Nader Mansur
Apoštol Pavel prohlásil:
“Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, totiž toho ukřižovaného.” (1. Korintským 2:2).
Tento často citovaný verš nám říká, že Pavel viděl v Ježíši něco úžasného a slavného, kde všechna ostatní poznání ve srovnání s ním bledla. Často jsem přemýšlel, co to bylo, co Pavel viděl na tom ukřižovaném Ježíši, co na něj udělalo tak silný dojem. Studiem jsem lépe porozuměl Pavlovým slovům.
Enoch, Mojžíš a Eliáš
Enoch je zástupcem velmi vzácné skupiny lidí. Máme informace, že do nebe byly vzaty pouze tři osoby ze Staré smlouvy. První mezi nimi byl Enoch, později to byl Mojžíš a nakonec Eliáš. Tyto tři postavy strávily v nebi stovky let, Enoch tam byl nejdéle. Byl vzat do nebe asi 3000 let před křížem.
Když Kristus přišel vzkřísit Mojžíše, vidíme, že Satan se s Kristem hádal a stavěl se proti jeho snahám (viz Juda 9). Satan namítl, že Kristus nemá právo vzkřísit Mojžíše, který zhřešil. Význam této události spočívá v tom, že poprvé v historii vesmíru měl někdo vstát z mrtvých. Kristus pokáral Satana a vzkřísil Mojžíše. Židovská tradice nám říká, že se to stalo tři dny po smrti Mojžíše. Pokud je to pravda, pak je to jasná paralela s Kristem, jehož byl Mojžíš předobrazem. Ellen White naznačuje, že Mojžíš „zůstal v hrobě krátkou dobu“, než byl vzkříšen. Není to úžasné, že děti Izraele zůstaly kolem hory a truchlily pro Mojžíše po dobu 30 dnů, zatímco on byl velmi pravděpodobně již po několika dnech v nebi?
Mojžíš byl vzkříšen asi 1500 let před příchodem Krista na zem. Eliášovo nanebevstoupení následovalo asi 850 let před Kristem. Tito tři muži (Enoch, Mojžíš a Eliáš) se stali velmi blízkými příbuznými, uvážíme-li, že byli jedinými třemi lidskými bytostmi v nebi po poměrně dlouhou dobu.
Jsou již v bezpečí?
Často si myslíme o Enochovi, Mojžíšovi a Eliášovi, že jsou v bezpečí, jakmile byli vzati do nebe. Byli odstraněni ze země a vzati do říše slávy. Myslíme si, že jsou zachráněni na věčnost a že jsou navždy v bezpečí. Ale jejich místo v nebi záviselo na budoucí události — plánu spasení. Proto, i když byli v bezpečí před hříchy a bídou tohoto světa, stále nebyli v nebi zcela v bezpečí. Stále doufali a čekali na čas, kdy Kristus přijde na zem, aby se vypořádal s hříchem a Satanem.
To bylo bezpochyby předmětem diskuse mezi nimi a Kristem (Synem Božím). Stovky let netrpělivě a radostně očekávali tuto událost. Nakonec byli vzati do nebe, na základě toho, co měl Kristus jednou udělat. Proto jejich bezpečnost v nebi nebyla jistá, dokud se nenaplnil plán spasení!
Takto o těchto lidech často nepřemýšlíme. Předpokládáme, že jakmile se dostali do nebe, že už se neměli na co těšit, že nic nemohlo změnit jejich postavení v nebi. Když se na to všechno podíváme z jiné perspektivy tak si uvědomíme, že jejich postavení v nebi bylo založeno na slibu, který ještě nebyl splněn. Náhle se naše pozornost přesouvá od skutečnosti, že jsou v nebi, k tomu, co zajistí jejich pobyt v nebi. Je to dílo Kristovo a kříž.
Můžeme to ilustrovat takto: Byli vzati do nebe, zatímco se jejich dokumenty ještě zpracovávaly. Užívali si výsad být v nebi jako dočasní obyvatelé nebe, zatímco trpělivě čekali na status trvalého bydliště. Na kříži Kristus pro ně, stejně jako pro celé lidstvo, získal nebeské občanství. Od té doby už nebyli dočasnými obyvateli nebes, ale plnohodnotnými obyvateli s trvalým, neodvolatelným statusem! Pomáhá nám to lépe pochopit zaslíbení plánu spasení a dalekosáhlý dopad toho, co Kristus přišel splnit na naši zem.
