Zdravko Vučinič
Věřím, že každý člověk, který se seznámí s evangeliem, věří a přijme Ježíše Krista ze srdce jako Božího Syna, jako osobního Spasitele a Pána, by měl být pokřtěn vodou a Duchem svatým.
„Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (Jan 3: 5-7).
„Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ (Skutky 1: 5).
„Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Skutky 2:38).
Křest vodou podle Bible by měl být prováděn ve „jméno Ježíše Krista“, protože je přímo spojen s Kristem.
„A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“ (Skutky 10:48).
„Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.“ (Skutky 19: 5).
Přijímáním Kristova Ducha skrze víru vstupujeme do Kristovy zkušenosti – umíráme starému životu, tj. tělesné přirozenosti, která nás přemohla a jsme vzkříšeni k novému životu a tak se stáváme novým duchovním stvořením. To je to, co vodní křest symbolizuje a proto se provádí ve jménu Ježíše Krista.
„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.“ (Římanům 6: 3–11).
„Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.“ (Galatským 3: 26-28).
Rozumí se, že člověk, který křtí ostatní, by měl být v nejlepším případě utvrzen v evangeliu, měl by mít osobní zkušenost křtu v Kristovu smrt a vzkříšení a měl by být služebníkem evangelia, starším (ne vždy nutné).
Křest Duchem vkládáním rukou
Věřím, že ti, kteří jsou pokřtěni vodou nebo teprve budou pokřtěni, by také měli toužit po křtu Duchem, protože to je Boží vůle pro ně.
„Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Matouš 3:11).
Všechno, čeho pro nás Kristus dosáhl svou zkušeností, smrt starému životu a vzkříšení k novému životu, což symbolizuje křest vodou, je v nás realizováno přijetím Kristova Ducha, tedy znovuzrozením. Je to v podstatě křest Duchem svatým, kdy se Duch Kristův a náš duch nadpřirozeně spojí a stanou se jedním prostřednictvím Božího svatého Ducha, v němž je veškerá moc.
„Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.“ (1 Korintským 12: 12–13).
Když přijmeme Ducha svatého, to je když se Kristův Duch sjednotí s naším duchem, během kterého náš starý člověk skutečně zemře, tak se naše tělesná přirozenost zbaví moci a staneme se novými duchovními tvory v Kristu.
„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2 Korintským 5:17).
Podle Bible by křest Duchem svatým měl provádět člověk, který již byl pokřtěn Duchem (služebník evangelia, starší), ten by měl položit ruce na pokřtěného a modlit se za přijetí Ducha. To lze provést bezprostředně hned po křtu vodou, nebo pokud byl již dotyčný pokřtěn vodou dříve, pak při jakékoli jiné příležitosti, která je v souladu s Biblí.
„Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. Jakmile na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý a oni mluvili v prorockém vytržení.“ (Skutky 19: 5-6).
„Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán Duch svatý, neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Petr a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého.“ (Skutky 8: 14–17).
Nemyslím si, že je vždy nutné, aby někdo vztáhl ruce na věřícího, aby přijal Ducha, protože Ducha lze hledat přímo u Boha a přijímat na základě víry. Ale také věřím, že existuje biblický princip, což je, že Bůh používá lidi, kteří právě vkládáním rukou předávají tento dar Ducha. I když bych v této záležitosti nechtěl být dogmatický, věřím, že vkládání rukou k přijetí Ducha je biblický způsob. To je princip Nové smlouvy.
Bůh používá lidi k šíření Jeho požehnání tím, že se lidé navzájem křtí nebo vkládají ruce na jiné lidi… to ale neznamená, že něco závisí na lidech, ani že Bůh pracuje podle nějakých formálních vzorců. Bůh používá lidi a také dal obřady, které jsou zapsány v Bibli. Proto existuje tělo Kristovo nebo společenství, jehož jsme údy a hlavou je Kristus.
V Nové smlouvě máme zaznamenané dva případy nebo dvě výjimky, kdy věřící přijali Ducha, aniž by na ně byli položeny ruce; byli to apoštolové o svátku Letnic (kteří jako první přijali křest Duchem a poté jako první položili ruce na ostatní lidi pro křest Duchem) a stejně tak i Kornélius a jeho dům (to byli první ne-Židovští křesťané).
„Když nastal den letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Skutky 2: 1-4).
„Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha…“ (Skutky 10: 44–46).
