David Clayton
Jaký je význam Desatera přikázání? Byl zrušen, když nás přivedl ke Kristu? Víme, že „služba“ nebo systém vlády založený na Desateru byl zrušen.
“Neboť jestliže skrze slávu přišlo už to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává. Když tedy máme takovou naději, počínáme si zcela otevřeně. Ne jako Mojžíš, který si dával na tvář závoj, aby synové Izraele nehleděli na konec toho, co pomíjí.” (2. Korintským 3: 11-13).
Znamená to snad, že bylo zrušeno samotné Desatero? Rozhodně ne!
„Rušíme tedy vírou Zákon? Naprosto ne! Naopak, Zákon potvrzujeme.” (Římanům 3: 31).
Když Bůh Izraeli dával přikázání, měl na mysli dva cíle.
- Nejprve si měli uvědomit svůj skutečný stav, aby mohli vidět, jak hluboce je hřích součástí jejich přirozenosti, aby hledali lék.
“I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.” (Římanům 7: 10).
“Do toho vstoupil Zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost.” (Římanům 5: 20).
“Zákon se stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.” (Galatským 3: 24).
- Za druhé, chtěl omezit jejich přirozené hříšné chování, a tak jim zabránit, aby se zcela zvrhli ve svém způsobu života.
“K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly rukou prostředníka.” (Galatským 3: 19).
Dal jim Bůh umělý nebo falešný standard spravedlnosti, aby je usvědčil z hříchu a ukázal jim, jak by si přál, aby žili? Řekl Bůh „toto je cesta spravedlnosti“, i když to, co jim dal, nebyl pravdivý popis spravedlnosti? Samozřejmě že ne!
Desatero, které bylo napsáno na kameni, nevyjadřovalo hlubší smysl Božího zákona. Ježíš nám ukázal, že význam přikázání je mnohem hlubší, než je vyjádřen slovy.
“Neboť vám pravím: Nebude–li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezavraždíš. Kdo by zavraždil, propadne soudu. Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se bez příčiny hněvá na svého bratra. Kdo by svému bratru řekl: „Tupče!“ propadne veleradě. Kdo by mu řekl: „Blázne!“ propadne ohnivé Gehenně. Jestliže tedy přinášíš svůj dar na oltář a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, zanech tam před oltářem svůj dar a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem, a pak přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě snad odpůrce nevydal soudci a soudce strážci, a byl bys uvržen do vězení. Amen, pravím tobě: Jistě odtamtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš poslední haléř.“ „Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezcizoložíš. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” (Matouš 5: 20-28).
Desatero přikázání bylo omezené ve svém vyjádření pravdy, ale to neznamená, že nebyla pravdivá. Všimněte si Pavlových slov:
“Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením.” (1. Timoteovi 1: 9-10).
Pavel neučí, že zákon byl zrušen. Jsou lidé, kteří zákon stále potřebují. Jsou neposlušní, bezbožní… Stále potřebují, aby je řídil zákon, aby zabránili otevřenému projevu strašného hříchu a uvědomili si svůj skutečný stav. Ještě nepřišli ke Kristu, takže stále potřebují strážce.
Ale zákon není vytvořen pro „spravedlivého“. Proč ne? Protože tím, že spravedlivý člověk přijímá Kristovu spravedlnost, je od přírody v souladu se zákonem. Získal spravedlnost, která je cílem zákona, a získal ji bez zákona.
“Nyní je však mimo Zákon zjevena Boží spravedlnost, kterou Zákon i Proroci dosvědčují –” (Římanům 3: 21).
Zákon vykonal své dílo, když ho přivedl ke Kristu, ale nyní již není ve společenství se zákonem, ale ve společenství s Kristem. Přesto vše, co zákon vyžaduje, je zastoupeno v Kristu, protože On je živý zákon a člověk, který skutečně získal Kristovu spravedlnost, bude žít v dokonalém souladu se zákonem.
“Aby spravedlivý požadavek Zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.” (Římanům 8: 4).
“Rušíme tedy vírou Zákon? V žádném případě! Naopak, Zákon potvrzujeme.” (Římanům 3: 31).
“Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít, jako žil on.” (1. Jan 2: 6).
Bůh neříká hříšníkovi: „Tady je deset přikázání a ta ti ukazují, jak se máš chovat.“ Bůh věděl, že hříšník ani není schopen tento zákon dodržet. Tento zákon měl ukázat hříšníkovi, jak na tom je a měl ho přivést ke Kristu. A pak, když hříšník přijde ke Kristu, Bůh mu neřekne: „Nyní se od tebe nevyžaduje, abys žil podle zákona.“
Myslíte si, že by bylo v pořádku, aby Bůh takto jednal? Že by hříšnému člověku dal určitý standard chování (deset přikázání) a tak mu ukázal, že pokud neuposlechne je vinen a jakmile by se člověk stal křesťanem, tak to, co bylo pro něj jako hříšníka špatné (porušení Desatera) by již pro tohoto křesťana bylo správné (porušovat Desatero)? To by bylo šílené ne? Jestliže Bůh řekl, že něco bylo špatné, když jsem byl hříšník, pak je to stále špatné, i když jsem křesťan který přijal Krista. Rozdíl je ale v tom, že jako hříšník jsem se snažil dodržovat pravidla, ale moje povaha se tomu bránila a nyní, když jsem v Kristu tak Jeho přirozenost je mou přirozeností a můj celý život je vyjádřením Krista. Nepotřebuji pravidla, která by po mě vyžadovala, abych žil spravedlivě, protože v Něm, je to můj normální způsob života.