Zaslíbené semeno
Slib spasení daný Adamovi a Evě v Edenu představoval jedinou naději pro lidstvo. Jednoho dne mělo toto semeno ženy (Kristus) přijít a rozdrtit Satanovu hlavu. To byl slib, že přijde spasitel a vykoupí lidskou rasu z hříchu a smrti. Tento slib byl vzácný a často se předával z jedné generace na druhou. V průběhu let Bůh zjevil více o tomto semeni, jehož prostřednictvím měly být požehnány všechny národy. Lidé uvěřili tomuto Božímu zaslíbení a jejich víra byla odměněna. V Enochovi, Mojžíšovi a Eliášovi máme tři skvělé příklady toho, jak mocný byl tento slib. Víra v toto zaslíbení umožnila, aby byli tito tři vzati do nebe ještě dříve, než byl slib splněn. Když byli v nebi, museli se dívat na zem a vidět postup Satanovy říše.
Často si neuvědomujeme, že Satanova hlava nebyla rozdrcena hned, ale až po 4000 letech. Satanova porážka byla zaslíbena, ale mohla být uskutečněna až tehdy, když Semeno ženy přišlo na svět. U Daniela 9:24 se píše podrobněji o tom, co toto Semeno naplní:
“Sedmdesát týdnů je lhůta určená tvému lidu i svatému městu, aby ta vzpoura skončila a nastal konec hříchu, aby očištěna byla nepravost a spravedlnost přišla navěky, aby se zpečetilo prorocké vidění a pomazán byl Nejsvětější ze svatých.” (Daniel 9:24).
Když Daniel psal toto proroctví, žádná z těchto šesti položek se nesplnila. Přestoupení ještě nebylo dokonáno, ani konec hříchu nebyl učiněn. Očištění viny bylo něco, co Daniel a ostatní lidé dychtivě očekávali. Pouze Mesiáš (zaslíbené Semeno) mohl naplnil tyto slavné aspekty plánu spasení. Z tohoto důvodu byli Enoch, Mojžíš a Eliáš stále dočasnými obyvateli nebe. Předvídali také konfrontaci s hříchem a Satanem, která všechna tato proroctví zpečetí. Veškerá naděje v nebi i na zemi byla zaměřena na příchod Semene.
Příchod zaslíbeného Semene
S pádem Adama lidstvo ztratilo život, který nám byl dán. S hříchem přišla smrt. Lidstvo zoufale potřebovalo život. Život je jediný lék na smrt. Proto Kristus, když přišel na zem, řekl: “ Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Tento věčný život byl zaslíben již od počátku, ale až když Kristus (Semeno ženy) přišel, aby dal svůj život, tehdy se slib konečně naplnil. Kristus čelil Satanovi a porážel ho krok za krokem, což vyvrcholilo na kříži.
Sláva na kříži
Není divu, že Pavel nechtěl znát ani oslavovat nic jiného než kříž. Kázání o kříži nepředstavuje pouze Kristovu smrt. „Kříž“ představuje Kristův zápas se Satanem od jeho vtělení až po jeho vzkříšení a nanebevstoupení. Tento boj vyvrcholil a byl dokonán na kříži, když Kristus zemřel. Ale kříž není jen tato jedna událost; je to celý pakt vítězství – už od jesliček až po Boží trůn. Toto vítězství bylo zveřejněno, když Kristus těsně před smrtí prohlásil: „Dokonáno je“.
Co je dokonáno?
Co měl Kristus na mysli, když řekl, že je dokonáno? Měl na mysli příslib spasení. Spasení již nebylo příslibem, bylo to nyní hotové dílo – bylo dokončeno! To je jasně řečeno na mnoha místech v Bibli, jako například Matouš 1:21:
“Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on zachrání svůj lid od jejich hříchů.” (Matouš 1:21).
