Igor Markovič
Většina křesťanského světa slaví narození Ježíše Krista 24./25. prosinec. Podíváme se, co na tuto otázku narození Krista Bible říká a nebo o ní Bible mlčí?
Často jsem si před koncem roku kladl otázku: proč se narození Krista slaví dvakrát ročně v různých datech?
Narození Páně se slaví na západě 24./25. prosince a na východě 6./7. ledna.
Toto rozdělení bylo způsobeno změnou kalendáře, kdy juliánský kalendář odmítla západní církev jako nepřesný a zavedla gregoriánský kalendář, zatímco na východě ponechali náboženské svátky podle juliánského kalendáře, Nový rok přijali téměř všechny země podle gregoriánského kalendáře.
Některé východní země jako Rumunsko, Bulharsko a Česká republika přijaly gregoriánský kalendář, včetně Vánoc, které se slaví 24./25. prosince.
Budeme studovat tuto otázku z biblické perspektivy a nakonec uvidíme, jaký bude výsledek. Začneme verši z první kapitoly Lukášova evangelia.
“Za dnů judského krále Heroda žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta….
Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu…Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila…” (Lukáš 1: 5, 8, 23-24).
V těchto verších je uvedeno, že Zachariáš měl službu v řádu Abiáše.
24 knížecích řádů v chrámu
Král David rozdělil syny Áronovy do 24 skupin, tzv 24 kněžských řádů, kteří měli sloužit pred Bohem ve svatyni po celý rok bez přerušení.
“Áronovi synové byli uspořádáni do oddílů. Synové Áronovi: Nádab, Abihu, Eleazar a Itamar. Nádab a Abihu ale zemřeli bezdětní dříve než jejich otec; kněžství proto vykonávali Eleazar a Itamar. Spolu se Sádokem ze synů Eleazarových a Achimelechem ze synů Itamarových je David rozdělil do oddílů, aby konali službu podle určeného pořadí. Ukázalo se, že synové Eleazarovi mají více předních mužů než synové Itamarovi, a tak podle počtu jejich otcovských rodů rozdělili syny Eleazarovy do šestnácti oddílů a syny Itamarovy do osmi.” (1. Paralipomenon 24: 1-4).
Po ustanovení kněžského řádu, který bude vykonávat službu ve svatyni, se losovalo, aby se určilo pořadí bohoslužeb v chrámu. To vše si ukážeme v tabulce níže v textu 1. Paralipomenon 24: 7-18 .
Výsledky losování:
1. Jojarib 2. Jedajáš 3. Charim
4. Seorim 5. Malkiáš 6. Mijamin
7. Hakoc 8. Abiáš 9. Ješua
10. Šechaniáš 11. Eliašib 12. Jakim
13. Chupa 14. Ješebeab 15. Bilga
16. Imer 17. Chezir 18. Hapicec
19. Petachiáš 20. Jechezkel 21. Jachin
22. Gamul 23. Delajáš 24. Maaziáš
“To je pořadí, v němž měli vstupovat do Hospodinova domu, aby v něm konali službu podle nařízení svého otce Árona, jak mu je vydal Hospodin, Bůh Izraele.” (1. Paralipomenon 24: 19).
Každý z 24 kněžských řádů zahájil v chrámu svou službu o týdenním sabatu a poté skončil po sedmi dnech. Tato výměna se konala každého sedmého dne v den týdenního „sabatu“. Služba trvala sedm dní pro každý „řád“.
“Levité i všichni Judští to provedli přesně, jak jim kněz Jojada určil. Každý vzal své muže, jak ty, kteří v sobotu nastupovali, tak ty, kteří právě odcházeli. Kněz Jojada totiž nechtěl o žádný z jejich oddílů přijít.” (2. Paralipomenon 23: 8).
“Jejich bratři přicházeli ze svých osad a v pravidelných týdenních směnách se k nim připojovali.” (1. Paralipomenon 9: 25).
