David Clayton
Proč se ďábel tak důrazně staví proti pravdě, že Ježíš je pravý Boží Syn? Není těžké najít odpověď na tuto otázku. Bible prohlašuje, že Boží láska se zjevuje tím, že Bůh dal svého Syna za lidstvo (Jan 3:16; 1. Jan 4: 9-10). Jak můžeme pochopit a ocenit zázrak této lásky, když nerozpoznáme totožnost toho, kdo byl poslán? Pokud nerozumíme hodnotě daného daru, tak ani nemůžeme pochopit, kolik stálo Boha toto darování. Pouze díky pochopení Kristovy identity, budeme moci Boha milovat tak, jak bychom měli.
„My milujeme, neboť on první miloval nás.“ (1.Jan 4:19)
Proto je naše láska k Bohu a naše vítězství nad hříchem spojeno s pravdou, že Ježíš je Boží Syn.
„Kdo je ten, který přemáhá svět, ne–li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?“
(1. Jan 5: 5)
Není divu, že ďábel nenávidí tuto pravdu!
Co je těžké pochopit, je důvod, proč se křesťané tak rozhodně staví proti nejjednodušším výrokům Božího slova. Proč lidé, kteří tvrdí, že milují Boha a touží po Jeho slávě, tak tvrdohlavě vystupují proti pravdě, která odhaluje Boží lásku ve větší plnosti než cokoli jiného ve vesmíru? Toto je skutečně tajemství téměř stejně velké jako takzvaná Trojice!
O stovky let dříve, během čtvrtého století našeho letopočtu, přinesl duch kompromisu, touha po světové popularitě a vliv pohanství, nauku o trojici do křesťanské víry. Od té doby se to stalo tak hluboce zakořeněné v tradici křesťanství, že se to stalo základem nauky většiny křesťanských denominací a je považováno za kacířství, když se proti němu vystupuje. Proč se však křesťané těchto chyb tak vytrvale drží? Proč ve světle jasných výroků z Písma nadále přijímají boha trojice? Odpověď zní – popularita .
Žádná církev by dnes nebyla přijata (to platí posledních 1500 let), pokud by nehlásila víru v Trojici. Popření Trojice bude mít za následek, že církev okamžitě přijme štítek KULT . Proto se tato nauka, která je zcela založena na lidských tradicích místo na Božím slovu, dostala do takové obecné nadřazenosti, že když člověk jednoduše vyjadřuje biblickou pravdu, že Ježíš je Syn Boží, je obviněn z hereze.
Janovo svědectví
Ze všech Ježíšových učedníků byl Jan tím, kdo se nejvíce zabýval tématem Ježíšova synovství. Ve skutečnosti je jediným biblickým pisatelem, který označuje Ježíše jako Božího „jednorozeného Syna“.
Trinitáři trvají na této skutečnosti a uvádějí, že použití této fráze je pouze styl Janova psaní. Je to pravda? Je to pouze Janův styl, že psal Ježíšovi titul „Jednorozený syn“, nebo byl Jan přesným a čestným křesťanem, který psal jasná fakta?
Jan byl posledním z apoštolů, který zemřel. Žil až do doby mezi lety 95 a 100 našeho letopočtu. Byl také posledním z biblických spisovatelů a jeho knihy byly naposledy přidány do biblického kánonu. Předpokládá se, že Zjevení (napsané v roce 95 n. L.) bylo prvním z jeho spisů (těch, které byly vloženy do Bible), po nichž následovaly jeho epištoly a evangelium, které nese jeho jméno.
Listy Jana, napsané po smrti všech ostatních apoštolů, ukazují, že v době psaní těchto dopisů se začaly v prvotní církvi šířit smrtící vlivy. Několik náznaků je v Janových listech kde vidíme, že někteří začali učit nebezpečné hereze. (1. Jan 2:18)
V první epištole Jana, Jan několikrát výslovně uvádí, že Ježíš je Boží Syn. Zde Ho popisuje jako „jednorozeného Syna“. Jaký je důvod pro toto zdůraznění? Existoval důvod, proč se Jan rozhodl popsat Ježíše tak konkrétním způsobem?
Kapitola 2: 22–23 objasňuje, že byli lidé, kteří vystoupili v křesťanské církvi a začali učit, že Ježíš nebyl ve skutečnosti Božím Synem ve skutečném slova smyslu „Syn“ (raní trinitáři?). Jan, poslední z apoštolů, jeden z dvanácti, kterého si Ježíš zvlášť vybral za svého zvláštního svědka, ten, který slyšel a na vlastní oči viděl: „Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, co jsme spatřili a čeho se naše ruce dotýkaly ohledně Slova života“ (1. Jana 1 : 1) považoval za nutné popřít toto nebezpečné falešné učení jasným a neomylným jazykem. Ti, kdo tuto herezi učili, vlastnili „ducha antikrista“. Důrazně řekl, že Ježíš je nejen „jediným Božím Synem“, ale je Božím „ jednorozeným Synem“ (1 Jan 4: 9). To nebyl nápad, který si Jan vymyslel, ale byla to pravda, kterou slyšel z úst Mistra (Jan 3:16).
Objasňuje, že tato pravda je ústředním pilířem, který je základem úplné křesťanské zkušenosti. Bez této pravdy nemůžeme dobýt svět (1. Jan 5: 5). Vyznání této pravdy, že Ježíš je Syn Boží, je známkou toho, že zůstáváme v Bohu (1. Jan 4:15) a porozuměním pravdy o vztahu mezi Otcem a Synem můžeme ocenit velikost Boží lásky k nám (1. Jan 4: 9).
Proč to žádný z ostatních autorů Bible nezdůraznil? Odpověď je jednoduchá. Věnujte pozornost Janovým slovům: „Děti, je poslední hodina a jak jste slyšeli, přichází Antikrist, ale už se objevilo mnoho antikristů. Tak víme, že je poslední hodina.“ (1. Jan 2:18)
Je zjevné, že dříve nikdo nepopíral, že Ježíš je Boží Syn, toto učení, neexistovalo před časem Janova psaní. Žádný křesťan nikdy nezpochybnil skutečnost, že Ježíš byl Boží Syn, jediný zplozený od Otce, proměněný v tělo a vyslaný do světa. Avšak nyní, když Jan zestárl, jediný žijící apoštol, zaměřil ďábel svůj útok na nejdůležitější bod křesťanské víry: nauku o Boží lásce zjevenou v daru Jeho Syna.
Bible není zkreslena ani pozměněna literárním stylem ani idiomatickými výrazy jejích autorů. Takzvaní „vědci“ chtějí, abychom věřili, že jasným a jednoduchým biblickým slovům nelze porozumět, uvěřit jim a přijmout je, dokud nebudou poprvé interpretována „učenými muži“. Ti, kdo věří ve svrchovaného Boha, tento klam vždy budou odmítat. Ten, kdo má v úmyslu číst, chápat a poslouchat jeho slovo,tak mu porozumí. Je to napsané tak, že i dítě mu může porozumět, když se nechá vést Jeho Duchem.