Když Kristus řekl, že je to dokonáno, myslel tím, že spasení lidí z jejich hříchů je dokončeno. Splnil specifikace Danielova proroctví. Enoch, Mojžíš a Eliáš jsou součástí jeho lidu. Tehdy byla spása dovršena a věčně zajištěna i pro ně. Práce na záchraně lidstva byla dokončena. Už to nebyla otázka budoucnosti. Příslib věků se nakonec naplnil.
Zjevení 12 vypráví o válce, která se odehrála v nebi a o svržení Satana na zem. Obecně předpokládáme, že tyto verše odkazují na válku na počátku stvoření, kdy byl Satan svržen z nebe. Kontext pasáže nám však ukazuje na jiný časový rámec. Vidíme ženu oděnou sluncem (symbol církve), která se připravuje na narození dítěte.
“Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu.” (Zjevení Janovo 12:5).
Tímto dítětem je Kristus a tato událost představuje jeho vzestup do nebe po jeho vzkříšení. Ihned po této události byl Satan v této válce svržen z nebe.
Kristovo vítězství na kříži vedlo k tomu, že Satan ztratil své postavení v nebi jako zástupce lidí (které si přivlastnil od Adama). Všimněte si, jak to potvrzuje následující verš:
“A uslyšel jsem mocný hlas, jak v nebi říká: „Teď přišlo vítězství, moc a království našeho Boha a vláda jeho Mesiáše, neboť byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňoval před Bohem.” (Zjevení Janovo 12:10).
Toto je hlasité oznámení, že přišla spása. Toto byla spása, která byla zaslíbena před 4000 lety a byla naplněna, když Kristus porazil Satana.
V důsledku tohoto oznámení nebe odpovědělo s velkou radostí:
“Veselte se proto, nebesa i vy, kdo v nich přebýváte. Běda však těm, kdo bydlí na zemi a na moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikým hněvem, neboť ví, že má málo času.” (Zjevení Janovo 12:12).
Enoch, Mojžíš a Eliáš zpívali tuto píseň radosti, protože nyní přišla spása i pro ně. Nyní byl jejich pobyt v nebi zajištěn. Od této chvíle jsou věčnými obyvateli nebe, protože Kristus poskytl lidstvu spásu. Enoch na tento okamžik čekal 3000 let!
Skutečné riziko
Je důležité si zde položit smysluplnou otázku, abychom ilustrovali význam toho, co Kristus na kříži splnil. Bylo možné, aby Kristus zhřešil, když byl na zemi? Pečlivě o této otázce několik minut přemýšlejte. Odpověď je ano. Kristus podstoupil skutečné riziko tím, že se stal člověkem, aby mohl bojovat proti hříchu a Satanovi. Tento boj byl skutečný a díky Bohu, že Kristus je vítěz.
Na okamžik se zamyslete nad tím, co by se stalo Mojžíšovi, Enochovi a Eliášovi, kdyby Kristus nesplnil své poslání. Co by se v takovém případě stalo celému lidstvu? Pro nikoho by nebyla žádná naděje a to ani pro lidi, kteří už v nebi byli! Jejich postavení v nebi záviselo pouze na úspěchu Kristova poslání. Kdyby Kristus nesplnil poslání, nemohli by zůstat v nebi.
Kdy se Kristus ocitl mimo riziko neúspěchu? Když řekl, že je dokonáno. Pak se vše změnilo. Satan byl poražen, spasení bylo dokonáno. Enoch a jeho přátelé byli navždy v bezpečí a lidstvo bylo smířeno s Bohem. Všechny tyto věci závisely na úspěchu Kristova poslání. Není tedy divu, že když byl Ježíš na zemi, poslal Bůh Mojžíše a Eliáše, aby ho povzbudili a posílili. Bůh neposlal anděly ani žádné jiné stvoření. Jednalo se o dvě lidské bytosti, které strávily stovky let s Kristem diskutováním o podrobnostech plánu spasení. Nyní, když byl plán spasení realizován, přišli povzbudit Pána v poslední fázi tohoto plánu spasení. To mělo být pro Krista připomenutí, že dva muži ještě nemohou nazývat nebe svým trvalým domovem, dokud neporazí Satana.
