David Clayton
Pochopení hříchu
Když se podíváme na lidstvo, vidíme mnoho zvrácených a špatných lidí. Když začneme pozorovat lidstvo, vidíme násilí, zneužívání, sobectví a také mnoho dalšího zla. Je zřejmé, že existuje nemoc, která postihuje celou lidskou rasu a že je zapotřebí lék, který skutečně funguje. Právem nazýváme tuto nemoc „hříchem“ a uznáváme potřebu se s ní vypořádat, otázkou však je, zda skutečně existuje lék na tuto nemoc?
To, že existuje tisíce různých náboženství, hovoří ve prospěch skutečnosti, že si člověk vždy uvědomoval svou potřebu osvobodit se od hříchu a tuto svobodu hledal ve společenství s Bohem. Přesto drtivá většina věřících je toho názoru, že hřích je stále převládající silou v jejich životě a že všechny jejich náboženské obřady a praktiky je skutečně nezbavily moci hříchu.
Hřích je problém, protože způsobuje tolik nemocí, nepohodlí, utrpení a smrti, ale mimo toto všechno existuje ještě větší problém, který způsobuje hřích. Hřích nás odděluje od Boha a dostává nás tam, kde nemáme naději na zítřek. Bůh slibuje věčný život, ale pouze těm, kdo jsou osvobozeni od hříchu a proto je nezbytné, abychom byli zcela osvobozeni od hříchu. V Židům 12, verši 14, Pavel říká: ,,Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána“ (Žid 12:14).
Celé křesťanství ví, že Bůh je spravedlivý, svatý a že jeho přirozenost je zcela v rozporu s hříchem. I kdyby jsme o tom nikdy v Bibli nečetli, instinktivně víme, že musíme být spravedliví, abychom viděli Boha. Lidstvo od samého počátku investovalo všechnu svou energii do hledání spravedlnosti, která by člověka kvalifikovala pro věčný život ve společenství s Bohem.
První smutné a bezcenné úsilí o nalezení spravedlnosti, vynaložili Adam a Eva, když zjistili, že díky hříchu nejsou schopni žít v Boží přítomnosti. Bible říká, že si vyrobili šaty z fíkových listů. Oblečením z fíkových listů se pokusili připravit na Boží přítomnost a společenství s Ním. Samozřejmě, jakmile se Bůh objevil, věděli, že jejich oblečení nestačí a tak se před Bohem ukryli. Od té doby se lidé mnoha způsoby pokoušeli uniknout z poskvrny hříchu a dosáhnout spravedlnosti. V každém náboženství na této planetě lidé hledají způsob, jak najít spravedlnost, jak získat Boží přízeň a věčný život.
Nemůžeme se účinně vypořádat s problémem hříchu, pokud nepochopíme, co hřích ve skutečnosti je. Jeden moudrý člověk jednou řekl: „Tisíce lidí útočí na větve stromu hříchu, ale jen velmi málo z nich zaútočí na kořen.“ Toto je pravdivé tvrzení. Drtivá většina náboženského světa přistupuje k hříchu nesprávně, protože nechápe, co vlastně hřích je. První základní potřebou je pochopit podstatu hříchu. Když pochopíme, co je to hřích, pomůže nám to vidět, kde je skutečný problém, a pak lépe pochopíme, co je k vyřešení tohoto problému zapotřebí.
Podstata hříchu
Co je to hřích? Zeptejte se na tuto otázku a většina křesťanů vás nasměruje k 1. Jan. 3: 4: „Každý, kdož činí hřích, činí proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.“ Zde se jasně říká, že hřích je porušení zákona. Podle této definice musí člověk, aby se dopustil hříchu, skutečně porušit zákon. Samozřejmě nikdo nepopírá, že tento verš nám dává pravdivý popis hříchu. Přijetí 1. Jan3: 4 nám umožňuje pochopit typ chování, které je pro Boha nepřijatelné. Mějte však na paměti, že to není všechno, co Bible o hříchu říká. Toto není jediné chápání hříchu, které nacházíme v Božím slově. Přijmeme-li tento verš jako komplexní a úplnou definici hříchu, budeme muset okamžitě dojít k závěru, že existence hříchu závisí pouze na našich skutcích. Potom bychom museli věřit, že hřích je omezen na naše chování, ale v Bibli je mnoho míst, která nás učí, že hřích je mnohem víc než to.
Více než hříšné činy
Pojem hřích znamená mnohem víc než skutky, které děláme. Existují křesťané, kteří trvají na tom, že člověk nespáchal hřích, dokud neporuší zákon; člověk tedy nemůže být hříšníkem, pokud není přestupníkem zákona. Zdá se, že tito lidé věří, že člověk musí začít dodržovat zákon, aby vyřešil problém hříchu. Ale každý, kdo je čestný a poctivý, ví, že to takto nefunguje!
V Markovi 7: 18–23 Ježíš uvedl něco velmi zajímavého:
,,Řekl jim: „Tak i vy jste nechápaví? Nerozumíte, že nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit, poněvadž mu nevchází do srdce, ale do břicha a jde do hnoje?“ Tak prohlásil všechny pokrmy za čisté. A řekl: „Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“
Obzvláště zajímavé jsou verše 21 až 22. Zde nám Ježíš říká, že někde v nás začínají hříšné skutky. Než něco uděláme, musíme si to nejprve promyslet (samozřejmě máme také něco, čemu se říká „reflexní reakce“, nad čím vědomě nepřemýšlíme, ale tyto pokyny stále pocházejí z mozku a jsou založeny na zvycích a instinktech, které existují v našem těle). Otázkou je, když chytíme ruku a odřízneme ji, abychom nespáchali hřích, pomůže nám to? Samozřejmě že ne! Stále budeme mít v mysli hříšnou myšlenku. Nyní vidíme, že naše skutky nejsou problémem; problém jsou myšlenky, které produkují skutky. Nyní vyvstává otázka: Co je to, co vytváří hříšné myšlenky?
