David Clayton
„Ježíš byl plně člověk a přesto byl plně Bohem.“ Jak může být člověk plně člověkem a zároveň i plně Bohem? Takový rozpor nezní rozumně. Tato pravda v tomto prohlášení se stává zjevnou, jakmile začneme chápat pravdu o dvou přirozenostech, které mají všechny inteligentní bytosti. Ježíš také vlastnil tyto dvě přirozenosti. Vlastnil fyzické tělo, které obdržel od Marie (Galatským 4: 4) a také vlastnil Ducha, Jeho pravou identitu, která přišla z nebe a přebývala v lidském těle.
Pokud jde o jeho fyzické schopnosti (sílu), Ježíš byl plně člověk. V tomto ohledu byl úplně jako my. Neměl žádné schopnosti, které bychom my nemohli mít. Takže je jasné, že fyzicky byl stejný jako „člověk.“ Jinými slovy, neměl schopnější mysl, která by byla lepší než ta naše. Všechno, co dokázal, pokud jde o jeho vzpomínky, mentální schopnosti a fyzické schopnosti, bylo totéž, co můžeme dokázat i my. Odložil svou božskou moc stranou. Sám nebyl schopen číst myšlenky, dělat zázraky a dívat se do budoucnosti. Všechny tyto zázraky vykonával Bůh skrze svého Syna (Skutky 10: 38) a přesně tak to dělal i prostřednictvím všech ostatních proroků. Kromě toho měl Ježíš fyzickou přirozenost, která byla oslabena následky 4000 let degenerace.
Ale nezapomínejme, že existoval ještě další aspekt Ježíše, jako je tomu u každého člověka. Existovala duchovní přirozenost a pokud jde o tuto přirozenost, tu Ježíš neměl jako my lidé. Všichni lidé se rodí s tělesným duchem, duchem, který je zaměřen sám na sebe a který je proti Božím zásadám, ale Ježíš takový nebyl. Duch Kristův byl Duchem jednorozeného Syna Božího, toho, který vyšel z Boha a který nesl zcela Boží obraz. Tento Duch byl Božský duch, což znamená, že vlastnil všechny atributy Božské mysli, stejně jako Bůh Otec. A proto byl Ježíš od přírozenosti dobrý. Pokud jde o Jeho Ducha, Ježíš byl plně Bohem a pokud jde o jeho sílu a schopnosti, byl plně člověkem. Toto je odpověď na tajemství, jak mohl být současně plně Bohem a plně člověkem. Byl zcela Bohem, ale pouze v tom smyslu, že byl naprosto dobrý. Právě toto je pravé znamení Božství. Mnoho lidí má mylnou představu o tom, co je znakem Božství a myslí si, že je to moc a síla. Věří, že Boha Bohem dělá jeho nejvyšší moc a jeho autorita a pak docházejí k závěru, že pokud byl Ježíš plně Bohem, musel mít stejnou všemohoucí moc jako Bůh Otec, i když byl člověkem. Je pravda, že velkým znakem Božství, prvkem, který odděluje Boha od všech ostatních bytostí, je skutečnost, že je zcela dobrý, zatímco žádná jiná bytost ve vesmíru není dobrá, kromě Jeho Syna.
Když byl Ježíš na Zemi, měl pouze lidské schopnosti a v tomto ohledu byl úplně stejný jako my a neměl nad námi žádnou výhodu. Jeho duchovní přirozenost, neboli Jeho mysl (ne mozek, ale Jeho mysl nebo Duch), se lišila od naší. Ježíš se narodil s nenávistí k hříchu. Jeho mysl byla čistá a nesobecká od okamžiku jeho narození. Svými schopnostmi byl pouze člověkem, ale od přirozenisti byl Bohem. Řekl bych to jinak, Ježíš byl člověk, který měl naprosto dobrou mysl (Ducha) od chvíle, kdy se narodil. Toto je jediný rozdíl mezi Ním a všemi ostatními lidmi.
Pokušení, kterým my čelíme, byla také před Ježíšem a když jim čelil, jediná síla, kterou měl k dispozici, byla ta samá, kterou máme k dispozici i my. Přesto byl rozdíl v tom, že On nenáviděl hřích ze své podstaty. Všechna pokušení Ježíš přemohl a odrazil svým Duchem. Ostatní lidé ale tohoto Ducha od narození nemají a to je rozdíl. Proto Ježíš nikdy nezhřešil, protože měl Božskou mysl (Ducha) a tato Božská mysl je zcela proti hříchu.
Hluboce zakořeněný klam
Chyba, kterou mnoho lidí dělá, je předpokládat, že Ježíš přišel na Zem, aby dokázal, že člověk může žít bez hříchu. Pravda však je, že člověk sám nemůže žít bez hříchu. Bůh se nám nesnažil ukázat, co člověk může dokázat, ale Bůh v Kristu ukázal, že Božsko-lidské spojení nepáchá hřích. Božství a lidství bylo spojeno v Kristu a toto je jediný způsob, jak může lidstvo vítězit nad hříchem.