Také bylo Boží vůlí, aby všichni lidé chodili třikrát ročně o třech velkých svátcích do Jeruzaléma, kde se měli ukázat před Hospodinem.
“Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které si on vyvolil: při Slavnosti nekvašených chlebů, při Slavnosti týdnů a při Slavnosti stánků. Nikdo ať se před Hospodinem neukáže s prázdnou.” (Deuteronomium 16: 16).
Z Písma víme, že počátek výpočtu jednoho biblického roku byl na jaře, v měsíci nisan, takže první skupina kněží z řádu Jojarib vyrazila, aby sloužila ve svatyni v prvním týdnu. Odpovědnost za druhý týden ležela na řádu Jedajáš, který přišel po řádů Jojaribova.
Třetí týden začal svátkem Pesach a hned po něm přišel svátek nekvašených chlebů, který trval sedm dní. V tento čas byli v chrámu na příkaz Boží přítomni všichni kněží (všech 24 řádu).
Po těchto svátcích (Pesach a nekvašených chlebů) plán služby pokračoval od třetí řady. Třetí řád byl Charim. Tento časový plán zahrnoval období 52 týdnů, neboli 360 dní (12 měsíců), takže v Bibli trval rok 360 dní.
Početí Jana Křtitele
Nyní se vrátíme k Zachariášovi, otci Jana Křtitele.
“Po uplynutí své týdenní služby se pak (Zachariáš) vrátil domů. Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila.” (Lukáš 1: 23-24).
Na začátku prvního měsíce na jaře (březen / duben) sloužil Zachariáš podle rozvrhu kněžské služby v 10. týdnu v řadě Abiáš (byl potomkem této linie). Vezmeme-li tedy v úvahu službu předchozích kněží, vidíme, že na něj přišla řada ve třetím měsíci ve druhém týdnu měsíce sivan (květen / červen) – viz tabulka níže. Po třetí sobotě v měsíci sivan se Zachariáš po skončení služby vrátil domů a zpráva nám říká, že hned po jeho návratu jeho žena otěhotněla.
měsíce: 1. měsíc Nisan 2. měsíc Ijjar 3. měsíc Sivan
měsíce: (Březen – Duben) (Duben – Květen) (Květen- Červen)
týdny
1. Jojarib (1) Serim (4) Všichni kněží – Letnice
2. Jedajáš (2) Malkiáš (5) Abiáš (8) – Zachariáš
3. Všichni kněží – Pascha Mijamin (6) Ješua (9)
4. Charim (3) Hakoc (7) Šechaniáš (10)
Početí Ježíše Krista
Důvod, proč se zabýváme početím Jana Křtitele je ustanovit narození Krista. Protože v šestém měsíci těhotenství Alžběty poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret.
“Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“ Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie.” (Lukáš 1: 24-27).
Všimněte si, že verš 26 odkazuje na Alžbětino těhotenství a ne na šestý měsíc židovského kalendáře elul, takže celý obraz bude ještě jasnější, když tento verš spojíme s veršem 36, který zní:
“A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci.” (Lukáš 1: 36).
Marie zůstala tři měsíce u Alžběty a po třech měsících Marie Alžbětu opustila a Jan se za pár dní narodil.
“Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů. Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.” (Lukáš 1: 56-57).
Začínáme početím Jana Křtitele na konci třetího měsíce biblického kalendáře. Šest měsíců po početí Jana Křtitele se dostáváme do 9. měsíce zvaného kislev (listopad / prosinec) a to je asi tak doba, kdy Marie počala Ježíše Krista. Dalším studiem jsem se dozvěděl, že je to doba židovského svátku Chanuka – svátku světel (Chanuka nebo Menora, známější jako sedmiramenný svícen). Více o tomto svátku si můžete přečíst na internetu. Den, kdy se tento svátek slavil, bylo 25. kisleva a lze ho spojovat s Ježíšem, který byl právě v tento den svátku v Jeruzalémě, kde pronesl ona slavná slova: „Já jsem světlo světa.“ A to nám ukazuje, kdo přišel prolomit temnotu.
“Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.” (Jan 8: 12).
“Dokud jsem na světě, jsem světlo světa.” (Jan 9: 5).
“Já, světlo, jsem přišel na svět, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.” (Jan 12: 46).
Ukazuje se, že to není náhoda, když byl Ježíš počat právě v tento den. Vždyť Kristus říká, že On je ten, kdo chodí mezi sedmi svícny. V Janově evangeliu byl tento svátek nazýván také svátkem zasvěcení.
“Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.” (Jan 10: 22).
Svátek obnovy znamená také svátek zasvěcení. Ve zprávě vidíme, že byla zima. Pokud byla zima a Ježíš byl v tu dobu počat, nemůže se narodit následující rok v zimě ve stejnou dobu, protože doba těhotenství u ženy je 40 týdnů a ne 52 týdnů.
Narození Jana Křtitele
Pokud jsme určili, že Jan Křtitel byl počat na konci třetího měsíce sivan, pak můžeme počítat 40 týdnů nebo 9 měsíců a dostáváme se do poloviny měsíce nisan, což odpovídá času svátku Pesachu a nekvašených chlebů. Je zajímavé vědět, že v předvečer slavení velikonoční večeře se mezi Židy vkládá zvláštní číše nebo pohár v očekávání proroka Eliáše v tomto sedmidenním svátku, jak naznačuje proroctví proroka Malachiáše.
“Hle, ještě než přijde ten veliký a hrozný Hospodinův den, pošlu k vám proroka Eliáše.” (Malachiáš 3: 23).
Ježíš identifikoval Jana jako Eliáše, kterého Židé očekávali. Dnes, než se Kristus zjeví na nebeských oblacích, se objeví lid, který bude v Duchu a moci Eliášově připravovat cestu Pánu.
“Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Písma říkají, že nejdříve musí přijít Eliáš?“ „Jistě, ‚přijde Eliáš a všechno napraví.‘“ odpověděl Ježíš. „Já vám však říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli. Totéž od nich vytrpí i Syn člověka.“ Tehdy učedníci pochopili, že jim to řekl o Janu Křtiteli.” (Matouš 17: 10-13).
Dokonce i anděl, který se zjevil Zachariášovi, řekl, že Jan byl očekávaným Eliášem.
“Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.” (Lukáš 1: 17).
Svátek nekvašených chlebů začíná 15. dne prvního měsíce a to může být den narození Jana a očekávaného Eliáše, protože je to 9 měsíců od početí. Víme, že Marie byla s Alžbětou tři měsíce a než Alžběta porodila, Marie odešla domů: Proč šla domů a nezůstala pár dnů, do porodu? Nemyslíte, že v tu chvíli mohla být nápomocná? Marie ale odešla do svého domu, protože se blížil svátek Pesach a svátek nekvašených chlebů a v té době rodiny slavily Velikonoce společně. Byl to svátek, kdy v Egyptě procházel anděl zkázy, který pobíjel všechno prvorozené a kde byli zachráněni všichni ti, kteří byli spolu v domě a měli potřené veřeje dveří krví zabitého beránka.
Narození Ježíše Krista
Jelikož se Ježíš narodil o 6 měsíců později než Jan Křtitel a my jsme určili přibližné narození Jana Křtitele pomocí biblického kalendáře, tak můžeme uvést také přibližné datum Ježíšova narození. Když vezmeme 15. den prvního měsíce nisanu a k němu přičteme 6 měsíců dostaneme se do 15. dne 7. měsíce tišri. A co se v této době děje? 15. dne tohoto měsíce začíná svátek Stánků, poslední svátek v roce, kdy se všichni lidé v Izraeli museli dostavit před Hospodina.