Skutečný problém
Kdybych se mohl cvičit sebeovládání svých myšlenek prostřednictvím jógy, meditace, bojových umění atd., Byl bych pak schopen překonat hřích? Podívejte se na to, co Ježíš říká ve 21. verši: „ Neboť z nitra, z lidského srdce vycházejí zlé myšlenky.“ Je pravda, že z myšlenek vyplývají skutky a myšlenky vycházejí ze srdce. Srdce oslovuje mysl, nikoli vědomou mysl, ale podvědomou, kterou někdy nazýváme „přírozeností.“ Když to vezmeme v úvahu, je jasné, že kořen hříchu není to, co děláme, nebo co si myslíme. To není základ našeho skutečného problému s hříchem.
Jak Ježíš, tak apoštol Pavel se nám snažili objasnit, že náš problém je hluboko v naší přirozenosti. Význam je zřejmý. V Janovi 8: 31–34 čteme:
,,Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Odpověděli mu: „Jsme potomci Abrahamovi a nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: stanete se svobodnými?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.“
Velitel otroků
Ježíš řekl, že pokud hřešíme, jste otroky hříchu. Pokud ano, kdo je tvým pánem? Ježíš řekl, že hřích je tvůj pán. Jste otroci hříchu. Židé si samozřejmě mysleli, že Ježíš mluví o fyzickém otroctví. Řekli: „Jsme Abrahamovi potomci a nikdy jsme nikomu neotročili.“ Ale Ježíš jim řekl, že pokud se dopustí hříchu, někdo nad nimi vládne a toho pána označí jako „hřích“. Zde vidíme, že v této pasáži slovo „hřích“ neodkazuje na porušení zákona. Ježíš popisuje hřích jako krále, pana a správce, který vyžaduje poslušnost. Ježíš říká, že ten, kdo spáchá hřích, je otrokem hříchu a otrok nemá svobodu si zvolit, co bude dělat. Někdo jiný mu říká, jak se má chovat a právě v tomto případě Ježíš říká, že jméno toho pána je „hřích“. Když se podíváme do Římanům 7, všimneme si, že Pavel je zcela v souladu s Ježíšem. Ve verších 14–17 čteme:
,,Víme, že zákon je svatý – já však jsem hříšný, hříchu zaprodán. Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.“ (Řím 7:14-17).
Všichni víme, že život otroka odpovídá následujícímu popisu. Když ráno vstane, někdo mu řekne, jaké oblečení má nosit, jaké jídlo má jíst, kde bude ten den pracovat a jak dlouho bude pracovat. Někdo jiný dokonce rozhoduje, koho si vezme a kde bude žít. Nemá na výběr, co bude dělat. Tato rozhodnutí činí někdo jiný. Takhle to stojí v životě otroka. Otrok nemá právo rozhodovat a sám si vybírat.
Pavel říká: „Byl jsem prodán do otroctví, abych hřešil.“ Jaký druh člověka byl prodán? Otrok, samozřejmě. Pavel mluví o osobě bez Krista. Pokud je takový člověk otrokem, může si vybrat, co má dělat? Ne! Pavel říká, že takový člověk je otrokem hříchu. Jméno jeho pána je „hřích“. Každý den, když se probudí, mu jeho pán říká: „dnes musíš pro mě pracovat. Musíš krást, lhát, znásilňovat a zabíjet “, nebo, pokud jste váženějším a respektovanějším typem otroka – možná členem církve, mistr říká „buď naštvaný na svou ženu, křič na své děti a ve svém srdci skrývej zlobu.“ Možná nám pán hříchu dává více úctyhodných a respektovaných hříchů. Možná nevypadají tak špatně jako činy jiných lidí, ale pravdou je, že kořen je stejný. Všichni jsme stále otroky hříchu a posloucháme stejného pána.
Ve verši 16 Pavel říká: „Souhlasím s tím, že zákon je dobrý,“ ale ve verši 17 hovoří o svém otroctví a říká: „Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.“ Chtěl Pavel udělat, co bylo správné? Samozřejmě, že ano! Zkoušel to? Samozřejmě! Snažil se ze všech svých sil. Pavel měl silnější charakter než většina křesťanů. Pavel byl skvělý bojovník, který bojoval, ale stále říkal: „Nemohu!“
Tento problém neměl jen Pavel, ale má jej každý muž a žena na této planetě. Ti, kteří mají vyšší vzdělání a patří do vyšších společenských vrstev, mohou nosit honosné a drahé oblečení a lépe zakrývat otevřený hřích, ale zatímco navenek odolávají těmto hříchům a svévolně odsuzují vrahy, prostitutky a zloděje, stále ve svých srdcích pěstují hřích. Cítí se dobře, protože nejsou hříšníci jako ostatní lidé. Je ale ve skutečnosti jejich hřích menší, než vražda nebo pokrytectví? Faktem je, že kořen je stejný; příčina obou hříchů je stejná! Naše přirozenost je otrokem hříchu.
