Howard Williams
Tyto verše v Žalmu úžasně popisují původní Boží plán pro lidstvo:
„Trochu jsi jej omezil, aby nebyl božskou bytostí, a korunoval jsi ho slávou a důstojností. Svěřil jsi mu vládu nad dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy, všechen brav a skot i polní zvěř, nebeské ptactvo, mořské ryby i vše, co se brodí mořskými stezkami. Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvoje jméno na celé zemi!“ (Žalm 8: 6-10).
Původním Božím plánem bylo, aby člověk žil věčně a měl autoritu a kontrolu nad všemi živými bytostmi ve vzduchu, vodě a na zemi. Žel člověk ztratil tuto kontrolu a vládu tím, že se oddával myšlenkám a návrhům nepřítele. Ale jen do té doby, než Ježíš přišel na Zem a získal tuto nadvládu zpět od nepřítele. Ježíš má nyní úplnou autoritu a prohlašuje:
„Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Matouš 28:18).
Poté, co porazil ďábla a zajistil veškerou autoritu, má nyní Ježíš v sobě obnovenou moc. Jako otec nové lidské rasy nás Ježíš nejen vykoupil a dál nám nový život, ale také On a Jeho Otec přicházejí žít do nás, pravých křesťanských věřících (Jan 14:23).
Všichni, kdo byli pokřtěni v Krista a žiji v Kristu a Kristus žije v nich, tak dnes mají veškerou Boží moc na zemi. Ježíš dal jasně najevo, že Jeho církev (duchovní společenství) má veškerou moc. Ježíš říká:
„Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. Amen, opět vám pravím: Shodnou–lise dva z vás na zemi v jakékoli věci, o niž požádají, stane se jim od mého Otce, který je v nebesích.“ (Matouš 18: 18–19).
Většina křesťanů si neuvědomuje, pro co byli stvořeni a k čemu jsou povoláni. Z tohoto důvodu křesťané zažívají každý den porážku. Každý den přiznávají, jak jsou slabí, jako by nebyli schopni vstát a hlásat světu Boží království. Stejně jako Eva, která padla a nevyužila moc kterou měla k pokárání a vyhnání toho hada z rajské zahrady, tak se křesťané stávají kořistí nepřítele a neustále podléhají jeho pokušením a to jen proto, že se považují za poražené. A tak budou žít jako poražení.
V církvích se hřích vyvyšuje a oslavují se neúspěchy (pády, porážky) členů církve. Je to jako by byli pyšní na to, že jsou nazýváni hříšníky, i když se prohlašují za oděné v Krista. Takový to druh prostředí, poškozuje křesťanskou víru a pokud je víra zničena, pak už nemůžeme věřit pravdě a nemůžeme ji ani zažít, protože jediný způsob, jak můžeme být spaseni je Boží milostí skrze víru. Křesťan riskuje, že bude žít ve lži a ztratí svědectví o tom, co pro něj Bůh udělal v Ježíši Kristu.
Co je toho příčinou?
Církevní rozdělení
Ďáblův plán spočíval v rozdělení Kristovy církve na různé denominace. Jakmile založí divize, zničí celý plán spásy. Místo toho, aby lidé přišli ke Kristu, přišli do kostelů a sborů a stali se součástí nějaké denominace. Každá denominace přijímá nebo odmítá určité části Písma svatého. Například každý věří, že Ježíš řekl:
„Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14: 6).
Všechny církve (denominace) učí, že tento verš mluví pravdu, ale toto učení kazí tím, že dodávají: ,,my jsme tou jedinou cestou k Ježíši“ a pokud neprojdete jejich církví, pak nemůžete přijít ke Kristu, nebo dokonce ani nemůžete být spaseni. Proto se některým denominacím říká „církev ostatku“ nebo „jediná pravá Boží církev v dnešním světě“. Všichni mají svá specifická učení, která Kristus nepodporuje. Ve skutečnosti Ježíš nazýval tato učení „tradicemi starších“ (učení otců, předků).
Jakmile lidé přijdou ke Kristu, církve budou mít potíže. Protože když lidé pochopí, že Ježíš je pro ně vším, pak Ho budou rádi hledat a zůstanou s Ním tak jako jeho učedníci. Nebudou chtít od něj odejít, protože On je ten, kdo má věčný život (Jan 6: 68 – 69).
