Howard Williams
Kdyby bylo možné, aby měl Ježíš perfektní manželku, kterou měl Adam na začátku, mohl by zahájit novou rasu bytostí se spravedlivými a svatými dětmi. Ale to by nám (Adamově padlé rase) v žádném případě nepomohlo. Ježíšovým cílem bylo vykoupit lidstvo tím, že jim poskytne způsob, jak mohou uniknout ze své vlastní ubohé reality a zachránit je tak před věčnou smrtí. Po svém vítězství nad hříchem, smrtí a hrobem se Ježíš stal původcem a otcem zcela nové rasy bytostí, která dříve neexistovala.
Otcův život
Stejně jako v každé rodině je život otce v jeho semeni a proto, aby někdo mohl patřit do Ježíšovy nové rodiny, musí nejprve získat jeho život (Řím 8: 9). Podle knihy Židů, se Ježíš stal otcem dětí, které mu Bůh dal (Žid 2:13). V 1. Korintským 15: 45–47 je Ježíš nazýván posledním Adamem, který je také „Pánem nebe“. Stejně jako pozemský otec dává svým dětem dědictví svého života, tak stejně i Ježíš dává svým dětem dědictví svého božského života.
Vzhledem k tomu, že Ježíš byl první z této nové rasy bytostí, je pochopitelné, že všichni, kdo patří do jeho rodiny, mají stejnou kvalitu života jakou měl Ježíš, když byl zde na této zemi, a také stejnou kvalitu, jakou má nyní, když sedí po pravici svého Otce v nebi.
Měl Ježíš během své pozemské existence něco, co dnes jeho děti nemohou vlastnit?
Existují další požehnání a výsady, které je třeba získat, bez ohledu na jeho vítězství?
Dědictví
Jelikož rozsudek prvního Adama byl přenesen skrze jeho život na jeho děti, tak zase skrze vítězství posledního Adama bude jeho život přenesen na jeho děti. Stejně jako Adamova rasa zdědila život po Adamovi, tak Ježíšova rasa zdědila svůj život od Ježíše. Je to přirozený jev otce a dítěte. To je přesně to, co Bible učí. ,,Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi“ (Řím 8:16-17). Toto je jedna z nejúžasnějších pasáží v Bibli. Jsme spoludědici s Kristem! Většina lidí ví, co znamená mít v bance společný účet s někým jiným. To znamená, že obě osoby mají stejné právo na peníze v bance. Stejně tak každý člověk, který je Božím dítětem, zdědí Boží výhody a výsady stejně jako Ježíš Kristus. To je úžasné!
Přemýšlejte chvíli o Ježíši a pokuste se pochopit, co zdědil po Bohu. Všechno, co si dokážete představit. Ježíš zdědil úplně vše a pokud jste znovuzrozený křesťan, který přijal život Božího Syna, pak vše, co patří Jemu stejně patří i vám!
Zvažte tento verš:
„Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebesích!“ (Efez 1: 3).
Rozumíte tomu, co tento verš říká?
Všichni křesťané již mají VŠECHNA duchovní požehnání v Ježíši! Většina lidí ukolébaných do duchovní letargie a ospalosti, jen těžko ze slov tohoto verše vidí pravdu. Bez ohledu na to, co jsme právě četli, je to ve skutečnosti tak, že každý otec dává svému potomku dědictví. Adamovo dědictví je tělesný duch, který je oddělen od Boha a vede k smrti. Ježíšovým dědictvím je však Jeho Božský Duch, který se sjednocuje s naším duchem a přivádí nás k jednotě s Bohem a vede nás k vítěznému, nepřemoženému životu.
Kdo je tedy tvůj otec – Adam nebo Ježíš?
Odpověď na tuto otázku je založena na ovoci vašeho života. Žijete pro uspokojení sebe, nebo žijete pro ostatní? Nacházíte uspokojení ve povznášení druhých nebo dáváte přednost tomu, aby vás ostatní vyvyšovali? Odpovědí na tyto otázky jsme schopni vidět a rozlišit, čí život vlastníme; jestli se jedná o život odloučení se od Boha, který nás přitahuje k sobě (k našemu já), nebo se jedná o život naplněný Bohem, který vyzařuje k ostatním.
Snažíte se každý den žít dobře? A co když se snažit přestanete, jak potom žijete? Jaký bude výsledek vašeho přirozeného života bez námahy? A právě to je dobrým ukazatelem vaší skutečné identity. Podívejme se na zaznamenaná fakta.
Přirozené chování
Na začátku měl Bůh úžasný vztah s Adamem a Evou a oni měli úžasný vztah s Ním. Trávili spolu čas, kdykoliv je Bůh navštívil v zahradě. Jednoho dne se však něco změnilo,ale nebyl to Bůh, kdo se změnil. Bůh se jako vždy do té doby setkával se svými dětmi, ale tentokrát byla reakce Adama a Evy neobvyklá a odlišná. Tentokrát utekli a skryli se před svým Otcem. Proč? Stalo se jim něco, co změnilo jejich chování. Toto nové chování bylo pro ně „přirozené“, ale bylo to v přímém kontrastu s tím, jak dříve „přirozeně“ reagovali na Boha. Všechno bylo jiné a důvodem této změny bylo, že se v nich něco změnilo. Nesnažili se chovat jinak, ale chovali se – přirozeně.
Podívejme se na Ježíše. Při čtení Bible jasně vidíme obrázek, který ho reprezentuje, že vždy pomáhá druhým. Vždy se staral o nemocné a slabé a změnil jejich život k lepšímu. To byl jeho přirozený přístup, aniž by se musel snažit být tím, kým ve skutečnosti je. Slovo, které ho nejlépe vystihuje, je „soucit“.
Slovo doslovně znamená „starost o utrpení nebo neštěstí druhých“. Ježíš byl takový přirozeně, nemusel se snažit být takový, byl to Jeho způsob života.
Víra v Ježíše
„Všichni jste se vírou v Krista Ježíše stali Božími dětmi“ (Gal 3:26).
Abychom mohli přijmout naši novou identitu, tak musíme věřit v naše nové narození. Víra je ruka, kterou přijímáme od Boha novou přirozenost, kterou nám nabízí. Jakmile poznáme, kdo jsme v Kristu a skutečně v něj uvěříme, budeme moci žít v realitě toho, kdo jsme. To je přirozený život těch, kteří se znovu narodili. Pravé Boží dítě kráčí vírou, nikoli „tím, co vidí“ (2. Kor 5: 7).
„Všichni, kdo jste pokřtěni do Krista, jste se do Krista oblékli“ (Gal 3:27).
Je důležité, abychom pochopili důraz v tomto verši. Nemluví s těmi, kteří jsou pokřtěni do církve, ale s těmi, kteří jsou pokřtěni do Krista. Mnoho lidí si mýslí, že když se pokřtí do církve, tak se zároveň pokřtili do Krista, ale tomu vždy tak nemusí být. Členství do církve často vyžaduje křest, jako podmínku, abychom mohli získat členství v nějaké církevní organizaci. Ale být pokřtěn do Krista, znamená úplně něco jiného. Znamená to, že jste přijali Kristův život a že jste oblečeni do Krista.
Oblékání do Krista naznačuje, že jste jím zcela přikrytí, stejně jako oblečení pokrývá celé tělo. Proto jako křesťané máme Krista v sobě. To je právě krása toho, co nám Ježíš dává, jako náš nový otec. Dědíme Jeho charakter, protože dědíme Jeho život. Jsme s ním sjednoceni tak, že náš duch, který byl kdysi tělesný, se připojil ke Kristovu božskému duchu (1 Kor 6:17).
