David Clayton
Po mnoho staletí drtivá většina křesťanů věřila, že existují tři jednotlivé osobnosti, které tvoří Božstvo. Tři entity, které jsou si rovné, které jsou věčné a které jsou uznávány jako Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. Tyto tři postavy tvoří „jednoho boha“ Bible. A tento bůh se lidově nazývá „Trojice“. Ačkoli tento koncept nemá v Bibli žádnou podporu, je rozšířený a je považován za jeden ze základů křesťanské víry. Ale ne všichni křesťané tomu takto věří. Bible nemá pro toto učení pevné základy, ale postupem času došlo k tomuto učení. Dnes po celém světě roste hnutí, které odmítá tento podivný koncept Boha a ty učí, že Bůh je jeden, Bůh Otec. Ježíš Kristus není Bůh, ale Boží Syn, zatímco Duch svatý není třetí osoba.
Toto hnutí roste, protože existuje spousta biblických důkazů, které podporují toto chápání Boha. Ve skutečnosti, pokud doktrína o trojjediném Bohu nebude v myslích lidí celá léta budována, tak je velmi málo pravděpodobné, aby někdo četl Bibli a došel k tomuto závěru: že Bůh je trojjediná bytost. A když se lidé začnou dívat na Bibli nezaujatýma očima, tak v ní jasně uvidí jasné a ohromující důkazy proti tomuto učení.
Kontroverzní odstavec
V Písmu je jedna pasáž, která se zdá být silným důkazem pro podporu toho, že Duch svatý je třetí individuální bytostí a ne jen neviditelná přítomnost Boha a Jeho Syna. Tato pasáž se nachází v Janově evangeliu ve 14 kap. Zde Ježíš hovoří o příchodu Ducha svatého, kterého nazývá – jiného Utěšitele. Zdá se, že identifikuje Ducha svatého jako jinou osobu, nezávislou na Něm. V tomto článku půjdeme hlouběji do 14. kapitoly Janova evangelia a hlouběji prozkoumáme Ježíšova prohlášení. Moje otázka zní: mluví tato pasáž o Duchu svatém jako o oddělené osobě od Ježíše Krista?
„Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. A já požádám Otce a on vám dá jiného Zastánce, aby byl s vámi ⌈na věčnost⌉“ (Jan 14: 15-16).
Zde Ježíš slibuje jiného Utěšitele. Toto slovo „jiného“ je kritické slovo, které některým lidem naznačuje, že Duch svatý musí být třetím členem božstva, někým úplně odděleným a nezávislým na Ježíši. Na první pohled se zdá, že je to pravda, ale jak budeme pokračovat ve čtení, začnou vycházet najevo další fakta, která poskytnou jiné porozumění. V dalším verši Ježíš přidává nové informace, které nám pomáhají jasněji pochopit, kdo ve skutečnosti Duch svatý je.
Ježíš říká: „Ducha pravdy, jejž svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť u vás zůstává a ve vás bude.“ (Jan 14:17).
Všimněte si především, že toho Utěšitele svět nemůže vidět ani ho nemůže znát. On je neznámý a také zůstane neznámý pro ty, kteří nejsou Božím lidem, ale Ježíš jim říká, že oni (Boží lid) toho Utěšitele znají (i když ještě nepřišel). A potom říká: „u vás zůstává.“ Jak by u nich mohl být Utěšitel, když jim ještě nebyl dán? Je jasné, že v té době mezi nimi přebýval On sám osobně (Ježíš). Dále vysvětluje, že v budoucnu, až přijde Utěšitel, bude v nich. Pak říká:
„Nezanechám vás jako sirotky, přijdu k vám.“ (Jan 14:18).
Zde se Ježíš jasně identifikuje jako Utěšitel. Říká: „Přijdu k vám (abych vás potěšil).“ Tak ve verši 16 říká, že dá dalšího Utěšitele, a poté ve verši 18 říká, že On je ten, který k nám přijde jako Utěšitel. Máme tedy dva verše, které se zdají být v opozici. Trinitáři se drží verše 16, zatímco anti-trinitáři se drží verše 18. Ale kapitola ještě není u konce. Mějte také na paměti, že Ježíš řekl, že až přijde Utěšitel, bude na lidi působit různými způsoby. Svět ho nezná, ale Boží lid bude mít jinou zkušenost. Vlastně ho už znají. Jedinou osobou, kterou už učedníci znali, byl Ježíš Kristus. To je více než jasné. V dalším verši Ježíš uvádí, že bude existovat rozdíl mezi Jeho vztahem ke světu a Jeho vztahem k učedníkům. Svět ho už neuvidí, ale učedníci ano.
„Ještě malou chvíli a svět mne již neuvidí, vy však mne uvidíte, protože já žiji a také vy budete žít.“ (Jan 14:19).
