Imad Awde
Pro správné pochopení toho, kdo je Bůh, je třeba nejprve prostudovat Bibli, nikoli tradici nebo lidské filozofické myšlenky. Monoteistické učení (jeden Bůh) je rozšířená víra nejen v křesťanství, ale také v jiných náboženstvích, jako je islám a judaismus.
Ale NE všichni monoteisté uctívají stejného Boha.
Islám učí, že existuje pouze jedno božstvo nebo jeden Bůh. Je Stvořitelem nebes a země. Slovo „Alláh“, které v Koránu označuje Boha, je jednoduše arabským překladem slova „Bůh“. Arabská Bible používá stejné slovo, když odkazuje na Boha v Janovi 3:16. Zde je však to, co Korán říká o Alláhovi: „Je Bohem (který je), jediným. Bůh, věčné útočiště. Není ani zrozen, ani stvořen, ani mu nikdo není roven.“ Súra 112
Toto je jeden z mnoha veršů v Koránu, který jasně říká, že Bůh je jeden a tento jediný Bůh nemá Syna a proto to nemůže být stejný Bůh, který je uveden v Bibli, protože Biblický Bůh má Syna (Jan 3: 16; 1. Jan 4: 9).
Dnešní judaismus učí, že existuje jeden Bůh, ale nevěří, že tento jeden Bůh se skládá ze tří osob, ani nevěří, že tento jeden Bůh má Syna, nevěří ani v to, že Ježíš byl Mesiáš. Oni věří, že Bůh je individuální bytost, která jednoho dne pošle Mesiáše. Nejdůležitější text pro Židy se nazývá Šema: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (5. Mojžíšova 6: 4).
Ani v křesťanství nejsou monoteistické víry všude stejné:
- Někteří věří v Trojici, která učí, že Jeden Bůh se skládá ze tří osob, Boha Otce, Boha Syna, Boha Ducha svatého.
- Někteří věří v „jednoho Boha“ mají víru, která učí, že biblický Bůh je jeden a projevuje se jako Otec ve Staré smlouvě, jako Ježíš v Nové smlouvě a od Letnic se projevuje jako Duch svatý. Jinými slovy, Ježíš je Otec, Ježíš je Syn a Ježíš je Duch svatý. Jeden Bůh / bytost se třemi projevy.
- Jiní, stejně jako já, věří v jednoho Boha, Otce který má Syna, Ježíše Krista a jejich Ducha, Ducha Božího. Dvě božské bytosti (Bůh Otec a Jeho Syn Ježíš Kristus) a přesto je jen jeden jediný Bůh, Bůh Otec, který je nade vším a skrze něhož je vše a ve kterém jsou všechny věci (1. Korintským 8: 6; Efezským 4: 4-6).
Bible jasně učí, že existuje jeden Bůh. Stará i Nová smlouva jasně svědčí o tom, že „Bůh je jeden“ (Galatským 3: 20).
Zde je několik veršů, které byste měli zvážit:
„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (5. Mojžíšova 6: 4).
„Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modla ve světě není nic a že není žádný jiný Bůh, jen Jeden.“ (1. Korintským 8: 4).
„Jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.“ (Efezským 4: 6).
„Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.“ (1 Timoteovi 2: 5).
„Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se.“ (Jakub 2: 19).
Této pravdě učil a věřil Ježíš, učedníci a všichni Židé v Ježíšově době. Zákoník se jednou zeptal Ježíše:
„Které přikázání je největší ze všech?“ (Marek 12: 28).
Ježíšova odpověď začala slovy :
„Největší je: Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest.“ (Marek 12: 29).
Pro Žida to byl nejdůležitější verš. Každý Žid to věděl ve svém srdci. Všimněte si, jak zákoník Ježíšovi odpověděl:
„I řekl mu ten učitel Zákona: „Dobře, Učiteli, pravdivě jsi řekl, že je jediný a není jiného mimo něho a milovat ho z celého srdce, z celého porozumění, z celé síly a milovat bližního jako sebe je větší než všechny celopaly a oběti.“ (Marek 12: 32-33).
