David Clayton
Když většina z nás přemýšlí o nějakém jméně, obvykle si představíme, jak to jméno zní, když někoho tímto jménem oslovíme. Obvykle si se jménem nic jiného nespojujeme. To je většinou pravda a pravda v západní části moderního světa, kde jsou jména často vybírána ne proto, že mají nějaký zvláštní význam, ale kvůli tomu, jak znějí, když se vyslovují. Jméno však vždy představovalo něco víc než obyčejný zvuk, ve skutečnosti je zvuk samotného jména při vyslovení mnohem méně významný než význam spojený s tímto jménem.
Význam jména
Mezi starověkými národy byla jména vybírána, aby sdělila určitou myšlenku nebo vyjádřila nějakou naději. V mnoha částech světa je tomu tak dodnes a je jasné, že to bylo v biblických dobách silně zdůrazňováno. Jména měla předávat určité informace a představovala mnohem více než samotné zvuky, které sloužily k identifikaci konkrétní osoby. Jméno ve skutečnosti znamenalo několik věcí o osobě, které patřilo.
- Za prvé to s sebou neslo autoritu této osoby. Někdo například říká: „jdi požádat o něco mým jménem.“ To, co ve skutečnosti říká, je, že použití jeho jména a dotazování se jeho jménem legitimizuje žádost; když osoba požaduje něco pomocí tohoto jména, žádosti bude vyhověno, protože osoba, jejíž jméno je použito, má kontrolu nad tím, co je požadováno.
- Za druhé, jméno znamená charakter člověka. Když člověk říká: „Mám dobré jméno,“ myslí tím, že kdykoli toto jméno lidé slyší, spojují si ho s dobrými věcmi. Lidé možná nevědí, jak zní skutečné jméno člověka, ale když na něj lidé ukážou (například „muž, který bydlí na kopci“), spojí si ho s něčím dobrým.
Jméno Ježíš
Bible je plná povzbuzení pro křesťany, aby používali jméno Ježíš. Dostáváme rady znovu a znovu – ve skutečnosti je nám přikázáno používat jméno Ježíš. Křesťané to musí dělat. Pokud však nerozumíme tomu, co to znamená používat Jeho jméno, pak by naše používání Jeho jména mohlo skončit jako jednoduché cvičení, které by nebylo o nic účinnější než ty nejobyčejnější rituály.
Když čteme slova Krista a Jeho apoštolů, ukazuje se, že Boží moc, kterou má křesťan k dispozici, souvisí s používáním Kristova jména. Spisovatelé Nového zákona to velmi silně zdůrazňují a ve skutečnosti jedna z věcí, která na křesťanství nejvíce uráží ostatní náboženství, je to, že křesťanství trvá na tom, že jméno Krista je jedinou pravou cestou. Petr byl velmi exkluzivní a nekompromisní ve svém prohlášení v den Letnic:
“V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“ (Skutky 4: 12).
V dnešním světě, kde je populární nazývat dobro zlem a zlo dobrem, kde je náboženství prostě prodlouženou rukou občanské autority a kde morálka je definována psychologií, není populární být exkluzivní a mnozí by byli naštvaní, kdyby se někdo odvážil tvrdit, že Ježíš je jedinou cestou k Bohu. Přesto je to pravda, kterou všichni, kdo věří v Bibli a chápou spasení, které je v Kristu, musí přijmout a naučit se jí. Kristus je jediná cesta, Jeho jméno je jedinou autoritou, na jejímž základě lze přijmout spasení.
„Ale těm, kteří ho přijali, dal právo být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.” (Jan 1: 12).
„Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří.“ (Skutky 10: 43).
