–
Víme, že čas se krátí a proroctví se naplňují. Věřím, že kapky pozdního deště už padají. Není to žádná nadpřirozená událost, ale jsou to pravdy (Boží naučení), které Bůh posílá svému lidu, aby se připravil a obstál v posledním čase světových dějin a nebyl oklamán.
“Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině.” (5. Mojžíšova 32: 2).
Měli bychom se všichni vážně zamyslet nad prvním andělským poselstvím, které v závěru říká – „Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se Tomu, který stvořil nebe, zemi, moře i prameny vod!“ (Zjevení 14: 7).
V celé Bibli vidíme, že Bůh Otec skrze svého Syna stvořil vše, co je.
“Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.” (Židům 1: 1-2).
“Pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán – Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.” (1. Korintským 8: 6).
“Abych všem vysvětlil jeho plán, to tajemství od věků skryté v Bohu, Stvořiteli všeho.” (Efezským 3: 9).
“Kdo vystoupil na nebesa a sestoupil? Kdo sebral vítr do svých hrstí? Kdo svázal vodu do pláště? Kdo ustanovil všechny končiny země? Jaké je jeho jméno a jaké je jméno jeho syna, jestlipak víš?” (Přísloví 30: 4).
Bible nám zjevuje, že Bůh Otec je jediný absolutní Bůh, který má jednorozeného Syna – Jan 3: 16, kterého dal, protože nás miluje. Ježíš byl od věčnosti Synem Božím, a proto byl roven Bohu, měl stejnou podstatu, protože z Něj vyšel (byl zrozen), a proto je božská bytost.
E.G.W. k tomu píše (PP: 1 kap. Ang. str. 34): Pán vesmíru nebyl sám ve svém díle milosrdenství. Měl společníka, spolupracovníka, který mohl pochopit Jeho úmysly a mohl s Ním sdílet radost z obšťastňování stvořených bytostí. „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha“ (Jan 1: 1-2). Kristus – Slovo, jednorozený Syn Boží, tvořil jednotu s věčným Otcem, jednotu v přirozenosti, v povaze, v úmyslu, byl JEDINOU bytostí, která mohla proniknout do všech plánů a úmyslů Božích. „A nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“ (Izaiáš 9: 6).
„Jeho východové jsou od starodávna, ode dnů věčných“ (Micheáš 5: 2).
A Syn Boží sám o sobě hlásal: „Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem. Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět. Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny. Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila, ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach. Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil, oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly. Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval, po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.” (Přísloví 8: 22-30).
Skrze svého Syna stvořil Otec všechny nebešťany. Skrze Něho stvořeny jsou všechny věci…
“Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše” (Koloským 1: 16).
Jak Bible tak E.G.W. píše, že Bůh Otec skrze svého Syna stvořil naší Zem a vše co je na ní. A nejen naší Zem, ale všechny věci ať viditelné nebo neviditelné, vše bylo stvořeno skrze Něj a pro Krista. Proto jsou pouze dvě osoby v celém vesmíru hodny našeho uctívání a tyto osoby jsou Bůh Otec a jeho Syn. Žádné další osobě ve vesmíru se nemáme klanět a ani ji uctívat.
“Padl jsem tedy k jeho nohám, abych se mu klaněl, ale on mi řekl: „Pozor, nedělej to! Jsem jen Boží služebník, tak jako ty a tvoji bratři, kteří mají Ježíšovo svědectví. Klaněj se Bohu!“ Vždyť Ježíšovo svědectví je duchem proroctví.” (Zjevení 19: 10).
„Dokud všichni tvorové uznávali věrnost lásky, vládla v Božím vesmíru dokonalá svornost. Nebeští zástupové s radostí plnili úmysly svého Stvořitele. Byli šťastni, že jsou odleskem jeho slávy a s nadšením ho chválily. Láska k Bohu byla tím největším, láska s druhým pak byla upřímná a nesobecká. Žádný nesoulad nenarušil nebeskou harmoii. Tento šťastný stav byl však zasažen změnou. Vyskytl se jedinec, který zneužil svobody, již Bůh poskytl svým tvorům. Hřích povstal z toho, koho Bůh po Kristu nejvíce poctil a kdo stál v moci a slávě nejvýše mezi nebešťany Lucifer „syn jitra“, byl první mezi cherubíny, svatý a neposkvrněný.
Říkával si v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“ (Izaiáš 14: 13-14).
A protože bažil po slávě, kterou věčný Otec obdařil svého Syna, chtěl tento kníže andělů získat moc, která byla výsadou jedině Kristovou.“ (PP 35).
A tak byl dokonalý soulad v nebi nyní narušen. Bylo to proto, že Lucifer začal žarlit na Krista a chtěl usednout na Boží trůn.
„Tehdy Král vesmíru povolal k sobě nebešťany, aby v jejich přítomnosti ukázal skutečné postavení svého Syna a svůj vztah ke všem stvořeným bytostem. Syn Boží sdílel Otcův trůn a sláva věčného Boha je obklopovala. Kolem trůnu se shromáždili svatí andělé. A Král před shromážděnými nebešťany prohlásil, že jedině Kristus, jednorozený Boží, může plně pochopit jeho úmysly a že jemu přísluší provádět Boží vůli. Syn Boží prováděl Otcovu vůli při tvoření všech nebešťanů a jemu právě tak jako Bohu, náleží jejich úcta a oddanost. Kristus je stále nadán božskou moci při tvoření světa a jeho obyvatel. Avšak při tom neusiluje o získání moci nebo o vlastní povznesení proti úmyslům Božím, nýbrž velebí slávu Otce a provádí jeho milosrdné a laskavé úmysly.“ (E.G.W. Patriarchové a proroci 1.kap. ang. str. 35-36).
Satan nepřestal usilovat o toto postavení a stále chce usednout na Boží trůn. Vidíme, že se mu to dnes daří, protože celé křesťanství svedl, aby místo uctívání dvou osob Otce a Syna jak to bylo na počátku, začali uctívat trojjediného boha (tajemství) ve kterém jsou uctívány 3 osoby: Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý namísto dvou osob: Boha Otce a jeho jednorozeného Syna.
“A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.” (Jan 17: 3).
“Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu…. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno.” (Zjevení Janovo 22: 1-4).
“A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno (Beránka) a jméno jeho Otce.” (Zjevení Janovo 14: 1).