To bylo vyznání monoteistické víry. „Je jeden Bůh a kromě něj není nikdo jiný.“
Pamatujte, že zákoník nebyl křesťanským trinitářem z 21. století. Byl to Žid z 1. století. Ježíš, který s ním mluvil, to věděl. Ježíš byl také Žid z 1. století. Než si přečteme Ježíšovu odpověď zákoníku, musíme pochopit, čemu zákoník věřil a co myslel tím, co řekl. Čemu věřili Židé v 1. století o Bohu? Všimněte si následujícího: „Ježíš odpověděl:
„Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: Je to náš Bůh.“ (Jan 8: 54).
Dávejte pozor, abyste neztratili význam tohoto textu. Ježíš řekl Židům: „Váš Bůh je můj Otec a tento Bůh mě oslavuje.“ To byla víra Židů 1. století. Ježíš věděl, čemu věří. Dalším příkladem je rozhovor mezi Ježíšem a ženou u studny. Žena se zeptala Ježíše:
„Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ (Jan 4: 20).
V té době měli Židé a Samaritáni různá chápání toho, kdy, kde a koho uctívat a proto se žena u studny takto ptala. Všimněte si, jak jí Ježíš odpověděl:
„Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.“ (Jan 4: 22–23).
Ježíš řekl Samaritánce dvě věci. Nejprve jí řekl, že Židé mají pravdu o Bohu. Zadruhé jí řekl, koho má uctívat nebo kdo je Bůh Židů. Řekl: „Praví ctitelé se budou klanět Otci.“
Písmo jasně říká, komu se Židé klaněli v 1. století a koho uctívali. Uctívali Boha Otce.
Vraťme se zpět, když zákoník řekl Ježíši:
„Mistře, to jsi opravdu řekl dobře. Ano, Bůh je jediný a není žádný kromě něj.“ (Marek 12: 32).
Koho měl na mysli? Na koho zákoník poukazoval? Z Písma je zřejmé, že zákoník poukazoval na Boha Otce a nikoli na jednotu tří osob. Pro Ježíše to mohla být dokonalá příležitost vysvětlit tomuto zákoníku a nám, čtenářům, že biblický Bůh je ve skutečnosti jednotou tří osob. Ale uvidíme, že Ježíš to takto neřekl a místo toho aby zákoníka opravil a začal mu vše vysvětlovat jak to ve skutečnosti je, tak mu odpověděl…
Marek to zaznamenal takto:
„Když Ježíš uviděl, že odpověděl uváženě, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se ho již neodvažoval zeptat.“ (Marek 12: 34).
Na základě odpovědi zákoníka Ježíš řekl :„Nejsi daleko od království Božího.“ To nevypadá jako pokus o změnu zákoníkova chápání toho, kdo je Bůh. Ježíš potvrdil zákoníku víru a povzbudil ho, aby se této víry i nadále držel.
Kromě toho si všimněte, jak Marek pečlivě zaznamenal všechny otázky a odpovědi. Marek věřil nejen v to, že zákoník odpověděl správně, ale také v to, že Ježíš považoval zákoníkovu odpověď za správnou.
Nenechte si ujít pointu, kterou Marek, jako spisovatel Markova evangelia, zaznamenal. Nepochybně zaznamenal věci tak, jak jim rozuměl nebo jak je slyšel. Ježíš neřekl: „Vzhledem k tomu, že zákoník diskrétně odpověděl, dovolte mi, abych vám řekl, co si myslím.“ Marek věřil, že Ježíšova odpověď zákoníka potěšila, nebo alespoň věřil, že Ježíš si myslel, že zákoníkova odpověď byla správná.