Všimněte si, že skrze Jeho jméno (autoritu) každý, kdo v Něho věří, dostává odpuštění hříchů, kdo věří v Jeho jméno (autoritu), kdo přijímá moc, stává se synem Božím. Jednoduše řečeno, Ježíšovu autoritu přijímáme tím, že přijímáme právo stát se Božími syny a na tomto základě jsou nám odpuštěny hříchy a odstraněny překážky mezi námi a Bohem. To znamená, že je nezbytné, abychom pochopili, kdo je Ježíš a co pro nás udělal, když dokončil naši spásu. Pokud budeme mít v těchto věcech nejasnosti, jak potom budeme schopni porozumět autoritě, kterou má Ježíš? Jak můžeme s důvěrou a vírou používat Jeho jméno, když si neuvědomujeme význam tohoto jména?
Je nám tedy odpuštěno a stáváme se syny Božími ve jménu Ježíše. Navíc zjišťujeme, že samotná možnost vstupu do nebeského království závisí na Jeho jménu. Proto na každém místě v Bibli, kde je zaznamenáno, že Kristovi apoštolové křtili, používali jméno, které s nimi nese moc a autoritu, jméno, ve kterém je jim přikázáno dělat všechny věci – jméno, kterým je Ježíš Kristus (Skutky 2: 38; Skutky 8: 16; Skutky 10: 48; Skutky 19: 5).
Yeshua nebo Joshua?
Je pravda, že někteří bratři věří, že skutečný zvuk hebrejské výslovnosti Ježíšova jména je velmi významný. Nějak se domnívají, že jelikož Židé používali tuto výslovnost, aby na Něho ukazovali, nebo protože to byla židovská výslovnost Kristova jména, je životně důležité, abychom dnes a po celou věčnost dělali totéž. Touto problematikou se dnes nebudu zabývat, protože nás oddělí od tématu. Pokud však dokážeme pochopit účel použití jména Ježíš, určité věci nám budou jasnější.
Máme se zaměřit na výslovnost jmen nebo na autoritu Ježíše Krista? Na čem je navíc založena autorita Ježíše Krista? Proč má v nebi takový vliv a proč můžeme důvěřovat tomu, že Jeho vliv je svrchovaný? Je to proto, že Ho oslovujeme určitým vyslovením Jeho jména nebo kvůli víře v to, kým On je a že je zdrojem síly? To jsou otázky, které jsou opravdu důležité, když mluvíme o „jménu Ježíš“.
Když se člověk, který rozumí tomu, co Ježíš udělal, kdo Ježíš je a kde je a obrátí se k Bohu s využitím této autority, kterou nám dal Ježíš Kristus, pak jsou pro takového člověka otevřena všechna zaslíbená nebeská požehnání. Není to proto, že během rozhovoru s Bohem používá určitý zvuk nebo výslovnost, ale proto, že poznává a uznává Toho, kterého Bůh poslal.
Moc ve jménu Ježíše
„V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce za vás.” (Jan 16: 26).
„V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá.” (Jan 16: 23-24).
Ježíš měl opustit učedníky. Až do této chvíle na Něm ve všem záviseli. Jejich mysl nedokázala přijmout možnost, že by nyní měli být zbaveni Jeho přítomnosti, útěšné záruky, která vzešla z Jeho přítomnosti a v bezpečí s Bohem, které s Ním bylo spojeno. Nyní Ježíš otevřel jejich mysli nový přístup, když říká: „Až do teď jste ještě nikdy nepoužívali mé jméno, abyste se přiblížili Bohu. Nikdy jsi nepoužil mou autoritu jako základ své žádosti, když něco žádáte od Boha. Nyní vám říkám, abyste jako základ svých požadavků použili mé jméno, využili moji autoritu – řekněte Bohu, ze očekáváte odpověď kvůli mně. Ne proto, že jsi byl poslušný, ne proto, že jsi se narodil do dobré rodiny, ne proto, že jsi věrně pracoval pro Boha, ale kvůli mně. Požádejte Ho, aby kvůli mně splnil vaši žádost, protože ve mě věříte, protože přijímáte, že já jsem jediný důvod, proč vás Bůh přijímá. Ptejte se Boha tímto způsobem a já vám říkám, že o cokoli požádáte, bude vykonáno. Dá ti to. Pokračujte a zkuste to,“ říká, „dosud jste nikdy o nic nežádali v mém jménu, ale nyní pokračujte a požádejte v mém jménu. Proste a dostanete, tak budete plní radosti.“
Jaký nádherný slib. Očekává od nás, že přijmeme a uplatníme tento slib, jak se v Bibli píše? Jen přemýšlejte o tom, co zde Ježíš řekl a mějte na paměti, že nemůže ani přehánět, ani lhát. Smyslem Jeho příběhu je, že existuje způsob, jak zaručeně Bůh vyslyší jejich i naše modlitby. Tento způsob bylo něco, co nikdy předtím nezkusili – použití Jeho jména.
