Jiří Stejskal
K napsání tohoto krátkého článku mě inspirovala debata na jednom našem křesťanském setkání. Jeden bratr zmínil verše z druhé epištoly do Říma, které bez správného pochopení mohou snadno svést k dojmu, že pro pohany existuje i jiná cesta ke spasení, nebo chcete-li, pro lidi ze světa. Když jsem ty verše na onom setkání četl, uvědomil jsem si, že jsem o tom dříve v denominaci mnohokrát slyšel, že lidé ze světa, kteří jsou svým životem a skutky příkladní, budou Bohem přijati, aniž by věřili v Ježíše Krista. Uvědomil jsem si také, že toto tvrzení pramení právě z nepochopení těchto veršů z epištoly do Říma a Pán mi uložil do srdce, abych si to nenechával pro sebe. Ty verše se nacházejí ve druhé kapitole Římanům, kde se píše:
„Nebo ne ti, jenž slyší Zákon, spravedlivi jsou před Bohem, ale činitelé Zákona spravedlivi budou. Nebo když pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což přikazuje Zákon, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých, když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení, kteráž se vespolek obviňují, anebo také vymlouvají. V ten den, kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské, podle evangelium mého skrze Jezukrista.“ (Řím 2:13-16).
Mohlo by se na první pohled zdát, že Pavel zde připouští, jak jsem již dříve psal, že příkladně žijící pohané mají otevřenou cestu ke spasení. Ale je tomu skutečně tak? O jakých pohanech zde Pavel píše?
Nyní je důležité si uvědomit jednu věc. Jsem vděčný Bohu, že jsem mohl poznat pravdu o změně přirozenosti, která se děje skrze Pána Ježíše Krista, protože bez pochopení této hluboké pravdy není možné tyto verše správně pochopit.
Když nebeský Otec ve své lásce otevřel dveře do Božího království také pro pohanské národy, které nebyly pod zákonem, přesněji pod systémem vlády zákona, učinil to tak skrze znovuzrození v Kristu. Ten, kdo uvěří v Syna Božího, přijme křest a spolu s Kristem zemře svému starému životu a je také spolu s Kristem vzkříšený k životu novému. Nežije již on, ale žije v něm Kristus. Takový člověk vírou přijímá do srdce Krista (Ducha svatého) to přijaté semeno, které obsahuje v sobě Božský život, které mění přirozenost člověka z tělesného, podléhajícího smrti, na duchovního, které vede k věčnému životu. Tato nadpřirozená změna přirozenosti činí člověka způsobného pro vstup do Božího království, jak svědčil Ježíš Nikodémovi v evangeliu podle Jana. Člověk se stává skrze Krista účastníkem Božské přirozenosti a také Božím synem/dcerou. Není již pod zákonem, ale pod vládou milosti. Stejně tak i opačně, člověk bez této změny přirozenosti, tedy pokud se znovu nenarodí, nemůže vstoupit do Božího království. To je učení Písma. Uveďme si jen pár veršů pro podporu.
“Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se? Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího. Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest.” (Jan 3:3-6).
“Znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene, ale z neporušitelného, skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky. Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl. Ale slovo Páně zůstává na věky. Totoť pak jest to slovo, kteréž zvěstováno jest vám.” (1. Petrova 1:23-25).
“Nebo milostí spaseni jste skrze víru a to ne sami z sebe, darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil. Jsme zajisté jeho dílo, jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým, kteréž Bůh připravil, abychom v nich chodili.” (Efezským 2:8-10).
“Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neprospívá, ani neobřízka, ale nové stvoření.” (Galatským 6:15).
“Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest.” (2. Korintským 5:17).
“Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, Kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou.” (Jan 1:12-13).
Bylo nutné si toto osvětlit, protože o takovýchto znovuzrozených pohanech právě Pavel píše v oněch verších. Důležitá je tedy tato část: pohané Zákona nemajíce, od přirození činí to, což Zákon přikazuje, takoví Zákona nemajíce, sami sobě zákonem jsou, kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých… Zde jasně vidíme, že Pavel hovoří o znovuzrozených pohanech, kteří dříve ač nebyli pod systémem vedení zákona, přijali nyní do srdce Ducha Pravdy, či-li Krista a již nemají tělesnou přirozenost, ale duchovní. Jsou nová stvoření a zákon je vepsán do jejich srdcí.
Nenechme se proto mýlit. Neexistuje jiná cesta ke spasení než skrze Ježíše!!!
I kdyby člověk žil ten nejpříkladnější život, tak na základě svých vlastních skutků nebude nikdo ospravedlněn, ale jen skrze Ježíše Krista.
“Protož z skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před oblíčejem jeho; nebo skrze zákon poznání hřícha.” (Římanům 3:20).
Stále tak platí Pánova varovná slova:
“…Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.” (Jan 14:6).
Ježíš řekl:
“Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.” (Jan 10:9).