Tato pasáž nás vede k pochopení, že biblický Bůh podle Marka, zákoníka a Ježíše, není nikdo jiný než Bůh Otec. Je tento závěr správný? Nebo je založen pouze na nesprávném výkladu? Myslím, že ne. Zde je několik dalších veršů, které byste měli zvážit:
„My máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.“ (1. Korintským 8: 6).
„Jím dobrořečíme Pánu a Otci, jím také zlořečíme lidem stvořeným k Boží podobě.“ (Jakub 3: 9).
„Tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.“ (Římanům 15: 6).
„Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.“ (Efezským 4: 6).
„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení!“ (2 Korintským 1: 3).
Dovolte mi zdůraznit pouze jeden verš z výše uvedených textů: 1. Korintským 8: 6 je pro mě jedním z nejjasnějších veršů na toto téma v Písmu. Pavel řekl, že Bůh je jen jeden (1. Korintským 8: 4).
A pak ukazuje čtenáři verš 6, kdo je tento Bůh. Řekl, že to je Otec. Potom dodal: „od něhož je všechno“ . Otec je zdrojem všeho. Je to biblický Bůh. Viz: 2. Korintským 5: 18; Římanům 11: 36; Efezanům 3: 14,15.
A potom dodal: „a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.“ Když objasnil, kdo je pravý Bůh, řekl a máme jednoho Pána a to je Ježíš. Pak dodává : „od něhož je všechno“. Otec je zdrojem všeho, zatímco Ježíš je tvůrce všeho. Pokud to není jasné, všimněte si, co Pavel řekl jinde:
„Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil i věky.“ (Židům 1: 1–2).
„A objasnil všem, jaká je správa toho tajemství od věků ukrytého v Bohu, jenž všechno stvořil.“ (Efezským 3: 9).
Bůh Otec stvořil vše prostřednictvím svého Syna Ježíše. Otec je zdrojem všech věcí a Ježíš je tvůrcem všech věcí. Když tedy Bible říká, že existuje jeden Bůh, odkazuje na zdroj všeho. Podle Písma existuje jen jeden zdroj ze všech a to je Otec. Neexistují žádné tři zdroje všeho. To je důležité pochopit, protože Bible také ukazuje na Ježíše jako na Boha. Ježíš má také Božství jako Jeho Otec, protože z Boha vyšel (nebyl stvořen, ale zrozen) a proto je hoden našeho uctívání. Pokud neporozumíme základním zásadám stanoveným v Bibli, že je jen jeden zdroj všech a to je ve skutečnosti Jeden Bůh Bible, jsme zmatení. Sám Ježíš řekl, že Otec je zdrojem jeho života:
„Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě.“ (Jan 5: 26).
Bible má jasnou představu o Boží jednotě. Bible učí monoteismus, ale ne jakýkoli druh monoteismu. Dává jasně najevo, kdo je jediným pravím Bohem Bible a jedinou bytostí, kterou můžeme nazvat „Bůh Otec“.
Kdo je tedy „Bůh“ zmíněný v trojandělském poselství zaznamenaných ve Zjevení 14: 7?
„Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu slávu, neboť přišla hodina jeho soudu; pokloňte se tomu, který učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“ (Zjevení 14: 7).
Není to nikdo jiný než Jeden Bůh Bible, Bůh Otec. Chcete-li potvrdit naše zjištění, nezapomeňte na následující. Jan, autor knihy Zjevení, se poté, co byl jeho a Petruv život ohrožen kněžími a správci byl spolu s Petrem osvobozen. A když se vrátili ke svým bratřím v jednomyslnosti se připojili k modlitbám a díkuvzdání Bohu. Všimněte si jejich modlitby:
„Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ty jsi skrze Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu. V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal.“ (Skutky 4: 24–27).
Z této modlitby ve Skutcích 4 je patrné, že věřili v „Boha“, který „ stvořil nebe, zemi a moře“ a kterým nebyl nikdo jiný než Bůh Otec. Ježíš je „Svatý Syn Boží“