Umím si představit, že když se učedníci příště modlili, vzpomněli si na tato Ježíšova slova a řekli: „Ve jménu Ježíše, Otče, modlím se ve jménu Ježíše.“ Jejich naděje spočívala v Něm, jejich očekávání byla založena na autoritě, že Ježíš vlastní nebe a Zemi. Poznání toho, čím je a co Bůh skrze Něho učinil, je naplnilo nadějí a očekáváním. Věděli, když budou žádat v Jeho jménu, že schválení jejich žádostí je naprosto jisté. Ježíš jim řekl, že to tak bude a protože má veškerou moc na nebi i na Zemi, nebylo vůbec pochyb o tom, že tomu tak je. Je to stejná síla, která je ve jménu Ježíše i dnes k dispozici. Je stejný včera, dnes i navěky, Jeho láska k nám a Jeho ochota schvalovat naše požadavky jsou stále stejné jako vždy.
„A oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu.” (Jan 14: 13).
Jak velká je výsada, kterou máme, když používáme jméno Ježíš? Tato síla je absolutní. Je absolutní, protože je to samotná Boží moc, která je zpřístupněna, působící skrze a ve jménu Jeho dětí, protože k Němu přicházejí ve jménu Ježíše; protože hledí na Ježíše jako na jediný zdroj své autority u Boha, vidí v něm jedinou kvalifikaci, kterou potřebují, když přicházejí před Boha a hledají jakékoli požehnání v nebi i na Zemi. To byl důvod přítomnosti velké moci v dílech prvních apoštolů, která byla přítomna při každém probuzení v dějinách. Faktem je, že veškerá pozornost a závislost byla zaměřena pouze na Ježíše. Lidstvu, se jeho zásluhy a schopnosti rozplynuly v nicotu. Nikdo se k Bohu nepřiblížil jinak než prostřednictvím Ježíše a výsledky byly pozoruhodné. Zaslíbení, které dal Ježíš, se naplnilo v celém rozsahu.
Autorita Ježíše
„Potom k nim přišel Ježíš a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28: 18).
„Neboť všechno (Bůh) podřídil pod jeho nohy. Když však řekl, že je všechno podřízeno, je zřejmé, že všechno kromě toho, kdo mu všechno podřídil.” (1. Korintským 15: 27).
„Proto ho Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nad každé jméno“ (Filipským 2: 9).
Nikdy neztrácejme ze zřetele tuto základní skutečnost: Ježíš sám je Vykupitelem Izraele. Boží moc je v Jeho rukou a vše je položeno pod Jeho nohy. Když přicházíme ve jménu Ježíše, přicházíme na základě toho, že náš Bratr, který je z naší krve a těla, sedí na trůnu vesmíru. Přicházíme k Bohu v Jeho jménu, což znamená, že si nárokujeme vše, co On má. Je nám dáno každé Jeho právo a autorita. Kéž nám Bůh pomůže porozumět tomu, co nám bylo dáno, aby nám pomohl porozumět tomu, co to znamená moci k Němu přijít ve jménu Ježíše.
Pokračování příště