Slib a realita
Příslib spasení a skutečnost spasení jsou dvě různé věci. Jedním z velmi praktických a zřejmých rozdílů je porážka Satana. Během období 4000 let nebyl Satan poražen. Teprve když Kristus přišel a zemřel, rozdrtil Satanovu hlavu a porazil ho. To je znázorněno v Lukáši 10:18-19:
“Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.” (Lukáš 10:18-19).
Tato slíbená autorita přichází jako výsledek Kristova vítězství. Kristus ve své prorocké vizi viděl svržení Satana jako výsledek svého vítězství a ve světle toho jeho následovníci obdrží takovou míru autority, kterou dříve nebylo možné získat. Žijeme v období pokročilé moci a autority. Nechovejme se, jako by Satan nebyl poražen. Přijměme vírou to, co nám bylo zpřístupněno. Přijměme vírou naše vítězství. Vždyť Satan byl již poražen.
Je to fér?
Někdo si může myslet, že to není spravedlivé, když po kříži máme větší moc a autoritu než ti, kteří žili před křížem. Měli bychom mít na paměti, že naše měřítko toho, co je spravedlivé a co ne, není přesným odrazem Božího postoje k této záležitosti. Bůh je skutečně spravedlivý a je spravedlivý mnohem víc, než si dokážeme představit. Můžeme to ilustrovat následujícím způsobem. Dnes se narodily dvě děti. Jedmo v domě v Africe a druhé v křesťanském domě. Má jedno z těchto dvou dětí výhodu oproti druhému, pokud jde o podmínky učení a vyrůstání? Rozhodně. Je kvůli tomu Bůh nějakým způsobem nespravedlivý? Vůbec ne. Je spasení dostupné pro obě děti? Ano.
Stejně tak, jen ve větší míře vidíme totéž i u lidí, kteří žili před a po kříži. Okolnosti pro získání spasení jsou různé před a po kříži, protože Satan ještě před křížem nebyl poražen ani rozdrcen, kdežto po kříži už je poražen. A to je velký rozdíl. Ale podmínky spasení před a po kříži zůstávají stejné:
- Před křížem – spasení bylo z milosti skrze víru v zaslíbení, které se mělo naplnit.
- Po kříži – spása je milost skrze víru v realitu, která přišla.
Všichni budou stát na skleněném moři. Bůh je skutečně spravedlivý a dobrý.
Kněžství Kristovo
Dalším praktickým aspektem, který ilustruje tento rozdíl mezi obdobími před a po kříži, je Kristovo kněžství. Prvním knězem zmíněným v Bibli je Melchisedech, král Salemu. Je to významné, protože je nám řečeno, že Kristus měl být knězem řádu Melchisedechova. Ve světle toho bychom si měli položit důležitou otázku: Byl Kristus již v nebi, před křížem, veleknězem? Nejčastější odpověďí na tuto otázku je ano. Ale ve skutečnosti důkazy ukazují, že odpověď zní ne.
Kristus nebyl v nebi veleknězem dřív, než přišel na zem a porazil Satana. Jinými slovy, 3000 let, co byl Enoch v nebi, neměl žádného velekněze! Nebeská svatyně nebyla použitelná pro vypořádání se s hříchem lidstva, protože v ní nebyl žádný velekněz. Bible to na mnoha místech objasňuje:
“Každý velekněz, který je brán z lidí, bývá ustanoven pro lidi v Božích věcech, aby přinášel dary a oběti za hříchy.” (Židům 5:1).
Kněz lidu měl být vzat z lidu. Kristus nemohl být veleknězem, dokud se nestal jedním z nás, tělem a krví. Nejen to, ale jako kněz by neměl co nabídnout. Nemůže fungovat jako kněz, když nemá co nabídnout.
“Každý velekněz bývá ustanovován k obětování darů a obětí; proto je nutné, aby i on měl něco, co by obětoval.” (Židům 8:3).