“Mluv k synům Izraele: Od patnáctého dne téhož sedmého měsíce bude po sedm dní trvat Hospodinův svátek Stánků.” (Leviticus 23: 34).
Imanuel
“Sám Pán vám proto dá znamení: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.” (Izaiáš 7: 14).
Imanu-el znamená: Bůh s námi. Syn Boží k nám přišel, aby přebýval mezi námi.
“To Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.” (Jan 1: 14).
Hebrejské slovo pro „obydlí“ je Sukka a tento svátek Sukot („Senice“), lze volně přeložit jako Stánek, byl to svátek radosti a štěstí. Jaká radost? Není radost, že se nám narodila „SPÁSA“ ?
Není větší radosti na této zemi, než se nazývat Božími dětmi a být jimi a to je možné pouze příchodem Mesiáše. Na toto téma máte mnoho přednášek, které hovoří o Spasiteli, který naplnil to, co mělo přijít a je stínem všeho budoucího.
“A porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo. V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda. Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.” (Lukáš 2: 7-12).
Proč v té době nebylo místo v ubytovnách a hostincích? Betlém byl od Jeruzaléma vzdálený asi 10 km a svátek Stánků přišlo oslavit mnoho lidí, jak to vyžaduje Mojžíšův zákon. Každý pokoj byl obsazen „poutníky“, kteří na tento svátek přijeli. A jediné útočiště, které Josef a Marie našli, byla stáj. Všimněte si, že svátek Stánků (Senica) trvala 8 dní.
“Po sedm dní budete Hospodinu přinášet ohnivé oběti. Osmého dne budete mít další svaté shromáždění; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu. Je to svátek; nebudete dělat žádnou běžnou práci….. Patnáctého dne sedmého měsíce, když shromáždíte úrodu země, tedy budete po sedm dní slavit Hospodinovu slavnost. Prvního dne bude den odpočinku, rovněž osmého dne bude den odpočinku.” (Leviticus 23: 36,39)
Proč osm dní? Jedním z důvodů může být to, že dítě mužského pohlaví je osmého dne obřezáno nebo zasvěceno Bohu.
“Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.” (Lukáš 2: 21).
Tak byl Ježíš obřezán osmý a to je poslední den svátku Stánků. Mezi dnešními Židy je tento osmý den považován za oddělený svátek od svátku Stánků (Senica) a nazývá se „Šmini aceret“ neboli osmý den. Osmý den svátku (poslední svátek) je zakončením slavnosti, která byla nedílnou součástí svátku Stánků, jak říká Boží slovo. Tento svátek je v Bibli mnohokrát zmíněn. V ten den jsou plody úrody zasvěceny Pánu. Kristus byl tehdy onoho dne (8. den svátku) zasvěcen Bohu jako první člověk, který v těle přemůže hřích a „otevře cestu svatým“ k novému vítěznému životu.
“Osmého dne mějte svátek; nedělejte žádnou běžnou práci.” (Numeri 29: 35).
Závěrečná myšlenka:
“V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.” (Jan 7: 37-39).
Na konci této kapitoly (Jan 7) se v posledním verši říká: “ A šli každý do svého domu.“ Všichni odešli do svých domovů. A co Ježíš? Ježíš řekl: “Lišky mají doupata a ptaci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil“ (Matouš 8:20). Opravdu neměl Ježíš kde schovat hlavu? A první verš následující kapitoly říká: „A Ježíš vystoupil na Olivovou horu.“ Byl pod nebem, stanem nebes, pod pravým Stánkem (Sukotem): “Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!” (Žalmy 104: 2).
Závěr
Pokud jsme důkladně prostudovali a dohledali předchozí informace z Písma, Ježíš se narodil 15. dne 7. měsíce tišri, na první den svátku Stánků (Senica), což je podle dnešního kalendáře měsíc září- říjen.