V ostatních zaznamenaných případech v Bibli bylo přijetí Ducha právě vkládáním rukou.
Kornélius a jeho dům také obdrželi Ducha, než byli pokřtěni vodou, ale to byl ojedinělý případ. (Věřím že to bylo proto, aby Petr a ostatní Židé pochopili, že Bůh přijímá i pohany a právě přijetí Ducha bylo pro ně znamení nebo důkaz).
„Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.“ (Skutky 10: 46–48).
Moje osobní zkušenost
Vím, že mnoho věřících je pokřtěno vodou, ale ne Duchem. Věřím, že je to napůl křesťanská zkušenost, ve které v osobním životě chybí síla. To je moje osobní zkušenost.
Ježíš mluvil o potřebě dvou křtů, aby člověk mohl vstoupit do Božího království. První křest je křest vodou a druhý je křest Duchem. Jan Křtitel řekl, že křtí vodou k pokání a že Ježíš bude ten, kdo přijde křtít Duchem.
Poté, co jsem uvěřil evangeliu, které nyní hlásám, jsem byl znovu pokřtěn vodou, tentokrát biblicky, ve jménu Ježíše Krista, ale nebyly na mne vloženy ruce na přijetí Ducha a mě ani nenapadlo, že by měly být. Věřil jsem, že jsem přijal Ducha svatého, což znamená, že jsem přijal Krista přicházejícího do mne Duchem a nepochybuji, že to bylo v souladu s mou vírou. Evangelium opravdu přineslo dramatické změny v mém životě.
„Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ (Jan 1: 12–13).
„Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha; a kdo má rád otce, má rád i jeho dítě.“ (1 Jan 5: 1).
„Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.“ (Skutky 2:38).
Ale o něco později při jiné příležitosti na mě byly vloženy ruce ke křtu Duchem a pak se ukázalo, že jsem obdržel něco navíc, co přineslo požehnání do mého života, co dokončilo můj křesťanský život.
Ačkoli jsem věřil, že i předtím jsem přijal Kristův život, když jsem přijal evangelium Božího Syna, aby přišel a žil ve mně, zdá se, že jsem ve svém osobním životě nezažil plnost této pravdy, dokud na mne nebyly vloženy ruce a to nebyla jen moje zkušenost.
Samozřejmě si nemyslím, že to musí být zkušenost každého, na koho jsou vloženy ruce, nejsem v této otázce křtu Duchem dogmatický, protože si nemyslím, že víme všechno o tom, jak Bůh pracuje s námi.
Od chvíle, kdy na mě byly vloženy ruce, věřím, že mám sílu nebo moc, kterou jsem do té doby neměl – jsem zmocněn a oddán službě Bohu v každém smyslu. Samozřejmě jsem věřil, že vložením rukou dostanu něco, co jsem do tě doby neměl. To je biblický princip – víra, ne forma, skutek nebo rituál. Je třeba mít na paměti, že naše zkušenost souvisí s vírou. To, čemu věříme, se nám stane. Naše víra nás seznamuje se zkušenostmi a ne ten samotný skutek (vkládání rukou).
„Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Skutky 1: 8).
Tato síla nebo moc, v našem případě, nemusí nutně být pro konání zázraků, ale může být. Je také zahrnuta v souladu s dary Ducha udělenými věřícím, jak je psáno v (1 Korintským 12), ale Bůh všem uděluje jak sám chce. Je to také především duchovní síla a moc v osobním životě. Zažijete vítězný život, který překoná pokušení a životní okolnosti, budete lépe rozumět Božímu slovu a také silněji a svobodněji svědčit o Kristu . Tato síla a moc není nic jiného než živá a praktická realita Syna Božího v nás. Je to věčný život v praxi. Je to schopnost být svědkem Ježíše. Je to splnění předpokladů pro zrod generace, která bude plná Ducha a která bude oslavovat Boha v osobním životě skrze Krista, který je v nich.
„Má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.“ (1 Korintským 2: 4-5).
„Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací.“ (Galatským 5: 22–23).
Evangelium by mělo být doprovázeno zázraky
Věřím, že když na mě byly vloženy ruce, obdržel jsem určité duchovní dary (nebo alespoň dešťové kapky těchto darů), protože od té doby jsem měl řadu případů uzdravení (nebyly nijak zvlášť velké) a také silnější zkušenosti s naplňujícími modlitbami, o kterých jsem si nemyslel, že by se mohly dít. Toto naplnění modliteb se pro mě stalo běžnou každodenní zkušeností, se kterou dnes mohu žít. Všechno se samozřejmě děje v souladu s vírou.
„Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru, kterého se ti dostalo vzkládáním mých rukou.“ (2. Timoteovi 1: 6).
Poselstvím, které já a bratři kážeme, je Kristus v nás. Jsme si vědomi toho, že s blížícím se koncem dějin bude muset naše poselství mít stále viditelnější božskou pečeť a to nejen prostřednictvím moci v osobním životě, ale také prostřednictvím zázraků, jako za dnů apoštolů.
„Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.“ (Marek 16:20).
„Což Bůh podle své vůle zároveň dosvědčoval znameními a divy, různými zázraky a udílením Ducha svatého.“ (Židům 2: 4).
„Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem, v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem.“ (Římanům 15: 18-19).
V tomto smyslu věřím, že nás ještě čeká zrání, než se skrze nás projeví ještě větší Boží moc.
Náš Pán Ježíš Kristus získal moc Ducha ve věku 30 let, když zahájil službu evangelia, přestože byl s Bohem spojen v Duchu už před narozením.
„Sami víte, co se dělo po celém Judsku; začalo to v Galileji, po křtu, který kázal Jan. Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.“ (Skutky 10: 37–38).
Chce to víc než jen určitou formu náboženství
Chápu, že mnoho věřících ještě není zcela obeznámeno se slavnými pravdami evangelia a že téma křtu Duchem není tak jednoduché pochopit. Mnozí mohou mít pochybnosti a nedůvěru a je to pochopitelné vzhledem ke všemu, co se ve světě děje. Nepovažuji se ani za někoho, kdo má v této otázce aktuálně úplně jasno a kdo je schopen dát odpovědi na všechny otázky.
Existují věřící, kteří se zatím ani nerozhodli nechat se pokřtít vodou ve jménu Ježíše Krista, přestože vědí, že takový křest je původně biblický křest. Jak daleko je tedy křest Duchem vkládáním rukou? Jsou i tací, kteří jsou pokřtěni vodou ve jménu Ježíše Krista, ale nerozhodli se, nebo možná ani nevědí, že by měli být pokřtěni Duchem. Možná nevěří, že něco takového potřebují nebo mohou mít určité pochybnosti a nedůvěru. To vše samozřejmě neznamená, že je někdo kvůli tomu ztracen, protože spása je vždy vírou, ale jsem si téměř jistý, že v jejich křesťanské zkušenosti jsou nedostatky. Popsal bych to jako, starofederální křesťanství bez dynamického vítězného života. To byla moje osobní zkušenost.
Pravé křesťanství v praxi je, když je náš duch sjednocen s Duchem vzkříšeného Spasitele a to nemůže zůstat bez povšimnutí. Je to dynamický vítězný život. Když se narodíme z vody a z Ducha, tak to je Boží duchovní království zde na Zemi, jak to řekl Ježíš Nikodémovi.
„Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.“ (Jan 3:3-7).
Jsem přesvědčen, že Bůh tyto slavné pravdy stále více odhaluje a věřící těmto pravdám pomalu začínají čím dál tím víc rozumět.
Nepřetržité plnění Duchem
Boží spolupráce s námi je úžasná, ale nevěřím, že jsme ji už zakusili v plné míře. Podle Bible je naplňování Duchem
evidentně potřeba těm, kteří již obdrželi Ducha a kteří byli pokřtěni Duchem.
„Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.“ (Skutky 4: 31).
„Saul, jehož nazývali také Pavel, byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl“ (Skutky 13: 9).
„Naplňujte se Duchem“ (Efezanům 5: 18).
V jistém smyslu jde evidentně o dynamické a neustálé zmocňovaní Bohem pro to, abychom byli věrný ve službě pro Boha nebo pro nějakou konkrétní příležitost, která je provázena naší vírou, ale také naší touhou po službě Bohu. Proto bych nechtěl být k tomuto tématu tak jednostranný a nechci tvrdit, že existuje vzorec, podle kterého se osobní zkušenosti dějí každému stejně.
„V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ (Lukáš 10:21).
Věřím, že v budoucnu bude mezi námi stále více a více křtů nejen vodou ve jménu Ježíše Krista, ale také křtů Duchem svatým, což umožní věřícím skutečně zažít Boží duchovní království a žít dynamický vítězný život, který bude k Boží slávě.