Kdy měl Kristus co nabídnout? Až když přišel jako člověk, aby dal svůj život jako výkupné za mnohé. To je to, co On nabízí. Než Ježíš přišel, bylo jen zaslíbení, že položí svůj život za lidstvo. Proto Bůh ustanovil celý systém starozákonních předobrazů a stínů, aby naznačil, co má v budoucnosti přijít. Celé pozemské kněžství bylo založeno, protože v nebi nebyl žádný velekněz. Z jakého jiného důvodu by Bůh dal lidem nižší kněžství Árona, když by již existoval nebeský kněz?
“Nyní však dosáhl význačnější služby, tak jako je i prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na lepších zaslíbeních.” (Židům 8:6).
Kristus získal tento vznešený velekněžský úřad, když se stal člověkem a porazil Satana. To je přesně to, co ho kvalifikuje být prostředníkem a knězem Nové smlouvy – lepší smlouvy. Teprve po vtělení se mohl stát soucitným veleknězem.
Během období Staré smlouvy lidé mohli věřit v slib, který měl být splněn. Toto je uvedeno v Židům 9:8:
“Tím Duch Svatý ukazuje, že ještě není zjevná cesta do svatyně, dokud stojí první stánek.” (Židům 9:8).
Cesta ke svatému místu ještě nebyla otevřená, proto Bůh dal pozemskou svatyni. Sloužil jako dočasný prostředek, dokud nepřišel ten pravý Kněz a neumožnil nám přístup do nebeské svatyně.
“Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo.” (Židům 10:19-20).
Kristus je nyní, poprvé za 4000 let, naším veleknězem. Stejně jako Áron nemohl působit jako kněz před svým pomazáním, tak ani Kristus nezahájil svou velekněžskou službu dřív, než byl pomazán. O tom je Nová smlouva, Kristus jako náš velekněz dal za nás svůj život. Nová smlouva není něco, co přijde v budoucnosti – je tady a teď. Je to samotný život Syna Božího s jeho vítězstvím nad hříchem a Satanem. To je Jeho služba jako našeho velekněze v nebi.
Tyto dvě položky, porážka Satana a Kristovo kněžství, nám na praktické úrovni ilustrují obrovský rozdíl mezi Starou a Novou smlouvou. Kristův příchod potvrdil a naplnil věci, které byly předtím pouze zaslíbeny. Proto Pavel říká, že Bůh pro nás připravil lepší věci. Sláva a vliv kříže je nesmírná.
Prostředník
Skutečnost, že Kristus nebyl veleknězem v období Staré smlouvy, neznamená, že nebyl prostředníkem. Kristus byl vždy prostředníkem mezi Bohem a celým stvořením. Jedním z aspektů Krista je, že je Slovem Božím – Boží myšlenkou. Ale Kristus nikdy předtím nemohl být prostředníkem jako člověk, dokud se jím nestal. Až tehdy, když se Kristus stal člověkem usedl po Boží pravici a přijal pomazání, mohl se poprvé stát přímluvcem a veleknězem pro člověka. Jednoho dne, kdy skončí doba milosti, přestane Kristus se svou velekněžskou přímluvou za hříšníka. Pak budeme žít v Boží přítomnosti, bez prostředníka. Proto nyní musíme přijmout to, co nám náš velekněz nabízí – jeho vítězný a oslavený život.
Závěr
Jeden z mých oblíbených veršů na toto téma to velmi dobře shrnuje:
“Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží; on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost.” (2. Timoteovi 1:8-10).
Spása je dnes tady. Už je dokonáno, hotovo. Toto zaslíbení, které bylo po staletí v Kristu skryté, bylo zjeveno, když Kristus přišel a naplnil ho. V důsledku toho byla smrt poražena a vyšel najevo život a nesmrtelnost a to nejen pro nás, ale i pro Enocha, Mojžíše a Eliáše.
Pochopme a přijměme, co Kristus udělal pro lidstvo prostřednictvím svého vtělení. Tím, že porazil Satana a stal se naším veleknězem, tak žijeme v nejprivilegovanější době. V době, ve které chtělo žít mnoho našich biblických hrdinů! Nemůžeme ocenit, co pro nás Kristus udělal, pokud nepochopíme jasný rozdíl mezi dobou před a po kříži. Kristův kříž vše změnil. Dokážeme skutečně pochopit, že Kristova služba ve svatyni je skutečně základem naší víry a představuje pro nás vše?
