vy však skrze lásku služte jedni druhým. Neboť celý Zákon je naplněn v jednom slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Jestliže se však navzájem koušete a požíráte, dávejte si pozor, abyste nebyli jeden druhým pohlceni. Říkám však: Duchem choďte a žádost těla nedokonáte. Tělo žádá proti Duchu a Duch proti tělu, neboť stojí navzájem proti sobě, abyste nečinili to, co byste chtěli. Jste–li vedeni Duchem, nejste pod Zákonem. Skutky těla jsou zřejmé, jsou to [cizoložstvo,] smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království. Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. Ti, kdo patří Kristu Ježíši, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a žádostmi.” (Galatským 5: 13-24).
Toto vysvobození je skutečným cílem Kristova poslání. Křesťanská svoboda proto není zhýralost, ale skutečně oddaný a spravedlivý způsob života.
Apoštol Pavel znovu pojednává o účelu zákona a poukazuje na to, že jeho cílem nebylo vytvořit spravedlnost nebo dokonalý život, protože obojí mohlo přijít pouze prostřednictvím zaslíbení víry v Krista. Věrný člověk se nerozhoduje jako otrok pravidel, ale jako svobodný člověk v Kristu, zmocněný Duchem, jedná v souladu s plody Ducha.
“Ovocem Ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost a zdrženlivost. Tomu se žádný zákon nevyrovná.” (Galatským 5: 22-23).
Sestoupení Ducha Božího o Letnicích nebylo událostí jen pro tuto dobu, ale je to událost, která se vždy obnovuje oživením věřícího pro evangelizaci. Tímto způsobem bude Kristova nová smlouva trvat až do konce časů a sklidí úrodu. Apoštol Petr je největším příkladem služby nové smlouvy. Chodil s Ježíšem, účastnil se Poslední večeře, byl svědkem proměnění Krista, ale když přišly krizové chvíle, Ježíše opustil. A po Letnicích a sestoupení Ducha svatého na apoštoly se stal mužem nebojácným, a pokud byl zatčen a uvězněn, směle kázal Ježíše Krista. Jaký obrat? Kde se vzal ten průlom? Co se stalo v jeho životě? Došlo v jeho životě k obratu, když dodržoval pravidla, účastnil se rituálů, nebo když viděl prázdnou hrobku? Ne ne, zlom nastal přijetím Ducha svatého o Letnicích. To, co ho zevnitř proměnilo, je to, co je nám dnes stejně tak dostupné jako jemu.
Bratři a sestry, kéž je tato Petrova zkušenost i naší zkušeností.