Jak je tohle možné? Bude Ježíš viditelný jen pro jednu skupinu lidí a pro druhou bude neviditelný? Význam tohoto je, že svět Ho nepozná ve formě, v jaké znovu přijde, ale Jeho učedníci ano. To vysvětluje, proč Ježíš o sobě mluví jako o „jiném Utěšiteli.“ Vrací se v jiné podobě s jinou identitou, ve které bude k nepoznání pro všechny kromě blízkých přátel. Uznají, že je to On, ale ostatní si budou myslet, že je to někdo jiný, „jiná “ osoba. Takže když Ježíš říká: „Pošlu jiného Utěšitele,“ mluví ze světské perspektivity, v souladu s porozuměním světa, nikoli z pohledu Jeho blízkých přátel a v souladu s jejich porozuměním. Jeho přátelé budou vědět, že je to On, ale svět bude na tohoto Utěšitele pohlížet jako na jinou osobu.
Vraťme se do dne Letnic
Kdy se to mělo stát? O jaké události a příležitosti Ježíš mluvil, v souvislosti s jeho příchodem, kdy ho učedníci měli poznat a svět ne? Mluvil o Letnicích. Pamatujte na Ježíšova následující slova: „Protože já žiji a také vy budete žít.“ V době, kdy Ježíš tato slova vyslovil, byli učedníci v jistém smyslu mrtví. Ježíš jim však říká: „Ale v den, kdy se znovu vrátím, budete žít.“ Nemluví o svém druhém příchodu, protože tam Ho uvidí celý svět. Mluví zde o době, kdy Ho Jeho učedníci uvidí, ale svět ne. Mluví o dni Letnic.
„V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás.“ (Jan 14:20). Ježíš říká „v ten den“ (v den, kdy znovu přijde ke svým učedníkům v jiné podobě a kdy svět uvěří, že je „jiným“). Jeho učedníci by se měli něčemu naučit. Měli by vědět, že je ve svém Otci, že jeho Otec je v něm a že on je v nich. Toto je Utěšitel. Duch Ježíšův spojený s Duchem Otce k nám přichází a přináší nám Ježíše v jiné podobě, nepoznatelné světu, ale rozpoznatelné jeho učedníkům. V den Letnic učedníci poznali, že k nim Ježíš znovu přišel, a to řekl Peter Židům, když jim kázal:
„Vám nejprve Bůh vzbudil svého Služebníka (Syna Ježíše) a poslal ho, ⌈aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí⌉ od vašich špatností.“ (Skutky 3:26).
Všimněte si, co říká verš: nejprve Bůh vzkřísil svého Syna a potom ho poslal, aby vám požehnal. “To se nevztahuje na Jeho druhý příchod, ale na období po Kristově vzkříšení. Bůh poslal svého Syna, aby požehnal Židům. Poukazoval na den Letnic. To byl příchod Utěšitele.
„Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.“ (Jan 14:21).
V tomto verši Ježíš slibuje, že se zjeví těm, kteří ho milují. Mluví o své osobní interakci se svým lidem, nikoli o interakci s jinou nebo třetí osobou. Juda mu tedy položil otázku:
„Juda, ne ten Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že chceš zjevovat sám sebe nám, a ne světu?“ (Jan 14:22).
Jeho způsob příchodu
Juda se zeptal: „Jak?“ Jak se jim Ježíš zjeví, aniž by ho svět viděl? Vidíme, že ani Juda nechápal, že Ježíš mluví o jiné osobě. Bylo mu jasné, že Ježíš mluví o sobě, ale protože nerozuměl tomu, jak Duch funguje, nemohl pochopit, jak bude Ježíš přítomen a přesto pro svět neviditelný. Proto položil otázku.
„Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23).
Všimněte si, že Ježíš neodpověděl: „Nebudu to já osobně, ale jiná osoba.“ Ne, to neříká. Místo toho zdůrazňuje to, co řekl dříve. On a Jeho Otec budou přebývat u těch, kteří Ho milují. Budou s touto osobou, budou v ní. Takto Ho budou učedníci znát, dokud ho svět neuvidí. Logika je snadno pochopitelná: nemůže žít někdo v nás, aniž bychom ho znali. To je pravda, která tvoří jádro pravého křesťanství. Ve skutečnosti je to největší pravda na světě. Apoštol Pavel na to poukazuje jako na Boží tajemství (Kol 1:27): „Kristus ve vás.“ V této pravdě je ztělesněna moc evangelia. Když Kristus žije v člověku, který je schopen v něm dělat všechno, pak už hřích nad touto osobou nevládne, protože hřích nemůže přemoci Krista.
Proč Ježíš musel odejít?