Ještě důležitější však je, že nám Ježíš ukázal, jaký Bůh ve skutečnosti je. V Ježíši Kristu Bůh ukázal světu a vesmíru svůj charakter a svou pravou podstatu, jak ho nikdy předtím nikdo neviděl ani mu nerozuměl. Nebyla to ukázka lidských schopností, ale byla to skutečná ukázka Boží podstaty. Ježíš ukázal a dokázal, že i když mu bude odebrána Boží moc, sláva a znalosti, když mu bude odstraněn zbytek Boží pomoci, včetně Ducha svatého, když bude ukřižován na kříži a ocitne se tváří v tvář věčné smrti, bude stále fungovat na základě nezištné lásky. Ježíš vyvrátil satanova obvinění, že Bůh je sobecký a že je dobrý jen proto, že je všemohoucí. Žádná jiná bytost ve vesmíru by nedokázala to, co Ježíš, ani žádný anděl a ani žádný člověk by nemohl uspět, kdyby se dostal do stejné situace jako Ježíš. Každý by okamžitě selhal, kdyby se setkal se stejnými okolnostmi. Viděli jsme slávu Boží v Ježíši, ale byla to sláva, „jako jediného zplozeného od Otce.“ Ježíš udělal něco, co dokázala udělat pouze Božská bytost.
Myšlenka, že bychom měli napodobovat Krista na naší cestě za vítězstvím, je koncept, kterému jsem věřil a přijímal jsem ho mnoho let ve svém životě. Pak jsem si ale uvědomil, že takové porozumění vytváří mnoho nesrovnalostí v plánu spásy a přináší bolestivé frustrace a zkušenosti mnoho upřímných křesťanů. Je pravda, že Ježíš je příkladem dokonalého života, který chce Bůh vidět v člověku. Ale není příkladem toho, jak mám žít dokonalý život. Můj způsob dokonalého života nemá být napodobování Krista, ale měl bych zemřít svému já a nechat Ježíše žít znovu ve mně. Já nemohu a ani nikdy nebudu moci žít dokonalý život. Jen Kristus ve mně to může udělat a žít tento dokonalý život. A jak to udělá? To je tajemství, ale pro nás vítězství. Ne napodobování, ale substituce (nahrazení).
Víme, že Ježíš závisel na každém kroku svého života na pokynech svého Otce. Také závisel na Duchu svého Otce, aby mohl konat zázraky. Také víme, že se Ježíš modlil tak, jak se člověk nikdy nemodlil, ale nic z toho Ho nedrželo na kříži, protože na kříži Ho Otec opustil a byla mu odepřena veškerá pomoc a podpora. To se opravdu stalo. Ježíš se musel dostat do stavu, do kterého se dostal hříšník a v tomto stavu měl zůstat věrný Bohu a tím překlenout propast mezi námi a Bohem. Tam, kde jsme měli stát my (to byl stav bez Boha) se postavil Ježíš a i v tomto stavu, opuštěn Bohem, zůstal věrný až do smrti a tím umrtvil hřích v těle. A proto teď víme, že to, co pro nás Ježíš udělal, nám poskytlo naši spásu.
Jak by mohl někdo zůstat věrný na kříži, když je opuštěný Duchem Božím a když sám není Bohem a není sám zcela dobrý? Vezmeme například Enocha. Když nejsvětějšího muže vezmeme a ukřižujeme ho, budeme mu vyhrožovat věčnou smrtí a ještě ho opustí Boží Duch, zůstane věrný? Rozhodně ne, protože v nás kromě Boha není nic dobrého a nikdy ani nebude. V celém vesmíru jsou jen dvě bytosti, které jsou samy o sobě dobré. Jedna je Bůh Otec a druhá je Jeho jednorozený Syn, jemuž Otec dal, aby měl „život sám v sobě“, což je výrazem jeho osobnosti. Když to správně pochopíme, uvidíme, proč je tak důležité držet se Krista a vkládat do Něho veškerou naši naději.
Všichni, kteří se narodili z Adama, se narodili s hříšným tělem a zvrácenou myslí. Jelikož se naše přirozenost přenáší zrozením, nebylo možné, aby kterýkoli z Adamových potomků někdy pomohl lidské rase. Jediné, co můžeme předávat, je stejná přirozenost, kterou jsme zdědili a to je hříšná, zvrácená přirozenost. Aby bylo možné lidstvu pomoci, musel být do životního běhu lidstva zaveden nový prvek. Bylo třeba najít někoho, kdo by nám mohl dát život a kdo by neměl zvrácenou (padlou) přirozenost jako Adam. Bylo třeba najít někoho, kdo by mohl zprostředkovat Božsko-lidský život, který je jedinou nadějí na obnovu ztraceného lidstva. To je další důkaz, že Ježíš musel mít Boží podstatu, byl to Syn Boží a ne jen další člověk. Proto je Ježíš nazýván „posledním Adamem“. Je druhým mužem, který byl postaven do čela lidstva, aby dal všem lidem jiný život. Život, který ruší účinky toho života, který jsme dostali od prvního Adama.
Lidstvo samo nikdy nemůže žít bez hříchu. Nyní nám Kristus dal svůj život a pokud ho přijmeme, bude v nás znovu žít a bude dělat to, co dokáže pouze Bůh. Budeme znovu žít bez hříchu, ale tentokrát to bude Kristus v nás. Jak úžasné spasení nám Bůh poskytl v Kristu.