Takovéto rozdělení křesťanství je největší překážkou jednoty, za kterou se Ježíš modlil. Rozdělené učení je natolik zakořeněné, že většina denominací považuje jinou denominaci za hrozbu a varuje své členy, aby se držely od ostatních denominací stranou. Křesťané hledí na ostatní křesťany s podezřením, dokud nezjistí, zda jejich víra je v souladu s jejich vírou. To je v ostrém kontrastu s tím, co Ježíš učil ve své době. Věnujte pozornost veršům které budete číst a sami se přesvěčte o zřetelném rozdílu mezi slovy Ježíše a našich dnešních církví:
„Jan na to řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“ Ježíš mu řekl: „Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.“ (Lukáš 9: 49–50).
V dnešním světě by něco takového nebylo povoleno. Vezmeme-li v úvahu různá dnešní náboženství, kterých je řada tisíců, měli bychom si znovu položit Pavlovu otázku Korintským: „Je Kristus rozdělen?“ Bratři v Korintu si jednoduše vybrali mezi Pavlem a Apollónem a proto byl Pavel ve své výtce tak ostrý.
„Neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár a rozdělení, zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku?“ (1. Korintským 3: 3).
Pokud byli považováni za „tělesné“, pak to naznačuje stav i dnešních takzvaných „církví“. Jsou překážkou působení Ducha Božího v srdcích a životech většiny návštěvníků církví. Na druhé straně vidíme další jev, kdy někteří lidé jsou probuzeni a osvíceni Duchem Božím, aby viděli Ježíše Krista v Jeho plnosti a čistotě, jejich srdce jsou přitahována k Ježíši, což vede k úžasným zkušenostem s ním. Toto probuzení a pochopení toho, co pro ně Bůh udělal v Kristu, umožňuje věřícímu uchopit se pevně Božího slova a poprvé ve svém životě zažít tu pravou víru. To je opravdu fenomenální!
Apoštolské časy
Už v počátcích křesťanství se lidé setkávali v domácnostech a u řek. Bylo pro ně důležité, aby se tělo věřících setkávalo, ale nebylo pro ně důležité, kde se shromáždí, protože věřili, co Ježíš slíbil:
,,Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni v mé jméno, tam jsem já uprostřed nich.“ (Matouš 18:20).
Dnes vidíme, že lidé, kteří si uvědomují korupci, která v těchto církvích existuje, se pomalu vracejí ke způsobu uctívání do dob apoštolů a lidé se znovu scházejí po domech, ve školních učebnách a kdekoli jinde, kde lidé najdou svobodu shromažďovat se a uctívat Ježíše.
Ježíš je středem
Centrem života křesťana je Ježíš.
„A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (Skutky 4:12).
Jakmile Boží lid začne hledat Ježíše, může si být jisti, že Ho najde! Spása je dar od Ježíše! Sami nic nemůžeme. Musíme obdržet život Ježíše, bez kterého nemůžeme být spaseni! Stáváme se tělem Ježíše, protože církev je označena právě tímto tělem! Naše těla se stávají chrámem nebo-li sídlem Ježíše! Je úžasné, že se dnes v církvích káže a učí tolik nauk, ale jen velmi málo o novém narození nebo o Ježíšově životě ve věřících.
Jak jsme zachráněni?
Být spasen znamená být osvobozen od soudu, smrti a obdržet realitu věčného života už dnes na této zemi. Protože jsme se narodili, abychom zemřeli (jako děti Adama), potřebujeme nové narození, které nás seznámí s jinou zkušeností. Jsme od přirozenosti tím, čím jsme. Naše chování je jen výsledkem naší přirozenosti, proto potřebujeme nové narození, abychom měli nový život, který přináší změnu v chování.
Bible nám říká:
„Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové.“ (2. Korintským 5:17).
Cesta ke Kristu je především přijetí Kristova života a poté tento život v nás způsobí Kristovo chování.
„Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.“ (Římanům 8: 9).
Otázka zní: Jak mohu přijmout tento Kristův život? Jednoduše pozvi Krista, aby do tebe vstoupil a učinil tě součástí Jeho života a pak vírou přijmi, že to udělal. To je pravé křesťanství. Křest ve vodě je vnějším vyznáním pro všechny kolem tebe, že jsi mrtví, pohřben a vzkříšen pro nový život s Kristem.