Pokud je otázkou: „jak je možné, aby Kristus, jedna osoba, přebýval ve stovkách milionů lidí současně,“ odpověď zní: pokud by Kristus měl pouze moc a schopnost lidské bytosti, pak by to nebylo možné. Bible však jasným způsobem vysvětluje, jak je to možné, abychom nemuseli být zmateni. Je pravda, že Ježíš, když byl na zemi, vlastnil pouze lidské schopnosti. Byl omezen, protože všichni lidé jsou omezeni. Všechny Jeho mocné skutky byly provedeny mocí Jeho Otce, který v něm přebýval (Jan 14:10). Kdyby Ježíš zůstal na zemi, pak by nebylo možné, aby přebýval ve svém lidu. Jeho Duch by pak měl pouze schopnosti lidského ducha, neměl by schopnosti žít v jiné osobě, natož v milionech dalších osob. Pokud by zde Ježíš zůstal, jedinou osobu, kterou by byl schopen jeho Duch naplnit, by byl on sám.
„Ale říkám vám pravdu: Je pro vás užitečné, abych odešel. Neboť neodejdu–li, Zastánce k vám nepřijde; odejdu–li, pošlu ho k vám.“ (Jan 16: 7).
Ježíš vysvětlil, že musí odejít, to bylo naprosto nezbytné. Tento Utěšitel, o kterém Ježíš mluvil, nemohl přijít, dokud On neodejde. To lze snadno pochopit, jen pokud pochopíme, že Utěšitel je ve skutečnosti Ježíš osobně, v duchovní podobě. Dokud pobýval na Zemi v omezeném lidském těle, nemohl být zároveň ve svém lidu. Pokud je však Utěšitel někdo jiný než Ježíš, pak by mě zajímalo, proč by ten Utěšitel nemohl přijít, když byl Ježíš zde na zemi? Faktem je, že Ježíš se musel vrátit do nebe a být oslaven. To je přesně to, o čem nám Bible říká, že se muselo stát, než přišel Duch svatý.
„V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní–li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra!“ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ⌈ti, kteří v něho uvěřili⌉; dosud totiž Duch [svatý] nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.“ (Jan 7: 37–39).
Všimněte si, co se muselo stát, než přišel Duch svatý: Ježíš musel být nejprve oslaven. Dokud se tak nestalo, nemohl přijít Duch svatý. Potom vyvstává otázka, co je to oslavení Ježíše? Proč bylo nutné, aby se to stalo předtím, než přijde Duch svatý? Ježíš nám dává odpověď v Janovi 17, když říká:
„A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ (Jan 17: 5).
Vidíme, o co jde? Možná existují lidé, kteří si myslí, že oslavení Ježíše bylo legálním, formálním obřadem v nebi, kde byl oslavován Ježíš a kde mu byla dána formálně autorita nad vesmírem. To je velká iluze, která zatemnila plán spásy po mnoho generací. Mnoho z největších událostí v životě a díle Ježíše Krista je považováno za „legální transakce“, což vážně narušilo naše chápání Kristova významu pro nás. V citovaném verši Ježíš odhaluje, že Jeho oslava měla být Otcova sláva. Co tím myslel? To znamená, že Ježíš měl být osobně naplněn životem a mocí Boha Otce, když se vrátil do nebe, měl přijmout Ducha Božího v jeho plnosti. Když k tomu došlo, veškerá moc Všemohoucího Boha přebývala v Ježíši, včetně moci všudypřítomnosti (Kol 1: 19). Díky této moci mohl nyní být schopen vtisknout svůj vlastní život osobně všem členům svého lidu současně.
Zatímco Jeho tělesná podoba je v nebi, Jeho Duch (Jeho mysl a moc) může současně přebývat doslova v každém z nás. Mysl a život Kristův, život, který zvítězil nad hříchem, který porazil Satana, stejný život, který byl nyní oslaven mocí všemohoucího Boha, může být vložen do každého jednotlivce, který Ho přijme. Oslavení Ježíše bylo naprosto nezbytné právě proto, aby Utěšitel (Ježíš v Duchu) mohl přebývat ve svém lidu. Jakkoli to bylo smutné, Ježíš nás musel opustit a vrátit se do nebe. Úžasné na tom je, že každý z nás Ho nyní může vlastnit úplným způsobem, než kdyby s námi zůstal tady na zemi. Apoštol Pavel tedy dále zdůrazňuje, že Ježíš musel odejít, Jeho odchod byl nutností, aby mohl získat sílu ke splnění všech věcí.
„Ten, jenž sestoupil, je také ten, jenž vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno.“ (Efeským 4:10).
Když se podíváme pozorněji a studujeme biblický koncept „Utěšitele“, vidíme, že neexistuje učení které by učilo, že na místo Ježíše přijde třetí osoba. Vidíme, že je to sám Ježíš, kdo se vrátí v jiné podobě, v duchovní podobě, aby mohl přebývat v každém členu svého lidu současně.
Proto nám v 1. Jana 1: 3 bylo tak jasně řečeno:
„Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste také vy měli společenství s námi. Naše společenství je s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.“
Ne s třetí osobou, ale s Otcem a Jeho Synem.
